ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.500.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 500/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 9. června 2010 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. R. , které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 31 To 279/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 58/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 6 T 58/2009, byl obviněný M. R. uznán vinným pokusem trestného činu ublížení za zdraví podle §8 odst. 1 k §222 odst. 1 tr. zákona (pokus úmyslné těžké újmy na zdraví), kterého se měl dne 29. 1. 2007 v podstatě dopustit tím, že baseballovou pálkou udeřil poškozeného J. K. do pravého předloktí, dvakrát do temene hlavy, jedenkrát do pravé ruky a znovu do hlavy, do oblasti zátylku a ramene, čímž mu způsobil vícečetné zhmožděniny na těle, otok rtu, krvácení z nosu a odřeninu ve vlasové části hlavy. Za to byl soudem I. stupně odsouzen podle §222 odst. 1 a §40 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla také uložena povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR škodu ve výši 1.032,- Kč.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci zrušil podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu rozsudek soudu I. stupně v celém rozsahu a nově podle §259 odst. 3 tr. řádu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zákona, když došlo k úpravě znění skutku tak, že obviněný poškozeného udeřil blíže nezjištěným dřevěným předmětem do pravého předloktí, do zátylku, ramene a ruky, přičemž doba léčení způsobených zranění nepřesáhla 7 dnů. Podle §221 odst. 1 tr. zákona pak obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo znovu rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody.
Odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného do výroku o trestu bylo zamítnuto podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nesprávné právní posouzení skutku, tak jak jej zjistily soudy obou stupňů, spatřuje obecně v tom, že nevykazuje zákonné znaky trestného činu podle §221 odst. 1, §8 odst. 1 tr. zákona a nebyl mu prokázán úmysl spáchat tento trestný čin. Konkrétně pak namítá, že nesouhlasí se závěry soudů, že na základě provedeného dokazování byl zjištěn skutkový stav v rozsahu uvedeném ve skutkové větě a předmětného trestného činu se nedopustil. Poukázal na to, že byl uznán vinným, ač znalec MUDr. M. Baader (obor zdravotnictví, chirurgie) ve znaleckém rozsudku uvedl, že zranění mohla ale nemusela být způsobena jak je uvedeno ve spise, a za spíše pravděpodobné považoval údery rukou či kopnutí nohou obutou v měkké obuvi, nebo pády na trávu, apod. To je v rozporu s tvrzením poškozeného, že se jednalo o velmi silné údery, a proto i další tvrzení poškozeného považuje obviněný za nevěrohodná, přičemž jeho výpovědi v přípravném řízení a v hlavním líčení se podstatně liší ohledně toho, zda svědek J. B. byl po skončení útoku ještě na místě činu nebo již před domem. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal se skutečnostmi uvedenými svědkem J. B., že poškozeným byl ještě předtím sám napaden, že poškozený krvácel již před údajným napadením obviněným, že i podle služebního záznamu Policie ČR zjistila krevní skvrnu 10 x 7 cm před prostředním vchodem, ale nebyly nalezeny stopy krve v chodbě, kde k útoku mělo dojít, a k rekognici došlo téměř až po dvou letech, kdy v této době měl poškozený možnost jej potkat a identifikovat. V souvislosti s tím poukázal na výpověď svědka S. L. ze dne 15. 12. 2008, že jej poškozený před 3-4 měsíci kontaktoval s tím, že když mu on nebo obviněný dá 2.000,- Kč, u rekonstrukce označí za pachatele někoho jiného. Obviněný také namítá, že v době, kdy měl napadnout poškozeného měl chřipku s vysokou teplotou, léčil se s psychickými problémy, byl probuzen nárazem do dveří, lekl se, vzal si léky na uklidnění a dále si již nic nepamatuje až jej probudila hlídka policie. Poukázal také na to, že je pravák, a tak nemohl poškozenému způsobit zranění na pravé straně těla a hlavy. Nebylo tak podle obviněného prokázáno, že se skutek stal a spáchal daný trestný čin a jednání zjištěné soudem nenaplňuje skutkovou podstatu pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 k §221 odst. 1 tr. zákona. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby, nebo věc přikázal soudu I. stupně k novému projednání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatněnému důvodu dovolání odpovídá toliko tvrzení, že jednání obviněného, tak jak bylo soudem zjištěno, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona. Ostatní námitky směřují proti neúplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, takže fakticky napadají učiněná skutková zjištění, jejichž údajná nesprávnost nemůže být důvodem dovolání. S poukazem na skutkové zjištění soudu považuje státní zástupce námitku o nenaplnění skutkové podstaty daného trestného činu za zjevně neopodstatněnou a navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. řádu), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedených podmínek na hmotně právní povahu námitek v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu vyplývá, že podstatná část námitek obviněného těmto požadavkům neodpovídá. Nejsou totiž zaměřeny proti právnímu posouzení skutku jak je uveden ve výroku o vině napadeného rozsudku. Obviněný naopak tím, že výpověď poškozeného považuje za nepravdivou (nevěrohodnou), a s poukazem na rozpory v jeho výpovědích, i v souvislosti s dalšími důkazy, považuje skutek za neprokázaný, domáhá se zcela jiných skutkových závěrů s tím, že se jednání zjištěného soudy nedopustil. Obviněný tak provádí vlastní hodnocení důkazů, dokazování považuje za neúplné, přičemž těmito námitkami nijak nezpochybňuje právní posouzení skutku zjištěného soudem, ale naopak se domáhá jeho změny. Takovéto výhradně skutkové námitky ale nelze podřadit pod uplatněný důvod dovolání.
Všechny tyto skutkové námitky byly také obsahem odvolání obviněného, odvolací soud se jimi podrobně zabýval (viz str. 4 rozsudku) a vypořádal se s nimi.
Přesto, že podstatou dovolání jsou skutkové námitky, obviněný obecně také uplatnil hmotně právní námitku, že jednání jak bylo zjištěno soudy obou stupňů, nevykazuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným a nebyl prokázán úmysl spáchat tento trestný čin. Ač skutková podstata trestného činu je charakterizována řadou znaků (objekt, objektivní stránka, subjekt, subjektivní stránka), obviněný nijak blíže nekonkretizuje který zákonný znak a z jakých důvodů shledává nenaplněným. Proto Nejvyšší soud také obecně konstatuje, že po přezkoumání věci, s ohledem na skutková zjištění odvolacího soudu, obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zákona, ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona a správně byl proto uznán vinným tímto trestným činem. Přímý úmysl obviněného pak vyplývá ze způsobu útoku na poškozeného, tedy se jednalo o opakované údery za použití nezjištěného dřevěného předmětu, a to i do zátylku, přičemž v dalším pokračování v útoku bylo obviněnému zabráněno jinou osobou.
Nejvyšší soud tedy zjistil, že napadené rozhodnutí nespočívá na nesprávném právním posouzení skutku a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), tr. řádu nebyl námitkami obviněného naplněn. Proto bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš