ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.521.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 521/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. června 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. H. proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě, ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 300/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 297/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 13 T 297/2009, byl obviněný T. H. uznán vinným ad I., II. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b, e), odst. 2 tr. zákona dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr zákona, ad I. trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, ad II. trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody na 36 měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Tímž rozsudkem byli odsouzeni také spoluobvinění J. M. a O. P., přičemž podle §228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena také solidární povinnost k náhradě škody.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný T. H. odvolání, které Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, usnesením ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 42 To 300/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo odvolacím soudem rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ač v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání dle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutků. Toto spatřuje v tom, že veškeré skutky byly nesprávně právně kvalifikovány jako trestné činy, když je nelze podřadit pod skutkové podstaty uvedené v ust. §238, §247 a §257 tr. zákona. Soudem zjištěné skutky nevykazují podle obviněného zákonné znaky trestných činů, protože nedošlo k naplnění objektivní a subjektivní stránky. Soud rovněž nevěnoval pozornost subjektu trestného činu. Dále namítá, že soudy nižších stupňů hlavně nesprávně a v rozporu s ust. §2 odst. 5, 6 tr. ř. a ust. §220 odst. 2 tr. ř. hodnotily provedené důkazy, když pouze jednostranně uvěřily výpovědím spoluobviněných O. P. a J. M. a tyto jediné důkazy vyhodnotily v neprospěch dovolatele, ačkoliv vina, zejména pak přítomnost dovolatele při páchání daných skutků, nebyla provedenými důkazy prokázána, tudíž nemohlo dojít k naplnění zákonných znaků vymezených trestných činů. Nakonec dovolatel uvádí, že vzhledem k neuspokojivé důkazní situaci měla být uplatněna zásada in dubio pro reo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě a rovněž zrušil v napadené části rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný bez bližšího upřesnění namítá, že skutky, tak jak jsou popsány ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, jsou nesprávně právně kvalifikovány jako trestné činy, přestože je nelze podřadit pod skutkové podstaty trestných činů, kterými byl uznán vinným. Státní zástupce považuje v této části dovolání za zjevně neopodstatněné. Porovnáním popisů jednotlivých skutků s jim přisouzenými právními kvalifikacemi žádné pochybení zjištěno nebylo a není tedy zřejmé, z čeho dovolatel čerpá svůj názor. Dovolatel namítá též nesprávné hodnocení provedených důkazů, což však je námitka, která není s uplatněným dovolacím důvodem ale ani s žádným jiným dovolacím důvodem dle §265 tr. ř. v souladu. K dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatněnému obviněným v jeho druhé alternativě, státní zástupce uvedl, že námitky ve vztahu k předchozímu řízení jsou zjevně neopodstatněné a tento závěr lze tedy vztáhnout i na tento uplatněný dovolací důvod.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům z části neodpovídá a námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti rozsahu dokazování provedeného soudem I. stupně, proti způsobu hodnocení důkazů soudem II., ale i I. stupně, jakož i správnosti procesního postupu odvolacího soudu. Obviněný tak těmito námitkami brojí proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Obviněný tedy námitkami, že soudy nesprávně a v rozporu s trestním řádem hodnotily provedené důkazy, že jednostranně uvěřily výpovědím spoluobviněných a tyto jediné důkazy vyhodnotily v jeho neprospěch, a také, že trestné činy nebyly provedenými důkazy prokázány, nenapadá právní posouzení skutků uvedených ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale brojí proti úplnosti dokazování a způsobu hodnocení důkazů, domáhá se změny skutkových zjištění tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Obviněný skutky zjištěné soudem popírá a považuje je za neprokázané. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak obviněný domáhá jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění. Neuvádí tak námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný těmito námitkami nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Právně relevantní Nejvyšší soud shledal námitky obviněného, že zjištěné skutky nevykazují zákonné znaky trestných činů, protože nedošlo k naplnění objektivní a subjektivní stránky daných trestných činů a také, že nebyla věnována pozornost subjektu trestného činu. Nejvyšší soud se těmito námitkami zabýval, avšak shledal je zjevně neopodstatněnými. Obviněný obecně uvádí hmotně právní námitky, že skutky, kterými byl uznán vinným, nevykazují znaky trestných činů, konkrétně tyto námitky ale nijak blíže neodůvodnil. Proto také Nejvyšší soud pouze obecně konstatuje, že ze všech skutkových zjištění soudu prvního stupně jednoznačně vyplývá, že soud správně kvalifikoval všechny trestné činy, kterými byl uznán vinným. Nejvyšší soud se tedy plně ztotožňuje s právní kvalifikací soudu prvního stupně, přičemž subjektivní stránka vyplývá již ze samotného způsobu spáchání trestných činů. Ve věci také neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutků na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. /podle obviněného byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř./.
Protože námitky obviněného uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zčásti nespadaly pod tento dovolací důvod, další námitky Nejvyšší soud shledal zjevně neopodstatněnými a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. proto rovněž nebyl naplněn, bylo dovolání obviněného T. H. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš