ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.670.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 670/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2010 o dovolání obviněného P. S . proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 1/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. S. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 12. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 56 T 1/2009. Napadl výrok o vině a další výroky. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a namítl nesprávné hodnocení důkazů, na nichž byla tato zjištění založena. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Vrchní soud v Praze rozhodoval o odvolání obviněného znovu poté, co jeho přecházející rozsudek ze dne 15. 7. 2009, sp. zn. 8 To 61/2009, byl z podnětu dovolání obviněného zrušen usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1387/2009-I, a co mu bylo tímto usnesením přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Důvodem zrušení předcházejícího rozsudku Vrchního soudu v Praze bylo nesprávné právní posouzení skutku jako trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. (zákon č., 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), neboť následek, který obviněný činem způsobil, nebyl těžkou újmou na zdraví ve smyslu §89 odst. 7 písm. ch) tr. zák. Při novém rozhodování Vrchní soud v Praze odstranil vadu, která byla důvodem zrušení jeho předcházejícího rozsudku, řídil se právním názorem Nejvyššího soudu a po zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci uznal obviněného vinným pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák., uložil mu trest odnětí svobody na šest let se zařazením do věznice s ostrahou a rozhodl také o náhradě škody. Vrchní soud v Praze tak změnil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, který posoudil skutek jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. a odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody na jedenáct let se zařazením do věznice s ostrahou.
Jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. posoudil Vrchní soud v Praze skutek, který podle jeho zjištění a předtím až na drobné odchylky také podle zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 4. 2008 mezi 6,30 až 7,45 hod. v L., U N., v bytě své přítelkyně H. V. ji po slovní hádce fyzicky napadal více způsoby popsanými ve výroku o vině, a to i s použitím různých předmětů a mechanizmů, a způsobil jí na různých částech těla četná zranění specifikovaná ve výroku o vině, která si vyžádala její pracovní neschopnost od 7. 4. 2008 do 1. 6. 2008.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by skutková zjištění uvedená ve výroku o vině nenaplňovala zákonné znaky pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Jde ovšem o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že dovolacímu důvodu odpovídají pouze námitky proti tomu, jak byl po právní stránce posouzen skutkový stav, který zjistily soudy. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje.
Pod deklarovaný dovolací důvod nespadá ani námitka, že ze strany obviněného šlo o nutnou obranu. V tomto ohledu soudy vycházely ze zjištění, že obviněný nebyl vystaven žádnému útoku poškozené a že naopak sám byl pachatelem útoku proti poškozené. Uvedenou námitku obviněný uplatnil v podobě polemiky s tímto zjištěním soudů a se způsobem jejich hodnocení důkazů, zejména pokud považovaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a vzaly ji za podklad svých zjištění.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1387/2009-I, vysvětlil, že jeho případný zásah do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním může být odůvodněn pouze extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy a že v dané věci se o žádný takový rozpor nejedná. Obviněný přesto založil dovolání podané proti novému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu pouze na skutkových námitkách, které nejsou dovolacím důvodem. Lze jen poznamenat, že důkazní situace a skutkový stav, ve vztahu k nimž Nejvyšší soud ve svém předcházejícím usnesení konstatoval absenci extrémního rozporu mezi zjištěními soudů a provedenými důkazy, se při novém rozhodování Vrchního soudu v Praze nijak nezměnily. Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby se odchýlil od závěrů uvedených v citovaném usnesení, pokud jde to, že námitky směřující proti skutkovým zjištěním soudů a proti jejich způsobu hodnocení důkazů nejsou podřaditelné pod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako dovolání podaného z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2010
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec