ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.48.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 48/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 3. února 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného V. L. N., které podal proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 50 To 344/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 3 T 50/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 12. 5. 2009, sp. zn. 3 T 50/2009, byl obviněný V. L. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Podle §187 odst. 2 tr. zák. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, se zařazením pro jeho výkon podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Uvedeného trestného činu se obviněný dopustil tím, že (stručně uvedeno) nejméně od konce října 2008 do 3. 11. 2008 v domě na ul. P., v obci H. u A., hlídal tento objekt při srozumění s tím, že v prvním patře ve dvou speciálně upravených prostorách, bez povolení, pro potřebu jiných osob, a za použití speciálních hnojiv a prostředků podporujících růst rostlin, je pěstováno celkem 299 rostlin konopí setého ve fázi květu, které byly určeny k výrobě drogy marihuany a k její distribuci, kdy uvedené rostliny obsahovaly 639,1 g účinné psychotropní látky a konopí seté je omamnou látkou uvedenou v seznamu IV. Úmluvy o omamných látkách.
Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 7. 2009, sp. zn. 50 To 344/2009, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na jehož existenci založil i důvod dovolání podle písm. l)tohoto zákonného ustanovení.
Předně obviněný namítl, že mu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, neboť soudy ve svých úvahách nevzaly v potaz osobu pachatele, a vycházely pouze z toho, co by za daných okolností mohl dovozovat průměrný Čech s laickou představou o hodnotách chráněných českým trestním právem. On je ale V. státní příslušnosti, po příjezdu do České republiky mu byl neznámými osobami odebrán pas, a musel pro ně pracovat a splácet dluh za svůj převoz do ČR. Neumí česky a neměl ani možnost seznámit se s právním prostředím v ČR, aby získal alespoň laickou představu o tom, co je v ČR považováno za protiprávní. S drogami se nikdy, a to ani jako konzument nesetkal, a pro neznalost jazyka a omezené možnosti pohybu po ČR, neměl možnost učinit si aspoň laickou představu o nelegálním pěstování konopí, jehož rostliny nikdy neviděl. V době činu si tak nemohl uvědomit, že dělá něco nezákonného, následek daného trestného činu nechtěl způsobit a nebyl s ním ani srozuměn.
Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje obviněný dále v tom, že nebyl naplněn znak „přechovává“ ve smyslu trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., protože pouhé hlídání celého objektu, nikoliv tedy pěstírny o které nevěděl, nelze podle jeho názoru podřadit pod tento formální znak trestného činu. Mohlo by se tak jednat toliko o účastenství ve formě pomoci ke spáchání tohoto trestného činu.
Nesprávné právní posouzení spatřuje obviněný také v kvalifikaci jeho jednání jako spáchaného ve větším rozsahu, když v řízení nebylo prokázáno, že by věděl o okolnostech, ze kterých soudy dovodily větší rozsah, nebo byl s nimi srozuměn. Namítl, že ani nevěděl, že z rostlin lze nějakou omamnou nebo psychotropní látku získat a už vůbec ne v jakém množství. Vzhledem ke své osobě tak nemohl ani v hrubých rysech soudit, že množství a způsob pěstování rostlin, splňuje znaky kvalifikované skutkové podstaty a těžší následek vůbec nezamýšlel. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena, a soudu I. stupně bylo přikázáno věc znovu projednat a rozhodnout, případně aby byl obžaloby zproštěn.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného jsou známy již z dosavadní obhajoby, zabýval se jimi také soud odvolací a jeho závěry vycházející z provedeného dokazování jsou logické. Zejména to platí o tvrzení obviněného, že nevěděl o pěstírně konopí v domě, v němž se trvale zdržoval a do kterého vpouštěl osoby, které udržovaly pěstírnu v náležitém chodu, pokud to nečinil sám. Nelze tedy podle státního zástupce přisvědčit obviněnému, že by svým jednáním nenaplnil znak „přechovává“, trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. S poukazem na obhajobu obviněného o umořování dluhu vůči neznámým osobám, státní zástupce uvedl, že ani osoba bez znalosti českého jazyka nemůže předpokládat, že by bylo pro někoho ekonomicky přínosné, aby se jeho dlužník jen tak, bez dalších povinností, zdržoval v určité nemovitosti. Za nevěrohodné považuje i tvrzení obviněného, že vůbec neví co je to konopí, resp. marihuana, a nikdy se s touto rostlinou nesetkal, když podle obecně dostupných informací (internet) je právě konopí ve Vietnamu rostlinou zcela běžnou a zneužívanou stejně jako ve zbytku světa. Obviněný při obsluze pěstírny musel být obeznámen i s množstvím pěstovaných rostlin a v žádném případě jej nemohl považovat za zcela běžné. Podle státního zástupce tak nemůže obstát ani námitka obviněného, že nevěděl o okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby, když je obecně známé, že čím větší je rozsah protiprávního jednání, tím horší následky jsou s ním spojeny. Námitky obviněného proto státní zástupce považuje za nedůvodné, a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného je zřejmé, že uplatněnému důvodu dovolání neodpovídají námitky obviněného proti usnesení o zahájení trestního stíhání, které v dovolání také uplatnil, protože předmětem dovolání je rozhodnutí odvolacího soudu a právní posouzení skutku zjištěného soudem na základě provedeného dokazování a nikoli policejním orgánem při zahájení trestního stíhání. Touto námitkou se přitom zabýval již soud odvolací a shledal ji nedůvodnou. Navíc námitka obviněného směřuje také proti odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, které považuje za nedostatečné ve vztahu k druhému odstavci písm. a) ustanovení §187 tr. zák., přičemž dovolání jen proti odůvodnění rozhodnutí není podle §265a odst. 4 tr. ř. vůbec přípustné, tj. ani proti odůvodnění rozhodnutí soudu, které jinak dovoláním napadnout lze. Touto námitkou se proto Nejvyšší soud nezbýval.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají námitky obviněného o neprokázání subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Závěr o zavinění pachatele je závěrem právním, ale musí být prokázán výsledky dokazování a logicky z nich vyplynout. Zavinění, jako vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, má tedy subjektivní povahu a lze jej proto dokazovat (vedle případného doznání pachatele) jen nepřímo, z okolností objektivní povahy, z kterých lze podle zásad správného myšlení usuzovat na tento vnitřní psychický vztah pachatele. Odvolací soud k obdobné námitce obviněného na tyto objektivní okolnosti případu, zjištěné již soudem I. stupně, poukázal v odůvodnění svého usnesení. Poukázal přitom i na další objektivní okolnosti, z nichž závěr o nepřímém úmyslu obviněného spolehlivě vyplývá (str. 3 usnesení). S tímto závěrem o existenci úmyslné formy zavinění se Nejvyšší soud ztotožnil. Obviněný ale považuje pro prokázání úmyslné formy zavinění tyto zjištěné okolnosti za nedostatečné a soudům vytýká, že při zjišťování zavinění nevzaly v úvahu jeho specifickou osobu jako v. státního příslušníka, který neumí česky, neměl ani možnost získat alespoň laickou představu o tom, co se v ČR považuje za protiprávní, co je to nelegální pěstování konopí a jeho rostlinu ani nikdy neviděl. Poukázal rovněž na to, že mu byl neznámými osobami odebrán cestovní pas, a musel pro ně pracovat, aby splatil svůj dluh za jeho převoz do ČR.
Při posuzování subjektivní stránky jednání obviněného nelze rovněž pominout, že soud I. stupně oproti obžalobě nedospěl k spolehlivému zjištění, že by obviněný sám předmětné rostliny pěstoval. Poukázal ale na skutečnost, že pěstírna neměla automatickou regulaci a musela být proto obsluhována, takže pokud obviněný tuto obsluhu neprováděl sám, tak za tímto účelem musel do objektu pouštět další osoby, takže musel vědět, resp. byl rozuměn nepochybně s tím, k jakému účelu objekt slouží a že se tak podílí na přechovávání omamných a psychotropních látek. Na doplnění lze dodat, že nutnost obsluhy zařízení k tzv. indoor pěstování konopí vyplývá také z odborného vyjádření Kriminalistického ústavu v Praze, podle kterého je při pěstování Cannabis velmi důležité dodržovat parametry a sledovat osvětlení, fotoperiodu (pro růst 18 hodin, pro květ 12 hodin světla), vytápění (Cannabis nekvete pod 10 °C a nad 38 °C), zavlažování, hnojení, ventilaci a klimatizaci (smrtelná vlhkost vzduchu pro Cannabis je pod 20 % a nad 90 %). Z uvedeného je zřejmé, že pěstované konopí, které bylo vysoce přešlechtěným kultivarem, vyžadovalo každodenní obsluhu technického zařízení. Za této situace je zcela zřejmé, že obviněný i v případě pouhého hlídání objektu musel vědět, že slouží jako pěstírna konopí setého.
Ani obviněným namítané okolnosti, týkající se jeho osoby, proto nemůžou zpochybnit správnost závěrů soudů, že obviněný spáchal trestný čin podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v nepřímém úmyslu. Obviněný pobývá na území ČR legálně, na základě povolení k pobytu za účelem podnikání. Ač měl tedy podmínky pro provozování legálního podnikání, a zajištění legálního zdroje příjmu finančních prostředků i pro případné jím uváděné splácení dluhu za převoz do ČR, přesto si finanční prostředky opatřuje jinou činností. Přitom jeho tvrzení v dovolání, že mu byl pas odebrán a musel splácet dluh za převoz do ČR, je v přímém rozporu s jeho obhajobou uvedenou v rozsudku soudu I. stupně, kdy měl svůj pas dát do zástavy při hraní rulety a získání peněz hlídáním domu mu nabídl jiný občan Vietnamské socialistické republiky. Konopí seté (Cannabis sativa) je přitom rostlinou typickou nikoliv pro území ČR nebo Evropy, ale je to prastará kulturní rostlina původně se vyskytující právě v Asii, odkud pochází i obviněný, a postupně se pak rozšířila po celém světě. Nelegální pěstování tohoto konopí v ČR se přitom v současné době stalo rozšířenou činností, na které se podílejí také právě občané Vietnamské socialistické republiky.
Správně proto odvolací soud uvedl, že nelegálnost pěstování rostlin musela být obviněnému zřejmá již z technických prostředků užitých k tomuto účelu (speciální hnojiva, ventilátory, osvětlení) a ze způsobů tohoto pěstování (uvnitř zatemněného objektu). Všechny skutkové okolnosti uvedené ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, jsou tak dostatečným a spolehlivým podkladem pro závěr o naplnění subjektivní stránky předmětného trestného činu a námitku obviněného v tomto směru shledal Nejvyšší soud zjevně neopodstatněnou.
Bez významu je přitom tvrzení obviněného, že nebyl seznámen s právním prostředím v ČR a neměl ani laickou představu o tom, co se v ČR považuje za protiprávní. Obviněný tím v podstatě namítá, že jednal v tzv. negativním právním omylu o trestních normách. Tento druh omylu pachatele nezbavuje trestní odpovědnosti, protože se uplatňuje zásada, že neznalost zákona, a toho co je trestným činem, neomlouvá.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá rovněž námitka obviněného, že pouze z hlídání objektu, kde byla umístěna pěstírna konopí, nelze dovodit, že by měl nad rostlinami panství, protože s nimi žádným způsobem nenakládal, neměl ani žádný časový prostor k tomu, aby s rostlinami nakládal a uplatnil tak nad nimi dispoziční moc. Tím v podstatě zpochybňuje závěr soudů o naplnění formálního znaku „přechovává“, skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák.
Dospěly-li soudy na základě provedených důkazů k zjištění, že obviněný předmětný dům hlídal, je pro naplnění formálního znaku „přechovává“ skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák. podstatné, že obviněný věděl o tom, že se v objektu pěstuje velké množství rostlin konopí setého, určených k výrobě drogy marihuany a k její distribuci. Tato vědomost obviněného o pěstírně konopí setého vyplývá z popisu skutku a Nejvyšší soud nepřihlížel k jeho námitce, že o pěstírně nevěděl a nevěděl ani o tom, co se v objektu nachází. Tuto setrvalou obhajobu obviněného již soud I. stupně vyhodnotil jako nepravdivou a zcela vyvrácenou. Jejím opakování i v dovolání se tak domáhá jiného hodnocení důkazů, a jiných skutkových zjištění, což je však v řízení o dovolání nepřípustné. Zjištění soudu o srozumění obviněného s pěstírnou konopí a s jeho množstvím, je zjištěním skutkovým, které zásadně nepodléhá dovolacímu přezkumu.
Nejvyšší soud se tedy z hlediska právního posouzení skutku zabýval otázkou, zda popis jednání uvedený ve výroku o vině naplňuje znak „přechovává“ omamnou látku ve smyslu §187 odst. 1 tr. zák. Účelem tzv. hlídání objektu s pěstírnou konopí setého, nemohlo být již z podstaty věci nic jiného, než zabezpečení pěstovaných rostlin před zničením nebo odcizením. Zřízení pěstírny konopí setého bylo důvodem sjednání pronájmu domu, dům samotný pro pěstitele neměl žádný jiný účel, a proto i pouhé jeho hlídání bez vztahu k pěstírně by nemělo žádný význam. Zejména pak proto, že v daném případě nebyl provoz pěstírny plně automatický, musel být zajišťován obsluhou a hlídán i pro případ technického selhání osvětlení, vytápění, větrání či umělého zavlažování. Nutnost každodenní obsluhy technického zařízení pak spíš svědčí pro závěr, že tuto činnost prováděl právě obviněný, jak to alternativně uvedl v odůvodnění rozsudku i soud I. stupně. Z protokolu o sledování osob a věcí podle §158d tr. ř. (č. l. 8 tr. spisu), když předmětný dům byl orgány Policie ČR dlouhodobě monitorován automatickým obrazovým záznamovým zařízením, totiž vyplývá, že v období od 29. 10. 2008 od 20.17 hod., až do 3. 11. 2008 do 10.00 hod., nebyl u domu zaznamenán žádný pohyb osob, k domu nepřijelo žádné vozidlo a nevstoupila do něj či neodešla z něj žádná osoba. Při bezprostředně na toto období navazující domovní prohlídce, byl dne 3. 11. 2008 v 10.00 hod. v domě zadržen toliko samotný obviněný. Nebyl-li tedy při sledování domu po dobu čtyř a půl dne zaznamenán žádný pohyb osob, a obviněný se po tuto dobu v něm zdržoval sám, svědčí to pro závěr, že to byl právě on, kdo obsluhoval technické zařízení pěstírny, které nutně každodenní obsluhu vyžadovalo. Podle zmíněného odborného vyjádření totiž o celkové kvalitě vypěstovaného Cannabis rozhoduje dodržení všech agrotechnických parametrů a také zkušenost pěstitele. Za této situace obviněný vstupoval nejen do chodby prvního patra domu, a na sociální zařízení, jak uvedl ve své výpovědi, ale nutně musel vstupovat i přímo do pěstírny, protože právě tam se ovládací prvky technického zařízení nacházely. Konečně i v případě, že by tuto činnost prováděla jiná osoba, nelze v žádném případě přisvědčit námitce obviněného, že o pěstírně nevěděl. Tato osoba by se tam totiž nutně musela dostavit každý den, a pokud byl obviněný v domě po dobu sedmi dnů, je toto jeho tvrzení zcela nereálné. Pokud obviněný za této situace hlídal předmětný dům s pěstírnou, měl pěstované konopí seté přímo ve své moci (dispozici), a přechovával jej pro jiného ve smyslu ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. Správně proto již soud I. stupně dospěl k závěru, že se tím podílel na činnosti spočívající v přechovávání omamné látky. Tím sám svým jednáním naplňoval znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamné a psychotropní látky podle §187 odst. 1 tr. zák., a jeho jednání nemůže proto naplňovat pouze znaky účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., jak obviněný namítá v dovolání.
Námitku obviněného o nenaplnění znaku „přechovává“ proto Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnou, přičemž je zřejmé, že obviněný absenci toho znaku zakládá zejména na své skutkové námitce, že o pěstírně nevěděl.
Obviněný v dovolání vyjádřil také nesouhlas s kvalifikací jeho jednání jako spáchaného ve větším rozsahu podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák., protože podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by věděl o okolnostech, z nichž soudy dovodily naplnění této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Namítá také, že vůbec ani nevěděl, že z daných rostlin lze nějakou omamnou či psychotropní látku získat a v jakém množství.
Namítá-li obviněný, že nevěděl, resp. nebyl ani srozuměn s tím, že existovaly okolnosti, z nichž soudy dovodily spáchání trestného činu ve větším rozsahu podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., popírá tím závěr soudů o tom, že jeho obhajoba, že nevěděl a nemohl vědět, co se v objektu nachází, byla vyvrácena. Již soud I. stupně přitom k tomuto závěru dospěl na základě zhodnocení všech provedených důkazů, obviněný se tak svojí námitkou domáhá jiného hodnocení těchto důkazů, a na základě toho pak i jiného skutkového zjištění, že o pěstírně konopí setého a jeho množství vůbec nevěděl. Takováto námitka ale neodpovídá uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nevychází ze skutku zjištěného soudy v původním řízení ale je zaměřena na jeho změnu, přičemž až následně podle obviněného změněná skutková zjištění by nenaplňovala formální znak „ve větším rozsahu“ podle odst. 2 písm. a) §187 tr. zák. Proto tato námitka rovněž nemohla založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu a Nejvyšší soud se jí nezabýval. Není přitom podstatné, že ze způsobu pěstování rostlin a jejich množství nemohl usoudit na naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu. Rozhodující je, že všechny tyto skutkové okolnosti mu byly známy.
Na základě uvedených důvodů bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš