ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.716.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 716/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. července 2010 o dovolání obviněného J. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 450/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 2 T 67/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 2 T 67/2009, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným J. H. částku 29.670,- Kč, a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, územní pracoviště Prostějov, Hliníky 5, částku 54.929,- Kč.
Obviněný podal odvolání proti všem výrokům rozsudku. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 450/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 450/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem výrokům opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že v řízení byl neúplně a nesprávně zjištěn skutkový stav věci, a že nesprávným postupem soudů nižších stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Namítl, že rozsudek soudu prvního stupně vykazuje vady spočívající v nesprávném odůvodnění, které údajně neodpovídá provedenému dokazování. Podle obviněného si jednotlivé důkazy vzájemně odporují a nelze proto dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině. Obviněný především namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně interpretovaly výpovědi svědků a výpověď poškozeného a že porušily zásadu in dubio pro reo. Vytkl odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi odvolacími námitkami, a že pouze převzal skutkové závěry soudu prvního stupně. Odvolací soud se nevypořádal s námitkou, že výrok rozsudku soudu prvního stupně popisuje skutek odlišně od skutkových zjištění vyjádřených v odůvodnění rozsudku. Obviněný považuje provedené dokazování za neúplné a vytkl soudům nižších stupňů, že nevyhověly jeho návrhu na doplnění dokazování. Podle obviněného byla porušena ustanovení čl. 6 odst. 2 a 3 Evropské úmluvy o lidských právech, a to zejména zásada presumpce neviny. Obviněný rovněž zpochybnil závěry vyplývající ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2010, sp. zn. 8 To 450/2009, v celém rozsahu, jakož i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 2 T 67/2009, a aby věc přikázal tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný založil své námitky jen na polemice s tím, jak byly hodnoceny důkazy provedené ve věci a dodala, že dovolací námitky obviněného jsou obsahově shodné s těmi, které uplatnil již v řízení o řádném opravném prostředku. Podle nejvyšší státní zástupkyně se obviněný evidentně snaží dosáhnout změny hodnocení důkazů, jakož i skutkových zjištěních soudů nižších stupňů a prosadit tak svou verzi skutkového stavu věci. Námitky obviněného se tedy podle ní míjí v celé šíři s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně navrhla, aby toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Tímto však obviněný napadl skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. K námitce obviněného týkající se porušení zásady in dubio pro reo a zásady presumpce neviny, Nejvyšší soud dodává, že jde o procesněprávní zásady, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru.
Nejvyšší soud neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovým zjištěním a právním posouzením skutku. Z postupu soudů obou stupňů je zřejmé, že provedly všechny dostupné důkazy potřebné k prokázání viny obviněného, hodnotily je jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěly ke skutkovým zjištěním, která neodporují zásadám formální logiky, přičemž právní posouzení skutku plně odpovídá skutkovému zjištění, tak jak je popsáno v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Za těchto okolností není dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn ani s odkazem na ústavněprávně garantované právo na spravedlivý proces, jehož se obviněný domáhá, a na jehož základě by byl možný výjimečný průlom do skutkových zjištění soudů nižších stupňů.
Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá ani námitka směřující proti odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Podle ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. nejsou v řízení o dovolání přípustné námitky proti důvodům rozhodnutí.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání obviněného J. V. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek