ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.453.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 453/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. června 2010 o dovolání obviněného V. S. , dříve vystupující také jako D. A., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 7 To 415/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 7 T 69/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 7 T 69/2009, byl obviněný V. S. uznán vinným pod bodem 1) rozsudku pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za skutek pod bodem 1) byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Sokolově ze dne 24. 11. 2008, sp. zn. 21 T 96/2008, jenž byl obviněnému doručen dne 2. 12. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za skutek pod bodem 2) rozsudku byl obviněný odsouzen podle §188 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §39a odst. 2 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to kovového mlýnku se zbytky prášku obsahujícího efedrin a pseudoefedrin, digitální váhy značky Diamond, model 500 se stopami metamfetaminu, 48 plných krabiček léků Nurofen Stop Grip s celkem 576 ks tablet léku, 120 kusů plných krabiček léku Modafen 24 s celkem 2880 ks tablet léku, 200 prázdných plat od léku Modafen 24 původně obsahujících 2 400 tablet léku, 15 listin s chemickými charakteristikami látek a písemnými návody k výrobě drog pervitinu a heroinu.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 7 To 415/2009, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 7 To 415/2009 , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že trvá na tom, že se nedopustil žalovaných skutků. K trestnému činu pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně namítl, že nebylo prokázáno množství drogy, kterou údajně prodal svědkovi J. G., neboť nebyl v tomto směru proveden žádný důkaz. Obviněný je přesvědčen, že skutek měl být správně kvalifikován podle §187 odst. 1 tr. zák. K trestnému činu pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně pak namítl, že v bytě nebyly nalezeny žádné předměty prokazatelně sloužící k výrobě pervitinu. Pokud byly nalezeny volně prodejné léky, je přesvědčen, že z provedeného dokazování nevyplývá, že by tyto léky používal k výrobě drogy. Z těchto důvodů považuje za nesprávnou rovněž právní kvalifikaci skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byly uloženy tresty podle §187 odst. 2 tr. zák. a §188 odst. 2 tr. zák. v rozporu se zákonem a že správně měly být uloženy podle prvních odstavců příslušných paragrafů. Zároveň dodal, že správně mu měl být uložen souhrnný trest, neboť předmětná trestná činnost byla spáchána před doručením trestního příkazu Okresního soudu v Sokolově ve věci sp. zn. 21 T 96/2008. Obviněný dodal, že uložený trest neodpovídá stupni společenské nebezpečnosti činu pro společnost, poměrům pachatele a účelu trestu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265l odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plni ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 7 To 415/2009, a aby věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že námitkami, jimiž obviněný zpochybnil správnost skutkových závěrů, nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani ostatní dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. ř. Uvedla, že vzhledem ke skutkovým závěrům učiněným soudy nižších stupňů je zcela namístě právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. bod 1) rozsudku, a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. bod 2) rozsudku. K námitkám obviněného proti výroku o trestu nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněný se dopouštěl jednání popsaného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně po dobu od léta 2008 do 9. 3. 2009. Souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Jak vyplývá z ustálené soudní praxe, trestný čin je spáchán v okamžiku, kdy je dokonán (popř. kdy je spáchán poslední dílčí útok pokračujícího trestného činu nebo kdy je ukončeno trvání protiprávního stavu u trvajícího trestného činu). Podle nejvyšší státní zástupkyně je zřejmé, že obviněný skutkem pod bodem 2) zmíněného výroku spáchal trvající trestný čin, neboť soustavně přechovával po vymezenou dobu u sebe předměty určené k výrobě drogy, přičemž pokud tak činil do 9. 3. 2009, je třeba tento den považovat současně za okamžik spáchání trestného činu. Dne 2. 12. 2008 byl obviněnému doručen trestní příkaz v jiné jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 96/2008. Trestná činnost popsaná pod bodem 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chebu a trestná činnost projednávaná Okresním soudem v Sokolově se nenachází ve vztahu souběhu. Okresní soud v Chebu a Krajský soud v Plzni proto postupovaly správně, pokud neukládaly obviněnému trest souhrnný ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák., ale další trest ve smyslu §36 tr. zák. K námitkám obviněného, že uložený trest neodpovídá požadavkům stanoveným v §31 odst. 1 tr. zák., nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Ke zmíněným námitkám obviněného tudíž nelze přihlížet.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného, než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svého dovolání především skutkové námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Z tzv. skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil pod bodem 1) rozsudku všechny znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a pod bodem 2) rozsudku trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §27 tr. zák. bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá.
Obviněný namítl, že trest mu byl uložen nezákonně a je přesvědčen, že správně mu měl být uložen trest v případě skutku pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně podle §187 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) uvedeného rozsudku podle §188 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Za skutek pod bodem 1) byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let. Za skutek pod bodem 2) rozsudku byl obviněný odsouzen podle §188 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a k trestu propadnutí věcí uvedených ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Z toho je zjevné, že s ohledem na právní kvalifikaci posuzovaných skutků soudy uplatnily správná ustanovení trestního zákona, o něž opřely výroky o trestech. S poukazem na aplikovaná ustanovení pak vyplývá, že soud prvního stupně uložil obviněnému přípustné druhy trestu a ve výměrách v rámci trestních sazeb stanovených v trestním zákoně na trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným. Námitky obviněného jsou proto v tomto ohledu zjevně neopodstatněné.
Obviněný rovněž namítl, že uložený trest neodpovídá stupni nebezpečnosti činu pro společnost, poměrům pachatele a účelu trestu. Nejvyšší soud k tomu uvádí, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze uplatnit pouze takové námitky, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezáleží ani na tom, zda byl nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu uložen jako trest samostatný, úhrnný, souhrnný, další nebo společný za pokračování v trestném činu. Pokud tedy jde o námitku obviněného, že mu měl být správně uložen souhrnný trest, jde o námitku podřaditelnou nikoliv pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jde o jiné hmotně právní posouzení. Za „jiné hmotně právní posouzení“ je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Jak vyplývá z popisu skutku pod bodem 2) rozsudku soudu prvního stupně, obviněný přechovával po určitou dobu u sebe předměty určené k výrobě omamných látek. Tím se dopustil pokračujícího trestného činu, přičemž tyto předměty přechovával do 9. 3. 2009. Tento den je proto nutné považovat za okamžik spáchání trestného činu. Trestní příkaz ze dne 24. 11. 2008, vydaný v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 21 T 96/2008, byl obviněnému doručen dne 2. 12. 2008. Z těchto okolností je zjevné, že trestná činnost obviněného popsaná pod bodem 2) výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chebu a jeho trestná činnost projednávaná Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 21 T 96/2008 nejsou ve vztahu konkurence. Okresní soud v Chebu proto zcela správně uložil obviněnému další trest ve smyslu §36 tr. zák. a nikoliv souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného V. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek