ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1086.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1086/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného V. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 35/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, byl obviněný V. Ch. uznán vinným v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2) pokusem trestného činu neposkytnutí pomoci podle §8 odst. 1 tr. zák., §208 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. jako řidič osobního automobilu tov. zn. Mercedes SLK 200, ve směru jízdy po ulici J. H. nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci, že se nachází v uzavřené obci, dále svým schopnostem a vzdálenosti, na kterou měl při rozsvícených tlumených světlech rozhled, a po průjezdu pravotočivé zatáčky při rychlosti 92 – 99 km/h po spatření chodce, poškozeného P. K., který přecházel vozovku zprava doleva ve směru jízdy obviněného, v blízkosti domu vjel do levé poloviny vozovky, kde po snížení rychlosti vozidla v důsledku brzdění na rychlost kolem 80 km/h narazil levou přední částí svého vozidla do chodce, přičemž mu způsobil mnohačetná zranění hlavy, mozku, hrudníku a břicha, kterým poškozený na místě dopravní nehody podlehl,
2) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. v ulici J. H. před domem jako řidič osobního automobilu tov. zn. Mercedes SLK 200, po dopravní nehodě, na níž měl účast, se nepřesvědčil o zdravotním stavu poškozeného Petra Košaře, který při střetu s vozidlem obviněného utrpěl mnohačetná zranění hlavy, mozku, hrudníku a břicha, na místo dopravní nehody nepřivolal lékařskou pomoc, ač tak mohl učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného a z místa nehody uprchl, přičemž poškozený P. K. utrpěným zraněním na místě dopravní nehody podlehl.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu sedmi roků. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka z důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř. dovolání, protože jednomu ze dvou jeho obhájců nebylo umožněno odvolacím soudem, aby se zúčastnil veřejného zasedání dne 1. 12. 2009, a protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Ve vztahu k prvním dvěma dovolacím důvodům obviněný souhrnně nejprve poukázal na ustanovení §37 odst. 3 tr. ř., které stanoví, že v případě, kdy si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu, své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům. Nesplněním této povinnosti dochází k porušení práva na obhajobu, což podle obviněného v projednávaném případě v řízení před odvolacím soudem nastalo. Obviněný zdůraznil, že si jako obhájce nejprve zvolil Mgr. Tomáše Výborčíka, a poté v době, než bylo konáno odvolací řízení, si navíc za obhájce zvolil ještě dalšího obhájce, a to JUDr. Romana Anděla. Oba tito obhájci byli na základě plných mocí zmocněni k přebírání písemností, přičemž v souvislosti s převzetím obhajoby JUDr. Romanem Andělem nedošlo k vypovězení plné moci prvnímu ze zvolených obhájců, a tak byl obviněný od 14. 10. 2009 zastupován dvěma obhájci. Předvolání k veřejnému zasedání nařízeném odvolacím soudem na 1. 12. 2009 za účelem projednání odvolání však bylo doručeno pouze JUDr. Romanu Andělovi. Obhájce Mgr. Tomáš Výborčík se o konání tohoto veřejného zasedání vůbec nedověděl, protože se ho v důsledku toho neúčastnil, došlo před Krajským soudem v Praze k porušení práva na obhajobu z důvodu nepřítomnosti jednoho z obhájců, a to přesto, že sám obviněný tuto vadu namítal, k čemuž však nebylo přihlédnuto.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že nenaplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty jakéhokoli trestného činu. Poukázal zejména na to, že soudy ve svých rozhodnutích neuvedly tu skutečnost, že u poškozeného byla zjištěna přítomnost alkoholu v objemu 2,97 promile, a že poškozený rovněž jako účastník silničního provozu, porušil především §4 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále jen „zák. č. 361/2000 Sb.], neboť přecházel v místě křižovatky, mimo přechod pro chodce. Obviněný se s ohledem na tuto skutečnost neztotožnil s právními úvahami soudů o existenci příčinné souvislosti mezi zaviněním obviněného a způsobeném následku, neboť se soudy dostatečně nezabývaly otázkou, proč poškozený nevyužil přechodu. Nedaly pak ani tuto skutečnost do souvislosti s tím, že poškozený byl opilý. Pokud by soudy k těmto faktům přihlížely, nemohly by shledat příčinné souvislosti mezi počínáním poškozeného a fatálním následkem. Dovolatel se domníval, že soudy měly také věnovat větší pozornost právní kvalifikaci jednání z hlediska naplnění materiálního znaku zvažovaného trestného činu, když za porušení důležité povinnosti ve smyslu §224 odst. 2 tr. zák. není možno mechanicky považovat jakékoli porušení dopravního předpisu, nýbrž jen porušení takové povinnosti, jež má za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví. Obviněný z obsahu spisu zopakoval skutečnosti vyplývající ze znaleckých posudků znalců z oboru silniční dopravy, a to jak znalce, který byl přibrán orgány činnými v trestním řízení, tak i znalce, který zpracoval posudek na žádost obviněného, jakož i z protokolu o ohledání místa dopravní nehody, a dovodil, že soudy obou stupňů při posuzování míry zavinění obviněného a naplnění okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, nevzaly dostatečně a komplexně v úvahu všechna rozhodná hlediska. Především míra spoluzavinění poškozeného na vzniku jejího následku nebyla dostatečně zohledněna, neodrazila se ve výsledných úvahách, což vyvolává pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace. K trestnému činu pod bodem 2) obviněný rovněž shledal pochybení, jestliže soudy dospěly k závěru, že obviněný za uvedený čin nese trestní odpovědnost, a této jeho odpovědnosti ho nezprostily z důvodu jeho nepříčetnosti. Obviněný zmínil i to, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví bylo zjištěno, že ovládací schopnosti obviněného byly podstatně sníženy, což je jednoznačným ukazatelem, že míra schopnosti obviněného ovládat své jednání, byla zcela jiná, než pokud by bylo zjištěno, že byla zcela zachována. Soudy obou stupňů se k otázce případné nepříčetnosti omezily pouze na závěry znaleckého posudku, aniž by zkoumaly celkovou anabázi vývoje osobnosti obviněného a zjištěné závěry daly do souvislosti se závěry znaleckého posudku a předloženými lékařskými zprávami.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, a s ohledem na důvody zrušení zrušil též jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009.
K dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že první část dovolací argumentace byla uplatněna relevantně s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., avšak nelze z ní nijak dovodit naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to ani za užití analogie, neboť zde uvedený důvod je výslovně vázán na porušení pravidel týkajících se přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání, nikoli přítomnosti obhájce (tedy jiné osoby) u těchto úkonů. V případě obviněného však nastala situace přepokládána §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s ohledem na nesprávný postup při vedení řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, jak obviněný v dovolání vytýkal. Za vadu proto označil, že odvolací soud ze dvou obhájců, jež měl obviněný v době konání veřejného zasedání zvolené, ač nebylo určeno, který z nich je zmocněn k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech, vyrozuměl nesprávně jen jednoho z nich. Za této situace, kdy je řízení před odvolacím soudem zatíženo uvedenou procesní vadou, nepovažoval za vhodné předběžně posuzovat správnost hmotně právních závěrů tohoto soudu, protože řízení před odvolacím soudem bude konáno znovu a nové rozhodnutí v meritu věci nelze předjímat k námitkám obviněného, které napadají právní posouzení skutku. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. a že bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Když Nejvyšší soud ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání, podle §265i odst. 3 tr. ř., přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, Nejvyšší soud nejprve k jednotlivým dovolacím důvodům posuzoval, zda námitky dovolatelem uplatněné splňují zákonná hlediska podle §265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř.
Podle důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je možné dovolání podat, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání podává, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení.
Pokud jde o dovolání obviněného, argumenty, jimiž proti napadeným rozhodnutím a jim předcházejícímu řízení brojil, s označenými důvody korespondují jen částečně, a lze je považovat za relevantní pouze ve vztahu k důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože obviněný v souladu s ním namítal, že k odvolacímu řízení, ač si ho řádně zvolil, nebyl přizván druhý obhájce, což je výhrada, která na označený dovolací důvod, jak je v zákoně vymezen, dopadá. Rovněž v případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněným vznesené námitky proti nesprávnosti použité právní kvalifikace v rámci nichž vytýkal nedostatek příčinné souvislosti mezi svým jednáním a vzniklým následkem a domáhal se závěru, že byl v případě činu pod bodem 2) nepříčetný, s tímto důvodem korespondují.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uplatnil mimo jeho zákonné vymezení, protože z dikce tohoto ustanovení plyne, že ho lze použít jedině tehdy, když došlo k porušení práv o přítomnosti u hlavního líčení nebo veřejného zasedání toliko ohledně obviněného. Nepřítomnost jiných osob, tedy ani obhájce, u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, jako možnost pro použití tohoto dovolacího důvodu zákon nepřipouští. Vzhledem k tomu, že obviněný tento dovolací důvod uplatnil ve vztahu k obhájci Mgr. Tomáši Výborčíkovi, který u veřejného zasedání přítomen nebyl, nemohl být uvedený dovolací důvod naplněn, a proto Nejvyšší soud se zřetelem na něj napadená rozhodnutí nepřezkoumával.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda se zřetelem na uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je dovolání důvodné a konstatuje, že o zmíněný dovolací důvod, jak byl shora konstatován, jde v souladu se zákonem jednak tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, což dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl, nebo obhájce ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen. O tento dovolací důvod se však jedná i tehdy, když sice nebyly splněny podmínky nutné obhajoby, ale obviněný si se zřetelem na své právo ve smyslu §33 odst. 1 tr. ř., že obviněný má právo si zvolit obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných orgánem činným v trestním řízení (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv svobod), obhájce zvolí. Jestliže tímto způsobem obviněný své právo obhájce si zvolit realizuje, jsou orgány činné v trestním řízení povinny tuto skutečnost respektovat. Tudíž i v takovém případě, pokud orgány činné v trestním řízení vůči tomuto obhájci neplní povinnosti natolik, aby zajistily, že obhájce svá zákonná oprávnění a povinnosti splní, což je např. tehdy, když jej o konaných úkonech nevyrozumějí, jedná se o situaci předpokládanou v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy, že obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2003 svazek č. 22, č. T-513).
Možnost zvolit si více jak jednoho obhájce, upravuje ustanovení §37 odst. 3 tr. ř. podle kterého, jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům. Rozhodnutí se zde činí usnesením, proti kterému není stížnost přípustná, a je třeba ho oznámit všem zvoleným obhájcům. V případě, že si obviněný zvolil dva nebo více obhájců a současně příslušnému orgánu činnému v trestním řízení neoznámil, kterého z nich zmocňuje k přijímání písemností, pak v případě, že ani předseda senátu nerozhodl, který z nich je k tomu určen, je třeba vyrozumění o konání veřejného zasedání, jakož i rozhodnutí odvolacího soudu doručit všem obhájcům obviněného (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 509/2004, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 9, č. T-727).
Rovněž je potřeba připomenout, že k porušení práva na obhajobu ve smyslu §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze považovat pouze situaci, kdy v případech nutné obhajoby obviněný obhájce neměl, anebo si ho nezvolil, příp. mu nebyl ustanoven, ale také případy, kdy v řízení před soudem neměl jednoho ze dvou či více obhájců, např. již jen proto, že tento obhájce nebyl o prováděném úkonu vyrozuměn (nedošlo k tomu, že by obviněný jednoho obhájce k přijímání písemností zmocnil, či byl určen předsedou senátu), neboť nepřítomnost tohoto druhého obhájce za situace, kdy nebyl o úkonu vyrozuměn, má pro obviněného v řízení ten důsledek, že nemůže realizovat prostřednictvím tohoto obhájce, kterého podle zákona měl, svá obhajovací práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 927/2002).
Nejvyšší soud v souladu s uvedenou soudní praxí považoval námitky obviněného ohledně vady řízení, že nebyl o veřejném zasedání odvolacím soudem vyrozuměn i druhý z obhájců obviněným zvolený, za správně podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto dále posuzoval na podkladě obsahu spisu průběh řízení. Shledal, že v daném případě nebyly dány důvody nutné obhajoby podle §36 tr. ř. Obviněný v přípravném řízení udělil plnou moc nejprve Mgr. Janu Maškovi, již však dnem 18. 8. 2008 vypověděl, neboť ke svému zastupování zplnomocnil na základě plné moci ze dne 4. 8. 2008 obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka (č. l. 281), a to k veškerým právním úkonům, písemným i ústním, k přijímání doručovaných písemností mimo jiných i podle trestního řádu. Tomuto obhájci obviněný až do pravomocného skončení této trestní věci plnou moc nevypověděl a neučinil tak ani jmenovaný obhájce. Dne 14. 10. 2009 obviněný udělil rovněž generální plnou moc obhájci JUDr. Romanu Andělovi, jehož tím též zmocnil ke všem úkonům s jeho obhajobou v uvedené trestní věci spojených (č. l. 623). Tento obhájce, jehož si obviněný zvolil až poté, co byl dne 6. 8. 2009 vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, obviněnému sepsal odvolání, jež bylo odvolacímu soudu dne 3. 11. 2009 podáno.
Odvolací soud, který z podnětu tohoto odvolání nařídil na dne 1. 12. 2009 veřejné zasedání, o tomto vyrozuměl toliko obhájce JUDr. Romana Anděla, o čemž svědčí předkládací zpráva na č. l. 626, kde je obsažen přípis o tom, že o veřejném zasedání konaném dne 1. 12. 2009 v 10.45 hodin má být mimo obviněného vyrozuměn také obhájce JUDr. Roman Anděl, za jehož účasti (též za přítomnosti obviněného), bylo uvedené veřejné zasedání provedeno a v jeho závěru bylo vyhlášeno dovoláním napadené rozhodnutí. Je tak patrné, že druhý obhájce o veřejném zasedání vyrozuměn nebyl.
Nejvyšší soud dále podle obsahu spisu zkoumal, zda byly ze strany obviněného nebo soudu splněny podmínky §37 odst. 3 tr. ř., avšak shledal, že do doby konání veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 1. 12. 2009 obviněný neoznámil, kterého ze dvou uvedených obhájců zmocnil k přijímání písemností a vyrozumívání o úkonech tohoto řízení, a ani Okresní soud v Kladně ani odvolací soud v Praze toto neurčil. Okresní soud v Kladně tak učinil až později, na základě upozornění Nejvyššího soudu, usnesením ze dne 11. 5. 2010, kdy určil podle §37 odst. 3 tr. ř. obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka k přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení (č. l. 689).
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v době, kdy probíhalo odvolací řízení a též i dne 1. 12. 2009, kdy se konalo veřejné zasedání o odvolání obviněného, měl obviněný dva obhájce, jimž udělil generální plnou moc a nebylo jím oznámeno, ani soudem určeno, kdo z nich bude vyrozumíván o úkonech trestního řízení. Přestože odvolací soud takové rozhodnutí vydal dne 11. 5. 2010, učinil tak poté, co uvedený úkon proběhl. Takové rozhodnutí však působí ex nunc , tedy od nynějška, nikoli do minulosti ( ex tunc) , a proto uvedeným postupem nemohla být předmětná vada zhojena, a bylo povinností odvolacího soudu o veřejném zasedání konaném dne 1. 12. 2009 vyrozumět oba jmenované obhájce. Takto však odvolací soud nepostupoval.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud, když vyrozuměl o konání veřejného zasedání dne 1. 12. 2009 pouze obhájce JUDr. Romana Anděla a nikoli též obhájce Mgr. Tomáše Vyborčíka, porušil právo obviněného na obhajobu vyjádřené v §33 odst. 1 tr. ř., garantované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Jedná se o tak závažnou vadu řízení předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, pro kterou toto rozhodnutí nemohlo obstát. Když z tohoto důvodu dovolací soud shledal dovolání obviněného důvodným, rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Praze přikázal , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud, jemuž se předmětná věc vrací k novému projednání a rozhodnutí odvolání obviněného, bude povinen dodržet všechna zákonná práva obviněného na jeho obhajobu a ve věci znovu o odvolání obviněného podaném proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, rozhodnout.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc zrušil a odvolacímu soudu ji vrátil jen pro nedostatky v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného usnesení, a toto řízení pro uvedenou vadu bude nutné provést znovu, nebylo namístě, aby zkoumal věcně námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., týkající se hmotně právních otázek. Pokud by totiž za stávající situace uvedené výhrady zkoumal a činil závěry, předjímal by řešení otázek, které budou znovu projednávány v rámci řízení, které znovu proběhne. Přesto v této souvislosti považuje za vhodné jen poznamenat, že za současného stavu neshledal s ohledem na obviněným uplatněné právní námitky takové vady, pro které by bylo nutné též dovoláním napadená rozhodnutí zrušit. Jedinou vadou, kterou shledal, bylo zjištěné porušení práva na obhajobu, kdežto u dalších výhrad obviněného takové zjištění Nejvyšší soud neučinil.
Nejvyšší soud v době svého rozhodnutí shledal, že obviněný se prozatím nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého shora uvedeným rozhodnutím, které bylo zrušeno, neboť do výkonu tohoto trestu prozatím nenastoupil. Nepřicházelo tudíž do úvahy rozhodnutí podle 265 l odst. 4 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová