ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.9.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 9/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 1. 2010 o dovolání obviněného P. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 199/2004, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 4 T 193/2002 takto:
Podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 4 T 193/2002, byl obviněný P. P. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a odsouzen podle §238 odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného P. P. k náhradě škody společně a nerozdílně s dalšími obviněnými. Kromě toho bylo rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně rozhodnuto také ohledně obviněných D. B., R. H., O. Š., J. R. a R. D.
O odvoláních, která podali obviněný P. P., dále obvinění D. B., R. H. a O. Š. a státní zástupce v neprospěch obviněných P. P., D. B., R. H., O. Š. a R. D., bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2005, sp. zn. 4 To 199/2004. Pokud jde o obviněného P. P., byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ohledně tohoto obviněného z podnětu jeho odvolání a z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. l písm. b), c), d), e) tr. ř. zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný P. P. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. l tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2, 3 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. bylo nově rozhodnuto také o povinnosti obviněného P. P. k náhradě škody.
Podle zjištění Krajského soudu v Ostravě se obviněný P. P. dopustil trestných činů čtyřmi útoky spáchanými v době od 7. 4. 2002 do 16. 5. 2002, které spočívaly v násilném vniknutí do skladu, rodinného domu (jeho garáže) a dvou prodejen, v odcizení různých věcí v celkové hodnotě 352 230 Kč a ve způsobení škody na zařízení těchto objektů v celkové výši 40 633 Kč (body 3, 6, 7, 9 rozsudku Krajského soudu v Ostravě). Pokud Krajský soud v Ostravě kvalifikoval skutek jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 písm. a) tr. zák., tj. proto, že obviněný spáchal čin jako člen organizované skupiny, stalo se tak na podkladě zjištění, že tři útoky obviněný P. P. spáchal společně s dalšími dvěma obviněnými, přičemž tyto útoky uskutečňovali po předchozím vytipování objektu, po jeho prohlédnutí v době před vloupáním a po rozdělení úkolů tím způsobem, že někteří prováděli přímé vloupaní a jiní čekali opodál ve vozidlech s tím, že jednak plnili úkol zabezpečovat přímé pachatele a v případě potřeby je informovat o možném vyrušení, jednak na znamení přijížděli k napadeným objektům, kde se podíleli na naložení a odvezení odcizených věcí a navzájem se o tom informovali.
Obviněný P. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadl jeho se týkající odsuzující část tohoto rozsudku. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Uplatnil obsáhlé námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, a proti tomu, k jakým skutkovým zjištěním na tomto podkladě dospěly. Tyto námitky znamenaly v podstatě jen pokračování obhajoby, při které obviněný popíral spáchání všech útoků. V podání označeném jako doplnění dovolání obviněný namítl, že „skutkovými zjištěními, která učinily oba soudy (prvostupňový i odvolací), nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, za které byl odsouzen”. Obviněný P. P. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud shledal, že z podstatné části podal obviněný dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že pokud lze část námitek obviněného považovat za dovolací důvod, je dovolání jako celek zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se nemůže opírat o jakékoli námitky, ale jen o takové námitky, které svým obsahem odpovídají některému ze zákonných důvodů vymezených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Mezi těmito důvody není žádný důvod, který by se vztahoval k hodnocení důkazů a k otázce správnosti skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolaní podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstata právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Přitom jde o právní posouzení skutku, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje odvolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolacím důvodem tedy jsou jen námitky, jimiž jsou vytýkány právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudů, projevuje nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, domáhá se jiného hodnocení důkazů oproti tornu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů, resp. nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje, apod. O skutkové námitky se dovolání nemůže opírat. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání, které bylo podáno s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř., se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení v provedených důkazech, a to jak pokud jde o otázku, že napadené objekty byly vyloupeny, tak pokud jde o účast obviněného P. P. a jeho společníků na vyloupení těchto objektů. Obviněný P. P. se ohrazoval proti tomu, že skutková zjištění o jeho účasti na uvedených případech byla založena na odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Použitelností a obsahem tohoto důkazu se Krajský soud v Ostravě obšírně zabýval v odůvodnění napadeného rozsudku, a to se závěry, které lze akceptovat. V rámci svých úvah Krajský soud v Ostravě konkrétně odkázal na ty části odposlechnutých telefonních hovorů, z nichž bylo jasné, že se týkají jednotlivých případů vloupání, odcizených věcí a součinnosti obviněného P. P. s ostatními spolupachateli. Pokud soudy ve svých zjištěních ohledně spolupachatelství obviněného P. P. vycházely z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, protože obsah tohoto důkazu považovaly za přesvědčivý podklad těchto zjištění, nijak tím nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily odposlech a záznam telekomunikačního provozu, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními, která soudy z tohoto důkazu vyvodily, není dovolacím důvodem.
Za dovolací důvod lze považovat pouze námitku, podle které skutkovými zjištěními soudů nebyly naplněny zákonné znaky trestných činů, a to ještě s výhradou, že tato námitka je posuzována izolovaně od celkového kontextu dovolání. Obviněný totiž dával i tuto námitku do souvislosti s tím, že považoval skutková zjištění soudů za nesprávná. Citovanou námitku uplatnil jen zcela paušálně, naprosto nekonkrétně a bez jakéhokoli bližšího uvedení toho, který nebo které ze zákonných znaků trestných činům, jimiž byl uznán vinným, nebyly při skutkových zjištěních uvedených ve výroku o vině naplněny. S takto pojatou námitkou se Nejvyšší soud nemohl vypořádat jinak než konstatováním, že z důvodů, které vyložil Krajský soud v Ostravě v napadeném rozsudku, je právní posouzení zjištěného skutkového stavu ve shodě se zákonem, a to až na drobnou a nepodstatnou diskrepanci spočívající v tom, že obviněný byl uznán vinným trestným činem krádeže kvalifikovaným mimo jiné podle §247 odst. l písm. e) tr. zák., avšak v tzv. právní větě výroku není vůbec zmíněn zákonný znak odpovídající tomuto ustanovení a ve skutkové části výroku není uvedena žádná skutková okolnost, která by tomuto znaku odpovídala. Jde však jen o dílčí nepřesnost, která nemá na postavení obviněného prakticky žádný vliv, kterou obviněný v dovolání výslovně ani nenamítal a kterou proto není třeba napravovat zásahem do pravomocného rozhodnutí.
Za všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec samotného rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce doby, která uplynula od vydání napadeného rozsudku. Tento rozsudek se nepodařilo doručit obviněnému, neboť obviněný se stal nedosažitelným. Pátrání po místě pobytu obviněného nakonec vedlo ke zjištění, že obviněný se zdržuje v cizině, naposledy v USA. Za tohoto stavu Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 18. 8. 2009, č. j. 4 T 193/2002-1794, rozhodl, že podle §302 tr. ř. bude řízení nadále vedeno jako řízení proti uprchlému. Tím byl vytvořen podklad pro to, aby věc mohla být předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání bez toho, že by napadený rozsudek musel být doručen obviněnému (tj. postačilo jeho doručení obhájkyni).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec