ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.948.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 948/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 1. září 2010 v neveřejném zasedání o dovoláních obviněných K. L. a R. P. která podali proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 10 To 43/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 266/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných K. L. a R. P. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 4 T 266/2009, byli oba obvinění uznáni vinnými trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zákona a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona. Za tyto trestné činy byli shodně odsouzeni podle §247 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zákona k úhrnným trestům odnětí svobody na dobu 16 měsíců, pro jejichž výkon byli zařazeni podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zákona byl oběma obviněným uložen také trest zákazu pobytu na okrese Semily, na dobu 4 let a podle §228 odst. 1 tr. ř. jim byla uložena solidární povinnost k náhradě způsobené škody.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 10 To 43/2010, zamítl podle §256 tr. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadli oba obvinění řádně a včas podaným dovoláním. V odůvodnění svých dovolání shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítají, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Namítají, že skutková zjištění mohou vést i k jinému právnímu posouzení skutku, když je možné uvažovat i o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podílnictví podle §251 tr. zákona nebo §252 tr. zákona. Eventuálně, že jde o jednání nespadající pod žádné ustanovení zvláštní části trestního zákona. Možné jiné právní posouzení skutku zakládají na námitkách, že soud neučinil žádný důkaz ohledně souvislosti mezi vniknutím do osobního vozidla poškozené, a výběrem finančních prostředků z bankomatu, když tato souvislost je pouze a bázi úvah o souvislostech časových. Nelze ale vyloučit ani převzetí platební karty v dobré víře a tedy i beztrestnost jejich jednání. Uvedené časové souvislosti pokládají navíc za velmi neúplně prokázané, když bankou tvrzené opoždění časomíry ve sledovacím systému banky, oproti času, který vykazoval bankomat, orgány činné v trestním řízení vůbec neověřovaly. Proto obvinění shodně navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a soudu I. stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných uvedl, že svou argumentací zpochybňují pouze úplnost dokazování a správnost skutkových závěrů soudů, které jednoznačně dovodily, že obvinění nejprve vnikli do vozidla poškozené a bezprostředně poté, za znalosti PIN kódů zjištěných z mobilního telefonu rovněž odcizeného z automobilu, platební karty použili a vybrali z bankomatu peníze. Ve věci státní zástupce neshledal ani extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry soudů, který by připouštěl zásah do skutkových zjištění. Protože námitky obviněných se zcela míjí s uplatněným důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. navrhl, aby byla dovolání odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z citovaných námitek obviněných ale vyplývá, že existenci uplatněného důvodu dovolání nespatřují v nesprávném právním posouzení skutku jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale naopak tento skutek považují za nesprávný a neprokázaný provedenými důkazy. Zejména pak popírají správnost zjištění soudu I. stupně, že to byli právě oni, kdo dne 25. 6. 2008 v době od 11.00 do 11.45 hod. vnikl do osobního automobilu poškozené, které bylo zaparkováno na komunikaci poblíž L. S. v K., a z vozidla odcizil uvedené věci včetně dvou platebních karet a mobilního telefonu, ve kterém našli PIN kódy k odcizeným kartám. Obvinění tak uplatňují námitky, kterými napadají neúplnost provedeného dokazování a nesprávné hodnocení důkazů soudy, domáhají se jiného skutkového zjištění, že do předmětného vozidla nevnikli, a neodcizili z něj uvedené věci, a až následně na základě takto změněných skutkových zjištění se domáhají posouzení jejich jednání jako trestný čin podílnictví podle §251 nebo §252 tr. zákona. Takovéto námitky ale neodpovídají uplatněnému důvodu dovolání.
Jediným důvodem mimořádného zásahu Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů může být pouze tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, v důsledku kterého by pak bylo nesprávné i právní posouzení skutku. V daném případě ale Nejvyšší soud takovýto rozpor neshledal, protože skutek uvedený ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně vyplývá z provedených důkazů bez důvodných pochybností. Obvinění sice v dovolání považují za nepopíratelný fakt, že se 25. 6. 2008 „vyskytovali“ u bankomatu z kterého byly vybírány finanční prostředky z platebních karet poškozené, když antropologickou expertízou videozáznamu osob manipulujících s předmětným bankomatem, byl jednoznačně ztotožněn obviněný K. L. a s vysokou pravděpodobností také R. P. Ostatně jak konstatoval soud I. stupně, i bez antropologických znalostí neměl žádné pochybnosti o identitě obviněných. Je sice skutečností, že mezi časovými údaji bankomatu o výběrech peněz a videozáznamem sledovacího zařízení (byl o 43 minut opožděn) je diferenciace. Tato ale nemůže zpochybnit závěr soudů, že výběry prostřednictvím odcizených platebních karet prováděli obvinění v krátké časové návaznosti na jejich odcizení z vozidla poškozené. Ze všech osob, které v rozhodné době byly zachyceny na videozáznamu, v podstatě pouze po dobu 1 minuty, to byli jedině oba obvinění, jejichž pohyb byl zaznamenán u bankomatu po dobu 9 minut. To plně koresponduje s přehledem transakcí s odcizenými platebními kartami poskytnutým Českou spořitelnou a. s., z kterého je zřejmé, že výběry byly prováděny po dobu až 8 minut.
Nelze rovněž přisvědčit hypotetické námitce obviněných, že nelze vyloučit ani převzetí platebních karet v dobré víře. Jestli tím obvinění měli na mysli, že je nějaká osoba mohla požádal o výběr peněz, a sdělila jim PIN kódy, pak by neměli důvod provádět výběr peněz po dobu 8 minut. Naopak z přehledu transakcí vyplývá, že obvinění prováděli výběr opakovaně. Nejprve vybrali menší částku, pak jim pro nedostatek prostředků byla transakce zamítnuta, učinili proto dotaz na zůstatek a ten vzápětí vybrali. V případě výběru z druhé platební karty pak již pro jistotu opakovaně učinili dotaz na zůstatek. Obvinění tak zcela záměrně prováděli výběr z bankomatu s cílem vybrat maximum peněžních prostředků z účtu poškozené a nikoliv snad „v dobré víře“ jak namítají.
Nejvyšší soud proto nezjistil mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními žádný, natož pak extrémní rozpor, který by mohl zpochybnit správnost popisu skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně. Protože námitky obviněných neodpovídali, pro svoji výlučně skutkovou povahu, uplatněnému důvodu dovolání, což platí i o námitce o možném posouzení jejich jednání jako trestný čin podílnictví podle §251 resp. §252 tr. zákona, kterou založili na zcela jiné verzi skutkového děje, byla obě podaná dovolání odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš