ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.854.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 854/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 7. 2010 o dovolání obviněného I. F . proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 7 To 320/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 58/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 4 T 58/2009, byl obviněný I. F. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., a to jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a dále za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 26/2008, byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák., §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na šest a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, přičemž podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 10 T 26/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2008, a další obsahově navazující rozhodnutí. Kromě toho bylo rozhodnuto také o vině a trestu ohledně obviněného Š. F. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obou obviněných k náhradě škody.
Odvolání obou obviněných, podaná proti výroku o vině a dalším výrokům, byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 7 To 320/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný I. F. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že „ze skutkového zjištění soudu prvého stupně nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, na základě kterého došlo k naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu“. Jinak jeho námitky směřovaly proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný I. F. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, rozsudek Městského soudu v Brně i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Městskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný I. F. podal dovolání v podstatné části z jiného než zákonného dovolacího důvodu, a že pokud část jeho námitek odpovídá zákonnému dovolacímu důvodu, je dovolání zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu nepřichází v úvahu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu. Značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Pokusem trestného činu bylo podle §8 odst. 1 tr. zák. jednání pro společnost nebezpečné, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., dílem ukončený ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že jednak obviněný I. F. společně s obviněným S. F. a s další neidentifikovanou osobou od ledna 2008 do konce února 2008 v Brně využili naivity a duševní slabosti poškozené L. K. k tomu, že od ní pod různými záminkami a smyšlenými jmény postupně vylákali finanční hotovost ve výši nejméně 605.000,- Kč v úmyslu zapůjčené finanční prostředky nevrátit (bod 1 výroku o vině), jednak obviněný I. F. s další neidentifikovanou osobou počátkem března 2008 v Brně pod smyšlenou záminkou potřeby peněz na nákup, opravu a následný prodej nespecifikovaného domu s velkým ziskem přesvědčili poškozenou L. K., aby přistoupila na prodej svého bytu v osobním vlastnictví minimálně za částku 1.900.000,- Kč, kterou jim po prodeji svého bytu měla svěřit k údajnému zhodnocení, a přiměli ji k tomu, aby se dostavila do realitní kanceláře, kde podle jejich pokynů podepsala zprostředkovatelskou smlouvu, aby jim mohla zapůjčit další finanční prostředky, avšak o této skutečnosti se dověděl přítel poškozené D. K., který prodeji zabránil tím, že v zájmu poškozené učinil opatření k odstoupení od zprostředkovatelské smlouvy (bod 2 výroku o vině).
Tento skutkový stav evidentně odpovídá zákonným znakům trestného činu, jímž byl obviněný I. F. uznán vinným, jak vysvětlily již oba soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Pokud obviněný zvláště namítal nedostatek subjektivní stránky trestného činu, tj. úmyslné zavinění, pak je třeba konstatovat, že i z tohoto hlediska zjištěný skutek znaky trestného činu vykazuje. Jasné to je z výslovného zjištění uvedeného ve výroku o vině, že obviněný jednal se záměrem nevrátit finanční prostředky, které navenek měly zdánlivě povahu půjčky, že poškozené uváděl nepravdivé záminky týkající se účelu, ke kterému měly být peníze použity, a že vůči poškozené vystupoval (stejně jako jeho společníci) pod smyšleným jménem. K tomu přistupuje zjištění, že posuzované jednání směřovalo proti poškozené, která trpěla bipolární afektivní poruchou a byla osobou vyznačující se naivitou a duševní slabostí, čehož obviněný využil. Jestliže soudy vyhodnotily tato zjištění tak, že svědčí o úmyslném zavinění obviněného, nelze jim ani v tomto ohledu nic vytknout.
Převážná část námitek obviněného I. F. směřovala proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti skutkovým zjištěním soudů, zejména pak proti tomu, že soudy považovaly za věrohodný důkaz svědeckou výpověď poškozené. Obviněný prostřednictvím těchto námitek prezentoval názor, že mu trestný čin nebyl prokázán. Jde však o ryze skutkové námitky, které jsou mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Tato zjištění mají jasnou obsahovou oporu ve svědecké výpovědi poškozené. Tuto výpověď soudy hodnotily velmi obezřetně s odpovídajícím respektem k duševnímu stavu poškozené. Pro odpovídající hodnocení uvedené výpovědi jako věrohodného důkazu si soudy opatřily potřebný podklad v dalších, byť převážně nepřímých důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi osob, které byly v nějakém kontaktu s poškozenou a měly tak od ní poznatky o jejích krocích při nakládání s penězi a s bytem a o okolnostech těchto kroků, a dále listinné důkazy vztahující se k výběrům peněz uložených na bankovních účtech. Pokud byly dílčí konkrétní údaje uváděné ve svědecké výpovědi poškozené ověřitelné ještě dalšími důkazy, byly tak vždy potvrzeny, což vedlo soudy k závěru, že svědecká výpověď poškozené jako celek je věrohodná. Soudy své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, přehledně a především logicky vysvětlily a při tom se nedopustily žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný I. F. nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného I. F. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec