ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.551.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 551/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2010 o dovolání obviněného Ing. V. S., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 10 To 474/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 17 T 208/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. V. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 17 T 208/2008, byl obviněný Ing. V. S. uznán vinným v bodě 1) trestným činem křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že
1) dne 31. 5. 2006 a dne 25. 7. 2006 na Obvodním oddělení Policie České republiky ve D. K. n. L., po řádném poučení o trestních následcích křivého obvinění podle §174 tr. zák., nepravdivě uvedl, že P. J. po ukončení pracovního poměru ve společnosti SKIP Servis, s. r. o., nevrátila svěřené věci, a to služební motocykl zn. BMW F 650 GS E650G žluté barvy, a mobilní telefon zn. Nokia 6230, přičemž tyto nepravdivé skutečnosti zakládaly podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.;
2) dne 6. 9. 2007 u Okresního soudu v Trutnově, v trestní věci proti obviněné P. J. stíhané pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., vedené pod sp. zn. 16 T 163/2007, u hlavního líčení jako svědek po řádném poučení o následcích křivé výpovědi podle §175 odst. 2 tr. zák. nepravdivě uvedl, že dne 6. 4. 2005 byla P. J. na účet SKIP Servis, s. r. o., vložena finanční hotovost 100.000,- Kč za účelem proplacení faktury, a tímto ji pověřil někdo z firmy, že tato finanční hotovost nepochází z vlastních finančních prostředků P. J., a že není pravda, že mu jmenovaná předala částku 122.266,- Kč a že obě uvedené částky byly určeny na doplacení motocyklu, že se jmenovanou neuzavřel ústní dohodu o tom, že SKIP Servis, s. r. o., koupí motocykl, který P. J. od této společnosti odkoupí, aby nemusela uhradit DPH, že mu nedala vlastní finanční prostředky na zaplacení mobilního telefonu, který byl zakoupen na uvedenou společnost, přičemž tyto nepravdivé skutečnosti měly podstatný význam pro rozhodnutí soudu o vině P. J.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému peněžitému trestu ve výši 25.000,- Kč, a podle §54 odst. 3 tr. zák. pro případ, že by trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné J. J. a o náhradě škody.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 10 To 474/2009, zamítl podle §256 tr. ř. odvolání podaná proti shora uvedenému rozsudku obviněným Ing. V. S. a spoluobviněnou J. J.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Jiřího Slezáka obviněný Ing. V. S. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. V jeho obsahu především ve vztahu ke skutku pod bodem 1) poukázal na to, že trestní oznámení na P. J. podala obchodní společnost Skip Servis, s. r. o., prostřednictvím svého právního zástupce, tj. osobou, která za ni jako odpovědný zástupce jedná. Touto osobou však obviněný nebyl, a ani nepodal trestní oznámení na poškozenou, neboť nelze ztotožnit osobu, která podává vysvětlení s osobou, která učinila trestní oznámení, a to ani pokud by se ten, kdo podává vysvětlení, s obsahem trestního oznámení ztotožnil. Pokud obviněný sdělil o jiném nepravdivé informace o skutkových okolnostech, tedy o tom, jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem, pak tak učinil v jiném postavení, než je oznamovatel trestného činu, nejprve jako osoba podávající vysvětlení, ale to bez zákonného poučení o následcích křivé výpovědi podle §101 odst. 1 tr. ř., a následně jako svědek se všemi právy a povinnostmi podle §99 a násl. tr. ř. V pozici osoby podávající vysvětlení se obviněný ocitl následně poté, co bylo podáno trestní oznámení jinou osobou, a neztotožnil se se závěrem krajského soudu o tom, že forma oznámení není rozhodná, když tomu by tak bylo v případě, pokud by projev obviněného byl prvotní. Ke skutku pod bodem 2) dovolatel uvedl, že odvolací soud dovodil pouze z protokolu o hlavním líčení, že byla potvrzena obhajoba P. J. o nákupu sporných věcí z vlastních prostředků a obviněný především namítal, že v řízení, v němž byla P. J. v postavení obžalované, byla proti její verzi postavena verze obviněného v pozici svědka bez přesvědčivého závěru o věrohodnosti té či oné verze. Navíc P. J. byla v postavení obžalované, a tedy měla možnost hájit se jakýmkoli způsobem bez ohledu na objektivní pravdu, když v nyní posuzované věci je skutkový stav totožný, když nyní on jako obviněný a P. J. jako svědek znovu setrvávají na svých odlišných verzích o původu sporných věcí. Pro nepřesvědčivost verze poškozené svědčí podle obviněného skutečnost, že ač měla zaplatit celou kupní cenu za motocykl, domáhá se v samostatném občanskoprávním řízení pouze částky 100.000,- Kč, když úhradu zbylé části nebyla a není schopna prokázat, zatímco 100.000,- Kč bylo prokazatelně vloženo na účet společnosti Skip Servis, s. r. o. Pachatelem trestného činu křivé výpovědi může být ten, kdo objektivní skutečnosti zná a o nich nevypovídá pravdu, nebo je zamlčí. Taková jistota musí být spojována s osobou jednající za právnickou osobu Skip Servis, s. r. o., nikoli však přímo s obviněným, který nebyl statutárním zástupcem, nezasahoval do hospodaření ani do účetních operací uvedené obchodní společnosti a nemohl být tedy s naprostou přesností seznámen s tím, jak skutečně došlo k nabytí vlastnického práva k motocyklu a mobilnímu telefonu. Rozhodné skutečnosti však obviněný s ohledem na postavení a působnost v obchodní společnosti SKIP Servis, s. r. o., znát nemohl, a vypovídal tak o tom, co naopak považoval na pravdivé.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 10 To 474/2009 a aby podle §265 l tr. ř. přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství a uvedl, že obviněný v zásadě opakuje či stále rozvádí námitky, které tvořily podstatu jeho obhajoby a zazněly již v odvolání, přičemž krajský soud se jimi zabýval a odpověděl na ně. Značná část námitek obviněného směřuje proti způsobu, jímž soudy ve věci činné hodnotily provedené důkazy, a to se záměrem pozměnit skutková zjištění tak, aby se stala předpokladem odchylného právního posouzení věci, a nenaplňují tak deklarovaný důvod dovolání a nevyhovují ani žádnému jinému z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Dovolání obviněného však nelze přisvědčit ani z věcných důvodů, když nalézací soud shledal, že obviněný na policii vypovídal dvakrát, přičemž poprvé se tak stalo dne 31. 5. 2006 za situace, kdy písemné podání kvalifikovatelné jako trestní oznámení podané právnickou osobou dosud nebylo policii doručeno. Pokud obviněný tvrdil, že nemohl za tuto právnickou osobu vystupovat, pak je otázkou, proč právě on policii sdělil údaje vedoucí k zahájení trestního stíhání P. J. Z provedených důkazů plyne, že byť obviněný v rozhodné době nezastával postavení jednatele ani společníka firmy, byl to právě on, kdo fakticky firmu řídil a činil v ní zásadní rozhodnutí. Nemůže obstát tvrzení obviněného, že nemohl vědět, jaké jsou pravdivé okolnosti spojené se zakoupením, užíváním a skutečným vlastnictvím motocyklu. I pokud by tento argument byl pravdivý, potom mu neznalost rozhodných okolností měla bránit v tom, aby učinil před soudem takovou výpověď, jak je zachycena v protokolu o hlavním líčení ve věci tehdy obžalované. Jestliže skutečnosti tam uvedené tvrdil, aniž by mu byl znám pravý stav věcí, nejednalo se pouze o jeho verzi událostí, jak uvádí v dovolání, nýbrž šlo o vědomě nepravdivou, a tedy křivou výpověď při vědomí, jaké následky taková výpověď může mít pro P. J., a s cílem takové následky způsobit. S ohledem na všechny tyto skutečnosti státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Za splnění těchto formálních podmínek Nejvyšší soud dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž je možné dovolání opřít, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu ke zjištěnému skutku je tudíž možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil.
Předně je k argumentům obviněného uplatněným v podaném dovolání nutno uvést, že jimi označený dovolací důvod naplnil jen částečně, protože výhrady směřující proti nesprávným skutkovým zjištěním, event. to, že soud nemohl uvěřit verzi poškozené P. J., která byla ve věci, v níž byla jako obviněná stíhána, v postavení obžalované, a tudíž proti sobě stojí dvě verze, z nichž obviněný za pravdivou považuje tu svou, jsou výhradami stojícími mimo jakýkoliv dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1, 2 tr. ř., a proto z podnětu těchto námitek Nejvyšší soud správnost napadených rozhodnutí po skutkové stránce nepřezkoumával. Naopak považuje za vhodné konstatovat, že právě ze soudem prvního stupně zjištěného skutkového stavu věci vycházel i pro své další právní závěry, protože neshledal, že by soud při posuzování a hodnocení provedených důkazů, porušil postupy, k nimž jej zavazuje ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Zjištěný skutkový stav tudíž posoudil jako správný, netrpící žádnými nelogičnostmi, neopodstatněností učiněných závěrů ani se v něm neprojevily snahy libovůle či tendence k neobjektivnímu hodnocení ve věci objasněných a učiněných skutkových zjištění.
Nejvyšší soud se proto při posouzení správnosti napadených rozhodnutí zabýval pouze těmi otázkami, jež mají povahu právních námitek, jak je u dovolacího důvodu podle §265b dost. 1 písm. g) tr. ř. zákonem požadováno. Za takové, v souladu s označeným dovolacím důvodem uplatněné námitky, považoval jednak výhradu obviněného, že nebyl statutárním zástupcem společnosti, která trestní oznámení na poškozenou podala, a že vzhledem k tomu, že v takovém postavení nebyl, nemohl být dostatečně obeznámen s tím, že jím uváděné skutečnosti nejsou pravdivé, čímž vytýkal nedostatek v subjektivní stránce.
S ohledem na námitky obviněného v dovolání uplatněné, shodně se vztahující k oběma trestným činům, jimiž byl v případě obou popsaných skutků uznán vinným, je vhodné nejprve uvést, že trestného činu křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání.
Je také vhodné zdůraznit, že pachatelem u trestného činu podle §174 odst. 1 tr. zák. může být kdokoliv, kdo před orgány činnými v trestním řízení, ale i před jinými orgány nebo soukromými osobami lživě obviní jinou určitou osobu (srov. rozhodnutí č. 29/1988 Sb. rozh. tr.). Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl, který zahrnuje předně vědomost o tom, že obvinění, jež pachatel činí, je nepravdivé (viz rozhodnutí č. 63/1991 Sb. rozh. tr.). Lživě obvinit znamená vědomě objektivně nepravdivě informovat o skutkových okolnostech, tedy o tom, kdy, kde a jak měl být trestný čin spáchán a kdo je pachatelem. Z hlediska subjektivní stránky pachatel musí chtít nebo si být alespoň vědom toho, že jiného lživě obviňuje z trestného činu a být s tím srozuměn a současně chtít nebo být alespoň srozuměn s tím, že v důsledku jeho obvinění bude tato osoba trestně stíhána (postačí eventuální úmysl ve smyslu §4 písm. b) tr. zák.).
Trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. spáchá ten, kdo jako svědek nebo znalec před soudem, státním zástupcem nebo před policejním orgánem, který koná přípravné řízení podle trestního řádu, anebo před vyšetřovací komisí Poslanecké sněmovny uvede nepravdu o okolnosti, která má podstatný význam pro rozhodnutí nebo pro zjištění vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny.
Se zřetelem na tyto alternativní znaky lze uvést, že podle tzv. právní věty se obviněný uvedeného trestného činu dopustil v podobě, že jako svědek před soudem uvedl nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí.
Lze konstatovat, že křivá výpověď svědka může mít povahu vymyšleného tvrzení, podstatného zkreslení popsané určité skutečnosti, uvedení nepravdivých pramenů poznatků nebo jejich zamlčení i zatajení významných skutečností. Nepravdivou výpovědí (o níž se v projednávané věci jedná), se rozumí výpověď o okolnostech, které mají podstatný význam pro rozhodnutí, jíž je výpověď, ke které v době, v níž byla učiněna, jsou orgány činné v trestním řízení nuceny přihlédnout a která může vést k jinému rozhodnutí těchto orgánů ohledně průběhu trestního řízení a jeho výsledku a může znemožnit zjištění skutkového stavu věci (viz Bulletin Nejvyššího soudu, trestní část, seš. 8, roč. 1975, č. 63). Za okolnost, která má podstatný význam pro rozhodnutí se považuje skutečnost, která má pro rozhodnutí důležitý význam, avšak ten nemusí být nutně a jedině rozhodující, jako ani není rozhodné, zda byla nebo nebyla v řízení před uvedenými orgány a při jejich rozhodování vzata do úvahy.
Subjektem je u tohoto trestného činu svědek (nebo znalec, tlumočník), a jde tedy o speciální subjekt (viz rozhodnutí č. 17/1962, č. 39/1970 Sb. rozh. tr.). U subjektivní stránky se požaduje vědomost pachatele o tom, že jde o nepravdivou nebo nesprávnou skutečnost. Postačí zde eventuální úmysl podle §4 písm. b) tr. zák.
K oběma takto vymezeným trestným činům je vhodné z obsahu spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 16 T 163/2007, jenž měl Nejvyšší soud k dispozici, konstatovat, že proti P. J. byla podaná dvě trestní oznámení. Nejprve Okresnímu státnímu zastupitelství bylo doručeno dne 19. 5. 2006 trestní oznámení podané společností Skip Servis, s. r. o., P., jež jménem této společnosti učinila zplnomocněná advokátka JUDr. Hana Žižková. Z jeho podnětu dne 25. 5. 2006 Policie České republiky, Okresní ředitelství T., č. j. ORTU-1466/TČ-11-2006, podle §158 odst. 3 tr. ř. zahájila úkony trestního řízení proti shora uvedené (č. l. 7). V téže věci a obsahově obdobně dne 31. 5. 2006 podal trestní oznámení i obviněný Ing. V. S., jenž tak učinil do protokolu o trestním oznámení na Policii České republiky, Okresní ředitelství Trutnov, č. j. ORTU-1466/TČ-11-2006. V tomto oznámení vystupoval jako osoba samostatně výdělečně činná, jako daňový poradce Skip Servis, s. r. o., P. Před vlastním sdělením obsahu trestního oznámení mu bylo dáno poučení podle §158 odst. 2 tr. ř. o důsledcích uvedení vědomě nepravdivých údajů (č. l. 60). Ke svému postavení obviněný v tomto oznámení též zmínil, že uvedená společnost mu až do roku 2002, než ji prodal stávajícímu majiteli, patřila. Od uvedené doby v ní vykonává jen činnost daňového poradce. Obsahem jeho oznámení byla skutečnost, že P. J. při ukončení pracovního poměru nevrátila firmě svěřené věci, a to mobilní telefon a motocykl BMW, jež patřily předmětné firmě a jmenovaná je měla po dobu trvání pracovního poměru svěřené. Obviněný tento protokol o trestním oznámení podepsal, čímž byl srozuměn s následky pro něj plynoucími z takové nepravdivé výpovědi. Toto své trestní oznámení obviněný po opětovném poučení dne 25. 7. 2006 poté, co se na uvedený útvar policie dobrovolně dostavil, doplnil o další skutečnosti. Nelze ani přehlédnout, že jednatelka Skip Servis, s. r. o., J. J. dne 29. 5. 2006 udělila obviněnému plnou moc ke všem právním úkonům souvisejícím s projednáváním, podávání a doplňováním důkazů ve věci trestního oznámení podaného jí vedenou společností na P. J.
Z těchto skutečností vyplývá, že obviněný, pokud podal dne 31. 5. 2006 ve věci vedené proti P. J. trestní oznámení, učinil tak poté, co byl jednatelkou společnosti Skip Servis, s. r. o., k takovému jednání zplnomocněn.
Dále je potřeba z obsahu spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 16 T 163/2007, zdůraznit, že v důsledku těchto trestních oznámení, jak bylo výše uvedeno, bylo konáno trestní stíhání, které vyústilo v podání obžaloby na P. J. pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. spočívající v tom, že „ v době od 31. 1. 2006 ve D. K. n. L., si ponechala v dispozici a odmítla vrátit motocykl BWM F650 GS model 0175 v hodnotě 214.600,- Kč a mobilní telefon značky Nokia 6230 a SIM kartu s telefonním číslem v hodnotě 8.456,- Kč, které jí byly v průběhu roku 2005 svěřeny k plnění pracovních povinností vlastníkem a jejím zaměstnavatelem Skip Servis, s. r. o., P., přičemž motocykl i mobilní telefon vydala až na výzvu Policie dne 27. 6. 2006“.
Ve zmiňované trestní věci bylo nařízeno hlavní líčení a bylo prováděno dokazování, v jehož rámci byl obviněný dne 6. 9. 2007 (viz č. l. 223) vyslechnut v postavení svědka a po poučení podle §99, §100 a 101/1 tr. ř. podal výpověď, při níž v zásadě po obsahové stránce setrval na skutečnostech, jež uvedl v podaném trestním oznámení, a to v té konkretizaci, jak je uvedena ve skutkových zjištěních popsaných pod bodem 2).
Z obsahu výpovědí učiněných v rámci trestní věci sp. zn. 16 T 163/2007, je totiž zřejmé, že obviněný ve společnosti dělal daňového poradce, přičemž s poměry a finančními záležitostmi firmy byl seznámen velmi dobře, neboť majitel společnosti MUDr. K. Č. při hlavním líčení konaném dne 6. 9. 2007 (č. l. 227) vypověděl, že do chodu společnosti nezasahoval, neřešil žádné záležitosti týkající se této společnosti, přičemž to měla na starost jednatelka (spoluobviněná) J. J., a sám obviněný také vypovídal tak, že je zřejmé, že v době, kdy došlo ke koupi předmětného motocyklu jednal s P. J. právě on (č. l. 230).
Když soud provedl ve věci další důkazy, při hlavním líčení dne 18. 10. 2007 (č. l. 264-272) vyhlásil rozsudek, jímž P. J. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby. Vzhledem k tomu, že se obviněná i státní zástupkyně vzdali po jeho vyhlášení práva podat řádný opravný prostředek, rozsudek takto vyhlášený neobsahuje odůvodnění. Pro úplnost lze proto jen zmínit vyjádření státní zástupkyně, která v závěrečném návrhu před vyhlášením tohoto rozsudku uvedla, že z dokazování vyplynulo, že motocykl byl majetkem předmětné společnosti jen účetně, neboť jej celý společnosti zaplatila P. J., a to na základě dohody, jíž měla tato obviněná uzavřenu s obviněným Ing. V. S. jako daňovým poradcem jmenované společnosti.
Na základě všech uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že obviněný jednak v případě trestního oznámení křivě P. J. obvinil z trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a jednak při hlavním líčení konaném v trestní věci, pro níž bylo mimo jiné i na podkladě jeho trestního oznámení zahájeno, a poté vedeno trestní stíhání a byla podána obžaloba, v řízení před soudem v postavení svědka znovu uváděl proti P. J. nepravdivé okolnosti.
Nejvyšší soud na základě všech rozvedených souvislostí shledal, že soudy obou stupňů ve výroku rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání v bodě 1) správně posoudily jako trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) jako trestný čin křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák., neboť se vypořádaly po všech stránkách se znaky těchto trestných činů v souladu se zákonem i učiněnými skutkovými zjištěními. V této souvislosti lze zejména odkázat na argumentaci rozsudku soudu prvního stupně, který rozvedl své úvahy ohledně uvedených znaků obou trestných činů, jak po stránce objektivní, tak i subjektivní, u níž shledal úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák., protože dospěl k závěru, že obviněný chtěl svým protiprávním jednáním porušit zájem chráněný trestním zákonem.
Pro úplnost Nejvyšší soud k uvedenému doplňuje, že jestliže obviněný v dovolání brojil proti tomu, že nelze ztotožnit osobu, která podává vysvětlení s osobou, jenž učinila trestní oznámení, pak z předmětného spisu vyplynulo, že ačkoli trestní oznámení bylo nejprve podáno společností Skip Servis, s. r. o., poté to byl právě obviněný, kdo tak také učinil, a to na základě plné moci, další trestní oznámení, v němž uvedl nepravdivé obvinění poškozené, ač byl ve smyslu §158 odst. 2 tr. ř. poučen.
Vzhledem k tomu, že z obsahu příslušného spisu je dostatečně patrné, že dovoláním napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a soudy nižších stupňů se s obdobnými námitkami obviněného již ve svých rozhodnutích vypořádaly a ze samotného obsahu spisu v konfrontaci s obsahem příslušných rozhodnutí, aniž bylo potřeba provádět další důkazy, byla dostatečně shledána správnost napadených rozhodnutí a v nich učiněných právních závěrů, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová