Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.04.2010, sp. zn. 7 Tdo 444/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.444.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.444.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 444/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 4. 2010 o dovolání obviněného M. S. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 61 To 395/2009, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 35/2009 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 8. 2009, sp. zn. 14 T 35/2009, byl obviněný M. S. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na pět roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Části obžaloby, podané pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., byl obviněný M. S. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn. Kromě toho bylo rozhodnuto ohledně obviněného A. V. Podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 se obviněný M. S. dopustil trestného činu skutkem, který spočíval v podstatě v tom, že - dne 24. 11. 2008 v době od 17,15 hod. do 17,17 hod. v P. – H. P. na parkovišti u čerpací stanice Benzina ve vozidle zn. Seat po předchozí telefonické domluvě koupil za přesně nezjištěnou částku od obviněného A. V. 29,269 gramů heroinu obsahujícího 4,933 gramů heroinu base za účelem jeho distribuce dalším osobám, přičemž jej u sebe přechovával do doby, než jej v okamžiku spatření policejní hlídky předal P. Č. (bod A II/1 rozsudku), - minimálně od ledna 2008 do 24. 11. 2008 na různých místech v N. a okolí opakovaně bezúplatně poskytoval nebo prodával P. Č. heroin zpravidla ve formě kamenů v dávkách po 0,4 gramu za 400 Kč a takto jí heroin prodal za částku kolem 400 000 Kč a zdarma poskytl v celkovém množství asi 20 gramů (bod A II/2 rozsudku), - minimálně dne 24. 11. 2008 v N. bezúplatně poskytl R. V. heroin v množství asi 0,1 gramu (bod A II/3 rozsudku), přičemž heroin je látka, která je uvedená v příloze č. 3 zákona č. 167/1998 Sb. jako omamná látka. Odvolání, která podali obviněný M. S. proti výroku o vině i trestu a obviněný A. V., byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 61 To 395/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta. Obviněný M. S. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V mezích dovolacích důvodů namítl, že skutková část odsuzujícího výroku o vině „neobsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace“. Jinak projevil nesouhlas s tím, že Obvodní soud pro Prahu 3 opřel odsuzující výrok v bodech A II/1, 2 o usvědčující výpověď svědkyně P. Č. z přípravného řízení. Poukázal na to, že svědkyně tuto výpověď v hlavním líčení podstatně změnila v jeho prospěch a že Obvodní soud pro Prahu 3 se v rámci hodnocení důkazů s touto změnou řádně nevypořádal. Ohradil se také proti způsobu, jakým byl vymezen rozsahu činu v bodě A II/2 rozsudku, a označil takto zjištěný rozsah za nereálný zejména vzhledem k finančním možnostem svědkyně. Nesouhlasil ani s vymezením doby jednání uvedeného v bodě A II/2 a uvedl, že P. Č. absolvovala substituční léčbu, takže nebrala a nekupovala drogy. Městskému soudu v Praze obviněný vytkl, že v odvolacím řízení nenapravil pochybení Obvodního soudu pro Prahu 3. Obviněný M. S. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat mimo jiné tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho, jak je konstruován dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyplývá, že jde o aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutek, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak hodnotily důkazy, jsou mimo rámec uvedeného dovolacího důvodu. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných p r á v n í c h vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby s k u t k o v á zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Pokud obviněný M. S. povšechně namítl, že skutková část odsuzujícího výroku neobsahuje všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace, aniž konkrétně uvedl, který nebo které ze zákonných znaků trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nebyly skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 3 naplněny, nemůže se Nejvyšší soud s touto námitkou vypořádat jinak, než obecným konstatováním, že ze skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 evidentně vyplývá naplnění zákonných znaků tohoto trestného činu. Uvedený trestný čin spáchal mimo jiné ten, kdo neoprávněně prodal nebo jinak jinému opatřil nebo pro jiného přechovával omamnou látku, spáchal-li čin ve větším rozsahu. Naplnění těchto znaků je ze skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 3 uvedených v bodech A II/1, 2, 3 rozsudku zcela zřejmé. Obviněný M. S. založil dovolání primárně na skutkových námitkách. Ty však nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlížel, zejména ne proto, že by tu byl extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 3, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé. Pokud Obvodní soud pro Prahu 3 opřel o výpověď svědkyně P. Č. z přípravného řízení zjištění uvedená v době A II/1 rozsudku, učinil tak na podkladě logických a přesvědčivě zdůvodněných úvah, jimiž nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. V této výpovědi, při níž byl mimo jiné přítomen i tehdejší obhájce obviněného M. S., svědkyně jasně popsala, že jí obviněný M. S. předal krabičku od cigaret, v níž byl nalezen heroin, aby ji schovala, a to za situace, kdy se objevila policie. Věrohodnost této výpovědi je podporována i dalšími důkazy. Obsah odposlouchávaných telefonních hovorů mezi oběma obviněnými ukazoval, že účelem jejich setkání je obchod s drogou, což ostatně bylo důvodem zákroku policie. Po zákroku policie svědkyně P. Č. vydala krabičku s heroinem a zároveň výslovně uvedla, že krabička není jejím majetkem a že ji jí dal obviněný M. S. těsně před zadržením policií (viz protokol o vydání věci na č. l. 166 spisu). Svědek R. V. byl po celý kritický den v přítomnosti svědkyně P. Č. a prakticky vyloučil, že by si drogu někde sama opatřila (viz výpověď svědka na č. l. 143 spisu). K tomu přistupuje zjištění, že heroin, který vydala svědkyně P. Č., pocházel z téhož zdroje jako heroin nalezený u obviněného A. V. (od něhož ho převzal obviněný M. S.). Obvodnímu soudu pro Prahu 3 není možné vytýkat, že výpověď svědkyně P. Č. v hlavním líčení hodnotil jako nevěrohodnou, zvláště když její změněná výpověď – na rozdíl od výpovědi z přípravného řízení – pozbyla odpovídající obsahové a logické návaznosti na ostatní důkazy. Skutková zjištění uvedená v bodě A II/1 rozhodně nejsou v žádném extrémním rozporu s provedenými důkazy. Totéž platí i v případě skutkových zjištění uvedených v bodě A II/2 rozsudku. Obvodní soud pro Prahu 3 měl přijatelné důvody považovat výpověď svědkyně P. Č. z přípravného řízení za podklad zjištění, že jí obviněný M. S. poskytoval heroin zčásti bezúplatně a zčásti za peníze. Zjištění, že svědkyně v průběhu necelých 11 měsíců koupila od obviněného heroin za částku kolem 400 000 Kč, nekoresponduje s jejími poměry danými tím, že její měsíční příjem byl 10 000 Kč – 15 000 Kč. Nelze pominout, že svědkyně žila se svým přítelem Z. P., se kterým měla dítě a který ve své svědecké výpovědi (viz č. l. 841 – 842 spisu) potvrdil, že heroin brali společně, že na něj vynakládali i peníze, které vydělal on, a že šlo o nákupy jednou za týden až dva týdny většinou za částky 5 000 Kč – 10 000 Kč. Ve světle těchto údajů svědka Z. P. se rozsah nákupu heroinu, jak ho zjistil Obvodní soud pro Prahu 3 v bodě A II/2 rozsudku, nejeví nijak nereálný. To se týká i doby, po kterou byl čin uvedený v bodě A II/2 páchán, neboť svědek Z. P. potvrdil, že v namítané substituční léčbě byli on i svědkyně P. Č. až v době konání hlavního líčení, tedy po spáchání posuzovaného činu. Svědek Z. P. sice popíral, že by heroin pocházel od obviněného M. S., aniž uvedl jiný konkrétní zdroj, a evidentně se snažil podpořil změněná tvrzení, která pak svědkyně P. Č. nevěrohodně prezentovala v hlavním líčení. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Městského soudu v Praze není rozhodnutím, které by bylo vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného M. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. dubna 2010 Předseda senátu: JUDr. Petr Hrachovec

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:04/29/2010
Spisová značka:7 Tdo 444/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.444.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-09