ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.748.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 748/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 21. července 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. B . proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 3 To 597/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 173/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 10. 2009, sp. zn. 5 T 173/2009, byl obviněný M. B. uznán vinným ad 1) trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zák., ad 2) trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák., trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. a ad 3) trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. Za to byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 3 To 597/2009, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a uznal obviněného vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zák. Za to byl odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla trestní věc ve zrušené části (bod 1 a 3) vrácena soudu I. stupně.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný M. B. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel je přesvědčen, že právní závěry soudu jsou v extremním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. Dále tvrdí, že znalec u něho nezjistil žádnou sexuální poruchu a nebyl z jeho strany zjištěn také sexuální motiv. Znalkyně z oboru dětské psychologie podle obviněného sama uvedla, že nezletilá K. B. je mentálně retardovaná a žádný sexuální útok z její výpovědi zjištěn nebyl. Soud pak bez povšimnutí ponechává výpověď ředitelky T. a sociální pracovnice, které jakýkoliv sexuální útok vyloučily. Dovolatel také namítá, že kdyby vykonal soulož s nezletilým dítětem, nezůstalo by takové jednání na něm bez zdravotních následků.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že uplatněné námitky nejsou podřaditelné nejen pod použitý dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů v zákoně taxativně uvedených. Rovněž námitka obviněného, že závěry soudu jsou v extremním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněným namítaný „extremní rozpor“ je naprosto iracionální, neboť tvrzení o jeho existenci je ve své podstatě opřeno o poukaz na existenci vadného hodnocení důkazů (ve své podstatě stanovisek obviněného a výpovědi poškozené). Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ust. §265b tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný v rámci deklarovaného dovolacího důvodu namítá nesprávné hodnocení důkazů soudy nižších stupňů, zpochybňuje úplnost dokazování a správnost skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině. Obdobné námitky uplatnil již v odvolacím řízení. Dovolání tak jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a dovolací soud staví do pozice soudu odvolacího. Nejvyšší soud přitom podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadená rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v dovolání, mezi které nesprávnost skutkových zjištění zásadně nepatří. Těmito námitkami obviněný zjevně nenaplnil uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a založil dovolání na námitkách, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
Obviněný je rovněž přesvědčen, že rozhodnutí soudů nižších stupňů je zatíženo extremním rozporem mezi skutkovým zjištěním a jeho právním posouzením. V řízení o dovolání lze do skutkových zjištění zasahovat jen ve výjimečných případech, kdy je zjevná existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením. Pouze v případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i s čl. 1 Ústavy (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04). Nejvyšší soud neshledal v daném případě namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku. Pokud soudy považovaly svědeckou výpověď poškozené za věrohodnou a vybudovaly na této výpovědi, a ostatních na ní navazujících důkazech svá skutková zjištění, lze konstatovat, že nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů jako zásady trestního řízení uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. Soudy obou stupňů provedly hodnocení důkazů, řádně popsaly čím je obviněný usvědčován ze spáchaní trestné činnosti a rovněž své úvahy dostatečně odůvodnily. Dospěly k správným skutkovým zjištěním, které mají oporu v řádně provedených důkazech a následně tato skutková zjištění správně právně kvalifikovaly. Extremní rozpor, který by umožnil Nejvyššímu soudu zasahovat do skutkových zjištění soudu I. a II. stupně nelze shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
Poukazuje-li obviněný na to, že u něj znalec nezjistil žádnou sexuální poruchu, tak již soud I. stupně uvedl, že ale podle znaleckého posudku PPG vyšetření obviněného svědčilo o narušení schopnosti diferencovat věk u heterosexuálních objektů a preference dospělých žen je u něj jen naznačená. Poškozená K. B. je pak podle znalkyně (odvětví dětská psychologie) sice mentálně retardovaná, ale toto postižení je pouze lehkého stupně, a také její věrohodnost je zcela zachovaná, netrpí bájivou lhavostí, nezkresluje závažné skutečnosti a nebyl u ní ani zjištěn motiv pro úmyslné nepravdivé obvinění otce. K námitce obviněného, že pokud by vykonal soulož s poškozenou, nezůstalo by to bez zdravotních následků na něm, pak rovněž lze uvést závěry znalkyně, že působení obviněného vedlo k předčasnému zájmu nezletilé o sexuální oblast, ale zatím není známý skutečný dopad tohoto působení, a nelze tedy uzavřít, zda se jedná o trvalé a závažné narušení jejího psychického vývoje. Navíc z hlediska právního posouzení jednání obviněného není existence takového následku nutnou podmínkou.
Proto bylo dovolání obviněného M. B. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš