Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21.07.2010, sp. zn. 7 Tdo 684/2010 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.684.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.684.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 684/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. července 2010 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného L. K. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 5 To 72/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 201/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 9 T 201/2009, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, kterého se dopustil tím, že přestože rozsudkem Městského soudu Brno ze dne 13. 11. 2008, spisová značka 9 T 168/2008, který nabyl právní moci dne 26. 3. 2009, byl odsouzen mimo jiné k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců, dne 15. 5. 2009 ve večerních hodinách řídil brněnskými ulicemi osobní automobil tovární značky Peugeot, bílé barvy, přičemž v 22:00 hodin byl na ulici B. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, dne 24. 5. 2009 v ranních hodinách řídil ulicemi města B. tentýž osobní automobil, přičemž v 9:55 hodin byl na ulici P. tř. zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR. Za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zákona, kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 25. 5. 2009, sp. zn. 91 T 79/2009, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 měsíců, se zařazením pro jeho výkon do věznice s ostrahou, jakož i k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 15 měsíců. Odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu I. stupně, kterým se domáhal uznání obviněného vinným i trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, bylo jako nedůvodné zamítnuto podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 5 To 72/2010. Uvedené usnesení odvolacího soudu napadla nejvyšší státní zástupkyně včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. S poukazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČR (Tpjn 301/2007), které se zabývá problematikou jednočinného souběhu trestných činů podle §171 odst. 1 písm. c) a §180d tr. zákona, uvedla v dovolání, že obecně lze za trestný čin ve smyslu ustanovení §180d tr. zákona obvykle považovat řízení motorového vozidla osobou, která nebyla držitelem řídičského oprávnění, což byla jednak osoba, která nikdy takové oprávnění zákonným způsobem nezískala, ale také osoba, které takové oprávnění bylo odňato (do 31. 6. 2006), či jej (od 1. 7. 2006) pozbyla dnem právní moci rozhodnutí, kterým ji byl soudem uložen trest, nebo příslušným orgánem uložena sankce zákazu činnosti. Soudu I. stupně proto vytýká, že ač zjistil, že obviněný řídil motorové vozidlo za situace, kdy z výpisu z evidenční karty řidiče na č. l. 41-43 trestního spisu vyplývá, že je držitelem řidičského průkazu pro skupinu A1, B a měl vysloven zákaz řízení všech druhů motorových vozidel od 26. 3. 2008 do 26. 6. 2009, tj. i na dobu páchání trestné činnosti, konstatování této právní skutečnosti v popisu skutku pominul a v rozporu s návrhem na potrestání obviněného neuznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona. Odůvodnění tohoto postupu soudem s odkazem na očekávanou změnu trestního zákoníku od 1. 1. 2010, podle kterého již toto jednání nebude trestné, což snižuje nebezpečnost činu obviněného pro společnost pod zákonem předpokládanou mez, považuje nejvyšší státní zástupkyně za extrémně nesouladné s uvedeným listinným důkazem v podobě výpisu z evidenční karty řidiče, protože skutek je třeba posuzovat podle všech zákonných ustanovení, jejichž skutkovou podstatu naplňuje. Proto nesprávné právní posouzení skutku spatřuje nejvyšší státní zástupkyně v posouzení daného skutku jen jako trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, ač podle uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu ČR se jedná o jednočinný souběh s trestným činem podle §180d tr. zákona a oba tyto trestné činy našly od 1. 1. 2010 svůj odraz také v novém trestním zákoníku č. 40/2009 Sb., a to v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Odvolacímu soudu pak nejvyšší státní zástupkyně vytýká, že se sice ztotožnil s názorem státního zástupce prezentovaným v odvolání podaném v neprospěch obviněného, ale uvedené pochybení nenapravil, protože to považoval za neúčelné, když by uznání viny též podle §180d tr. zákona vedlo k uložení přísnějšího trestu, který by však vzápětí musel být přiměřeně zkrácen. Odvolací soud tak svůj názor zřejmě opřel o ustanovení §419 tr. zákoníku, které ale v posuzovaném případě nelze použít, protože přichází v úvahu pouze tehdy, kdy část jednání dříve odsouzeného pachatele již nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu uvedeného v trestním zákoníku. Oba uvedené trestné činy podle §171 odst. 1 písm. a) a §180d tr. zákona, ale našly svůj odraz v ustanovení §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to §180d tr. zákona v případě pachatele, který vlastní řidičské oprávnění, ale z důvodu vyslovení správní sankce zákazu řízení, nebo uložení trestu zákazu činnosti, mu bylo odňato. Proto lze předmětný skutek posoudit v souladu s podaným návrhem na potrestání jako jednočinný souběh trestných činů podle §171 odst. 1 písm. a) a §180d tr. zákona, když nová právní úprava podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není pro pachatele výhodnější. V závěru dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, která tím pozbudou podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí. Jak vyplývá z obsahu dovolání, jeho podstatou je nesouhlas nejvyšší státní zástupkyně jak s právním posouzením skutku soudu I. stupně, tak i s postupem odvolacího soudu, který sice v souladu s odvoláním státního zástupce dospěl k závěru, že soud I. stupně neměl pro své závěry žádné zákonné podklady, ale sám považoval za neúčelné vyhovět odvolání, když by uložený přísnější trest musel být následně přiměřeně zkrácen. Nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání pregnantně vyjádřila právní názor na věc, přičemž také odvolací soud se v podstatě ztotožnil s odvoláním, které proti rozsudku soudu I. stupně podal státní zástupce. Bez ohledu na důvody rozhodnutí odvolacího soudu ale Nejvyšší soud v řízení o mimořádném opravném prostředku zvažoval otázku, zda v této konkrétní věci zájem na správnosti soudního rozhodnutí je natolik významný, aby převážil nad zájmem na stabilitě a nezměnitelnosti pravomocných rozhodnutí soudu. Za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona, lze uložit trest odnětí svobody až na 1 rok, trest zákazu činnosti, nebo peněžitý trest. Za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona, jímž byl obviněný uznán vinným, lze uložit pachateli trest odnětí svobody až na 6 měsíců, nebo peněžitý trest. Za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 tr. zákona, podle kterého byl obviněnému ukládán souhrnný trest, lze pachateli uložit trest odnětí svobody až na 2 léta, peněžitý trest, nebo trest propadnutí věci. Obviněnému byl za dva trestné činy (§171 odst. 1 a §247 odst. 1 tr. zákona) uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 9 měsíců a trest zákazu činnosti (řízení všech motorových vozidel) na dobu 15 měsíců. Za této situace Nejvyšší soud dospěl k závěru, že i v případě uznání viny trestným činem podle §180d tr. zákona, by již nepřipadalo v úvahu uložení výrazně přísnějšího trestu a je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného. Nejvyšší státní zástupkyně vycházela mj. rovněž ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2007, které jednoznačně řeší danou problematiku, a nejedná se proto ani o posouzení otázky, která by byla po právní stránce zásadního významu. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 21. července 2010 Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1l
Datum rozhodnutí:07/21/2010
Spisová značka:7 Tdo 684/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.684.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§265i odst. 1 písm. f) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10