ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.815.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 815/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. července 2010 o dovolání obviněného M. L. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 8 To 422/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 137/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 1 T 137/2009, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen k podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 8 To 422/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 8 To 422/2009, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že z provedeného dokazování jasně nevyplývá, že se zmocnil cizí věci, ani že měl takový úmysl, především proto, že peníze, které požadoval, mohl považovat za své. Namítl, že poškozený J. L. byl jeho opatrovníkem a přebíral za něj invalidní důchod, z toho důvodu je přesvědčen, že se nejednalo o věc cizí. Posouzení této otázky je přitom stěžejní pro správné právní posouzení skutku. Dodal, že pochybnosti v této věci měly být hodnoceny v jeho prospěch a skutek měl být tedy správně posouzen jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. Obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. námitku, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání, ačkoli bylo podle zákona nepřípustné, neboť poškozený J. L. nedal souhlas k trestnímu stíhání s tím, že jeho trestní odpovědnost měla být posuzovaná podle §235 odst. 1 tr. zák. jak již namítl výše, přičemž jde o trestný čin, pro který může být pachatel stíhán jen se souhlasem poškozeného ( §163 odst. 1 tr. ř.). Obviněný poukázal na výpověď poškozeného J. L. v hlavním líčení, v níž údajně uvedl, že nesouhlasí s trestním stíháním svého syna. Obviněný dále uvedl, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. byly dány již v řízení před soudem prvního stupně a tím je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje obviněný také v tom, že nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítnutí odvolání podle §256 tr. ř., neboť se odvolací soud náležitě nevypořádal s jeho obhajobou a je přesvědčen, že jeho odvolání bylo důvodné.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 8 To 422/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu v Prostějově ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 1 T 137/2009, a aby podle §265l tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o dovolání zjevně neopodstatněné, neboť z provedeného dokazování je zjevné, že nic nenasvědčovalo tomu, že obviněný požadoval po poškozeném peníze ze svého invalidního důchodu, ale naopak byl srozuměn s tím, že požadované peníze mohou být vlastní peníze poškozeného, případně i jeho družky. Navíc k získání peněz obviněný použil nůž. Šlo tak bezesporu o užití násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci a nejvyšší státní zástupkyně proto považuje použitou právní kvalifikaci za zcela správnou. Obviněný staví dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. na úvaze, že měl být uznán vinným trestným činem vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a tudíž mělo být jeho trestní stíhání možné jen se souhlasem poškozeného. K tomu nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že je nutné vycházet při posouzení důvodnosti dovolání ze skutečného stavu, že obviněný M. L. byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přičemž zákon v tomto případě nevyžaduje souhlas poškozeného. I tomto případě jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Podle nejvyšší státní zástupkyně není důvodně uplatněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. neboť v řízení před soudem prvního stupně nebyl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) až g) tr. ř. ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Navíc odvolání obviněného bylo věcně přezkoumáno a odmítnuto podle ustanovení §256 tr. ř., přičemž naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě se týká pouze případů, kdy bylo zamítnuto či odmítnuto odvolání podle §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo proti jinému užije násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci.
Obviněný namítl s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nesprávnou právní kvalifikaci skutku s tím, že měl být správně kvalifikován jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů, a proto je nutno při posouzení důvodnosti námitky obviněného týkající se nesprávné právní kvalifikace skutku vycházet z popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Z tohoto popisu vyplývá, že obviněný: „dne 12. 6. 2009 kolem 15 hod v P., na R. ul., v bytě, kde bydlí, s nožem v ruce a se slovy: peníze, zabiju, přistoupil na vzdálenost půl metru ke svému otci J. L., naznačoval bodání a požadoval po něm vydání peněz, čemuž jmenovaný ze strachu vyhověl a předal mu částku 200,- Kč“.
Takto popsaný skutkový stav věci odpovídá právní kvalifikaci skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný naplnil všechny zákonné znaky uvedeného trestného činu. Obviněný především užil vůči poškozenému J. L. násilí, když použil nůž, jímž naznačoval bodání. Tímto jednáním se chtěl zmocnit peněz, tedy cizí věci. Otázkou, zda předmětné peníze byly vůči obviněnému věcí cizí, se zabýval již soud prvního stupně, přičemž uvedl, že není rozhodné, zda peníze případně pocházely z invalidního důchodu obviněného, neboť peníze jsou věcí druhově určenou, tedy nejde je individualizovat. Obviněný se tedy chtěl zmocnit peněz bez ohledu na to, zda jde o peníze z jeho invalidního důchodu, vlastní peníze poškozeného J. L., nebo případně peníze jeho družky E. B. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že peníze požadované obviněným byly vůči němu věcí cizí.
Obviněný se zjevně snaží prosadit odlišnou a pro něj příznivější právní kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., aby mohl úspěšně uplatnit i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., když namítl, že trestní stíhání bylo podmíněno souhlasem poškozeného, který ovšem nebyl dán. Nejvyšší soud uvádí, že je nutné vycházet ze skutečnosti, že skutek byl správně posouzen jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., přičemž k trestnímu stíhání pro tento trestný čin zákon nevyžaduje souhlas poškozeného. Námitka obviněného je i v tomto případě zjevně neopodstatněná.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v obou jeho alternativách. K první alternativě uvedeného dovolacího důvodu Nejvyšší soud uvádí, že Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodoval o opravném prostředku po věcné stránce v rozsahu ustanovení §254 odst. 1, 3 tr. ř. Uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě proto nebyl důvodně uplatněn. Přisvědčit nelze ani námitce obviněného s odkazem na druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť Nejvyšší soud neshledal v řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) až g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Uplatnění druhé alternativy tohoto dovolacího důvodu je tedy vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně. Z těchto důvodů nebyl dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek