ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1182.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1182/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání obviněného JUDr. Z. N., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 7 To 155/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 205/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Z. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 9 T 205/2009, byl obviněný JUDr. Z. N. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným skutky blíže popsanými v tzv. skutkové větě výroku, které soud právně kvalifikoval jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a uložil mu podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie po dobu pěti let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 25. 3. 2010, sp. zn. 7 To 155/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným, že:
„1. dne 12. 3. 2008 převzal na základě smlouvy o úschově uzavřené dne 10. 3. 2008 v B. na ulici V., vedené pod č. j. A5/08, do úschovy jako schovatel od Ing. P. H. a MVDr. D. N. prostřednictvím svého účtu vedeného u České spořitelny a. s. částku 1.339.360,- Kč, avšak po změně vlastnického práva k převáděným nemovitostem v rozporu se smlouvou o úschově dne 26. 3. 2008 ani později nevyplatil tuto částku poníženou o částku 40.184,- Kč odpovídající dani z převodu nemovitosti k rukám Z. L., když tomuto pouze do května 2008 uhradil ve dvou platbách celkem částku 450.000,- Kč; zbývající prostředky si ponechal a použil pro vlastní potřebu, čímž poškozenému Z. L., trvale bytem S. N., S., způsobil škodu ve výši 849.176,- Kč,
2. dne 12. 5. 2008 a 13. 5. 2008 převzal na základě smlouvy o úschově uzavřené dne 7. 5. 2008 v B. na ulici V., vedené pod č. j. A29/08, do úschovy jako schovatel od Ing. P. P. a I. H. prostřednictvím svého účtu vedeného u České spořitelny a. s. částku ve výši celkem 600.000,- Kč, avšak po změně vlastnického práva k převáděným nemovitostem v rozporu se smlouvou o úschově dne 27. 5. 2008 ani později nevyplatil tuto částku k rukám manželů Ž.; částku 582.000,- Kč si ponechal a použil pro vlastní potřebu, čímž poškozeným Ing. J. Ž., a Ing. Z. Ž., oba trvale bytem V., B., způsobil škodu ve výši 600.000,- Kč,
3. dne 23. 5. 2008 převzal na základě smlouvy o úschově uzavřené dne 14. 5. 2008 v Brně na ulici V., vedené pod č. j. A29/08, do úschovy jako schovatel od M. M. a Z. M. prostřednictvím svého účtu vedeného u České spořitelny a. s. částku 840.000,- Kč, avšak po oznámení změny vlastnického práva k převáděným nemovitostem v době následující po 23. 6. 2008 manželům M. vyplatil dne 3. 9. 2008 toliko částku ve výši 200.000,- Kč a zbylou finanční hotovost si v rozporu se smlouvou o úschově ponechal a použil pro svoji potřebu, čímž poškozeným M. M., a Z. M., oba trvale bytem V., B., způsobil škodu ve výši 640.000,- Kč,
4. dne 19. 5. 2008 převzal na základě smlouvy o úschově uzavřené dne 19. 5. 2008 v B. na ulici V., vedené pod číslem jednacím A31/08, do úschovy jako schovatel od K. S. a J. S. finanční hotovost ve výši 410.000,- Kč na zaplacení části kupní ceny nemovitostí v souvislosti s kupní smlouvou mezi manželi S. a I. P.; tuto finanční hotovost si v době po 25. 7. 2008 v rozporu se smlouvou o úschově ponechal a použil pro svoji potřebu, čímž poškozeným manželům K. S., a J. S., oba trvale bytem H., B., způsobil škodu ve výši 410.000,- Kč,
5. dne 20. 5. 2008 převzal na základě smlouvy o úschově uzavřené dne 14. 5. 2008 v B. na ulici V., vedené pod č. j. A30/08, do úschovy jako schovatel od Ing. O. S. a L. S. prostřednictvím svého účtu vedeného u České spořitelny a. s. částku 100.000,- Kč a tuto si v rozporu se smlouvou o úschově ponechal a použil pro svoji potřebu, přestože dne 30. 11. 2008 uplynula lhůta pro uzavření kupní smlouvy ujednaná účastníky smlouvy o budoucí kupní smlouvě ze dne 14. 5. 2008 Ing. O. S. a L. S. jako kupujícími a L. Ž., J. B. a J. Ž. jako prodávajícími a dne 5. 12. 2008 uplynula lhůta pro vrácení prostředků O. S., a L. S., oba trvale bytem B., B., kterým tak způsobil škodu ve výši 100.000,- Kč,
celkem tak poškozeným způsobil škodu ve výši 2.599.176,- Kč , kdy si musel být vzhledem ke svým poměrům vědom, že nebude moci těmto závazkům dostát“ .
Takto popsané jednání obviněného odvolací soud právně kvalifikoval jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a uložil mu za tento trestný čin a za sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), c) tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2008, č.j. 92 T 76/2008-150, podle §248 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu advokacie na dobu osmi let. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestech z citovaného rozsudku Městského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu způsobenou jednotlivým poškozeným (blíže specifikovaným ve výroku rozsudku), příp. je podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Miroslava Moltaše podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a l ) tr. ř.
První z uvedených dovolacích důvodů obviněný spatřoval v tom, že mu nebylo řádně doručeno vyrozumění o konání veřejného zasedání dne 25. 3. 2010. Tvrdil, že zásilka odeslaná odvolacím soudem na adresu B., V. (což je někdejší sídlo jeho zaniklé advokátní kanceláře, kterou v tomto řízení jako adresu pro doručování neuvedl a nikdy na ní neměl bydliště), mu zřejmě byla tzv. doslána poštou na adresu jeho bydliště v B., D., a tam vhozena do schránky (v té ji pro svou momentální nepřítomnost v B. nalezl až dne 18. 3. 2010). K veřejnému zasedání konanému dne 25. 3. 2010 se sice dostavil, nemohl se však na ně řádně připravit a náležitě tak využít práva na svoji obhajobu. Při samotném veřejném zasedání na tyto skutečnosti upozorňoval a žádal o jeho odročení, odvolací soud mu však nevyhověl.
Podle názoru dovolatele přichází rovněž v úvahu analogické použití druhého z uplatněných dovolacích důvodů, neboť „sice nešlo o odmítnutí nebo zamítnutí řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně …, procesní podmínky pro takové rozhodnutí však při veřejném zasedání dne 25. 3. 2010 splněny nebyly a důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zde před zahájením veřejném zasedání dne 25. 3. 2010 existoval“.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, popř. i vadné jemu předcházející řízení, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požádal, aby již soud prvního stupně uvážil možnost odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí a postupoval podle §265h odst. 3 tr. ř., a pro případ, že by tak neučinil, aby výkon takového rozhodnutí odložil nebo přerušil soud dovolací.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že obviněný uplatnil pouze takové námitky, které deklarovaným dovolacím důvodům neodpovídají.
Podle názoru státního zástupce v daném případě situace předpokládaná ustanovením §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nenastala, neboť dovolatel veřejnému zasedání přítomen byl. Jím vytýkanou vadu spočívající ve zkrácení lhůty na přípravu k veřejnému zasedání pod tento dovolací důvod nelze podřadit ani při jeho sebevíce rozšiřujícím výkladu. Uvedená vada přitom nepředstavuje ani z materiálního hlediska žádný výraznější zásah do obhajovacích a procesních práv dovolatele, neboť soud druhého stupně rozhodoval o odvolání samotného obviněného, který jeho obsah nepochybně znal (odvolání státního zástupce, s jehož argumentací by se musel obviněný nejdříve seznámit a popř. si připravit námitky proti ní, ve věci podáno nebylo), nehledě na to, že obviněný je bývalým advokátem.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. státní zástupce uvedl, že základní procesní podmínkou pro jeho uplatnění je existence rozhodnutí odvolacího soudu o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. To v dané věci vůbec nepřichází v úvahu, neboť takové rozhodnutí soudem druhého stupně vydáno nebylo (tento soud rozhodl sám podle §259 odst. 3 tr. ř. rozsudkem).
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud takové rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání vyslovil souhlas i pro případ jakéhokoli jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Jak již bylo uvedeno, obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a l ) tr. ř. Z logiky věci je zapotřebí zmínit nejprve druhý z nich, který je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze totiž dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z textu podání obviněného je zřejmé, že zmíněný dovolací důvod uplatnil v jeho druhé alternativě, neboť tvrdil, že v řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tato alternativa by v dané věci mohla být naplněna pouze ze předpokladu, že by napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo skutečně zatíženo vadami v citovaném důvodu dovolání předpokládanými.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Už z tohoto zákonného textu je zřejmé, že půjde zásadně o případy, kdy hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo provedeno v nepřítomnosti obviněného, ačkoliv jeho přítomnost měla být umožněna nebo zajištěna. Tento dovolací důvod je totiž zaměřen především na formální aspekt požadované přítomnosti – rozhodující je skutečnost, zda obviněný byl fyzicky přítomen hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání, či nikoli.
V dané věci se o takový případ rozhodně nejednalo. Z obsahu spisu i z obsahu samotného dovolání je evidentní, že obviněný veřejnému zasedání před odvolacím soudem přítomen byl. Zbývá proto posoudit otázku, zda jeho nevyvráceným tvrzením o nedodržení lhůty k přípravě byl natolik významně zkrácen na obhajovacích právech, že to již zakládalo dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Nejvyšší soud již v minulosti judikoval, že dovolacím důvodem spočívajícím v nepřítomnosti obviněného u veřejného zasedání nemůže být samo o sobě nedodržení lhůty k přípravě na tento úkon (stejně jako případná nezpůsobilost obviněného v jeho průběhu se sám hájit). Porušení ustanovení §233 odst. 2 tr. ř. v tom smyslu, že obviněnému není poskytnuta alespoň minimální zákonem stanovená lhůta na přípravu k veřejnému zasedání, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť ani poskytnutí kratší než stanovené lhůty samo o sobě nemá vliv na přítomnost obviněného u veřejného zasedání, ledaže nedodržení této lhůty zabránilo obviněnému v tom, aby se mohl osobně zúčastnit u veřejného zasedání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 5 Tdo 1058/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, Svazek 23/2003, pod č. T 528).
Z tohoto formálního hlediska námitky, které obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uplatnil, nemohou obstát, neboť je mimo jakoukoliv pochybnost, že obviněný byl celému veřejnému zasedání před odvolacím soudem fyzicky přítomen.
Byla-li až dosud zmínka o formálním aspektu posuzovaného dovolacího důvodu, je zapotřebí zmínit se i o materiálním hledisku přítomnosti obviněného při hlavním líčení nebo veřejném zasedání. Také tento aspekt je totiž třeba alespoň v minimální míře hodnotit, aby bylo možné postihnout některé – byť zřejmě zcela výjimečné a extrémní, ale přesto teoreticky představitelné – případy, kdy by obviněný fyzicky přítomen u hlavního líčení nebo veřejného zasedání sice byl, avšak z důvodu např. naprostého ovlivnění aplikovanými léky by jeho přítomnost ve skutečnosti byla opravdu jen formální a neumožnila mu reálně uplatňovat příslušná procesní práva (srov. znovu naposledy citované rozhodnutí Nejvyššího soudu).
V dané trestní věci však ani tento materiální aspekt nemohl být naplněn. Obviněný nejenže byl osobně přítomen při celém veřejném zasedání odvolacího soudu, ale v jeho průběhu také své právo na obhajobu (společně se svým obhájcem, který mu byl rovněž přítomen) naprosto reálně a racionálně (jak je zřejmé z protokolu o veřejném zasedání) uskutečňoval. Z tohoto hlediska nelze pominout ani argumenty, které přiléhavě zmínil již státní zástupce ve svém vyjádření – k výraznějšímu zásahu do obhajovacích a procesních práv obviněného nemohlo dojít i proto, že soud druhého stupně rozhodoval pouze o odvolání jeho samotného, jenž jeho obsah nepochybně znal. Bez povšimnutí pak nebylo možno ponechat ani to, že dovolatel je bývalým (a ve věku téměř 55 let zcela jistě zkušeným) advokátem, který po podání odvolání ke Krajskému soudu v Brně musel očekávat, že k nařízení veřejného zasedání před tímto odvolacím soudem dojde v dohledné době. Vyrozumění o tom, že veřejné zasedání se bude konat dne 25. 3. 2010, proto pro něho nemohlo být nikterak neočekávané či dokonce překvapivé.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že o žádosti obviněného o odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí nerozhodoval. Předseda senátu soudu prvního stupně v předkládací zprávě příslušný návrh na takové rozhodnutí (srov. §265h odst. 3 tr. ř.) neučinil a předseda senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265 o odst. 1 tr. ř. neshledal.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a