ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.592.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 592/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného M. F., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 To 82/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 43 T 10/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 43 T 10/2001, byl obviněný M. F. uznán vinným v bodě 1) trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a v bodě 2) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody a o vině a trestu spoluobviněných P. S. a M. B.
Vrchní soud v Olomouci jako odvolací soud o odvoláních obviněného M. F. a státního zástupce proti výroku o trestu tohoto obviněného rozhodl rozsudkem ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 To 82/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ohledně obviněného M. F. ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl. Obviněného odsoudil podle §148 odst. 4 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále mu podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání v oblasti hostinské činnosti a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu pěti let. V ostatních částech zůstal rozsudek nezměněn.
Obviněný podal proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Omelky z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Shledal, že skutky, jimiž byl uznán vinným, byly nesprávně právně posouzeny, k čemuž došlo v důsledku nedostatečně a neobjektivně zjištěných podstatných okolností soudy obou stupňů. Ve vztahu k trestnému činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. obviněný uvedl, že nebyla řádně zjištěna subjektivní stránka, tj. úmysl neuhradit kupní cenu za odebrané zboží. Orgány činné v trestním řízení náležitě neprověřily všechny okolnosti případu, zejména podmínky, za jakých mělo být zboží prodáno na S. smluvním partnerům, jaká byla původní ujednání o kupní ceně a jak bylo se zakoupeným zbožím poté naloženo. Podle obviněného se soudy náležitě nevypořádaly se skutečností, že značná část zboží byla zabavena celníky a po dobu několika let bylo toto zboží zadržováno a skladováno v nevyhovujících podmínkách, čímž došlo ke zmaření obchodního případu a ke znehodnocení značné části zboží. Zásahem státu tak bylo dovolateli zabráněno v dokončení obchodní transakce. Nelze proto dovozovat naplnění subjektivní stránky od počátku jeho jednání, když nebyly náležitě zkoumány podmínky obchodního případu. Obviněný upozornil na možnost odstoupení slovenského partnera od smlouvy v případě, že by tak nebylo učiněno. Pouze z faktu, že obviněný neměl v době uzavření kupní smlouvy k dispozici dostatek finančních prostředků na zaplacení kupní ceny, nelze dovodit podvodný úmysl. Z toho důvodu si vyžádal delší lhůtu splatnosti, čímž prodejce informoval o své finanční situaci a ten byl s touto skutečností srozuměn. Dále také nebylo možno učinit spolehlivý závěr o nevěrohodnosti slovenského partnera, jak k tomu dospěl soud.
U trestného činu podle §148 odst. 2, 4 tr. zák. obviněný nejprve poukázal na to, že nebyl ani organizátorem ani iniciátorem tohoto obchodního případu, a nebylo ani prokázáno, že by obvinění jednali ve shodě. Bez účasti M. Z. nelze spolehlivě posoudit, kdo a jak se na celé transakci podílel a nebyl to dovolatel, kdo by navýšil cenu zboží. Z hlediska podmínek zákona o dani z přidané hodnoty postupoval v souladu se zákonem. Orgány činné v trestním řízení se měly zabývat nejen tím, že to byl dovolatel, komu byl uplatněný nárok na vrácení DPH vyplacen, ale i tím, zda a jakým způsobem a kým byla daň z přidané hodnoty odvedena státu, a pokud tak učiněno nebylo, z jakého důvodu se tak stalo. Obviněný vytkl, že dokazování bylo vedeno pouze v obecné rovině. Vrácenou daň z přidané hodnoty obviněný nepoužil pro vlastní potřebu, jak je uvedeno v rozsudku, ale k úhradě kupní ceny, a to alespoň částečně, což nasvědčuje snaze dovolatele řádně dokončit celý obchodní případ a uhradit jak zbytek kupní ceny, tak i daňové povinnosti vůči státu.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozsudku, jakož i celého řízení a rozhodnutí, které tomuto napadenému rozsudku předchází, napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci zrušil a zrušil rovněž rozhodnutí, které tomuto rozsudku obsahově předchází a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství, ačkoli mu byl opis dovolání obviněného řádně doručen, se k němu do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřilo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že podané dovolání je podle §265a odst. 1 písm. a), h) tr. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž byl obviněnému uložen trest a ve zbytku bylo jeho odvolání zamítnuto. Jelikož obviněný je k podání dovolání osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.] a dovolání podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., zabýval se dovolací soud dále tím, zda bylo dovolání podáno včas.
Podmínky pro včasné uplatnění dovolání jako mimořádného opravného prostředku upravuje ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě připomenout, že podle ustanovení §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Přitom podle odst. 3 citovaného zákonného ustanovení platí, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
Z předloženého spisu vyplývá, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 3 To 82/2009 (č. l. 1054), byl obviněnému doručen dne 28. 1. 2010 (č. l. 1059) a jeho obhájci dne 27. 1. 2010 (č. l. 1059). Poslední den lhůty k podání dovolání obviněného tak se zřetelem na výše citovaná pravidla podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. a §60 odst. 2, 3 tr. ř. připadl na den 28. 3. 2010, což byla neděle. Lhůta pro včasné uplatnění dovolání končila pondělím dne 29. 3. 2010, tzn. že ještě tohoto dne mohl obviněný nejpozději dovolání podat.
Podle obsahu spisu je však zřejmé, že obviněný dovolání k poštovní přepravě předal, podle razítka poštovního úřadu na obálce, v níž bylo dovolání Krajskému soudu v Brně zasíláno prostřednictvím obhájce, až dne 2. 4. 2010 (viz č. l. 1077).
Z uvedeného je zřejmé, že obviněný dovolání podal až po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty stanovené v §265e odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět.
Z těchto uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl jako opožděně podané, aniž přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek stanovených v §265i odst. 3 tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr.MiladaŠámalová