ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.582.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 582/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněné B. G., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 67 To 348/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 80/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné B.G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 1 T 80/2009, byla obviněná B.G. (dále jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou, že:
„v době od 20. 12. 2008 od 19.00 hodin do 21. 12. 2008 do 01.30 hodin, v P., V., v paláci L., odcizila v průběhu konání veřejného Vánočního koncertu poškozené Z. H., celkem 60 CD s názvem „Z. S. - Gospel Time - Bez toho nejsou vánoce“ (v ceně á 300,- Kč, tedy v celkové hodnotě 18.000,- Kč), tyto uložila do igelitové tašky, po krádeži byla ztotožněna na základě oznámení V. S. a B. H., policisty, nstržm. D. V. a nstržm. Z. Š., asistenty MOP V., poškozené Z. H. a její společnosti IKIV, s. r. o., tak způsobila škodu ve výši 18.000,- Kč“.
Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a uložil jí podle §247 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. jí uložil povinnost uhradit poškozené IKIV, s. r. o., zastoupené Z. H., bytem M., P., škodu ve výši 18.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 67 To 348/2009, tak, že ho podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněná ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasila a prostřednictvím obhájce JUDr. T. M. podala proti němu dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť má za to, že „byla porušena ustanovení o přítomnosti obžalované u veřejného zasedání“.
V podrobnostech dovolatelka uvedla, že na den 21. 12. 2009 bylo nařízeno veřejné zasedání u Městského soudu v Praze o jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Předvolání k veřejnému zasedání řádně převzala a dostavila se k němu uvedeného dne v 10.25 hodin, neboť měla nejprve ráno zdravotní problémy a následně další problémy s dopravou k soudu. Když zaťukala na jednací síň, sdělil jí předseda senátu, že v její věci již veřejné zasedání proběhlo a výsledek se dozví poté, až jí příslušný soud zašle rozhodnutí.
Obviněná dále uvedla, že po nahlédnutí do trestního spisu získala úřední záznam, založený na č. l. 120, který učinil předseda senátu JUDr. Vladimír Cvetler dne 21. 12. 2009 a v němž uvedl, že „po skončení veřejného zasedání v 10.25 hod. se dostavila obžalovaná B. G. s tím, že se nemohla včas dostavit, že má zdravotní problémy a že nechápe, proč bylo jednáno v její nepřítomnosti. Předsedou senátu jí bylo vysvětleno, že obsílku dostala řádně ve lhůtě, a proto soud jednal v její nepřítomnosti. Obžalovaná se nijakým způsobem před jednáním neomluvila a to ani telefonicky. Byla poučena o tom, že usnesení městského soudu obdrží a že má právo si proti rozhodnutí podat dovolání“.
Dovolatelka po tomto konstatování vyjádřila názor, že byla zkrácena na svém právu na spravedlivý proces a na právu účastnit se veřejného zasedání u Městského soudu v Praze o svém odvolání tak, jak to má namysli §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání. Zopakovala, že její pozdější příchod k veřejné zasedání byl zaviněn jednak jejími zdravotní problémy (je v invalidním důchodu) a jednak problémy v městské hromadné dopravě. K obsahu úředního záznamu uvedla, že se řádně neomluvila ani nezavolala proto, že byla na cestě a nemá mobilní telefon, ze kterého by mohla zavolat. Zdůraznila, že přišla o pouhých 25 minut později, tudíž její úmysl byl veřejného zasedání se zúčastnit. Pokud by přišla později o hodinu či více, chápala by, že senát odvolacího soudu nemohl takovou dobu čekat; ale vzhledem k tomu, že nebyla zjištěna ani závada v doručení ani její omluva, dalo se předpokládat (to i s ohledem na to, že se nejednalo o případ nutné obhajoby a odvolání si sepsala sama), že se chce veřejného zasedání jednoznačně zúčastnit.
V závěru svého podání dovolatelka navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 67 To 348/2009, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) a uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné, neboť dovolatelka byla o konání veřejného zasedání o jejím odvolání vyrozuměna řádně a včas. Je výlučně její věcí, aby se k jednání soudu vlastními prostředky včas dopravila, přičemž je třeba, aby vzala v úvahu i svou invaliditu a přizpůsobila tomu způsob své dopravy i odhad doby, který na přepravu k soudu potřebuje. Naopak je nonsens dovozovat z pouhé skutečnosti, že si odvolání psala sama, též její záměr zúčastnit se veřejného zasedání o odvolání osobně. V úvahu přicházela i její telefonická omluva, že se dostaví pro problémy s dopravou později. Pokud nevlastní mobilní telefon, nic jí nebránilo využít telefonní budku či někoho o možnost zatelefonovat si požádat. Je proto přesvědčen, že konání veřejného zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněné nic nebránilo.
V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Poukázal na to, že takové rozhodnutí lze podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání. Ovšem pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který obviněná uplatnila s tvrzením, že bylo porušeno ustanovení o její přítomnosti ve veřejném zasedání (odvolací soud projednal její odvolání v její nepřítomnosti), je dán tehdy, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Taková námitka by mohla jmenovaný dovolací důvod – pokud by byla důvodná – nepochybně založit.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je pak modifikována i ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. potom vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Jde prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání o odvolání v nepřítomnosti obviněného, resp. z druhé strany vzato, jediné ustanovení, z kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná.
V dané věci je mimo jakoukoliv pochybnost, že obviněná v době konání veřejného zasedání Městského soudu v Praze, ve kterém bylo rozhodováno o jejím odvolání, nebyla ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody; ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je tudíž v daném případě nepoužitelné, a proto ani nemohlo být porušeno.
Ustanovení §233 odst. 1 tr. ř. rozlišuje předvolání a vyrozumění o veřejném zasedání. Předvolávají se osoby, jejichž osobní účast při veřejném zasedání je nutná. Ostatní osoby se o veřejném zasedání pouze vyrozumívají. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a je třeba je předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Konkrétní okruh osob k veřejnému zasedání předvolaných stanoví předseda senátu v rámci přípravy veřejného zasedání, přičemž v jeho průběhu může soud podle potřeby rozhodnout o nutnosti předvolat osoby další, nebo naopak upustit od osobní přítomnosti některých osob v případech, kdy není podle zákona ani podle mínění soudu potřebná.
Z obsahu spisu je zřejmé, že předseda senátu Městského soudu v Praze nařídil veřejné zasedání o odvolání obviněné na den 21. 12. 2009 v 10.00 hodin do jednací síně č. dveří 175/III. poschodí. Vyrozumění o něm bylo obviněné doručeno dne 11. 12. 2009, kdy je osobně převzala (srov. doručenku připojenou k č. l. 115 spisu). Ve veřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2009 v 10.00 hodin Městský soud v Praze poté, co zjistil, že obviněná se k němu nedostavila a přitom u ní byla zachována pětidenní lhůta k přípravě (počítaná od doručení vyrozumění), rozhodl usnesením, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněné bude podle §202 odst. 2 tr. ř. konáno v její nepřítomnosti (srov. č. l. 117 spisu). Takovým rozhodnutím dal současně najevo, že účast obviněné u veřejného zasedání nepovažuje za nezbytně nutnou.
Předseda senátu odvolacího soudu poté podal na základě spisu zprávu o stavu věci zaměřenou na otázky, které je třeba řešit, postupem podle §213 odst. 1 tr. ř. doplnil dokazování přečtením aktuálního opisu rejstříku trestů obviněné a jejího odvolání a udělil slovo intervenující státní zástupkyni k závěrečnému návrhu. Po něm vyhlásil přestávku k závěrečné poradě senátu a po pokračování ve veřejném zasedání vyhlásil usnesení o zamítnutí odvolání obviněné podle §256 tr. ř. a uvedl podstatné důvody spolu s poučením o opravných prostředcích. Veřejné zasedání bylo skončeno v 10.20 hodin (srov. č. l. 118 spisu). Součástí spisu je i úřední záznam pořízený předsedou senátu odvolacího soudu (srov. č. l. 120 spisu), který byl již zmíněn výše a z něhož je zřejmé, že obviněná se k jednací síni Městského soudu v Praze dostavila 5 minut po skončení veřejného zasedání.
Z uvedeného je zřejmé, že Městský soud v Praze popsaným postupem shora citovaná ustanovení trestního řádu neporušil. Nejvyšší soud však musel zkoumat rovněž otázku, zda takovým postupem nebyla porušena práva obviněné zakotvená v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené zákonem č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listiny“), podle něhož „každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům“. I když jde o jeden z ústavních principů, jimiž je (v obecné rovině) garantováno právo na spravedlivý proces, právo na projednání věci (v trestních věcech) v přítomnosti obviněného nelze chápat izolovaně a zúžit ho pouze na problém jeho fyzické přítomnosti v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Je nutné chápat ho především jako prostředek, který má zajistit, aby se obviněný mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům a zajistit tak kontradiktorní projednání věci, což jsou základní požadavky spravedlivého procesu.
Nejvyšší soud je přesvědčen, odvolací soud nepochybil, jestliže konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněné, pokud dospěl k závěru, že její účast není nezbytná. Obviněná se mohla k provedeným důkazům, na základě kterých bylo rozhodnuto o její vině, vyjádřit již v hlavním líčení, takže kontradiktorní projednání věci bylo zajištěno. V podaném odvolání proti odsuzujícímu rozsudku provedení dalších důkazů nenavrhla. Postup zvolený odvolacím soudem nebyl v neprospěch obviněné a její právo na spravedlivý proces nebylo porušeno.
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat (ve shodě se státním zástupcem), že bylo výlučně věcí obviněné, aby se k jednání soudu včas dostavila. Poukazovala-li v dovolání na svoji invaliditu, bylo především na ní samotné, aby ji vzala v úvahu a přizpůsobila tomu jak způsob své dopravy k soudu, tak odhad doby, který na cestu potřebuje. V případě, že se pro problémy s dopravou (v Praze ovšem nikterak neobvyklé) nemohla včas dostavit k veřejnému zasedání, nabízelo se učinit telefonickou omluvu ještě před jednáním soudu. Pokud namítala, že nevlastní mobilní telefon, nic jí nebránilo využít k omluvě telefonní budku, příp. požádat někoho ze spoluobčanů o možnost zatelefonovat si. Opodstatněnost nebylo možno přiznat ani argumentům obviněné, že odvolací soud měl dovozovat její záměr zúčastnit se veřejného zasedání o odvolání osobně jak ze skutečnosti, že si odvolání psala sama, nebo z toho, že přišla se zpožděním pouhých 25 minut.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a