ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.977.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 977/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. září 2010 o dovolání obviněného Mgr. O. K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 104/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. O. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 6. 11. 2009, sp. zn. 1 T 104/2008, byl obviněný Mgr. O. K. (dále jen: „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a pod bodem 2) rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za tyto trestné činy a za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T 33/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 6 To 97/2009, byl obviněnému podle §158 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora na dobu šesti let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. 15 T 33/2008, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3 2009, sp. zn. 6 To 97/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená I. M. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, podle §258 odst. 1 písm. b), d, f) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za dva trestné čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, uložil podle §158 odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §53 odst. 1 tr. zák. dále obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a podle §54 odst. 3 tr. zák. stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce soudního exekutora a zaměstnance soudního exekutora na dobu šesti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost zaplatit poškozené I. M. na náhradu škody částku 18.000,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. soud tímto rozsudkem odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný především poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, vydané v jiné jeho trestní věci obdobného obsahu, jehož závěry se snaží aplikovat i na posuzovanou trestní věc. Namítl, že výrok o vině postrádá jakékoliv konkrétní skutkové zjištění, které by vyjadřovalo zákonný znak, že chtěl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Uvedl, že motivem jeho jednání nebyl úmysl způsobit jinému škodu nebo se neoprávněně obohatit a je přesvědčen, že závěry o jeho nepřímém úmyslu jsou pouhými předpoklady. Podle něj je v dané věci podstatné, kdy se dověděl, že společné jmění manželů bylo zrušeno rozhodnutím soudu. Namítl, že v žádném z napadených rozsudků v jeho věci není uvedeno, kdy se o této skutečnosti dověděl. Obviněný poukázal na to, že velkou část úkonů neprováděl jako exekutor sám, ale byly učiněny jeho zaměstnanci. Pokud však jde o nedostatečnou řídící činnost exekutora nad exekutorskými koncipienty a kandidáty, jde podle něj pouze o odpovědnost majetkovou a disciplinární. Dodal, že ustanovení §13 exekučního řádu není dostatečným podkladem pro trestní odpovědnost exekutora. Je přesvědčen, že jeho obhajoba nebyla provedenými důkazy vyvrácena a hodnocení subjektivní stránky bylo učiněno v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Obviněný také upozornil na skutečnost, že kárná komise exekutorské komory jej zprostila kárné obžaloby. Podle něj jde v posuzovaném případě pouze o skutkový omyl negativní.
S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010, a aby přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný uplatnil totožné námitky jak v rámci své dosavadní obhajoby, tak i v řízení o odvolání, a dodala, že soud druhého stupně se s uplatněnými námitkami náležitě vypořádal. V souvislosti s námitkou dovolatele, že znak „způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ není podrobně vyjádřen v popisu skutku, nejvyšší státní zástupkyně poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 11 Tdo 899/2009, v němž soud mimo jiné uvedl, že „… dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není dán v případě, kdy skutek je ve výroku rozsudku popsán nedostatečně, nepřesně, neobratně či neúplně, ačkoli z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud příslušné skutkové zjištění učinil, protože vadný popis skutku (nejčastěji spočívající v nekompletním vyjádření tzv. právní věty ve výroku o vině rozsudku) není ještě sám o sobě porušením hmotného práva, ale porušením procesního ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. o náležitostech rozsudečného výroku.“ Obviněný se podle nejvyšší státní zástupkyně snaží svými námitkami bagatelizovat škodlivost svého protiprávního jednání a přenášet vinu na podřízené pracovníky exekutorského úřadu. Nejvyšší státní zástupkyně dodala, že řadoví zaměstnanci jeho exekutorského úřadu neměli při vydávání exekučních příkazů žádnou rozhodovací pravomoc. Podle ní nelze jakkoli zpochybňovat subjektivní stránku uvedených trestných činů, a to ať jde o naplnění znaku „způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“ nebo znaku „vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu“. Obviněný jako osoba s uceleným právnickým vzděláním a při vědomí právního stavu v majetkových poměrech poškozené a jejího manžela si musel být vědom, že svými opatřeními vykonává svěřenou pravomoc způsobem, jenž odporuje zákonu, ale současně tato opatření nezbytně a samou svou povahou přinášejí neoprávněný majetkový prospěch jeho klientům, tj. oprávněným, jejichž nároky byly uspokojeny z jiného zdroje než z majetku povinného, a také prospěch jemu samému v podobě neodůvodněných příjmů jeho úřadu. Současně si musel být vědom i toho, že tato opatření působí i škodu poškozené, která se dokonce ani v den vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně nedomohla svých majetkových práv, která obviněný narušil svým protiprávním jednáním. Obviněný se ani nepokusil napravit způsobený protiprávní stav. Pokud jde o rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve věci sp. zn. 7 Tdo 72/2010, na něž obviněný odkázal, nelze jeho závěry aplikovat paušálně na všechny obdobné případy porušení zákonných povinností exekutora při výkonu exekuční činnosti, neboť je nezbytné přihlížet ke specifikům každého jednotlivého případu. Proto podle nejvyšší státní zástupkyně napadené rozhodnutí soudu druhého stupně netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného Mgr. O. K. je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.
Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů obviněný spáchal trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. tím, že:
1. v době ode dne 28. února 2006 do dne 9. srpna 2007 ve D. K. na L., okres T., a v P. jako soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 3 v rámci exekučních řízení vedených proti povinnému V. M. pod spisovými značkami EX 418/05, EX 938/06 a EX 3706/06 v rozporu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postihoval na základě svých vydaných exekučních příkazů majetek a majetková práva náležející výlučně manželce tohoto povinného I. M., přestože si byl vědom toho, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze 30. 5. 1996, č. j. 7C 75/96-9, který nabyl právní moci dnem 7. 6. 1996, bylo zrušeno tehdejší bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M. a to konkrétně:
a) dne 28. února 2006 v rámci exekuce vedené pod spisovou značkou EX 418/05 zabavil prostřednictvím svých zaměstnanců v domě ve S. ul. ve D. K. n. L., okres T., následující movité věci ve výlučném vlastnictví I. M.:
- mikrovlnou troubu zn. Le Cygne Electronix v hodnotě 445,- Kč,
- televizor zn. Profex Fidelity CTV 1490 v hodnotě 2.346,- Kč,
- osobní počítač AMD 64 MB RAM 3GB v hodnotě 1.547,- Kč,
- DVD přehrávač zn. Hyundai DV 5P 900 v hodnotě 2.609,- Kč,
- CD rekordér a kazety zn. Denver TCM-210 v hodnotě 2.367,- Kč,
- televizor zn. Schneider STV 9425 v hodnotě 2.928,- Kč,
- monitor zn. Compaq v hodnotě 250,- Kč,
- rohovou dřevěnou lavici se stolem a dvěma židlemi v hodnotě 8.566,- Kč,
- pračku zn. Indesit WG633TX v hodnotě 998,- Kč,
tedy věci v celkové hodnotě 22.056,- Kč, přičemž tyto věci nebyly I. M. dosud vráceny,
b) dne 12. července 2006 vydal v rámci exekuce vedené pod spisovou značkou EX 418/05 pokyn k prodeji cenných papírů z účtu I. M. vedeného u Střediska cenných papírů prostřednictvím společnosti RM-SYSTÉM, a. s., v počtu 12 ks za limitní cenu 272,- Kč za kus, který byl realizován dne 26. července 2006, a prostředky získané prodejem cenných papírů ve výši 3.019,- Kč byly zaslány na účet č. 5847352004/0400 vedený pro Exekutorský úřad Praha 3 u Živnostenské banky, a. s., a částka 263,- Kč byla stržena na náklady provedení pokynu,
c) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-16 ve znění opravného usnesení ze dne 19. 10. 2006, č. j. 039 EX 938/06-25, jímž nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu I. M. vedeného u Českomoravské stavební spořitelny, a. s., IČ 49241397, se sídlem Vinohradská 3218/169, 100 17 Praha 10, a na základě něhož uvedená stavební spořitelna provedla blokaci tohoto účtu, která dosud trvá,
d) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-17, jímž nařídil provedení exekuce přikázáním pohledávky I. M. vůči dlužníkovi ČSOB Penzijní fond Stabilita, a. s., člen skupiny ČSOB, se sídlem Perlová 371/5, 110 00 Praha 1, zejména nároků na peněžitá plnění vyplývající ze smlouvy o penzijním připojištění, přičemž uvedený penzijní fond po doručení tohoto exekučního příkazu dne 10. října 2006 zablokoval finanční prostředky vedené na účtu I. M., jejichž výše činila ke dni 13. 3. 2008 částku 33.238,26 Kč,
e) dne 7. října 2006 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-21 a dne 14. února 2007 exekuční příkaz č. j. 039 EX 418/05-114 a exekuční příkaz č. j. 039 EX 3706/06-13, jimiž nařídil provedení exekuce postižením obchodního podílu I. M. jako společníka ve společnosti LKW SPEED CZECH, s. r. o., IČO 27499821, Slunečná 2111, Dvůr Králové nad Labem, a dne 7. října 2006 exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-20, dne 14. února 2007 exekuční příkaz č. j. 039 EX 3706/06-12 a exekuční příkaz č. j. 039 EX 418/05-113, jimiž nařídil provedení exekuce postižením obchodního podílu I. M. jako společníka ve společnosti IDOKO, s. r. o., IČ 27468267, Hlávkova 771, Dvůr Králové nad Labem, a to včetně veškerých majetkových práv s obchodním podílem spojených, zejména práva na vypořádací podíl, práva na podíl na likvidačním zůstatku a práva na podíl na zisku společnosti,
f) dne 13. února 2007 vydal exekuční příkaz č. j. 039 EX 938/06-45 a exekuční příkaz č. j. 039 EX 418/05-109, jimiž nařídil provedení exekuce postihující právo na mzdu I. M. vůči společnosti Městská nemocnice, a. s., IČ 25262238, se sídlem Vrchlického 1504, Dvůr Králové nad Labem, 544 01, která jí na základě těchto exekučních příkazů srazila ze mzdy za období od února 2007 do dne 9. srpna 2007 částku 9.019,- Kč,
čímž způsobil I. M. škodu ve výši celkem 34.357,- Kč.
2. v době ode dne 10. srpna 2007 do měsíce února 2008 včetně ve Dvoře Králové nad Labem, okres Trutnov, a v Praze jako soudní exekutor Exekutorského úřadu Praha 3 v rámci exekučních řízení vedených proti povinnému V. M. pod spisovými značkami EX 418/05, EX 938/06 a EX 3706/06 v rozporu se zákonem č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, postihoval na základě svých vydaných exekučních příkazů výlučné majetkové právo manželky tohoto povinného I. M., přestože si byl vědom toho, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze 30. 5. 2006 (správně má být „ze dne 30. 5. 1996“), č. j. 7C 75/96-9, který nabyl právní moci dnem 7. 6. 1996, bylo zrušeno tehdejší bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M., a to tím způsobem, že na základě exekučního příkazu č. j. 039 EX 938/06-45 a exekučního příkazu č. j. 039 EX 3706/06-7, které vydal dne 13. února 2007, a exekučního příkazu č. j. 039 EX 418/05-109, který vydal dne 14. února 2007, jimiž nařídil provedení exekuce postihující právo na mzdu I. M. vůči společnosti Městská nemocnice, a. s., IČ 25262238, se sídlem Vrchlického 1504, Dvůr Králové nad Labem, 544 01, pokračoval v provádění tohoto způsobu exekuce, přičemž uvedená společnost na základě těchto exekučních příkazů srazila I. M. ze mzdy za období ode dne 10. srpna 2007 do února 2008 včetně částku 16.940,- Kč, čímž způsobil I. M. škodu ve výši 16.940,- Kč.
Objektem tohoto trestného činu je zájem státu na řádném výkonu pravomoci veřejných činitelů, který je v souladu s právním řádem, a na ochraně práv a povinností fyzických a právnických osob. Exekutor byl v souladu s ustanovením §89 odst. 9 tr. zák. veřejným činitelem /nyní „úřední osobou“ podle §127 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku/, který v rámci výkonu své funkce v souladu s §1 odst. 2 exekučního řádu provádí nucený výkon exekučních titulů a další činnost podle tohoto zákona. Podle §2 exekučního řádu vykonává exekuční činnost nezávisle. Při výkonu exekuční činnosti je vázaný jen Ústavou České republiky, zákony, jinými právními předpisy a rozhodnutími soudu vydanými v řízení o výkonu rozhodnutí a exekučním řízení. Je tedy zřejmé, že při výkonu své funkce je oprávněn v souladu se zákonem postihovat především majetek občanů – povinných k určitému plnění na základě exekučního titulu. V exekučním řízení jsou tedy nejčastěji postihována vlastnická práva občanů, přičemž nelze pominout, že jde o jedno ze základních lidských práv, neboť podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.
Předpokladem výkonu exekutorské činnosti je především právnické vzdělání a nabytí požadované odbornosti. Obviněný v postavení exekutora musel mít odpovídající vzdělání i dostatečné zkušenosti a znalosti v dané oblasti právní praxe. Je proto nesporné, že si musel být vědom všech ústavních i zákonných ustanovení, jimiž je při výkonu své exekutorské činnosti vázán a jaké důsledky může svým nezákonným postupem způsobit. Z hlediska naplnění všech znaků trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. nelze souhlasit s námitkami obviněného, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku trestných činů, které spáchal, a že nechtěl způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je nesporný závěr, že obviněný si musel být při výkonu své exekutorské pravomoci vědom toho, že svými opatřeními vykonává svěřenou pravomoc způsobem, který odporuje zákonu, a že těmito nezákonnými opatřeními jednak přináší neoprávněný majetkový prospěch sobě i svým klientům, a jednak že svými opatřeními způsobí škodu poškozené, jejíž majetek byl neoprávněně postižen exekucí.
Pro správné posouzení subjektivní stránky činu je bezesporu významné i zjištění, zda a kdy se obviněný dověděl o zrušení bezpodílového vlastnictví manželů M. Z popisu skutku ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný věděl o tom, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 30. 5. 1996, č. j. 7 C 75/96-9, který nabyl právní moci dnem 7. 7. 1996, bylo zrušeno tehdejší bezpodílové spoluvlastnictví manželů I. M. a V. M., a přesto postihoval na základě exekučních příkazů, které vydal, majetek a majetková práva náležející výlučně manželce povinného I. M. Soud prvního stupně pak v odůvodnění svého rozhodnutí konkrétně uvedl, že rozhodnutí o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví bylo obviněnému doručeno dne 14. 11. 2005, a bylo na obviněném, aby se s obsahem doručené písemnosti seznámil. Nelze se proto odvolávat na to, že si doručenou písemnost nestihl přečíst.
K námitce obviněného, že jeho případné pochybení v rámci výkonu funkce exekutora mohlo vyvolat nejvýše majetkovou či disciplinární odpovědnost, Nejvyšší soud uvádí, že z hlediska hierarchie právních norem nelze ani v případě výkonu exekutorské praxe vyloučit trestně právní odpovědnost. Jeho trestní odpovědnost nelze vyloučit ani s poukazem na nesprávný postup jeho zaměstnanců, jejichž činnost údajně pouze nedostatečně kontroloval. Je zjevné, že obviněný se snaží bagatelizovat své jednání a přenést část odpovědnosti na své zaměstnance, kteří však nemají rozhodovací pravomoc při výkonu své funkce v rámci exekutorského úřadu.
Nejvyšší soud závěrem dodává, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 7 Tdo 72/2010, na které obviněný ve svém dovolání hojně odkazuje, obsahuje závěry, které však nelze aplikovat na posuzovanou věc. Nejvyšší soud v této trestní věci obviněného Mgr. O. K. dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů se nedopustily žádných pochybení, které byly vytýkány v usnesení Nejvyššího soudu v jiné trestní věci, a jichž se obviněný domáhá i v tomto dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 10 To 46/2010.
Obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. částečně i námitky, které tento dovolací důvod nenaplňují. Jde především o námitku, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena provedenými důkazy, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, a že jeho trestná činnost nebyla dostatečným způsobem prokázána. Tyto námitky směřují proti skutkovým zjištěním, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a nelze je proto uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř.
Obviněný současně uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Uvedený dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., k nimž došlo již v řízení před soudem prvního stupně.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného Mgr. O. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. září 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek