ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1105.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1105/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, které v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 142/2006 podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněného L. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, zrušuje .
Podle 265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný L. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 8. 2009, sp. zn. 2 T 142/2006, uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §185 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobou stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na třicet měsíců. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných P. S. a J. D.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. dopustil tím, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na různých blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 ks pistole ČZ vz. 83, 1 ks pistole zn. ČZ vz. 75 D, přičemž ale neměl k těmto činnostem příslušné zákonné oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování se zbraněmi.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný L. B. odvoláním. Z jeho podnětu bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 4 To 89/2010, podle §257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno trestní stíhání obviněného pro skutek spočívající v tom, že v přesně nezjištěné dny v období od září 2003 do jara 2004 postupně prodal na různých blíže neurčených místech okresu T. R. Š. a M. P. 2 kusy pistole ČZ vzor 83 minimálně za částku 17.000,- Kč za jeden kus, 1 ks pistole zn. ČZ vzor 75 D minimálně za částku 20.000,- Kč, brokovnici zn. Bennelli M3 super za nezjištěnou částku a dále samopal vzor 61 Škorpion za nezjištěnou částku, přičemž tento samopal převzal od P. S., a kdy dále tyto zbraně opravoval a upravoval a ke zbraním dodal i tlumiče, přičemž neměl k těmto činnostem příslušné zákonné oprávnění a nebyl držitelem příslušné koncese k obchodování se zbraněmi, čímž měl spáchat trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák.
Krajský soud v odůvodnění označeného usnesení uvedl, že posouzení trestnosti činu podle nové právní úpravy zakotvené v zákoně č. 40/2009 Sb. účinném od 1. 1. 2010 je pro obviněného příznivější, neboť podle ní je trestní odpovědnost obviněného za čin, pro který byl stíhán, promlčena. Konstatoval, že promlčecí doba trestní odpovědnosti za spáchaný čin je podle obou právních úprav stejná a činí tři roky, avšak překážky, jejichž důsledkem je přerušení promlčecí doby, činí novou právní úpravu pro obviněného příznivější. Na obviněného byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a dne 14. 8. 2009 byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně. V době od 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009, tedy v tříleté promlčecí době, nebyl proveden žádný úkon uvedený v §34 odst. 4 tr. zákoníku a obviněný v této době nespáchal žádný nový trestný čin. Dospěl proto k závěru, že trestnost činu kladeného obviněnému za vinu bylo nutno posoudit podle nové právní úpravy, tedy jako přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Jde sice o přečin se sazbou trestu odnětí svobody až na dva roky, avšak přesto se zánikem trestní odpovědnosti obviněného v důsledku jejího promlčení uplynutím promlčecí doby podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku. Proto, aniž zrušil rozsudek soudu prvního stupně, trestní stíhání obviněného podle §257 odst. 2 tr. ř. z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. pro skutek uvedený v obžalobě zastavil.
Proti tomuto usnesení krajského soudu, kterým ve věci samé rozhodl ve druhém stupni, podala nejvyšší státní zástupkyně v zákonné lhůtě dovolání v neprospěch obviněného. Odkázala v něm na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., poněvadž usnesením soudu bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, přičemž toto rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku.
Dovolatelka souhlasila s tvrzením odvolacího soudu, že za podmínek uvedených v §34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku zaniká trestní odpovědnost za přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 trestního zákoníku uplynutím tříleté promlčecí doby. Z obsahu spisového materiálu také vyplývá, že v předmětné trestní věci byla podána obžaloba dne 24. 5. 2006 a že Okresní soud v Teplicích po provedeném hlavním líčení dne 14. 8. 2009 vyhlásil rozsudek, přičemž v mezidobí nebyl proveden žádný z úkonů, který by podle §34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku měl za následek přerušení promlčecí doby a ve smyslu §34 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku nebylo ani zjištěno, že by během této promlčecí doby obviněný spáchal nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Současně ale upozornila, že doba, ve které by podle názoru Krajského soudu v Ústí nad Labem mělo při užití trestního zákoníku dojít k marnému uplynutí promlčecí doby, zcela spadala do období před 31. 12. 2009 a tedy do časového rámce účinnosti předcházející právní úpravy, tedy trestního zákona č. 140/1961 Sb. Za podstatnou považovala skutečnost, že podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. v období tříleté promlčecí lhůty, která v daném případě běžela od podání obžaloby ze dne 24. 5. 2006 do 24. 5. 2009, opakovaně došlo k přerušení jejího běhu, a to v důsledku konání hlavního líčení nejméně ve dnech 11. 2. 2009 (viz č.1. 381 a násl. trestního spisu) a 11. 5. 2009 (viz č.1. 397 a násl. trestního spisu).
Vzhledem k nabytí účinnosti nového zákona s odlišnou právní úpravou podmínek přerušení běhu promlčecí lhůty, nelze podle dovolatelky zpětně dovozovat, že právní účinky přerušení promlčecí lhůty nikdy nenastaly, resp. v opačném případě pozbyly na svém právním významu. Odvolací soud tak podle ní sice učinil správná zjištění o možné délce promlčecí doby v trvání tří roků, avšak s jeho závěrem o jejím marném uplynutí dnem 24. 5. 2009 nelze souhlasit, neboť k přerušení promlčecí doby a tedy počátku běhu promlčecí doby nové došlo v tomto období nejméně ve dnech 11. 2. 2009 a 11. 5. 2009. Došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. takovými úkony směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již podle §34 odst. 4 písm. a) trestního zákoníku nyní nejsou zde vyjmenovanými úkony způsobujícími přerušení promlčecí doby (byl-li běh promlčecí doby přerušen např. nařízením hlavního líčení), se zřetelem na ustanovení §67 odst. 4 tr. zák. již došlo k tomu, že začala znovu běžet původní promlčecí doba, která doběhne za účinnosti nového trestního zákoníku po dni 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její délky podle §2 odst. 1, 3 a §34 odst. 1 trestního zákoníku. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby a její nový průběh totiž nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy.
Navrhla proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, aby zrušil i případná rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný L. B. se do konání neveřejného zasedání k dovolání nejvyšší státní zástupkyně věcně nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání mimo jiné podat, bylo-li rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. „Jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ se v daných souvislostech rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Je zjevné, že námitky dovolatelky lze pod uplatněné důvody podřadit.
Z hlediska napadeného usnesení a obsahu dovolání nejvyšší státní zástupkyně je významná otázka, zda odvolací soud aplikoval správně ustanovení §34 odst. 1 písm. e) a §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jež se týkají promlčení trestní odpovědnosti a přerušení promlčecí doby, v kontextu posuzování otázky časové působnosti trestních zákonů.
Není od věci připomenout, že podle §16 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a zcela shodně i podle §2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. platí, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.
Odvolací soud shledal, že pozdější zákon, tj. trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, je pro obviněného příznivější, jelikož trestní odpovědnost za trestný čin zanikla uplynutím promlčecí doby. V důsledku tohoto právního názoru trestní stíhání obviněného pro skutek popsaný ve výroku dovoláním napadeného usnesení zastavil z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno.
K otázce promlčení trestního stíhání je na místě v obecné rovině uvést, že při promlčení zaniká trestní odpovědnost pachatele trestného činu uplynutím doby stanovené zákonem. Důvody promlčení jsou především hmotně právní, protože uplynutím času postupně slábne, až docela zaniká potřeba trestněprávní reakce na trestný čin, a to jak z hlediska generální prevence, tak i z hlediska prevence individuální. K těmto důvodům pak podpůrně přistupují i důvody procesní, které spočívají v obtížích při dokazování spojených s tím, že uplynutím času se oslabuje síla důkazních prostředků, protože ty pozbývají spolehlivosti, anebo je nelze vůbec opatřit.
Trestní odpovědnost pachatele a v návaznosti na to i pojem trestnosti činu takového pachatele je nutno v souladu s dosavadní teorii i praxí vymezit jako souhrn všech podmínek, na nichž závisí výrok o vině a trestu, včetně podmínek promlčení. Z výše uvedených důvodů je tedy nezbytné v každém konkrétním případě v rámci posuzování trestnosti činu ve smyslu čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (nadále Listiny) a §16 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a shodně i §2 odst. 1 tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. též zjišťovat, zda nedošlo k zániku této trestnosti, a to mimo jiné i z důvodu promlčení činu, jelikož promlčení je jedním z důvodů zániku trestní odpovědnosti činu a spolu s ostatními důvody je i promlčení považováno za hmotně právní negativní podmínku trestní odpovědnosti. Promlčením podle naší úpravy zaniká trestní odpovědnost a trestnost, a proto je promlčení v českém trestním právu institutem hmotně právním, a nikoli jen pouhou procesní překážkou nestíhatelnosti. O tom ostatně v trestněprávní teorii i praxi nevznikaly žádné pochybnosti (k tomu např. Solnař, V., Fenyk, J., Císařová, D . Základy trestní odpovědnosti podstatně přepracované a doplněné vydání. Praha: Nakladatelství Orac 2003, s. 423; Novotný, O. - Dolenský, A. - Jelínek, J - Vanduchová, M. Trestní právo hmotné. I. obecná část. 2. vydání, Praha: Codex, 1995, s. 34, 36, 179 a 183; 4. vydání, Praha: ASPI, 2003, s. 48 až 49, 51, 256 až 257, 262; Kratochvíl, V. a kol. Trestní právo hmotné (obecná část). 2. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 1996, str. 240 – 242; 3. vydání. Brno: Masarykova univerzita, 2003, s. 85 až 88, 386 až 387, 392 až 394)
Protože úprava podmínek promlčení trestního stíhání patří do komplexu otázek trestní odpovědnosti, posoudí se otázka, zda je určitý trestný čin promlčen či nikoli, i z hlediska časové působnosti trestního zákona (viz §16 odst. 1 tr. zák., §2 odst. 1 tr. zákoníku a též rozhodnutí č. 40/1998 Sb. rozh. tr.). Promlčení má totiž bezprostřední vliv na posuzování trestnosti činu, neboť – jak vyplývá z jeho podstaty i systematického zařazení – způsobuje zánik trestní odpovědnosti. Proto při řešení otázky, které právní normy nutno brát v úvahu při posuzování trestnosti činu z hlediska časové působnosti trestního zákona se zásadně vychází z právního stavu, který zde je v době spáchání posuzovaného činu. Došlo-li v mezidobí od spáchání činu do rozhodování o něm ke změně právních norem, jejichž užití má vliv na trestnost činu nebo na možnost uložení trestu, je třeba nový právní stav porovnat s tím, který platil v době spáchání činu, a pozdějšího zákona užít jen, je-li to pro pachatele objektivně příznivější. Přitom se vychází ze souhrnu všech právních norem, jejichž užití může mít vliv na rozhodnutí o vině a trestu, včetně těch, podle nichž se posuzuje zánik trestnosti, tedy i promlčení trestního stíhání.
Těchto východisek si byl ostatně Krajský soud v Ústí nad Labem coby odvolací soud vědom, když se výslovně zabýval otázkou promlčení trestní odpovědnosti za trestný čin obviněného při posuzování komplexu otázek relevantních z hlediska časové působnosti trestního zákona. Jakkoliv jsou východiska odvolacího soudu správná, jeho závěry již správné nejsou.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb. účinného v době spáchání činu se dopustí, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Pachatel tohoto trestného činu je ohrožen sankcí odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost takového činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta. Jen pro úplnost se poznamenává, že na obviněného byla podána obžaloba pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák., jehož pachatel je ohrožen sankcí odnětí svobody až na tři léta. Podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. trestnost takového činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let.
Podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele. Podle §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
Přečin nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010 (zákon č. 40/2009 Sb.) spáchá, kdo bez povolení vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává střelnou zbraň nebo její hlavní části nebo díly nebo ve větším množství střelivo nebo zakázaný doplněk zbraně. Pachatel tohoto přečinu je ohrožen sankcí odnětí svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku trestní odpovědnost za tento trestný čin zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí tři léta.
Podle §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje zahájením trestního stíhání pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícím vzetím do vazby, vydáním příkazu k zatčení, zatýkacího rozkazu nebo evropského zatýkacího rozkazu, podáním obžaloby, návrhu na potrestání, vyhlášením odsuzujícího rozsudku pro tento trestný čin nebo doručením trestního příkazu pro takový trestný čin obviněnému. Podle §34 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku se promlčecí doba přerušuje, spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější. Podle odst. 5 §34 tr. zákoníku přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová. Ze srovnání ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. a §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku plyne, že podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2010 již nepřerušují běh promlčecí doby všechny úkony trestního řízení následující po zahájení trestního stíhání a směřující k trestnímu stíhání pachatele, ale jen procesní úkony výslovně vyjmenované.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 2 T 142/2006 se podává, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Teplicích podal dne 24. 5. 2006 obžalobu na obviněného L. B. pro výše popsaný skutek, v němž byl spatřován trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), b) tr. zák. Okresní soud v Teplicích vyhlásil v hlavním líčení dne 14. 8. 2009 odsuzující rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Hlavní líčení dne 14. 8. 2009 však nebylo jediným, které soud prvního stupně v předmětné trestní věci konal. Hlavní líčení totiž byla konána též ve dnech 11. 2. 2009 ( č. l. 381 a násl.), 11. 5. 2009 (č. l. 397 a násl.), další hlavní líčení byla 5. 6. 2009 (č. l. 400) a 24. 5. 2009 (č. l. 404) odročena bez jednání a k hlavnímu líčení došlo i 9. 7. 2009 (č. l. 413).
Dovolatelka výstižně zdůraznila, že relevantní časový úsek řízení před soudem prvního stupně spadá do období před 1. 1. 2010, což nelze pomíjet ani při posuzování významu procesních úkonů soudu směřujících k trestnímu stíhání pachatele, v jejichž důsledku dochází podle §67 odst. 3 písm. a) tehdy účinného tr. zákona č. 140/1961 Sb. k přerušení promlčení trestního stíhání. Konání hlavního líčení za splnění všech zákonných podmínek, jako se tomu stalo v posuzované věci ve dnech 11. 2. 2009 a 11. 5. 2009, zjevně náleží mezi ty procesní úkony soudu, jejichž provedení skutečně sleduje trestní stíhání pachatele a je pro jeho průběh podstatné. Byly-li tyto procesní úkony soudu realizovány za účinnosti zákona č. 140/1961 Sb., nutno s nimi spojit právě ty právní účinky, které s nimi tento zákon spojuje, nevyjímaje jejich význam pro posuzování otázky běhu promlčecí lhůty. Jinými slovy, bylo-li na ně nahlíženo jako na úkony soudu směřující k trestnímu stíhání pachatele přerušující promlčení trestního stíhání, pak jejich provedením skutečně k přerušení promlčení trestního stíhání došlo a počala nová promlčecí doba. Nic na tomto závěru nemění ani skutečnost, že pozdější právní úprava v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb. taxativně vyjmenovává procesní úkony orgánů činných v trestním řízení, jimiž se přerušuje promlčecí doba, přičemž konání hlavního líčení mezi těmito procesními úkony není obsaženo. Taková pozdější změna právní úpravy se již nemůže dotknout významu a účinků spojovaných s procesními úkony realizovanými ještě před 1. 1. 2010, ledaže by to zákon v přechodných ustanoveních řešil jinak, což ovšem nečiní. Ve shodě s právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 1114/2008, jež bylo publikováno pod č. 59/2009 Sb. rozh. tr., dovolací soud znovu akcentuje, že změnou trestního zákona se zpětně neruší účinky úkonů, které byly učiněny podle dřívější právní úpravy a jež způsobily přerušení promlčecí doby. Nová právní úprava okolností způsobujících přerušení promlčecí doby nemá vliv na přerušení promlčecí doby a na počátek jejího nového běhu, k němuž došlo ještě podle dřívější právní úpravy (k tomu též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 797/2010).
Dovolací soud zcela sdílí právní názor obsažený v dovolání, že došlo-li v době do 31. 12. 2009 k přerušení promlčecí doby podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zákona č. 140/1961 Sb. takovými úkony orgánu činného v trestním řízení směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, které již nejsou zahrnuty mezi taxativně vyjmenované procesní úkony orgánů činných v trestním řízení v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku č. 40/2009 Sb., jež přerušují promlčecí dobu, nemá tato nová právní úprava žádný vliv na účinky dříve provedených úkonů. Znamená to, že jimi byla přerušena promlčecí doba a podle §67 odst. 4 tr. zák. přerušením promlčecí doby počala promlčecí doba nová, která doběhne za účinnosti tr. zákoníku po 1. 1. 2010, a to po případné modifikaci její délky ve smyslu §2 odst. 1, 3 a §34 odst. 1 tr. zákoníku (o což ale v konkrétním případě nejde).
Odvolací soud chybně uzavřel, že tříletá promlčecí doba marně uplynula 24. 5. 2009, protože od podání obžaloby soud prvního stupně neprovedl žádný z procesních úkonů vyjmenovaných v ustanovení §34 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. V rozporu s výše uvedenými závěry totiž ignoroval právní účinky procesních úkonů soudu směřujících k trestnímu stíhání obviněného, jež přerušily promlčecí dobu s tím, že počala promlčecí doba nová. Námitky nejvyšší státní zástupkyně, že soud chybně přistoupil k aplikaci ustanovení §34 odst. 4 tr. zákoníku v důsledku promlčení podle §34 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, jsou tedy opodstatněné. Protože nebylo správně rozhodnuto o promlčení trestního stíhání, spočívá napadené rozhodnutí na jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jestliže Krajský soud v Ústí nad Labem trestní stíhání z důvodu uvedeného v §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil, rozhodl o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.].
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Bude tedy na něm, aby se znovu zabýval otázkou časové působnosti trestních zákonů, přičemž při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Protože zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání, Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková