ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.804.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 804/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2010 o dovolání, které podal obviněný P. S. P. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 68 To 370/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 92/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 1 T 92/2009, byl obviněný P. S. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na osm let a podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Olomouci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v prostorách studovny historických fondů Vědecké knihovny v Olomouci dne 5. 3. 2009 odcizil originál Apianovy kolorované mapy světa z roku 1520, kterou vyřízl z vypůjčené knihy z roku 1520, přičemž odcizením této mapy způsobil Vědecké knihovně v Olomouci škodu ve výši nejméně 1 200 000 Kč, a dne 6. 3. 2009 odcizil originál nekolorované mapy zobrazující severní pól a části pobřeží, kterou vytrhl z další vypůjčené knihy z roku 1599, přičemž odcizením této mapy způsobil Vědecké knihovně v Olomouci škodu ve výši nejméně 600 000 Kč.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, a odvolání státního zástupce, podané v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 68 To 370/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že výše škody jako okolnost ovlivňující právní kvalifikaci skutku a výši trestu nebyla zjištěna v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Namítl, že tomuto ustanovení neodpovídal postup znalce, který posuzoval cenu předmětných map na evropské úrovni, zvláště pak na německém trhu, zatímco citované ustanovení vyžaduje, aby se vycházelo z ceny, za kterou se věc obvykle prodává v místě činu. Poukázal také na odlišnost závěrů znalce oproti původnímu odbornému vyjádření Vědecké knihovny v Olomouci a projevil nesouhlas s tím, že v odvolacím řízení nebyl akceptován jeho návrh na vypracování posudku jiným znalcem s vhodnější specializací. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Jestliže zákonným znakem trestného činu je škoda na věci, musí být její výše zjištěna způsobem stanoveným v §89 odst. 12 tr. zák. Podle tohoto ustanovení se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Pro případ, že takto nelze výši škody zjistit, jsou v další části citovaného ustanovení uvedena subsidiární kritéria, z kterých se vychází.
V posuzovaném případě byla podkladem pro zjištění výše škody způsobené odcizením obou map jejich cena, kterou stanovil znalec PhDr. Petr Mašek, jehož specializací mimo jiné jsou ceny a odhady historických knižních fondů. Tato specializace znalce odpovídá povaze dané věci, protože mapy byly odcizeny z historických knih pocházejících z let 1520 a 1599, z nichž obviněný jednu mapu vyřízl a druhou mapu vytrhl. O odborné způsobilosti znalce PhDr. Petra Maška nelze mít žádné důvodné pochybnosti. Takové pochybnosti nelze spojovat s tím, že obviněný se v odvolacím řízení dožadoval nového znaleckého posudku, který by vypracoval jím navržený znalec s jinou specializací. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci výstižně poukázal na to, že specializací navrženého znalce jsou geodézie a kartografie, plány, mapy a atlasy a že tato specializace postrádá zaměření na to, co je pro posuzovaný případ charakteristické, tj. na historickou povahu odcizených map jako součástí historického knižního fondu. V postupu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, který zamítl návrh obviněného na přibrání jiného znalce za účelem vypracování nového znaleckého posudku, proto Nejvyšší soud nespatřoval žádné pochybení.
Žádného důvodu k pochybnostem o znaleckém posudku PhDr. Petra Maška není ani z obsahového hlediska. Tím, že stanovil cenu odcizených map podle toho, za jaké částky se historické mapy prodávají a kupují na evropských a zejména německých antikvariátních trzích, se znalec nijak neodchýlil od ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Především nelze pominout skutečnost, že v posuzovaném případě byly odcizeny mapy pocházející z let 1520 a 1599. Jde o velmi staré a vzácné věci, které se vyskytují ve velmi omezeném rozsahu, nejsou obecně dostupné na trhu a nemají žádný bezprostřední význam pro uspokojování běžných potřeb obyvatel nějakého místa či regionu. Tyto věci vzhledem ke své specifické povaze jsou předmětem zvláštního zájmu úzkého kruhu subjektů, jakými jsou zejména vědecké ústavy, historické instituce, muzea, antikvariáty, aktikvariátní společnosti, soukromí sběratelé, samostatní badatelé apod. Zájemci o uvedené věci pocházejí z různých zemí, mnohdy i velmi vzdálených, a proto i obchod s takovými věcmi má obvykle mezinárodní povahu. To znamená, že pokud je nějaká taková věc na prodej, obvykle vyvolává zájem potencionálních kupců z různých zemí. Třebaže i cena takových věcí je konec konců výsledkem vztahu nabídky a poptávky, neprobíhá obchod s uvedenými věcmi nijak živelně či nahodile, ale je jistým způsobem organizován renomovanými antikvariáty či antikvariátními společnostmi, které působí v mezinárodním měřítku, mají o dosahovaných cenách přehled odpovídající mezinárodní povaze těchto obchodů a tím trh s uvedenými věcmi kontrolují i ovlivňují. Zasadí – li se úvahy o ceně historických map, které odcizil obviněný, do tohoto kontextu, je jasné, že pokud by se tyto mapy staly předmětem obchodu, objevili by se zájemci o jejich koupi z okruhu specializované mezinárodní klientely, což by zároveň ovlivnilo cenu map, neboť přítomnost této klientely by vedla k tomu, že by se uplatnila mezinárodně uznávaná cena. Jinak řečeno, i kdyby byly mapy předmětem obchodu uskutečněného v O., tj. v místě, kde se fyzicky nacházely v době činu, byla by jejich cena nepochybně stanovena se zřetelem k cenám dosahovaným v mezinárodním měřítku. Takovou cenu lze akceptovat i jako „cenu, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává“, jak to stanoví §89 odst. 12 tr. zák. Pokud znalec založil své závěry o ceně odcizených map na poznatcích o tom, za jaké ceny byly uskutečněny obchody se srovnatelnými věcmi na zahraničních antikvariátních trzích, nelze tomuto jeho postupu z hlediska ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. nic vytknout, zvláště když znalec vysvětlil, z jakých konkrétních podkladů vycházel a že přihlížel jen k cenám skutečně zaplaceným, tj. nikoli k cenám prezentovaným v rámci nabídky.
Přesvědčivosti znaleckého posudku PhDr. Petra Maška nic neubírá ani namítaná odlišnost jeho závěrů od toho, jak cenu odcizených map původně odhadla Vědecká knihovna v Olomouci jako poškozený. Ve vyjádření Vědecké knihovny v Olomouci ze dne 6. 3. 2009 jsou jako odhad způsobené škody uvedeny částky „více než 700 000 Kč“ (pokud jde o Apianovu kolorovanou mapu světa) a 50 000 Kč (pokud jde o nekolorovanou mapu severního pólu a části pobřeží), a to s dovětkem, že „odhadovaná škoda může být vyšší podle místa a podmínek případného prodeje“. Na uvedené vyjádření navazovala zpráva Vědecké knihovny v Olomouci ze dne 9. 3. 2009, v níž se v souvislosti s cenou kolorované mapy světa od Petra Apiana odkazovalo na to, že antikvariát 19th Century Shop samotnou mapu v nekolorované a tedy levnější verzi nabízel na Frankfurtském antikvariátním veletrhu za 90 000 Euro (což při zdrženlivém přepočtu 25 Kč za 1 Euro představuje částku 2 250 000 Kč). Ostatně již v protokole o trestním oznámení odhadl R. K., pracovník Vědecké knihovny v Olomouci, cenu odcizené Apianovy mapy na 1 000 000 Kč. Je zřejmé, že původní podstatně nižší odhad Vědecké knihovny v Olomouci byl učiněn s výslovnou výhradou, že cena může být vyšší, což evidentně souviselo s tím, že na počátku trestního řízení bylo nutné alespoň hrubým a proto i nepřesným odhadem stanovit výši škody za účelem právní kvalifikace skutku.
Výrok o vině obviněného je v otázce výše způsobené škody plně slučitelný s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ani předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci nejsou rozhodnutími, která by spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2010
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec