ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.926.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 926/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 o dovolání obviněného I. N. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 7 To 322/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 2 T 1/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 4. 2009, sp. zn. 2 T 1/2006, byl obviněný I. N. uznán vinným trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §174 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků.
Trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že v P. dne 14. 4. 2003 v Nádražní ul. 2, na Policii České republiky Správě Západočeského kraje SKPV OHK Plzeň učinil trestní oznámení, v němž v rozporu se skutečností uvedl, že J. H. si dne 7. 2. 2000 zapůjčil od něho v P. finanční částku 2.000.000,- Kč, k zajištění této půjčky vystavil J. H. ve prospěch obviněného téhož dne 5 směnek s postupnou splatností a se směnečnými sumami na částky 100.000,- Kč se splatností do 1. 5. 2000, 300.000,- Kč se splatností do 1. 6. 2000, 500.000,- Kč se splatností do 1. 7. 2000, 1.000.000,- Kč se splatností do 1. 8. 2000, a 100.000,- Kč se splatností do 1. 10. 2000, dále že dne 10. 3. 2000 na základě uzavřené smlouvy o dílo měl J. H. převzít od obviněného v místě jeho trvalého bydliště finanční částku 800.000,- Kč jako zálohu na provedení rekonstrukce půdních prostor na adrese P., N., a dále že dne 19. 10. 2000 opět na základě uzavřené smlouvy o dílo měl J. H. převzít od obviněného v místě jeho bydliště částku 2.500.000,- Kč jako zálohu na stavbu rodinnému domu pro L. N., přičemž J. H. finanční částky obviněnému nevrátil a neprovedl ani dohodnutá díla, čím měl obviněnému způsobit škodu v celkové výši 5.300.000,- Kč.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 7 To 322/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 7 To 322/2009, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že skutková zjištění soudů nižších stupňů nenaplňují znaky trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným. Uvedl, že ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně nelze dovodit jeho úmysl přivodit poškozenému J. H. trestní stíhání. V trestním oznámení vyjádřil jen svou domněnku, že poškozený J. H. od něj vylákal finanční prostředky s úmyslem je pravděpodobně nevrátit. Pokud vyslovil toto podezření, bylo na orgánech činných v trestním řízení, aby jeho tvrzení řádně prověřily. Soud prvního stupně pochybil, když v rozporu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. nedostatečně zohlednil listinné důkazy, které předložil v trestním řízení. Obviněný poukázal též na rozhodnutí č. 44/1965 Sb. rozh. tr., jehož závěry lze uplatnit v jeho trestní věci. Soudy nesprávně právně kvalifikovaly jeho jednání jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák.
Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 7 To 322/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na uvedená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město, aby věc znovu projednal rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že ze skutkových zjištění, jimiž je dovolací soud vázán, vyplývá, že obviněný nepravdivě oznámil Policii České republiky, že poškozený J. H. si od něj půjčil částku v celkové výši 5.300.000,- Kč a dluh nezaplatil, případně nesplnil své závazky, přičemž již od počátku podle domnění obviněného jednal v úmyslu své závazky nesplnit. Ve skutečnosti si však poškozený půjčil pouze částku 1.500.000,- Kč, a částku 1.400.000,- obviněnému vrátil. Obviněný poškozeného zjevně křivě obvinil, neboť poškozený nejednal tak, jak bylo uvedeno v trestním oznámení. Okolnosti uvedené v trestním oznámení přitom poskytovaly dostatečný podklad pro zahájení trestního stíhání poškozeného. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že obviněný svá tvrzení formuloval jako domněnku. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že je podstatný především rozsah nepravdivých informací sdělených obviněným a jejich význam pro případné posouzení skutku, jehož se měl poškozený dopustit. Obviněný přitom musel být nepochybně alespoň srozuměn s možností projednání uvedeného skutku orgány činnými v trestním řízení, neboť oznámení podstatných skutečností ve formě trestního oznámení je nutné hodnotit jako cílené, vedené snahou zapříčinit projednání věci příslušnými orgány. K další argumentaci obviněného nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že na daný případ nelze bezezbytku aplikovat závěry rozhodnutí publikovaného pod č. 44/1965 Sb. rozh. tr. Ačkoli jsou tyto závěry obecně platné, při jejich užití je však nutné vycházet z kontextu, v němž byly vysloveny. Podle nejvyšší státní zástupkyně nelze vzhledem k odlišným okolnostem vztáhnout závěry tohoto rozhodnutí na věc obviněného I. N. Odkázala na přiléhavější rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 1987, sp. zn. 6 Tz 15/87.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů dovodila, že soudy nižších stupňů postupovaly zcela správně a v souladu se zákonem, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Ivana Nerada je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Dovolací soud je v řízení o dovolání ze zákona povinen vycházet ze skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy nižších stupňů. Z popisu skutku je zřejmé, že obviněný sdělil policejnímu orgánu informace o údajném podvodném jednání poškozeného J. H., přičemž jeho oznámení neodpovídalo skutečnosti. V řízení před soudy nižších stupňů bylo zjištěno, že poškozený J. H. si od obviněného vypůjčil částku 1.500.000,- Kč, z níž 1.400.000,- Kč obviněnému vrátil. Pokud tedy obviněný učinil trestní oznámení, že poškozený J. H. si od něj vypůjčil celkem 5.300.000,- Kč s tím, že poškozený od počátku neměl v úmyslu tyto finanční prostředky vrátit, jde ze strany obviněného zjevně o křivé obvinění. Křivě obvinit znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Tvrzení obviněného tak byla vzhledem ke skutečným okolnostem objektivně nepravdivá.
Trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně řádné činnosti státních orgánů a zájem na ochraně občanů před lživými útoky na jejich práva, svobodu a čest.
Z hlediska subjektivní stránky je pro trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. požadováno, aby pachatel byl přinejmenším srozuměn s tím, že v důsledku jeho obvinění bude osoba, již křivě obviňuje, trestně stíhána. Trestním stíháním je řízení podle trestního řádu, jehož účelem je náležitě zjistit trestné činy a jejich pachatele podle zákona spravedlivě potrestat. Pokud obviněný učinil trestní oznámení před policejním orgánem, v němž uvedl skutečnosti nasvědčující tomu, že se stal trestný čin, musel si být vědom toho, že jeho lživé obvinění je způsobilé vyvolat trestní stíhání poškozeného. Okolnosti, které obviněný uvedl v trestním oznámení přitom důvodně nasvědčovaly tomu, že poškozený spáchal trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Jednání obviněného proto zcela zjevně naplnilo všechny zákonem požadované znaky trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák.
K rozhodnutí č. 44/1965 Sb. rozh. tr., na které obviněný v dovolání odkazuje, je potřeba uvést, že toto rozhodnutí nedoléhá na posuzovanou věc. V uvedeném rozhodnutí je judikováno, že vyslovení pouhého podezření ze strany obviněného, že mu konkrétní osoba odcizila peníze, nelze považovat za vědomé lživé, a tedy křivé obvinění. Obviněný namítl, že formuloval trestní oznámení pouze jako domněnku. Obviněný totiž tvrdil v rozporu s objektivní skutečností, že poškozený si od něj půjčil značný obnos peněz, které mu nevrátil. Takové oznámení nelze v žádném případě považovat za domněnku. Za domněnku lze považovat tvrzení oznamovatele trestního oznámení, že mu byla způsobená škoda, přičemž se pouze domnívá jak a kým byla tato škoda způsobena (jak tomu bylo v případě rozhodnutí č. 44/1965 Sb. rozh. tr.). Trestní oznámení, v němž obviněný lživě obvinil poškozeného, že mu půjčil 5.300.000,- Kč a ten mu uvedenou částku nevrátil, že poškozenému půjčil 5.300.000,- Kč, a nikoli 1.500.000,- Kč nelze považovat za domněnku. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání obviněného I. N. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek