ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1169.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1169/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 o dovolání obviněného V. D. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 To 5/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 50 T 7/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 50 T 7/2009, byl obviněný V.D. L. uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §187 odst. 2, §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě ze dne 18. 3. 2008, sp. zn. 2 T 30/2008, jenž byl doručen obviněnému dne 31. 5. 2008 a téhož dne nabyl právní moci, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně spoluobviněného A. A. M.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění V. D. L., A. A. M. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem odvoláními. Obvinění brojili proti výroku o vině i navazujícímu výroku o trestu, státní zástupce v odvolaní podaném v neprospěch obou obviněných napadal rovněž výrok o vině i navazující výroky o trestech. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 To 5/2010, byl rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obou obviněných ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obvinění V. D. L. a A. A. M. byli pro výkon uložených trestů odnětí svobody zařazeni podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 24. 6. 2010 dovolání, a to v rozsahu výroku o vině a trestu. Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že oba soudy nezjistily správně skutkový děj, nezabývaly se dostatečně navrženými důkazními prostředky a v důsledku toho rozhodly o jeho vině a trestu nesprávně. Uvedl, že konkrétní důvody nesprávného posouzení objasní dodatečně s odůvodněním, že jeho obhájce onemocněl.
V dalším podání označeném jako dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručeno až 24. 8. 2010 (viz. č. l. 1090), namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tvrdil, že se trestné činnosti, která mu je kladena za vinu, nedopustil. Odvolacímu soudu vytýkal, že neprovedl jím navrhovaný důkaz a nevyslechl V. J. D., který do České republiky zaslal notářsky ověřený dopis, z jehož obsahu bylo patrné, že výpovědi, které učinil vůči oběma obviněným, učinil pod nátlakem ukrajinské policie a že jsou oba obvinění nevinní. Opakovaně poukazoval na zmanipulovanost řízení ze strany ukrajinské policie a dovozoval, že na základě takto opatřeným důkazů byl uznán vinným, ačkoliv se ničeho nedopustil. Do hodnocení důkazů se podle něj promítlo předem přítomné přesvědčení o jeho vině a o nemožnosti úmyslně zmanipulované práce ukrajinské policie. Nesprávně nebyl stíhán J. L., který měl pro dovolatele nejméně v jednom případě obstarat drogu, kterou pak měli obvinění dopravit na U. Žádné peníze V. J. D. neposílal a ani on po něm žádné nechtěl. Soudu se podle dovolatele nepodařilo obstarat důkazy o místě a době údajného obstarání drogy jeho osobou a ani o tom, kdo zásilku drogy z České republiky na U. odeslal. Nelze proto konstatovat, že drogy obstaral a předal A. A. M. právě on. Za pouhé dohady označil závěry soudů, že měl být napojen na drogovou scénu, že měl zajištěn další pervitin nebo s ním již disponoval. Poukazoval rovněž na to, že měl stálé zaměstnání a příjem, staral se o rodinu, nelze mít proto za příliš pravděpodobné, že by za takové situace riskoval pro pár tisíc. Navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a zprostil ho obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z obsahu dostupných podkladových materiálů k dovolání obviněného dovodil, že posledním dnem pro podání dovolání bylo úterý 22. 6. 2010. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručeno až dne 25. 6. 2010, bylo podáno po uplynutí dovolací lhůty. Konstatoval též, že dovolání ze dne 23. 6. 2010 neobsahuje povinné náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř., jmenovitě výslovné uvedení dovolacího důvodu a tomu odpovídající odůvodnění. Protože podle ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. lze rozsah a důvody dovolání měnit a také poprvé vytýčit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání, opřel-li obviněný dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. až v odůvodnění ze dne 25. 7. 2010, učinil tak opožděně. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Podle §265e odst. 3 tr. ř. lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z obsahu spisu se zjišťuje, že opis rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 2. 2010, sp. zn. 11 To 5/2010, byl obviněnému V. D. L.doručen dne 19. 4. 2010 (viz dodejka na č. l. 1028 p. v.) a jeho obhájci JUDr. Miroslavu Hlavničkovi dne 16. 4. 2010 (nikoliv 22. 4. 2010, jak je uvedeno v podaném doplnění dovolání – viz dodejka na č. l. 1028)
V daných souvislostech je též významné, že napadený rozsudek odvolacího soudu obsahuje poučení o tom, že do dvou měsíců od jeho doručení lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni.
Z těchto zjištění vyplývá, že lhůta k podání dovolání běžela od 19. 4. 2010 a že posledním dnem k podání dovolání bylo pondělí 21. 6. 2010, neboť den 19. 6. 2010 připadl na sobotu (§60 odst. 3 tr. ř.).
Dne 24. 6. 2010 podal obhájce obviněného na poštu zásilku, jejímž obsahem bylo dovolání datované dnem 23. 6. 2010, a doporučenou poštovní zásilku adresoval Krajskému soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval ve věci v prvním stupni, kam byla též dne 25. 6. 2010 doručena.
Je evidentní, že dovolání obviněného bylo podáno opožděně; bylo podáno 24. 6. 2010, ač poslední den lhůty k jeho podání uplynul dnem 21. 6. 2010. Stejný závěr pak platí i ohledně doplnění dovolání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 24. 8. 2010. Pro úplnost je třeba dodat, že za těchto okolností již není významné, zda podání datované 23. 6. 2010 obsahovalo všechny náležitosti obsahu dovolání v souladu s požadavky vymezenými v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková