ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.389.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 389/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. dubna 2010 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 5 To 119/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 35/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 24 T 35/2005, byl obviněný J. K. uznán vinným společně se spoluobviněnými O. V., A. N., T. M., I. Č., J. P., P. K. a M. Z. v bodě I. trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, 4 písm. a), b) tr. zák. dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v bodě II. společně se spoluobviněným P. K. trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v bodě III. sám trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný J. K. podle §250a odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k úhrnnému i souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků a trestních příkazů Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 4. 2007, sp. zn. 30 T 206/2006, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 3 T 126/2007, Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 6. 2005, sp. zn. 1 T 130/2005, Okresního soudu v Chebu ze dne 30. 9. 2006, sp. zn. 1 T 86/2006, jakož i ostatní výroky na tyto obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně a zrušení pozbyly podkladu. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř roků. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestech ostatních spoluobviněných a o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění I. Č., P. K., M. Z. a J. K., který je zaměřil výhradně proti výroku o trestu, a poškozená Česká Pojišťovna, a. s. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 5 To 119/2008, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o vině pod bodem I. 4) ohledně obviněného I. Č., dále ve výroku o vině pod bodem I. 5) ohledně obviněného M. Z. a u obou zrušil také výrok o trestu a nově o nich podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného P. K. a při nezměněném výroku o vině nově podle §259 odst. 3 tr. ř. mu trest uložil. Podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. uvedený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla poškozená Česká pojišťovna, a. s. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl. Odvolání obviněného J. K. podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný J. K. podal prostřednictvím obhájce JUDr. Richarda Malečka proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil výhradně proti výroku o trestu. V jeho obsahu především namítl, že nebyla v jeho případě řádným způsobem respektována kritéria uvedená v §31 a §33 tr. zák. Uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody považoval za nepřiměřeně přísné. Podle obviněného soudy nepřihlédly k okolnostem svědčím pro podmíněné odložení výkonu trestu, zejména k jeho věku blízkému mladistvém v době, že se dopustil trestního jednání poprvé, nebyl iniciátorem trestné činnosti, kterou páchal se spoluobviněnými, a že v době ukládání souhrnného a úhrnného trestu si našel řádné zaměstnání a od té doby až do současnosti žije spořádaně. Obviněný dále poukázal na to, že se u něj jedná o první trest odnětí svobody s přímým jeho výkonem, bez možnosti odkladu. Z uvedených důvodů soudy pochybily, pokud nezvážily možnost použití §60a tr. zák. a neuložily mu dohled při podmíněném odložení výkonu trestu. Tím nerespektovaly požadavek na výchovný účel trestu, neboť dohled nad ním stanovený by byl jak pro něj samotného, tak i pro společnost účinnější ochrannou, a to především z hlediska prevence a efektivnější výchovy obviněného v situaci, kdy ani po provedeném dokazování nebyla ze strany rozhodujících soudů vyvrácena možnost, že dovolatel jednal pouze v rámci kamarádské výpomoci, tedy na základě žádostí svých přátel, aniž měl potřebnou vědomost o nezákonném charakteru svých činů.
Z těchto důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený pravomocný rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008, sp. zn. 5 To 119/2008, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 11. 2007 (v dovolání chybně uvedeno 2008), sp. zn. 24 T 35/2005, a to ve výroku o uloženém trestu obviněnému J. K., a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Uvedl, že pokud obviněný vznesl námitky proti výroku o trestu prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak byl limitován druhou alternativou uplatněného dovolacího důvodu, neboť jiným hmotně právním posouzením ohledně výroku o trestu je možno považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Prostřednictvím žádného zákonného důvodu však nelze namítat uložení určitého druhu trestu proto, že jeho uložení je nepřiměřeně přísné, a to ani z obecných hledisek stanovených v §31 odst. 1 tr. zák. a §23 odst. 1 tr. zák. Státní zástupce konstatoval, že ačkoli obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnil toliko námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal uložení mírnějšího trestu, než jaký mu byl soudem uložen. V závěru vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění výše uvedených podmínek posuzoval Nejvyšší soud dále otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Obviněný v rámci podaného dovolání, které zaměřil pouze proti výroku o vině o trestu (dovolání proti výroku o vině obviněný ani podat nemohl pro absenci jeho odvolání směřujícího proti výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, který odvolací soud ani z uvedeného důvodů nepřezkoumával), vytýkal nesprávnost uloženého trestu pro jeho přílišnou tvrdost. Brojil proti tomu, že mu nebyl uložen trest odnětí svobody nespojený s přímým výkonem tohoto trestu, a nebylo dostatečně přihlédnuto k tomu, že jednal pouze v rámci kamarádské výpomoci, nebyl iniciátorem a vedl v poslední době řádný život.
Takové námitky nemají povahu podmínek, za nichž lze, byť podle jiného dovolacího důvodu, výrok o trestu napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že ačkoli obviněný v dovolání formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., námitkami, že trest byl nepřiměřeně přísný, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil.
Nejvyšší soud, který neměl s ohledem na to, že obviněný dovolání neopřel o žádný v ustanovení §265b odst. 1. 2 tr. ř. vymezený důvod, zákonný podklad proto, aby mohl z podnětu tohoto dovolání přezkoumat správnost napadených rozhodnutí, a proto dovolání obviněného J. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. dubna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová