ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.774.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 774/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2010 o dovolání obviněného P. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 5 To 522/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 1 T 16/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 8. 10. 2009, sp.zn. 1 T 16/2009, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Karviné skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 20. 1. 2009 kolem 15.00 hodin v K.-F. v Obchodním domě P. uschoval do batohu jedny pánské jeansové kalhoty zn. Wiliam Delvin v hodnotě 799,- Kč, které poškodil odtržením bezpečnostního kódu, při odchodu z prodejny zboží nenahlásil, byl zadržen pracovnicí D. S. a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 3. 2008, sp. zn. 1 T 17/2008, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset měsíců (s tím, že následně byl výrok o tomto trestu zrušen v rámci uložení souhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody na třináct měsíců rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 11. 2008, sp. zn. 80 T 24/2008).
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 5 To 522/2009. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Karviné zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o náhradě škody.
Změna výroku o vině se týkala tzv. zpětnosti, kterou Krajský soud v Ostravě na rozdíl od Okresního soudu v Karviné spatřoval ve zjištění, že obviněný se posuzovaného jednání dopustil přesto, že byl pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. 5 T 53/2004, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, který vykonal dne 13. 2. 2006. Krajský soud v Ostravě přikročil ke změně výroku o vině proto, že jen při této změně byl skutek trestným činem jak podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, tak podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., avšak skutek posoudil podle zákona účinného v době spáchání činu, neboť pozdější zákon není pro obviněného příznivější.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl výrok o vině, trestu a náhradě škody. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu vytkl, že podmínku zpětnosti nemohl naplnit jen proto, že z výkonu předchozího trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 13. 2. 2006, a poukázal na skutečnost, že rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 nabyl právní moci dne 27. 1. 2005. Mimo rámec dovolacího důvodu projevil nesouhlas s tím, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění výpověď svědkyně D. S., která stála v protikladu k jeho výpovědi. Vyjádřil názor, že při tomto rozporu měly soudy rozhodnout v jeho prospěch. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Karviné věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že část námitek obviněného není dovolacím důvodem, a že pokud některé z uplatněných námitek odpovídají dovolacímu důvodu, je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou námitky s k u t k o v é povahy, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, jestliže to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, která do napadeného rozsudku – s výjimkou zjištění týkajícího se zpětnosti – převzal Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů ohledně samotného odcizení kalhot mají evidentní oporu ve výpovědi svědkyně D. S., která jako zaměstnankyně obchodního domu pozorovala počínání obviněného v prodejně a posléze našla v jeho batohu odcizené zboží, z něhož byl odtržen kontrolní kód. Soudy si byly vědomy toho, že obviněný v rámci své obhajoby popíral odcizení zboží a namítal, že v batohu měl své vlastní kalhoty. Z toho důvodu soudy hodnotily výpověď svědkyně D. S. velmi obezřetně. Lze jen konstatovat, že výpověď svědkyně D. S. z hlediska své konkrétnosti, určitosti, jistoty a přesvědčivosti nevyvolávala žádné pochybnosti a navíc na ni obsahově navazovala výpověď svědkyně Z. S., prodavačky, která pokud sledovala chování obviněného v prodejně, plně potvrdila to, co uváděla svědkyně D. S. Soudy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily svůj hodnotící postup, při kterém se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Samotná okolnost, že podstatou důkazní situace byla protichůdná tvrzení obviněného a svědkyně D. S., není důvodem pro to, aby soudy rozhodly ve prospěch obviněného. Pokud soudy překlenuly uvedený rozpor úvahami, které náležitě vysvětlily, které jsou logicky přijatelné a na podkladě kterých došly k úsudku, že výpověď svědkyně je věrohodná a že je důkazem vyvracejícím obhajobu obviněného, pak Nejvyšší soud nemá důvodu cokoli měnit na skutkových závěrech soudů prvního a druhého stupně. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit jen námitky týkající se tzv. zpětnosti činu.
Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a byl za takový čin v posledních třech letech potrestán.
Zákonný znak „v posledních třech letech potrestán“ byl v posuzovaném případě evidentně naplněn tím, že obviněný dnem 13. 2. 2006 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl uložen mimo jiné za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 5 T 53/2004. Za situace, kdy se obviněný dopustil posuzovaného skutku dne 20. 1. 2009, by dřívější trest nenaplňoval zákonný znak zpětnosti pouze za předpokladu, že by byl vykonán před 20. 1. 2006. Trest odnětí svobody, který obviněný vykonával po tomto datu do 13. 2. 2006, zákonný znak zpětnosti naplňuje, a to bez ohledu na namítanou okolnost, že rozsudek, jímž byl uložen, nabyl právní moci dne 27. 1. 2005.
Z tohoto hlediska je významné, že obviněný byl napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě uznán vinným naplněním té varianty zpětnosti, která spočívá v tom, že byl „v posledních třech letech potrestán“, a nikoli naplněním té varianty, která spočívá v tom, že byl „v posledních třech letech odsouzen“.
Pojem „odsouzen“ znamená, že pachatel byl uznán vinným rozsudkem, který nabyl právní moci a ohledně kterého nenastal účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Pro naplnění znaku „odsouzen“ je podstatné, kdy rozsudek nabyl právní moci. Pojem „potrestán“ znamená, že pachatel byl uznán vinným rozsudkem, který nabyl právní moci, a že vykonal uložený trest nebo jeho část, přičemž ohledně rozsudku nenastal účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen. Pro naplnění znaku „potrestán“ není podstatné, kdy nabyl právní moci rozsudek, ale kdy byl vykonán uložený trest. (K výkladu zákonného znaku „potrestán“ viz přiměřeně např. I/1969 Sb. rozh. tr. – str. 45.)
Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je jasné, že zákonný znak zpětnosti spočívající v tom, že obviněný byl „v posledních třech letech potrestán“, byl naplněn výkonem trestu odnětí svobody, který trval až do 13. 2. 2006, třebaže rozsudek, jímž byl tento trest uložen, nabyl právní moci dne 27. 1. 2005, tedy před 20. 1. 2006. Námitky obviněného odvozované od právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 by byly důvodné pouze za předpokladu, že by šlo o zákonný znak zpětnosti ve variantě spočívající v tom, že obviněný byl „v posledních třech letech odsouzen“, a že by ani zčásti nevykonal uložený trest.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec