ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.668.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 668/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. června 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných J. H. , a V. M. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 96/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 5/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 56 T 5/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, věty prvé, tr. zákona, ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona, trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle §176a tr. zákona, ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona, pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let a podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný V. M. byl uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zákona k §250 odst. 1, 4 tr. zákona, ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zákona, trestným činem nedovolené výroby a držení státní pečeti a úředního razítka podle §176a tr. zákona a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, věty prvé, tr. zákona. Za to byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zákona a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zákona mu byl také uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu dalších dvou obviněných, E. K. a J. R.
Proti tomuto rozhodnutí podali obvinění J. H. , E. K. a V. M. odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 96/2009, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně nich zrušil. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. H. uznal vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, věty prvé tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle §349 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě organizátorství podle §21 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to ho odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného V. M. uznal vinným pokusem zločinu podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., ve formě návodu podle §24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, přečinem nedovolené výroby a držení pečetidla státní pečeti a úředního razítka podle §349 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 odst. 1, věty prvé tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. Za to ho odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž znovu rozhodl o vině a trestu obviněného E. K.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podali prostřednictvím obhájců řádně a včas dovolání obvinění J. H. a V. M.
Dovolání obviněného J. H. se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že se nedopustil trestného jednání, neboť byl v té době ve výkonu trestu. Dovolatel nesouhlasí s kvalifikací odstavce 5 u zločinu podvodu, protože mu nebylo prokázáno, že částku výběru určil on. Dále namítá, že dokazování lze považovat za nedostatečné, neboť z žádného důkazu jednoznačně nevyplynulo, že by skutky spáchal. Rovněž trest považuje za nepřiměřený. Došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť důkazy nebyly náležitě hodnoceny a soud se nevypořádal s obhajobou. Nebyl mu prokázán také úmysl obohatit se částkou 18.400.000,- Kč. Obviněný konstatuje, že podle soudů je jeho obhajoba vyvrácena osobou pana M. S. , který je osobou nedůvěryhodnou. Jeho svědectví je podle obviněného ryze účelové a ničím nepodložené. Soud se také vůbec nezabýval osobou L. Z. , B. B. , a rovněž osobou S. P. Taktéž namítá, že mu nebylo nijak prokázáno zosnování a řízení padělání veřejné listiny. Soud podle něj nemůže uvěřit tvrzení V. M. , že by z celé věci neměl nic, když on jediný by spolu s J. R. a E. K. , měl z celé věci prospěch a oni nechali vyrobit razítka. Ze spisu neplyne, že by V. M. předal notářský zápis, podle kterého udělal kopii, jak sám doznal. Kdokoli mohl V. M. kontaktovat, když telefon ve věznici byl k dispozici mnoha lidem. On s ním mluvil čistě přátelsky a o životě. Podle dovolatele to byl právě V. M. , kdo určil datum, kdo platil výlohy za razítka, vytvořil notářsky zápis a určil výši částky. V závěru svého dovolání uvádí, že Městský soud v Praze vycházel z neúplného a nejasného zjištění skutkového stavu a stejně tak postupoval Vrchní soud v Praze.
Obviněný J. H. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby.
Obviněný V. M. podal dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvádí, že v rámci trestního řízení opakovaně poukazoval na svůj nepříznivý zdravotní stav a žádal orgány činné v trestním řízení o přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, za účelem vypracování znaleckého posudku k posouzení jeho duševního stavu. Dovolatel tvrdí, že dlouhodobě trpěl psychickými problémy, depresivními stavy, které nebyly odborně léčeny. Nebyl schopen rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání. Městský soud v Praze se otázkou jeho možné nepříčetnosti, popřípadě zmenšené příčetnosti, vůbec nezabýval. Vrchní soud v Praze se s tímto vypořádal pouze tak, že nepřibrání znalce za účelem posouzení duševního stavu neshledal vadným a konstatoval, že vážnější pochybnosti o zmenšené příčetnosti obviněného nevznikají. Obviněný má za to, že Vrchní soud v Praze nepostupoval správně, když odmítl přibrat znalce k posouzení jeho duševního stavu a bez odpovídajících znalostí z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, učinil nesprávný právní závěr týkající se jeho nepříčetnosti, eventuálně zmenšené příčetnosti. Dovolatel namítá, že tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Obviněný V. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil k novému rozhodnutí Městskému soudu v Praze se závazným právním názorem o povinnosti soudu, aby nechal vypracovat psychiatrický znalecký posudek na jeho osobu k vyloučení nebo potvrzení jeho příčetnosti.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného J. H. uvedla, že obviněný v dovolání nenamítl nic v tom smyslu, že by skutek, tak jak byl zjištěn po rekonstrukci skutkového děje v rámci provedeného dokazování, neodpovídal zákonným znakům trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Dovolací námitky založil pouze na polemice s tím, jak byly hodnoceny provedené důkazy, a že rozsah provedených důkazů, z nichž byla jeho vina posouzena, není dostačující. Jeho námitky jsou taky obsahově shodné s těmi, které již uplatnil v rámci řízení o řádném opravném prostředku. Podle státní zástupkyně je po hodnocení rozhodnutí soudu obou stupňů ve věci třeba dospět k naprostému opaku tvrzení dovolatele, neboť skutek pro který byl odsouzen, byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn. Pro úplnost dodala, že ani námitky proti přísnosti uloženého trestu neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž mezi nimi není možné shledat žádný rozpor. Je proto zřejmé, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného J. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
K dovolání obviněného V. M. státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že obviněný uplatnil námitky, kterými polemizoval se zjištěními soudů, které dospěly k závěru o jeho příčetnosti a plné trestní odpovědnosti, o které v průběhu celého trestního řízení nevznikly jakékoliv pochybnosti. Proto je třeba jím uplatněné dovolací námitky považovat za takové, které se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. míjí. K tomu státní zástupkyně konstatuje, že znalecký důkaz z oboru psychiatrie je jen jedním z podkladů pro vytvoření soudcovského přesvědčení o otázce příčetnosti a musí být hodnocen v souvislosti se všemi ostatními zjištěnými skutečnostmi z tohoto hlediska relevantními (k tomu rozhodnutí č. 17/1979 Sb., rozhodnutí trestních). Ze všech okolností v průběhu celého trestního řízení není možné dospět k závěru, že by o otázce jeho příčetnosti vznikly pochybnosti, pro které by v posuzované trestní věci musela být jeho příčetnost zkoumána.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného V. M. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Z výše citovaných dovolání jednoznačně vyplynulo, že oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Na tomto místě nutno podotknout, že obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili vesměs takové námitky, které byly součástí jejich odvolání a soud druhého stupně se jimi řádně zabýval a vypořádal se s nimi.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
K dovolání obviněného J. H. , Nejvyšší soud uvádí následující:
Obviněný svými rozsáhlými námitkami, že se uvedeného jednání nedopustil, že výpovědi svědků jsou ryze účelové a rozporuplné, nebo námitkami, že z vězení nemohl nic ovlivnit, natož určit výši uvedené částky, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními obou soudů. Obviněný tak ve skutečnosti brojí proti skutkovým zjištěním, jež soudy učinily na základě provedeného dokazování a vychází z odlišného skutkového základu, než který soudy zjistily a poté právně kvalifikovaly. Obviněný v dovolání rozebírá výpovědi svědků, provedené důkazy pak hodnotí a vyvozuje z nich své vlastní závěry odlišné od závěrů soudů obou stupňů. Zaměňuje tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, za další odvolání a přehlíží, že dovolací soud je oprávněn přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v případě námitek odpovídajících taxativně v §265b tr. ř. uvedeným důvodům dovolání. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Nakonec ani námitky, že soud nesprávně právně kvalifikoval jeho jednání podle odst. 5 §209 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., a také, že mu nebyl prokázán úmysl obohatit se částkou 18.400.000,- Kč, tedy subjektivní stránka trestného činu, jakožto obecně hmotně právní námitky, nebylo možno hodnotit jako námitky odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byly založeny na shora citovaných námitkách výhradně skutkové a nikoli hmotně právní povahy, které nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, když byly zcela mimo uplatněný dovolací důvod. Obviněný totiž tyto námitky založil v podstatě na tvrzení, že se nedopustil jednání, jímž byl uznán vinným, toto mu nebylo prokázáno, a proto je podle něj i nesprávně právně posouzeno.
Obviněný dále uplatnil námitku proti výroku o trestu s tím, že se mu uložený trest jeví jako nepřiměřený, čímž v podstatě vyjadřuje toliko svou nespokojenost s výší uloženého trestu. Takové námitky však uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž nenaplňují. Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a v daném případě to nepřicházelo ani v úvahu, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný J. H. nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale domáhá se změny skutkových zjištění učiněných soudy, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Přitom Nejvyšší soud v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal. V podrobnostech přitom postačí odkázat na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 8 – 9), který se shodnými námitkami obviněného řádně zabýval.
K dovolání obviněného V. M. , Nejvyšší soud uvádí následující:
Obviněný ve svém dovolání namítá, že kvůli psychickému stavu nebyl schopen rozpoznat protiprávnost činu a ovládat své jednání. Navíc vytýká soudům obou stupňů, že se nedostatečně zabývaly otázkou jeho možné nepříčetnosti, a také že nepřibraly znalce za účelem posouzení jeho duševního stavu. Neuvádí tak žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Takovými námitkami obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se zjištěními soudů obou stupňů ohledně jeho příčetnosti, a tedy, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale domáhá se uznání své nepříčetnosti (zmenšené příčetnosti), když se sám domnívá, že v tomto stavu jednal. Na základě jiného hodnocení rozhodných skutečností se tak obviněný domáhá jiných, pro něj příznivějších zjištění a závěrů ohledně jeho příčetnosti.
Otázka nepříčetnosti je obecně otázkou právní a orgány činné v trestním řízení ji posuzují na základě skutečností vyplývajících z provedených důkazů. O právní otázku jde ale pouze v případě, že zjištěné skutečnosti nasvědčují možné nepříčetnosti (zmenšené příčetnosti) pachatele a soud by je sám posuzoval, což se v daném případě nestalo, a toliko obviněný hypoteticky vyslovuje svůj názor, že mohl jednat v tomto stavu a mělo by to být prověřeno opatřením znaleckého posudku.
Nejvyšší soud považuje rovněž za nutné uvést, že tvrzení obviněného o jeho nepříčetnosti je v přímém rozporu s jeho výpovědí v přípravném řízení dne 9. července 2007 (č. l. 267 spisu) kde uvedl, že netrpí žádnými chorobami a na psychiatrii se nikdy neléčil. Rovněž v průběhu řízení u soudu I. stupně nevznesl takovou námitku. Navíc se jednalo o trestnou činnost pozůstávající z řady úkonů, která byla předem naplánována, dobře promyšlena a obviněný delší dobu konal všechno pro to, aby došlo k jejímu dokonání, čímž zjevně nešlo o exces v důsledku psychických problémů. Nejvyšší soud tuto námitku shledal ryze účelovou, kterou se obviněný snaží dosáhnout vyloučení své trestní odpovědnosti za spáchané trestné činy. Také v tomto případě pak postačí odkázat na podrobné odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se rovněž touto námitkou zabýval.
Obviněný V. M. tak námitkou o nepřibrání znalce k posouzení jeho duševního stavu napadá neúplnost dokazování, a domáhá se vyhovění svému důkaznímu návrhu, ač odvolací soud ke stejné námitce již konstatoval, že pro přibrání znalců psychiatrů nic nesvědčí a není proto k tomu důvod. Soud ale není povinen provést všechny navrhované důkazy, je však povinen své rozhodnutí v tomto směru řádně odůvodnit, což se také stalo.
Námitky uvedené v dovolání obou obviněných tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. H. a V. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš