ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1045.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1045/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného J. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 12 To 233/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 196/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J.V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 11 T 196/2009, byl obviněný J. V. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„1) dne 25. 11. 2009 v době od 12.40 hodin do 12.55 hodin v H., ul. K., v budově D. o. J. bez souhlasu V. M., vnikl do pokoje, který obývá V. M., která byla v danou dobu mimo pokoj na obědě, kde z peněženky odložené v nočním stolku odcizil ke škodě poškozené V. M. finanční hotovost ve výši 1.500,- Kč,
2) ve shodnou dobu a na shodném místě tedy dne 25. 11. 2009 v době od 12.40 hodin do 12.55 hodin v H., ul. K., v budově D. o. J. bez souhlasu J. K., která obývá pokoj, neoprávněně vnikl do pokoje, zde prohledal noční stolek umístěný vedle postele, kde poškozená spala, a z peněženky odložené v nočním stolku odcizil ke škodě J. K. finanční hotovost ve výši 591,- Kč,
3) dne 3. 1. 2010 v době mezi cca 12.00 - 13.30 hodinami v H., ul. K., v budově D. o. J. bez souhlasu V. M., vnikl do neuzamčeného pokoje obývaném J. H., a za jeho nepřítomnosti k jeho škodě odcizil digitální fotoaparát včetně paměťové karty, zn. Sony Cybershot DSC S960, SO-16536048-1 v hodnotě 2.590 Kč,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze 16. 1. 2008, sp. zn. 3 Tm 278/2007, odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku (jako trestu souhrnného k rozsudku téhož soudu, sp. zn. 4 T 130/2007), který vykonal dne 10. 10. 2008,
4) dne 11. 3. 2010 kolem 17,30 hodin v H., ul. H. po projití kovovou zahradní brankou a po vylomení dřevěné výplně vlezu pro psa o rozměrech 60x30 cm umístěné v hlavních vchodových dveřích vnikl do domu, uvnitř odemkl dveře klíčem zasunutým v zámku, vešel nejméně do ložnice umístěné v prvním patře, v níž se pokusil odcizit peněženku uloženou pod polštářem v posteli, na místě však byl vyrušen majitelem domu poškozeným K. B. R., aniž by stihl v domě něco odcizit,
a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 16. 1. 2008, sp. zn. 3 T 278/2007, odsouzen mimo jiné i za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku (jako trestu souhrnného k rozsudku téhož soudu, sp. zn. 4 T 130/2007), který vykonal dne 10. 10. 2008“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, dále jen „trestní zákoník“), jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku, jednak jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1 trestního zákoníku [skutky popsané pod body 1) až 3)], jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b) trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jednak jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku a jednak jako přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 trestního zákoníku [skutek popsaný pod bodem 4)] a uložil mu podle §205 odst. 2 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným V. M., bytem H., K., částku 1.500,- Kč, a J. K., bytem H., K., částku 591,- Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 12 To 233/2010, tak, že je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl s odůvodněním, že neobsahovalo zákonem požadované náležitosti, přičemž vady podání nebyly odstraněny ani po daném písemném poučení ve stanovené lhůtě (a nebyly odstraněny ani ke dni rozhodnutí odvolacího soudu).
Obviněný s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Kubečka podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Uvedl v něm, že podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, které směřovalo jak do výroku o vině, tak do výroku o trestu (a tím i do výroku o náhradě škody), namítal nesprávné hodnocení věci soudem, odkázal na svoji předchozí obhajobu a přislíbil specifikovat příp. další námitky dalším podáním po konzultaci se svým obhájcem.
Dovolatel dále poukázal na to, že odůvodnění podaného odvolání bylo jeho obhájcem odesláno přímo odvolacímu soudu, neboť spis byl již od soudu prvního stupně odeslán. Následně však bylo obhájci i jemu doručeno usnesení odvolacího soudu s tím, že v mezidobí již rozhodl o odmítnutí jeho odvolání. S takovým postupem nesouhlasí, neboť je přesvědčen, že odvolací soud posoudil věc nesprávně, když ve lhůtě podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně posoudil jako podání nesplňující obecné náležitosti podání ve smyslu ustanovení trestního řádu a odvolání odmítl, aniž by vyčkal příp. dalšího podání obsahujícího odůvodnění a doplnění přednášených námitek.
V závěru svého podání obviněný navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání před Krajským soudem v Hradci Králové.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., na jeho základě lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podání je zřejmé, že uvedený dovolací důvod obviněný uplatnil v jeho první alternativě, když namítal, že „bylo rozhodnuto o odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku okresního soudu“. Třebaže takovou výhradu lze považovat za právně relevantní, Nejvyšší soud současně shledal, že je zjevně neopodstatněná.
K uvedené problematice je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že podle §249 odst. 1 tr. ř. odvolání musí být ve lhůtě uvedené v §248 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle §251 tr. ř. také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby poučeny.
Podle §251 odst. 1 tr. ř. nesplňuje-li odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, náležitosti obsahu odvolání podle §249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle §253 odst. 3 tr. ř. Stejně postupuje, pokud takové odvolání podal obžalovaný, který má obhájce, poškozený nebo zúčastněná osoba, kteří mají zmocněnce.
V posuzovaném případě Nejvyšší soud ze spisu zjistil, že rozsudek okresního soudu obsahuje řádné poučení o opravném prostředku (včetně jeho náležitostí) podle §249 odst. 1 tr. ř. (srov. č. l. 128 spisu). Opis tohoto rozsudku byl obviněnému i jeho obhájci doručen dne 30. 4. 2010 a obviněný proti němu podal prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Kubečka písemné odvolání, jež bylo soudu prvního stupně doručeno (osobně) poslední den odvolací lhůty, tj. v pondělí dne 10. 5. 2010. Obviněný v něm (poté, co identifikoval rozsudek soudu prvního stupně a konstatoval, jakým trestným činem byl uznán vinným a jaký trest mu byl uložen) doslova uvedl: „Proti tomuto rozhodnutí podává obžalovaný odvolání, které směřuje do výroku o vině i trestu a žádá, aby odvolací soud vzal v úvahu námitky, které bude specifikovat ve svém dalším podání, které předloží soudu po konzultaci se svým obhájcem ve lhůtě pěti dnů.“
Okresní soud v Náchodě přípisem ze dne 11. 5. 2010 podle §251 odst. 1 tr. ř. shora jmenovaného obhájce obviněného vyzval, aby vady odvolání odstranil a podané odvolání řádně odůvodnil tak, aby bylo patrno, proti čemu je odvolání zaměřeno a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo; zároveň jej poučil ve smyslu §253 odst. 1 tr. ř., že pokud nebudou vady podaného odvolání odstraněny ve lhůtě pěti dnů, bude odvolání odmítnuto. Přestože tato výzva (obsahující i uvedené poučení) byla obhájci obviněného doručena dne 12. 5. 2010, obhájce na ni reagoval teprve dne 31. 5. 2010, kdy písemně odůvodněné odvolání podal k poštovní přepravě a adresoval je (zřejmě po zjištění, že spis se již nachází u odvolacího soudu) Krajskému soudu v Hradci Králové (tomu bylo doručeno dne 1. 6. 2010).
Za popsaného stavu nelze odvolacímu soudu vytýkat, jestliže odvolání obviněného podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítl. Z předcházejícího textu je zřejmé, že obviněný podal odvolání nesplňující obsahové náležitosti §249 odst. 1 tr. ř., a proto mu soud prvního stupně zaslal výše uvedenou výzvy a poučení, která mu byla doručena dne 12. 5. 2010. Pětidenní lhůta k odstranění vad odvolání mu počala běžet následujícího dne (srov. §60 odst. 1, 3 tr. ř.), tj. ve čtvrtek dne 13. 5. 2010. Přestože tato lhůta mu skončila v pondělí dne 17. 5. 2010, doplněné odvolání předal k poštovní přepravě až za další 2 týdny, konkrétně v pondělí dne 31. 5. 2010 (na tomto faktu nemůže nic změnit ani to, že samotné písemné podání je datované dnem 17. 5. 2010). Lze tak uzavřít, že podané odvolání nebylo – přes řádnou výzvu podle §251 odst. 1 tr. ř. a poučení ve smyslu §253 odst. 1 tr. ř. – ve stanovené lhůtě odůvodněno.
V těchto souvislostech je vhodné připomenout judikatorní rozhodnutí publikované pod č. 59/2002 Sb. rozh. trest., podle něhož jednou z náležitostí obsahu odvolání je i jeho odůvodnění ve lhůtách podle §248 tr. ř. resp. §251 tr. ř. Je-li odvolání odůvodněno po uplynutí lhůty pěti dnů uvedené v §251 odst. 1 tr. ř., popř. není-li odůvodněno vůbec, odvolací soud je podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítne. Lhůtu k odstranění vad odvolání podle §251 odst. 1 tr. ř. nelze prodloužit, neboť jde o lhůtu zákonnou, a trestní řád na možnost jejího prodloužení nepamatuje. K tomu lze dodat, že toto rozhodnutí neřeší otázku možnosti navrácení lhůty. V odůvodněných případech proto lze připustit použití ustanovení §61 tr. ř. per analogiam.
Podle §61 odst. 1 tr. ř. zmešká-li obviněný nebo jeho obhájce z důležitých důvodů lhůtu k podání opravného prostředku, povolí mu, nestanoví-li zákon jinak, orgán, jemuž přísluší o opravném prostředku rozhodovat, navrácení lhůty. O navrácení lhůty je třeba požádat do tří dnů od pominutí překážky. Nebyl-li opravný prostředek ještě podán, je třeba jej se žádostí spojit. Jde-li o odvolání proti rozsudku, je možno odvolání odůvodnit ještě ve lhůtě osmi dnů od doručení usnesení o povolení navrácení lhůty.
Této možnosti obviněný využil a podal žádost o „zpětvzetí a navrácení lhůty“ (srov. č. l. 149 spisu), o níž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 12 Nt 502/2010, tak, že podle §61 odst. 1, 2 tr. ř. žádost obviněného o povolení navrácení lhůty zamítl.
Nejvyšší soud z těchto jen stručně uvedených důvodů (srov. §265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a