ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.702.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 702/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. 6. 2010 o dovolání obviněného L. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 55 To 606/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 2 T 38/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 2 T 38/2009, byl obviněný L. P. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák., trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen za tyto trestné činy a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 4 T 68/2009, podle §235 odst. 2 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci (nože), přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 4 T 68/2009, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
O odvoláních, která podali obviněný proti všem výrokům a státní zástupkyně v neprospěch obviněného proti tomu, že obviněnému nebyla uložena zabezpečovací detence, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 55 To 606/2009. Z podnětu odvolání obviněného byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 2 T 38/2009, podle §258 odst. l písm. a), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. l tr. zák., pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §229 odst. l tr. ř. Ohledně trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. l tr. zák., pomoci k trestnému činu krádeže podle §10 odst. l písm. c) tr. zák., §247 odst. l písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. byla věc podle §259 odst. l tr. ř. vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto tak, že obviněnému byl za trestný čin šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 2 T 38/2009, nedotčen, a dále za trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 4 T 68/2009, uložen podle §222 odst. l tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody na dva roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci (nože), přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 4 T 68/2009, a další obsahově navazující rozhodnutí. Odvolání státní zástupkyně bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný L. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Tento rozsudek napadl v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák., a v návaznosti na to napadl také výrok o uložení trestu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. e), g) tr. ř. Namítl, že skutek, kterého se podle zjištění soudů dopustil, byl spáchán za okolností, kdy „nejednal jako příčetný”. Další námitky se týkaly přiměřenosti uloženého trestu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Jako trestný čin šíření poplašné zprávy podle §199 odst. 1, 2 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v České Lípě, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 3. 2009 kolem 15,00 hodin v Č. L., v policejní cele, do které byl umístěn po zadržení pro podezření z jiné trestné činnosti, sdělil policistům, že v osobním automobilu zn. Škoda Felicia, které vlastnil jeho otec a které bylo zaparkováno na Náměstí T. v Č. L., má namontovaný výbušný nástražný systém, který může deaktivovat pouze on sám, přesvědčoval o tom i svého otce, který se dostavil pro klíče od vozidla a kterého žádal, aby s vozidlem nejezdil nebo vyletí, z tohoto podnětu policisté shlédli záznam z kamerového systému monitorujícího náměstí, přičemž ze záznamu vyplývalo, že po příjezdu na náměstí obviněný zůstal ve vozidle asi 12 minut a poté z něj vylezl zadními dveřmi, což vzbudilo důvodnou obavu, že ve vozidle by skutečně mohl být výbušný nástražný systém a že by mohlo dojít k výbuchu, a proto bylo náměstí vyklizeno a uzavřeno a byl přivolán policejní pyrotechnik, avšak ve vozidle žádná výbušnina ani nástražný výbušný systém nebyly. Podle těchto zjištění se na celé akci se podílelo 22 policistů, policejní psovod a policejní pyrotechnik.
K otázce příčetnosti, které se týkaly námitky obviněného uplatněné v dovolání, je třeba uvést, že podle závěru soudů obviněný spáchal posuzovaný skutek ve stavu zmenšené příčetnosti. Tento závěr má podklad ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který zpracoval MUDr. Ladislav Hnídek původně v jiné trestní věci obviněného, avšak jeho platnost ve zvláštním dodatku vztáhl i na posuzovaný skutek. Znalec byl také osobně vyslechnut v hlavním líčení poté, co byl přítomen výslechu obviněného. Zkoumání duševního stavu obviněného vyznělo tak, že u něho jde o schizoafektivní poruchu, která podstatně snižovala schopnost obviněného rozpoznat nebezpečnost svého jednání i schopnost ovládat své jednání. Znalec vysvětlil, že ta část, která zbývala do úplného vymizení rozpoznávací i ovládací schopnosti, představovala jednu třetinu. Z toho je zřejmé, že obviněný nebyl nepříčetný a tedy trestně neodpovědný. Podle §12 tr. zák. byl trestně neodpovědný nepříčetný pachatel, přičemž podle citovaného ustanovení se nepříčetností rozuměl stav, kdy pachatel pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost nebo ovládat své jednání. Předpokladem nepříčetnosti tudíž byla úplná absence rozpoznávací nebo ovládací schopnosti. Podstatné snížení těchto schopností nezakládalo nepříčetnost, ale jen zmenšenou příčetnost, při které ovšem pachatel je trestně odpovědný. Ke zmenšené příčetnosti obviněného přihlédl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci při ukládání trestu, a to v souladu s ustanovením §32 odst. l tr. zák. tím, že souhrnný trest, ukládaný i za trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným ve věci Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 4 T 68/2009, uložil - pokud jde o trest odnětí svobody - ve výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby stanovené v §222 odst. l tr. zák. v rozpětí od dvou let do osmi let.
Pokud soudy usoudily, že obviněný se posuzovaného skutku dopustil jako trestně odpovědný pachatel, rozhodně nejde o nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V žádném případě nejde ani o to, že by trestní stíhání obviněného bylo nepřípustné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť zmenšená příčetnost nezakládá nepřípustnost trestního stíhání podle §11 odst. 1 písm. a) až j) tr. ř. (důvodem nepřípustnosti trestního stíhání není dokonce ani nepříčetnost).
Pro úplnost je nutné dodat, že pokud obviněný pojal do svého dovolání také námitky týkající se přiměřenosti uloženého trestu, nejsou tyto námitky žádným z deklarovaných dovolacích důvodů, zejména ne dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec