ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.408.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 408/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2010 o dovolání obviněného MVDr. J. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 10 To 126/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 67/2008, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 10 To 126/2009 v celém rozsahu, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 8 T 67/2008, částečně, a to ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 8 T 67/2008, byl obviněný J.N. uznán vinným jednak v bodě 1) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak v bodě 2) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tak, že
1) dne 21. 5. 2003 v B. na klientském centru eBanky, a. s. se sídlem pobočky B., U D., jako disponent účtu klienta R., (dále jen „R.“) a zároveň jako osoba jednající jménem uvedeného klubu, kdy neuznal rozhodnutí členské schůze klubu ze dne 6. 4. 2003 v J. o jeho odvolání z funkce prezidenta, provedl na vrub uvedeného účtu výběr hotovosti v částce 32.398,89 Kč, přičemž tento účet ke dni 18. 4. 2003 ukončil a následně vyzvednutou hotovost nepoužil ve prospěch R., ale ponechal si ji ve svůj prospěch a do současné doby peněžní prostředky přes četné urgence klubu nevrátil a ani účetně neprokázal, čímž poškozenému občanskému sdružení R. způsobil škodu ve výši 32.398,89 Kč,
2) dne 13. 5. 2005 v N., na pobočce Komerční banky, a. s., založil na jméno klienta R. bankovní účet a následně dne 16. 5. 2005 v M. na pobočce Raiffeisenbank, a. s., neoprávněně provedl ukončení vedení běžného účtu majitele R., kdy neoprávněně vystupoval jako osoba jednající jménem uvedeného klubu a dal současně příkaz k bezhotovostnímu převodu zůstatku tohoto účtu na účet založený u Komerční banky, a. s., přičemž v důsledku této dohody o vypořádání došlo dne 17. 5. 2005 k převodu částky 188.000,- Kč a dne 7. 7. 2005 k převodu částky ve výši 7.676,07 Kč, ačkoli z rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 6 Nc 25/2004, o předběžném opatření, které převzal dne 1. 9. 2004, věděl, že je povinen zdržet se jakýchkoli projevů, při nichž by se označoval za prezidenta či člena výboru klubu R. a všech jednání, při nichž by vystupoval jako osoba jednající jménem uvedeného klubu, přičemž uvedené rozhodnutí potvrdil Krajský soud v Hradci Králové rozhodnutím ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 25 Co 493/2004, s nabytím právní moci dne 10. 2. 2005, čímž poškozenému občanskému sdružení R. způsobil škodu ve výši 195.676,07 Kč.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v občanském sdružení na dobu dvou roků. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 10 To 126/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozhodl tak, že napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 2) a podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Skutek, jímž tento čin spáchal, nově popsal tak, že obviněný dne 13. 5. 2005 v N., na pobočce Komerční banky, a. s., založil na jméno klienta R. bankovní účet a předložením neúplných podkladů bance vyloučil až do dne 10. 11. 2005 osoby oprávněné jednat za občanské sdružení R. z dispozice s tímto účtem, následně dne 16. 5. 2005 v M. na pobočce Raiffeisenbank, a. s., neoprávněně provedl ukončení vedení běžného účtu majitele R., kdy neoprávněně vystupoval jako osoba jednající jménem uvedeného klubu a dal současně příkaz k bezhotovostnímu převodu zůstatku tohoto účtu na účet založený u Komerční banky, a. s., přičemž v důsledku této dohody o vypořádání došlo dne 17. 5. 2005 k převodu částky ve výši 188.000,- Kč a dne 7. 7. 2005 k převodu částky ve výši 7.676,07 Kč, ačkoli z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 30 C 89/2003, které nabylo právní moci dne 24. 3. 2004, věděl, že konference a členská schůze R. ze dne 6. 4. 2003 konaná v J. v části, v níž byla schválena změna programu v tom směru, že bude hlasováno o odvolání žalobce jako člena výboru a prezidenta klubu, včetně následného rozhodnutí o odvolání obviněného z funkce člena výboru a prezidenta klubu, jsou v souladu se zákonem a jsou platná, čímž poškozenému občanskému sdružení R. způsobil škodu ve výši 195.676,07 Kč.
Za tento trestný čin a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., ohledně něhož zůstal výrok o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1) nezměněn, obviněného odsoudil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v občanském sdružení na dobu dvou roků. Rovněž rozhodl o náhradě škody.
Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce JUDr. Jana Malého dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž brojil proti oběma trestným činům, jimiž byl uznán vinným. K bodu 1) rozsudku uvedl, že pokud jde o jeho odvolání z funkce prezidenta klubu dne 6. 4. 2003, toto neuznal, protože bylo učiněno rozhodnutím členské schůze, přestože ze stanov vyplývá, že výbor je volen konferencí, tudíž tuto pravomoc nemůže mít členská schůze. Pokud tedy je zvolen nový předseda a nový výbor, může toto legitimně učinit pouze konference, jinak je volba neoprávněná. Protože uvedené odvolání z funkce nebylo v souladu se stanovami, stále jednal jako předseda klubu. Jestliže vyzvedl předmětnou částku z účtu klubu, byl tudíž k tomu jako prezident oprávněn. K uvedenému datu, kdy finanční prostředky vyzvedl, měl vůči klubu řadu finančních pohledávek, a to zejména za náhrady služebních cest, které pro klub vykonal a nebyly dosud vyúčtovány. Z těchto důvodů je přesvědčen, že s finančními prostředky nakládal řádně, a pokud jde o samotné náklady, tyto soudu při hlavním líčení předložil. Obviněný za nesprávné právní posouzení považoval, že soudy vyhodnotily jeho výpověď a důkazy jím předložené jako nevěrohodné a neuvěřily mu, že pro klub uvedené náklady vynaložil a byly v prospěch klubu řádně vyúčtovány. Na základě toho se obviněný domníval, že nenaplnil zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., jak po stránce subjektivní tak ani po stránce objektivní.
Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) obviněný vytýkal nesprávnost závěru odvolacího soudu, pokud tento shledal, že obviněnému muselo být zřejmé, že byl z funkce prezidenta členskou schůzí konanou dne 6. 4. 2003 odvolán a že pokud jde o schůzi, která se konala dne 27. 6. 2004, této se týká rozhodnutí Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 6 C 822/2004, z něhož měl dovodit, že toto jeho znovuzvolení nebylo regulérní. Obviněný se s tímto závěrem neztotožnil a poukázal na to, že po schůzi ze dne 27. 6. 2004, při které byl znovu zvolen předsedou klubu, byl přesvědčen, že je prezidentem klubu. Přitom respektoval rozhodnutí Okresního soudu v Semilech o předběžném opatření a po dobu jeho trvání nevykonával za klub žádné úkony týkající se nakládání s finančními prostředky. Teprve po rozsudku Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 6 C 822/2004, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2005, učinil úkony jako prezident klubu, a to v tom smyslu, že založil nový účet u Komerční banky v N. a převedl na tento účet finanční prostředky z bývalé banky v M., a to dne 17. 5. 2005 a 7. 7. 2005. Tyto úkony však byly učiněny po právní moci rozhodnutí, jímž bylo okresním soudem ve věci samé rušeno předběžné opatření v uvedené věci vydané. Okresní soud mohl v daném případě rozhodnout jen o žalobě, která byla v daném případě ze strany klubu na obviněného podána, tedy byla to žaloba na určení a domáhala se výroku, že obviněný není členem výboru a nezastává funkci prezidenta. Tato žaloba však byla zamítnuta. S ohledem na tento rozsudek obviněný učinil převod finančních prostředků a provedl finanční platby, a to částkou 50.000,- Kč, kterou předal panu L. L. jako zálohu pro JUDr. B. V. vystavenou na místopředsedu pana D. Bankovním převodem byla proplacena faktura ve výši 45.000,- Kč za právní služby JUDr. B. V. ve prospěch klubu, který zastupoval. Pokud šlo o jiné, a to o jeho osobní věci, tak na tyto byla vystavena samostatná faktura na jeho jméno. Vzhledem k tomu, že byl přesvědčen, že je prezidentem klubu a že může nakládat s finančními prostředky, považuje závěr soudů obou stupňů, že se dopustil trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. za nesprávný. Shromážděné důkazy a popis skutku nedávají podle jeho názoru dostatečný podklad pro závěr, že po objektivní i po subjektivní stránce naplnil znaky uvedeného trestného činu.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 10 To 126/2009, a přikázal tomuto soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl, případně aby podle §265m tr. ř. rozhodl sám tak, že obviněného zprostí obžaloby.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném vyjádření k dovolání obviněného upozornil, že část námitek, které dovolatel uplatnil, zejména ve vztahu ke skutku pod bodem 1) nespadá pod deklarovaný ani žádný jiný dovolací důvod. Za právně relevantní považoval námitky, kterými obviněný brojil proti trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Otázku, zda obviněný MVDr. J. N. v době spáchání tohoto činu právoplatně zastával funkci prezidenta R., považoval státní zástupce za otázku předběžnou podle §9 tr. ř., která sama není předmětem prováděného řízení, avšak její vyřešení je předpokladem rozhodnutí o vlastním předmětu řízení. K této upozornil, že pokud existuje pravomocné rozhodnutí soudu nebo jiného státního orgánu o takové otázce, jsou orgány činné v trestním řízení jejich rozhodnutím vázány, pokud nejde o posouzení viny obviněného. Soud druhého stupně učinil pouze závěr, že obviněnému bylo v době spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. známo, že byl platně odvolán z funkce prezidenta klubu a že tedy nemůže nadále legálně disponovat s majetkem klubu. Tento závěr krajský soud dovodil ze skutečnosti, že obviněný byl seznámen s obsahem rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 30 C 89/2003, který nabyl právní moci dne 24. 3. 2004, jímž byla zamítnuta žaloba samotného obviněného na určení, že konference a členská schůze sdružení konaná dne 6. 4. 2003 v J. v části, v níž byla schválena změna programu v tom směru, že bude hlasováno o odvolání žalobce (obviněného) jako člena výboru a prezidenta klubu, včetně následného rozhodnutí o odvolání obžalovaného z funkce člena výboru a prezidenta klubu, nejsou v souladu se zákonem a jsou neplatná. Soud druhého stupně však nikterak sám nezhodnotil jako předběžnou otázku, zda členská schůze R. konaná dne 6. 4. 2003 obviněného z funkce odvolala právně relevantně, přičemž je třeba zdůraznit, že v tomto směru soud neměl nekriticky vycházet toliko z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 30 C 89/2003, protože závěr o vině obviněného je založen též na tom, že obviněný jednal až poté, kdy byl odvolán z funkce prezidenta klubu. Soudy obou stupňů poukázaly na závěry řízení ve věcech Okresního soudu v Semilech vedených pod sp. zn. 6 C 822/2004, a sp. zn. 6 Nc 25/2004, které se týkají jiné členské schůze klubu konané dne 27. 6. 2004, na které byl obviněný opět zvolen prezidentem (předsedou) klubu. S ohledem na odlišné závěry soudu druhého stupně se mohl sám obviněný domnívat, že právě s ohledem na vydaný rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 C 822/2004, zaniklo předchozí předběžné opatření Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 6 Nc 25/2004, které obviněný převzal dne 1. 9. 2004. V kontextu s předběžnou otázkou právoplatnosti voleb předsedy sdružení, které se uskutečnily dne 6. 4. 2003 a 27. 6. 2004, zůstává otevřena i otázka prokázání subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., kterého se podle pravomocného výroku o vině soudu druhého stupně dopustil dne 13. 5. 2005 obviněný, a to zejména z pohledu možného skutkového omylu negativního na straně obviněného. Dále státní zástupce uvedl, že za stavu, kdy součástí popisu příslušného skutku v rozsudku soudu druhého stupně není uvedeno, jakým způsobem obviněný naložil s penězi uloženými na účtu, vedeném na pobočce Komerční banky v N., nelze uvažovat o tom, zda za určitých skutkových okolností (tedy i za situace, že by obviněný ke dni 13. 5. 2005 zůstával právoplatným prezidentem klubu) event. nemohlo jednání obviněného naplnit zákonem požadované znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. 10 To 126/2009, ve výroku, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., ve výroku o trestu a náhradě škody a stejně tak zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací, který nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), dále posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a proto je možné takto podaným dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným.
Z tohoto vymezení plyne, že dovoláním se nelze domáhat změny skutkových zjištění, z důvodu nedostatečného rozsahu provedeného dokazování, či proto, že důkazy nebyly řádně hodnoceny.
Uváží-li se námitky, které obviněný vznesl proti skutku uvedenému pod bodem 1) v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný jimi především vytýkal, že vycházel z toho, že jeho odvolání z funkce předsedy klubu ze dne 6. 4. 2003 bylo neoprávněné, a dále že pokud vyzvedl předmětnou částku z účtu klubu, byl k tomu oprávněn. Uvedené finanční prostředky užil jako náhradu služebních cest, které vykonal a které nebyly vyúčtovány. Pokud soudy této jeho verzi neuvěřily, nesprávně vyhodnotily jeho výpověď stejně jako i jím předložené důkazy, které nepovažovaly za věrohodné.
Z obsahu takto uplatněných námitek plyne, že obviněný, který byl uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť si jako předseda R. přisvojil peněžní prostředky tohoto klubu, které mu byly svěřeny, brojí svým dovoláním týkajícím se tohoto skutku výhradně proti skutkovým okolnostem, resp. závěru, že uvedenou částku užil pro svůj prospěch, když sám tvrdí, že ji užil ve prospěch klubu. Tento závěr je závěrem o skutkovém zjištění, vycházejícím z výsledků provedeného dokazování a má podklad v postupu při hodnocení důkazů, které jak Nejvyšší soud shledal, však byly ve věci zajištěny a soudy řádně provedeny v souladu s hledisky vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Otázky právní povahy, jak předpokládá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. argumentací obviněného nebyly namítány a výhrady dopadající primárně na nedostatky hmotněprávního charakteru obviněný v této souvislosti neuplatnil.
Protože obviněný k bodu 1) rozsudku soudu prvního stupně argumentoval porušením postupu při provádění a hodnocení důkazů a nerespektování §2 odst. 5 tr. ř., těmito námitkami dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a Nejvyšší soud proto z podnětu těchto výhrad správnost výroku pod bodem 1) nepřezkoumával.
Obviněným podané dovolání však bylo zaměřeno zejména proti skutku pod bodem 2), o němž odvolací soud dovoláním napadeným rozsudkem znovu rozhodl. Výhrady obviněného k této části výroku o vině zaměřené, lze pro stručnost zjednodušeně označit za výtky dopadající na nesprávné právní závěry zejména ohledně subjektivní stránky jemu za vinu kladeného jednání s tím, že ani objektivní stránka trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. nebyla dostatečně objasněna. Základem těchto námitek je způsob odvolání obviněného z funkce prezidenta klubu dne 6. 4. 2003 a jeho nového zvolení do této funkce dne 27. 6. 2004, a to v kontextu s občanskoprávními rozhodnutími soudy v této souvislosti vydanými. Protože se tyto výhrady obviněného dotýkají právních otázek, Nejvyšší soud je posoudil jako podané v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Když neshledal důvody pro odmítnutí dovolání v celém rozsahu [neboť, jak je výše rozvedeno správnost výroku pod bodem 1) po věcné stránce nepřezkoumával], podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal v souladu s §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozsudku pod bodem 2) v rozsahu a z důvodu uvedeného v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, dospěl k následujícím závěrům:
Vzhledem k uplatněným výhradám obviněného a i pro objasnění rozhodných skutečností je vhodné nejprve z obsahu spisu, poukázat na vývoj situace včetně rozhodování civilních soudů v souvislosti s činností R.
Rozhodná je schůze R. konaná dne 6. 4. 2003, kdy poté, co konference schválila návrh stanov, tato konference zanikla a v souladu s novými stanovami pokračovala členská schůze, touto schůzí byl obviněný odvolán z funkce prezidenta klubu, kterou do tohoto okamžiku zastával, a byla zvolena nová prezidentka A. Č. (č. l. 74).
Dne 27. 6. 2004 byla svolána dozorčí radou R. mimořádná členská schůze, která prohlásila za neplatná všechna rozhodnutí výboru a členských schůzí následujících po schválení stanov ze dne 6. 4. 2003, odvolání obviněného z funkce prezidenta prohlásila za neoprávněné, a tento byl znovu zvolen prezidentem klubu (č. l. 275).
V důsledku tohoto stavu (stručně a zjednodušeně řečeno, neboť celá situace byla velmi nepřehledná a i komplikovaná), kdy obviněný a s ním sympatizující část členů klubu neuznali rozhodnutí členské schůze dne 6. 4. 2003 o jeho odvolání, a po následné schůzi dne 27. 6. 2004, kdy byl do této funkce znovu jmenován, což neuznala část členů přiklánějících se k odvolané prezidentce A. Č., nebylo dostatečně zřejmé, kdo je za R. oprávněn jeho jménem jednat.
Uvedená nepřehledná situace se promítla mimo jiné i do postoje Raiffeisenbank, a. s., vyjádřeném ve stanovisku adresovaném dne 16. 8. 2004 R. (č. l. 178), který u jmenované banky měl zaveden běžný účet, v němž tato banka vyzvala „aby obě skupiny prohlašující se za oprávněné statutární orgány vešly v jednání za účelem alespoň prozatímní úpravy dispozičních oprávnění k prostředkům na běžném účtu klienta směřujících k zajištění provozních nákladů. Banka neodmítne takový úkon, který bude podepsán jak MVDr. J. N. tak paní A. Č. Pokud takovou dispozici banka neobdrží, bude nucena i nadále odmítat jakékoliv úkony související s klientovým běžným účtem, a to až do právní moci soudního rozhodnutí.“
Neurovnané vztahy vykrystalizovaly rovněž v soudní spory, které řešily civilní soudy;
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 13 C 140/2004, z podnětu žalobkyně Ing. J. M. proti R. rozhodl tak, že určil, že rozhodnutí členské schůze konané dne 27. 6. 2004 nejsou v souladu se zákonem (č. l. 366). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 9. 11. 2005, obviněný jeho písemné vyhotovení obdržel dne 29. 2. 2006. Odvolání, které proti tomuto rozhodnutí, proto, že mu nebyl doručen text žaloby, a neměl možnost se k předmětu řízení vyjádřit, podal obviněný, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2006 jako odvolacím soudem odmítnuto, neboť odvolání podala osoba neoprávněná.
Okresní soud v Semilech usnesením ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 6 Nc 25/2004, rozhodl na návrh žalobce R. proti obviněnému o předběžném opatření, kterým obviněnému uložil povinnost zdržet se jakýchkoli projevů, při nichž by se označoval za prezidenta či člena výboru R. a všech jednání, při nichž by vystupoval jako osoba jednající jménem tohoto klubu. Současně žalobci soud uložil povinnost do 30 dnů od doručení tohoto rozhodnutí podat žalobu u soudu, jejímž předmětem bude popření členství žalovaného ve výboru žalobce a zastávání funkce prezidenta žalobce (č. l. 312). Toto rozhodnutí obviněný obdržel dne 1. 9. 2004. K odvolání obviněného bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2005, sp. zn. 24 Co 493/2004 (č. l. 320).
Povinnost do 30 dnů podat žalobu, stanovenou žalobci v předběžném opatření, R. splnil tím, když podal žalobu na určení, že obviněný není členem výboru a nezastává funkci prezidenta. O této žalobě rozhodl Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 C 822/2004, tak, že tuto zamítl. Důvodem bylo formální pochybení, neboť žalobce nebyl aktivně legitimován, když takovou žalobu mohl podat jen člen sdružení. V poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (č. l. 340). Na základě odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 12. 2005, sp. zn. 24 Co 296/20005, rozhodnutí okresního soudu zrušil a věc vrátil soudu k novému projednání (č. l. 347), neboť se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že by žalobce (R.) nebyl aktivně k podání uvedené žaloby legitimován. Rozsudkem ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 6 C 822/2004, Okresní soud v Semilech následně rozhodl o předmětné žalobě R. proti obviněnému tak, že určil, že obviněný není členem výboru a nezastává funkci prezidenta (č. l. 354). Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí tento shledal žalobu důvodnou proto, že provedením volby při členské schůzi dne 27. 6. 2004 byla porušena ustanovení čl. 4 bodu 3 a čl. 6 bodu 2 stanov žalobce. Členové sdružení nebyli způsobem uvedeným v čl. 6 bodu 2 stanov informováni o tom, že na programu schůze by měla být volba orgánů sdružení žalobce, čímž nebylo respektováno právo členů volit a být volen a členové nebyli k volbě vůbec pozváni. Z členské základny čítající 1300 členů se volby zúčastnilo jen 32 členů. Neinformování členské základny a vyloučení té její části, která nebyla na mimořádné schůzi přítomna, z volebního práva, činilo volbu pro rozpor se stanovami neplatnou. Neplatnou volbou se žalovaný nemohl stát prezidentem a členem žalobce (strana 4 citovaného rozhodnutí). Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. 2. 2007.
Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 30 C 89/2003, byl podán návrh obviněným MVDr. J. N. proti R. o určení neplatnosti rozhodnutí konference a členské schůze ze dne 6. 4. 2003 a to, že nejsou v souladu se zákonem a stanovami a jsou neplatná (č. l. 305). Rozsudkem ze dne 25. 2. 2004 tento soud uvedenou žalobu zamítl, protože byla podána opožděně. Byla tudíž zamítnuta z formálních důvodů, avšak soud v odůvodnění i přesto, že meritorně věc nepřezkoumával, uvedl, že i kdyby byla žaloba doručena včas, nebyla by soudem shledána jako důvodná. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 24. 3. 2004.
V nyní projednávané trestní věci odvolací soud svůj závěr o vině obviněného, respektive o tom, že v době, kdy dne 13. 5. 2005 spáchal čin uvedeným pod bodem 2), věděl, že výsledky konference a členské schůze R. ze dne 6. 4. 2003 jsou platné a v souladu se zákonem, dovozoval právě z tohoto posledně citovaného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 30 C 89/2003, které považoval za stěžejní pro závěr o subjektivní stránce obviněného. Tímto svým závěrem změnil skutkové zjištění, jež původně učinil soud prvního stupně, který otázku zavinění obviněného dovozoval z rozhodnutí Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 8. 2004, sp. zn. 6 Nc 25/2004, o předběžném opatření, jež obviněný převzal dne 1. 9. 2004, následně potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 1. 2005. Nesprávnost tohoto závěru soudu prvního stupně vysvětlil odvolací soud na straně 5 svého rozhodnutí tím, že vinou nesprávného postupu Okresního soudu v Semilech v rozsudku ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 C 822/2004, uvedl v poučení, že proti tomuto výroku není odvolání přípustné a byla na předmětném rozhodnutí nesprávně stanovena právní moc dnem 19. 4. 2004. V důsledku tohoto zaniklo tímto datem předběžné opatření Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 8. 2004 sp. zn. 6 Nc 25/2004.
Lze jen připomenout, že tento závěr odvolacího soudu vychází z ustanovení §76 odst. 3 o. s. ř., podle něhož předseda senátu při nařízení předběžného opatření uloží navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí, podal u soudu návrh na zahájení řízení. Podle §77 odst. 1 písm. b) o. s. ř. předběžné opatření mimo jiné zanikne, nebylo-li návrhu ve věci samé vyhověno, což je situace, která v dané věci na základě rozsudku ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. 6 C 822/2004, nastala.
Odvolací soud dále shledal, že obviněný dne 13. 5. 2005 i přes své vědomí o tom, že již není oprávněn jednat za R., předložil neúplné podklady na pobočce Komerční banky v N. (stanovy a usnesení mimořádné členské schůze ze dne 27. 6. 2004), vyloučil až do dne 10. 11. 2005 z dispozice s tímto účtem osoby oprávněné disponovat, a uvedl tak Komerční banku a Raiffeisenbank v M. v omyl, když se vydával za osobu oprávněnou za R. jednat, v důsledku čehož na základě jeho pokynů ze dne 16. 5. 2005 bylo u Raiffeisenbank ukončeno vedení účtu, držitele R. a současně byl akceptován jeho příkaz k bezhotovostnímu převodu zůstatku tohoto účtu na účet založený u Komerční banky. Předložením neúplných dokladů k R. a označením adresy bydliště obviněného jako adresy sdružení, uvedl banku v přesvědčení, že s účtem a jeho zůstatkem je oprávněn disponovat. Odvolací soud nepřijal jeho obhajobu, že prostředky byly stále na účtu R., čímž si je nepřisvojil, naopak shledal, že obviněný s uvedenými prostředky svévolně naložil tak, že dne 25. 7. 2005 vybral 50.000,- Kč, které použil podle vlastního uvážení a dále částky 43.976,- Kč, které zaslal na účet JUDr. B. V. Jeho obhajobu, že šlo o částky vynaložené ve prospěch R., považoval odvolací soud za vyloučené na základě výpovědi Ing. Č. a Ing. G. S prostředky tak obviněný podle odvolacího soudu nakládal svévolně podle vlastního uvážení, částku v celkové výši 195.676,- Kč s vyloučením dispozice oprávněných osob si přisvojil a v této výši způsobil škodu.
Nejvyšší soud s ohledem na výše rozvedené skutečnosti dospěl k názoru, že tento závěr odvolacího soudu není podložen dostatkem přesvědčivých argumentů a nelze ho prozatím považovat za dostačující.
V této souvislosti je nutné připomenout, že závěr o zavinění pachatele musí být vždy prokázaný výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout (srov. rozhodnutí č. 19/1971 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem ke skutečnostem, z nichž podle obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací soud pro závěr o subjektivní stránce ve vztahu ke skutku pod bodem 2) dospěl, je Nejvyšší soud názoru, že dostatečně nehodnotil všechny rozhodné události a souvislosti, které mají důležitý dopad na správnost závěru o zavinění obviněného. Ze stavu věci, jak se nyní podle spisového materiálu nabízí, je zřejmé, že odvolací soud přecenil význam rozhodnutí ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 30 C 89/2003, aniž by přitom zkoumal další rozhodné skutečnosti dokládající závěr o tom, že obviněný vědomě finanční prostředky při využití omylu pracovníka banky vylákal a poté, co je převedl na jiný účet, je využil pro vlastní potřebu. Odvolací soud dostatečně odpovědně nezkoumal, zda v daném případě byly naplněny po všech stránkách všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu.
Nejvyšší soud připomíná, že trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchá ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Protože uvedený čin lze spáchat jen úmyslně (§3 odst. 3 tr. zák.), pak podle §4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán v přímém úmyslu, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a podle §4 písm. b) tr. zák. v nepřímém úmyslu, pokud pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn. U tohoto trestného činu k naplnění subjektivní stránky postačuje, je-li spáchán alespoň v úmyslu nepřímém.
Ve vztahu k zavinění je též nutné dále připomenout, že zavinění je vnitřní, psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu. Okruh skutečností, které musí být složkami zavinění zahrnuty, vyplývá z vymezení pojmu zavinění. Zavinění se vztahuje k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem způsobem uvedeným v trestním zákoně. Vztahuje se na průběh pachatelova činu, který se projevil v objektivní realitě a který odpovídá znakům skutkové podstaty trestného činu tj. k podstatným skutečnostem, které tvoří pachatelův čin. Zavinění se musí vztahovat v podstatě na všechny skutečnosti, které jsou znakem skutkové podstaty trestného činu. Pokud by se zavinění k některé z požadovaných skutečností nevztahovalo, není dána subjektivní stránka trestného činu, a proto je vyloučena trestní odpovědnost pachatele. Při zjišťování okolností, které mají význam pro závěr o zavinění, není možné předem přikládat zvláštní význam žádnému důkaznímu prostředku, ale zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl čin spáchán, a ze všech důkazů významných z tohoto hlediska (srov. rozhodnutí č. 60/1972 Sb. rozh. tr.).
Podvodné jednání je jednáním, jímž pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci tím, že poškozeného nebo jinou osobu uvede v omyl nebo využije jejího omylu. O omyl jde tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat. Podstatné skutečnosti zamlčí ten pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní pro rozhodnutí poškozeného, popř. jiné podváděné osoby.
Obohacením se rozumí neoprávněné rozmnožení majetku pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy. Obohacení se nemusí shodovat se škodou, která je způsobena poškozenému.
Odvolací soud však v rámci svých úvah o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se zřetelem na skutečnosti vyplývající z obsahu spisu dostatečně objektivně nezkoumal, zda jednotlivé znaky tohoto trestného činu byly po všech stránkách na základě výsledků provedeného dokazování objasněny, a to nejen po stránce formální, ale i materiální.
Podle zjištění Nejvyššího soudu odvolací soud velmi paušálně posoudil k otázce zavinění zejména ve věci známé skutečnosti, když pouze jednostranně vědomost obviněného o tom, že není oprávněn jednat jako předseda R., dovodil na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 30 C 89/2003, aniž by přitom bral do úvahy, že tento rozsudek neřeší meritorně otázku, v níž byl návrh podán, ale žalobu podanou obviněným MVDr. J. N. proti R. o určení neplatnosti rozhodnutí konference a členské schůze ze dne 6. 4. 2003 zamítl jako podanou opožděně. Jestliže tato žaloba nebyla věcně projednána, nebylo možné na ni stavět žádné další úvahy týkající se meritorního předmětu této věci. Jediné, o co se tudíž odvolací soud opíral, byl neopodstatněný a jen mimochodem soudem vyjádřený názor vyslovený v odůvodnění předmětného rozhodnutí toliko jako vedlejší úvaha soudu, že i kdyby byla žaloba doručena včas, nebyla by soudem shledána jako důvodná. Bylo proto namístě se zabývat otázkou, zda takto nikoliv odůvodněním vyargumentovaný závěr, je možno považovat za faktický závěr soudu garantující platnost či neplatnost konkrétního právního vztahu. Bylo nutné, aby se v této souvislosti odvolací soud zabýval tím, že šlo o postup podle §235f o. s. ř., podle něhož, zamítá-li soud žalobu proto, že byla podána po uplynutí lhůt počítaných po právní moci napadeného rozhodnutí, nemusí nařizovat jednání, a to proto, že o žalobě lze zpravidla rozhodnout bez provedení dokazování jen na základě obsahu spisu. To tedy znamená, že soud v takovém případě se vůbec věcnými otázkami nezabývá, a zkoumá pouze procesní otázku nedostatku formální náležitosti. Ze smyslu §167 odst. 1 o. s. ř. plyne, že usnesením se rozhoduje jen ve věcech, které se týkají vedení řízení a není-li stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Současně k tomu odvolací soud rovněž dostatečně nezvažoval, že ve smyslu §159 odst. 2 o. s. ř. je jen výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky a pro všechny orgány; pro jiné osoby než účastníky. Je tedy patrné, že závazný pro účastníky je toliko výrok usnesení nebo rozsudku, a proto se měl odvolací soud zabývat tím, zda mohlo být jen nezávazné vyjádření soudu uvedené v odůvodnění nemeritorního rozhodnutí natolik pádným podkladem pro závěr o trestní odpovědnosti obviněného za jednání, které mu je kladeno za vinu, aniž by přitom bral do úvahy i jiné okolnosti.
Proto nelze přehlédnout, že odvolací soud nezvažoval žádné další skutečnosti, např. to, že v předmětné věci šlo o žalobní návrh, jímž se obviněný domáhal určení neplatnosti výsledků schůze ze dne 6. 4. 2003, což bylo dříve, než byl později, dne 27. 6. 2004 znovu mimořádnou schůzí jmenován. Tuto skutečnost dovolací soud ponechal bez povšimnutí, ač je patrné, že obviněný, pokud dne 13. 5. 2005 jednal způsobem ve skutkových zjištěních popsaných, činil tak za situace, kdy již nebylo v platnosti rozhodnutí o předběžném opatření, jak je výše rozvedeno, a poté, co byl dne 27. 6. 2004 do funkce jmenován. Nebral též do úvahy, že pokud předkládal bankám podklady, šlo o podklady, kde vycházely z rozhodnutí uvedeného orgánu R., které následovaly po uvedeném datu 27. 6. 2004.
Odvolací soud se tak vůbec nezabýval touto skutečností, která byla obviněným v obhajobě týkající se vyloučení jeho úmyslného zavinění k dispozici s účty dne 13. 5. 2005 namítána, a nevypořádal se tak s tím, že když jednal jménem R., a zrušil jeho účet vedený u Raiffeisenbank a peníze z tohoto účtu převedl na nový bankovní účet založený u Komerční banky na jméno R., k čemuž došlo dne 17. 5. 2005, činil tak na základě zmíněného usnesení mimořádné členské schůze ze dne 27. 6. 2004, kterým byl zvolen znovu prezidentem tohoto klubu.
Lze jen připomenout, což odvolací soud rovněž neakceptoval, že neplatnosti výsledků schůze ze dne 27. 6. 2005 se týkaly žaloby a rozhodnutí vydaná Okresním soudem v Semilech ve věci sp. zn. 6 Nc 25/2004, a 6 C 822/2004, a Obvodním soudem pro Prahu 1 sp. zn. 13 C 140/2004. Ve všech těchto rozhodnutích však pravomocný závěr o tom, že obviněný není oprávněn jako prezident R. vystupovat a za tento klub jednat, byla vydána až poté, co obviněný dne 13. 5. 2005 jednání, jež mu je kladeno za vinu, spáchal.
Odvolací soud tyto souvislosti dostatečně nezvážil, a proto jeho závěr, že obviněný když dne 13. 5. 2005 čin spáchal, což se stalo poté, co byl znovu členskou schůzí dne 27. 6. 2004 ustanoven do funkce, věděl, že není oprávněn jednat, protože byl platně dne 6. 4. 2003 odvolán, otázku zavinění obviněného v potřebné míře nevysvětluje. Nutné je podotknout i to, co uvádí i sám odvolací soud, že pokud obviněný předkládal v Raiffeisen bance podklady, pak své postavení předsedy klubu odvíjel od svého zvolení a ustanovení ze schůze ze dne 27. 6. 2004. Je též nutné zmínit, že teprve rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 6 C 822/2004, bylo pravomocně od 13. 2. 2007 určeno, že obviněný není členem výboru R. a nezastává funkci prezidenta tohoto sdružení, a to z důvodů, jak jsou výše popsány. Toto rozhodnutí ve své konečné platnosti tak následovalo až téměř tři roky poté, co obviněný byl znovu do funkce dne 27. 6. 2004 zvolen a téměř dva roky poté, co uvedené finanční transakce dne 13. 5. 2005 uskutečnil.
Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 1 byl obdobný výsledek vyhlášen rozsudkem ze dne 20. 10. 2005, sp. zn. 13 C 140/2004. Je tedy patrné, že tato rozhodnutí byla vydána až poté, co obviněný čin spáchal, je též nutné připomenout, že uvedené posledně citované rozhodnutí sice nabylo právní moci dne 9. 11. 2005, avšak obviněný, jak se i domáhal v proti němu podaném odvolání, jeho písemné vyhotovení obdržel až dne 29. 2. 2006.
Žádnou z těchto skutečností odvolací soud při svých úvahách dostatečně nezvážil, jakož ani to, zda obviněný kromě ve výroku skutku pod bodem 2) popsaným jednáním i jiným způsobem manipuloval s účtem klubu, tedy jestli konal ode dne, kdy byl dne 27. 6. 2004 zvolen do funkce prezidenta, i jiným způsobem v pozici prezidenta klubu, tedy zda za klub jeho jménem jednal a činil další nebo jiné úkony, které je prezident tohoto klubu Stanovami oprávněn činit. Za účelem ověření tohoto faktického stavu a postavení obviněného prozatím dokazování nebylo zaměřeno, ačkoli i takto ověřené skutečnosti by mohly potvrdit závěr soudu, že obviněný jednal úmyslně podvodně, a pouze popsaným způsobem manipuloval s účtem se záměrem sebe či jiného bohatit a klubu způsobit škodu, anebo mimo tento závěr soudu vědomě přejímal všechny povinnosti prezidenta klubu a za tento i v dalších případech jako statutární orgán jednal a konal. Zůstaly-li tyto skutečnosti neobjasněny, je závěr odvolacího soudu založen na neúplném dokazování a uvážení všech rozhodných skutečností.
Nejvyšší soud na základě těchto zjištění shledal, že doposud nebyly dostatečně prokázány všechny skutečnost rozhodné pro objasnění subjektivní stránky trestného činu podvodu ani otázce naplnění znaku uvedení jiného omyl nebyl z hlediska ve věci se nabízejících skutečností věnována potřebná pozornost.
Za další dosud dostatečně prokázán znak trestného činu podvodu považuje Nejvyšší soud výši způsobené škody, a to pokud jde o zjištění její výše, tak i s ohledem na subjektivní vztah obviněného k tomu, jakou škodu chtěl pospaným činem způsobit.
Nejvyšší soud se zřetelem na tuto otázku poukazuje na skutkové zjištění učiněné soudem druhého stupně, podle něhož obviněný způsobil škodu ve výši 195.676,- Kč, tedy v celé částce, kterou obviněný ve dnech 17. 5. 2005 a 7. 7. 2005 převedl z účtu u Raiffeisenbank na nově založený účet u Komerční banky. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud k tomuto závěru uvedl, že „nelze přijmout obhajobu obviněného, že prostředky byly stále na účtu R., a tudíž si je nemohl přisvojit. V mezidobí s prostředky na účtu svévolně naložil tak, že dne 25. 7. 2005 uskutečnil výběr částky 50.000.- Kč, které použil podle vlastního uvážení a téhož dne dal příkaz k převodu částky 43.976,- Kč JUDr. B. V. Jeho obhajoba, že šlo o částky vynaložené ve prospěch klubu, je jednoznačně vyloučena výpovědí svědkyň Ing. Č. a Ing. G., ale i listinnými důkazy založenými ve spise. S prostředky tedy nakládal svévolně podle vlastního uvážení, částku v celkové výši 195.676,- Kč si vyloučením dispozice oprávněných osob přisvojil, a v této výši způsobil škodu.“
Z hlediska trestného činu podvodu, jímž byl obviněný uznán vinným, není z tohoto vysvětlení odůvodnění zcela zřejmé, jak soudy zavinění ke způsobené škodě posuzovaly, resp. dostatečně neuvážily a neposoudily, k jaké výši škody obviněný svým jednáním směřoval. Zejména se nezabývaly tím, zda s ohledem na velmi komplikované okolnosti, za nichž k činu došlo a jak byly výše konstatovány, odvolací soud neodlišil, k jaké výši směřoval úmysl obviněného způsobit R. škodu a v jaké výši chtěl obohatit sebe nebo jiného. Jak se totiž z citovaného odůvodnění odvolacího soudu podává, směšuje v něm oba tyto znaky a není proto patrné, k jaké škodě jednání obviněného směřovalo, a to zejména se zřetelem na to, že čin je dokonán obohacením pachatele nebo jiného, což je pro tento případ rozhodující s ohledem na okolnosti, za nichž byl čin spáchán.
Nejvyšší soud shledal, že podle uvedeného odůvodnění odvolacího soudu učiněné úvahy, nejen že nedávají dostatečný podklad o jednotlivých znacích uvedeného trestného činu, ale rovněž vzniká i pochybnost, zda úmysl obviněného směřoval ke způsobení škody v celé konstatované výši anebo jen k její části, jíž chtěl pokrýt část svých nákladů, o nichž se domníval, že byly vydány ve prospěch klubu. Nejvyšší soud připomíná, že odvolací soud v této souvislosti nezvažoval celý obsah výpovědi svědkyně A. Č. (č. l. 524), zejména v části, kde vypověděla, že „částku z účtu u Raiffeisenbank jsme převedli, bylo to cca 200 000,- Kč, v listopadu téhož roku jsme se dověděli, kam peníze obžalovaný odvedl, vzali jsme doklady, zajeli jsme do Komerční banky v N. a zůstatek jsme převedli zpátky na právoplatný účet“.
Rovněž odvolací soud neposuzoval všechny skutečnosti vyplývající z informace podané Komerční bankou ohledně založeného dne 13. 5. 2005 obviněným (č. l. 263-274) ani to, jaký pohyb peněz na tomto účtu byl. Nejvyšší soud připomíná, že v této zprávě Komerční banka uvedla, že klientem uvedeného účtu byl R., jehož adresa byla uvedena (č. l. 264) v souladu se sídlem tohoto klubu J., P. Tento účet byl otevřen dne 13. 5. 2005 a zrušen byl dne 7. 1. 2006. Je tedy zřejmé, že tento účet byl uzavřen prostřednictvím obviněného na jméno a adresu klubu, což odvolací soud ve vztahu k subjektivní stránce činu obviněného jakkoli nehodnotil. Neposuzoval ani to, že jak se z uvedené zprávy podává, z částky, jež byla na tento účet obviněným převedena, byly po dobu trvání účtu učiněny jen dvě transakce, a to dne 25. 7. 2005 příkazem k úhradě částky 43.976,- Kč a výběrem částky 50.000,- Kč ze dne 25. 7. 2005. Jiné pohyby zaznamenány podle uvedené zprávy nebyly. Lze též konstatovat, že podle uvedených informací měla dispoziční práva k výše uvedenému účtu od 11. 11. 2005 až do jeho z rušení A.Č. Lze tedy usoudit, že ač měl obviněný k tomuto účtu až do 11. 11. 2005 dispoziční práva, žádné další finanční částky z něho nečerpal. Podle slov A. Č. ke dni, kdy převzala dispozici nad účtem na něm měla být částka kolem 200.000,- Kč, což je výše přibližně odpovídající té, jakou na tento účet obviněný dne 17. 5. 2005 převedl. Vznikají tak nejasnosti, jakým způsobem, když obviněný z účtu odvedl vedené dvě částky, přesto se účet o ně, alespoň podle slov A. Č., nesnížil.
Pokud tyto okolnosti nebyly odvolacím soudem se všemi dalšími skutečnostmi ve věci zjištěnými posouzeny ze všech rozhodných hledisek a vznikajících možností, vzbuzují shora citované závěry odvolacího soudu o způsobení škody v plné výši částky převedené obviněným dne 13. 5. 2005 na účet u Komerční banky vážné pochybnosti.
S ohledem na všechny uvedené okolnosti za současného stavu závěry odvolacího soudu o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. u bodu 2) vážné vyvolávají pochybnosti, neboť v nich jsou nesrovnalosti, kterým zatím nebyla věnována patřičná pozornost. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto nepřesvědčivé a zastávající stavu dokazování je nelze považovat za správné a v souladu se zákonem. Napadený rozsudek odvolacího soudu proto v této části nemohl obstát, a proto ho Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. v celém rozsahu, a rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 8 T 67/2008, částečně, a to ve výroku o vině pod bodem 2), ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody zrušil, a současně zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí, resp. na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně proto bude, aby dostatečně, z hledisek výše naznačených objasnil všechny skutečnosti rozhodné pro spolehlivé a pochybnosti nevzbuzujících posouzení subjektivní stránky, a zkoumal skutečnosti, na něž Nejvyšší soud výše poukázal ze všech uvedených souvislostí. Kromě všech shora uvedených výhrad, pro úplnost Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nezbude, než se dotázat u vedení Raiffeisenbank, a. s., co bylo impulsem k tomu, že i přes své vyjádření, že budou požadovat pro transakce R. podpisy obou sporných prezidentů, došlo k tomu, že dne 13. 5. 2005 postačovalo, že za tento klub vystupoval jako odpovědná osoba, toliko obviněný. Bude přitom nezbytné zvažovat všechny okolnosti rozhodné proto, zda obviněný jednak subjektivně, ale i objektivně naplnil znak uvedení jiného v omyl, což je otázka, jíž bude nutné věnovat výše zdůrazněnou pozornost. Rovněž bude nutné provést naznačené dokazování objasňující otázky týkající se skutečné výše škody, jaká vznikla poškozenému.
Nejvyšší soud nad rámec uvedeného poznamenává, že pokud by soud po provedeném dokazování shledal, že nebyly prokázány znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., bude nucen za dodržení všech zákonných podmínek a pravidel zkoumat, zda se v daném případě nejedná event. o trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák., a na tuto možnost se zaměřit, pro takové právní posouzení činu obviněného si rovněž opatřit dostatek důkazů.
Soud prvního stupně bude povinen se výše uvedenými pokyny Nejvyššího soudu při svých dalších úvahách řídit, a v jejich duchu o vině obviněného znovu rozhodnout (§265s odst. 1, 2 tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová