ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1530.2009.1
sp. zn. 8 Tdo 1530/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2010 o dovolání obviněného M. H . , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 31 To 141/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 287/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 6 T 287/2008, byl obviněný M. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„1. dne 10. 9. 2008 kolem 8.50 hodin v P., v N. ulici na čerpací stanici společnosti L. C. r., s. r. o., natankoval do nádrže vozidla zn. Škoda 135 L Favorit, celkem 33,25 litrů benzínu Natural 95 v celkové hodnotě 1.001,- Kč a ujel bez placení, vše ke škodě společnosti L. C. r. s. r. o.,
2. dne 23. 9. 2008 kolem 20.30 hodin v K. D. na čerpací stanici společnosti L. C. r., s. r. o., natankoval do nádrže vozidla zn. Škoda Favorit 135 L celkem 31,56 litrů benzínu Natural 95 v celkové hodnotě 1.001,- Kč a ujel bez zaplacení, vše ke škodě společnosti L. C. r. s. r. o.,
3. dne 26. 9. 2008 kolem 4,25 hodin v J. na čerpací stanici Z. ČS J. natankoval do nádrže vozidla zn. Škoda Favorit L 135, celkem 38,20 litrů benzínu zn. Natural 95 v celkové hodnotě 1.165,- Kč a ujel bez zaplacení, vše ke škodě nájemce čerpací stanice S. Z.,
4. dne 26. 9. 2008 kolem 10,30 hodin v M. B. na čerpací stanici společnosti S. C. r., a. s., načerpal do nádob ve vozidle zn. Škoda Favorit 135 L, celkem 70 litrů benzinu Natural 95 v celkové hodnotě 2.205,- Kč a ujel bez zaplacení, vše ke škodě nájemce čerpací stanice T. G.,
5. dne 29. 9. 2008 kolem 16,00 hodin v L., v K. ulici na čerpací stanici společnosti S. C. r., a. s., natankoval do nádrže vozidla zn. Škoda Favorit 135 L, celkem 32,16 litrů benzínu Natural 95 v celkové hodnotě 1.003,- Kč a ujel bez zaplacení, vše ke škodě nájemce I. D.,
6. dne 2. 10. 2008 kolem 13,30 hodin v R. na čerpací stanici společnosti L. C. r., s. r. o., natankoval do nádrže vozidla zn. Škoda Favorit 135 L, celkem 40,59 litrů benzínu Natural 95 v celkové hodnotě 1.226,- Kč, vše ke škodě společnosti L. C. r., s. r. o.,
7. dne 5. 10. 2008 kolem 15,10 hodin v R. na čerpací stanici společnosti L. C. r., s. r. o., natankoval do nádob ve vozidle zn. Škoda Favorit 135 L, celkem 69,53 litrů motorové nafty v celkové hodnotě 2.128,- Kč a ujel bez zaplacení, vše ke škodě společnosti L. C. r., s. r. o.,
celkem tak způsobil škodu ve výši 9.819,- Kč,
8. dne 22. 10. 2008 kolem 02,10 hodin v L,, z ulice N, do ulice Ch, a jinde řídil osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia Combi, z jiného vozidla, pod vlivem matamfetaminu“.
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. [skutky popsané ad 1. až 7.], jednak jako trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. [skutek popsaný ad 8.] a uložil mu podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost nahradit jednotlivým poškozeným [v rozsudku přesně uvedeným pod písmeny a) až d)] způsobenou škodu.
Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl usnesením ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 31 To 141/2009, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce Mgr. J. D. podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř. Jejich naplnění spatřoval v tom, že jednáním uvedeným ad 1. až ad 7. rozsudku nalézacího soudu se nedopustil pokračujícího trestného činu krádeže, pro který byl odsouzen. Je totiž přesvědčen, že se jednalo o jednotlivé přestupky ve smyslu ustanovení §50 přestupkového zákona, a že nebyly naplněny všechny znaky pokračujícího trestného činu podle §89 odst. 3 tr. zák., neboť podle ustálené judikatury nelze sčítat výši škody u jednotlivých přestupků.
Ohledně skutku uvedeného ad 8. rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů učiněných jen na základě znaleckého posudku a výslechu znalce MUDr. R. M. Trval na tom, že nepožil pervitin, a zdůrazňoval, že s ohledem na skutečnost, že v jeho krvi byla zjištěna výše 810 nanogramů/ml „jakéhosi amfetaminu“, měl by výsledek být negativní, a to až do výše 1000 nanogramů/ml. Závěr jmenovaného znalce, že se jednalo o podomácky vyrobený pervitin, považoval za pochybný, neboť ze vzorků krve nelze tuto skutečnost rozhodně zjistit. V daném směru trval na svém tvrzení, že užil neevidovaný lék Degonan, který lze běžně zakoupit např. na Slovensku, kdy na příbalovém letáku tohoto léku nebylo rozhodně uvedeno, že po jeho požití se nemá či nesmí řídit motorové vozidlo.
Dovolatel rovněž upozornil a napadl závěr soudu prvního stupně, který konstatoval, že se daného jednání uvedeného ad 8. měl dopustit po požití alkoholu, což považuje za hrubé pochybení, jelikož žádný alkohol nepožil a tato skutečnost nebyla zjištěna v průběhu dosavadního trestního řízení žádným měřicím zařízením ani na základě rozboru jeho krve.
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 6 T 287/2008, a s ním související usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Libereci, ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 31 To 141/2009, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, že vysloví závazný právní názor, kterým bude soud prvního stupně vázán.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku zčásti opakuje námitky, které jsou známy z jeho dosavadní obhajoby a odezněly již v jeho odvolání. Těmito námitkami se však soud druhého stupně v dostatečné míře zabýval, jeho závěry jsou logické a plně vycházejí z obsahu provedeného dokazování, takže na ně lze bez výhrad odkázat. Zejména to platí o vyjádření k tvrzení obviněného, že sedm útoků proti majetku, jichž se dopustil v období od 10. 9. 2008 do 5. 10. 2008, nelze posuzovat jako pokračující trestný čin, nýbrž jako řadu majetkových přestupků. Zcela pregnantně a věcně správně na tuto námitku odpověděl již soud druhého stupně na str. 5 svého rozhodnutí a jeho argumentaci není nutno obšírně dále rozvíjet. Lze sumarizovat, že ze skutkových okolností popsaných ve výroku o vině zcela evidentně plyne, že obviněný se dopustil řady těsně časově spojených útoků při zachovávání identického modu operandi, jimiž se postupně zmocnil pohonných hmot v hodnotě blížící se částce 10.000,- Kč. Z povahy jeho jednání je zcela jednoznačně patrno, že byl při všech dílčích útocích veden identickým záměrem, takže bezpochyby naplnil znaky definované v §89 odst. 3 tr. zák. Jeho námitky v tomto směru jsou zjevně neopodstatněné.
Státní zástupce dále uvedl, že pokud dovolatel ke skutku popsanému ad 8. výroku o vině namítá, že nepožil pervitin, nýbrž neevidovaný lék Degonan, jedná se o námitku skutkovou, nikoli právní, přičemž navíc toto tvrzení zahrnul i do své obhajoby v rámci hlavního líčení a odvolání. Nalézací a posléze i odvolací soud na ni náležitě reagovaly se závěrem, že tato obhajoba je provedenými důkazy (zejména výsledky znaleckého zkoumání) spolehlivě vyvrácena. Pokud obviněný rovněž napadá závěr nalézacího soudu, že se měl tohoto skutku dopustit pod vlivem alkoholu, což považuje za hrubé pochybení (přitom nijak přesně nespecifikuje, v jaké souvislosti soud prvního stupně měl takový závěr učinit), pak státní zástupce upozornil, že v rozsudku ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 6 T 287/2008, jenž je z hlediska dovolání rozhodující, se takové tvrzení neobjevuje, neboť soud neustále používá v příslušných souvislostech termín „návyková látka“, pod niž spadají jak alkohol, tak i omamné látky (drogy).
Státní zástupce v tomto ohledu konstatoval, že dovolání obviněného je jednak zaměřeno mimo deklarované dovolací důvody, jednak směřuje zcela mimo ostatní důvody dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Současně upozornil, že obviněný k uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (tj. že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ač bylo podle zákona nepřípustné), žádný konkrétní argument nenabídl. V napadeném rozhodnutí soudu druhého stupně proto nespatřuje žádnou vadu, kterou by bylo nezbytné napravovat cestou dovolání.
V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože je zjevně neopodstatněné, přičemž část námitek dovolatele neodpovídá žádnému z důvodů, jež jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Současně souhlasil s tím, aby takové rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Z tohoto pohledu obviněný uvedeným zákonným požadavkům bezezbytku nedostál. V textu podaného dovolání sice uvedl dva dovolací důvody [podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.], avšak odůvodnil pouze jeden z nich – dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. zmínil jen citací zákonného ustanovení, ale žádnou konkrétní argumentaci, která by se vztahovala k tomu, že „proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné“, neuvedl. Proto – aniž by bylo zapotřebí na tomto místě podrobněji rozvádět podmínky, za nichž je důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. dán – stačí konstatovat, že pokud by obviněný uplatnil jen tento dovolací důvod, přicházelo by v úvahu odmítnout podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d), případně b) tr. ř.
Druhý z obviněným uplatněných důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné dikce plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud se z těchto hledisek nejprve věnoval opodstatněnosti dovolacích námitek obviněného a shledal, že jejich část směřuje proti způsobu, jakým soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, zejména znalecký posudek a v něm uvedené závěry znalce MUDr. R. M. Obviněný považoval dokazování ohledně skutku uvedeného v ad 8. za nedostatečné, když soudy obou stupňů vyšly právě jen z již zmíněného znaleckého posudku a výslechu jmenovaného znalce; v návaznosti na uplatněné námitky primárně konstruoval vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů, a teprve v závislosti na ní (tedy až sekundárně) zpochybňoval závěry soudů o správnosti použité právní kvalifikace jako trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevině.
Takové námitky však nenaplňují uplatněný (ale ani žádný jiný) dovolací důvod; představují totiž pouhý pokus obviněného o vlastní konstrukci alternativního skutkového děje, nikoliv výhrady k nesprávnému podřazení výsledků provedeného dokazování pod příslušná ustanovení trestního zákona. Pokud by dovolatel uplatnil pouze tyto výhrady, musel by Nejvyšší soud jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný však ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil také námitky, které jsou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřaditelné. Jednalo se především o námitky, že jednáním uvedeným pod body 1. až 7. rozsudku nalézacího soudu se nedopustil pokračujícího trestného činu krádeže, pro který byl odsouzen, nýbrž že se jednalo o jednotlivé přestupky ve smyslu ustanovení §50 přestupkového zákona, a že tak nebyly naplněny všechny znaky pokračujícího trestného činu podle §89 odst. 3 tr. zák.
Nejvyšší soud však současně shledal, že takovéto relevantně uplatněné výhrady jsou zjevně neopodstatněné.
K uvedené problematice je však zapotřebí (alespoň ve stručnosti a jen v obecné rovině) uvést, že podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu je tedy vymezeno čtyřmi znaky, které musí být současně dány: a) útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, b) musí být vedeny jednotným záměrem, c) musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, d) blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku.
Škody způsobené pokračováním v trestném činu se sčítají, což má zásadní význam u trestných činů, u nichž znakem skutkové podstaty je škoda na majetku. Všechny dílčí akty pokračování totiž tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek. To může být skutečnost důležitá z hlediska naplnění jak základní skutkové podstaty, tak okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby („značná škoda“, „škoda velkého rozsahu“ apod. – srov. rozhodnutí publikované pod č. 51/1979 Sb. rozh. trest. a pod č. 22/1990 Sb. rozh. trest.). Proto např. za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. je nutno považovat i jednotlivé útoky, jimiž pachatel způsobil škodu nižší, než je škoda nikoli nepatrná, jestliže jde o útoky spáchané spolu s dalšími formou pokračování v trestném činu a celková škoda tuto hranici dosáhne (srov. rozhodnutí publikované pod č. 22/1991 Sb. rozh. trest.).
Při aplikaci těchto východisek na posuzovaný případ Nejvyšší soud uzavírá, že se plně ztotožňuje s názorem odvolacího soudu (na něž správně odkázal i státní zástupce), který ve svém rozhodnutí uvedl, že obviněný se jednání popsaného v bodech 1. až 7. odsuzujícího rozsudku dopustil v době od 10. 9. 2008 do 5. 10. 2008 (tj. v rozmezí dvaceti šesti dnů, přičemž jednotlivé útoky popsané pod body 2. až 7. byly vždy spáchány s odstupem pouhých dvou dnů), což nepochybně svědčí o tom, že jde o blízkou časovou souvislost. Jednání obviněného přitom vždy spočívalo v natankování pohonných hmot do osobního automobilu, čímž je dán i totožný předmět útoku. Z následného ujetí od čerpací stanice bez zaplacení lze dovozovat, že se ve všech případech jednalo o stejný způsob provedení, vedený jednotným záměrem získávat tímto způsobem pohonné hmoty. Je tak zcela zřejmé, že jednání obviněného mělo formu pokračování v trestném činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Třebaže se ve všech jednotlivých případech jednalo o škodu nižší než-li 5.000,- Kč, tedy hranici škody nikoli nepatrné, je pro trestní odpovědnost obviněného za zjištěné jednání rozhodné, že v případě pokračující trestné činnosti se způsobené škody sčítají, neboť celé jednání se považuje za jeden skutek spáchaný více dílčími útoky (celková škoda způsobená obviněným přitom dosáhla částky 9.819,- Kč, tedy výše škody nikoli nepatrné).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Takové rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a