ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.600.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 600/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. června 2010 o dovolání obviněného L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 6 To 533/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 26/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. K. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. K. podal v zákonné lhůtě prostřednictvím svého obhájce dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 6 To 533/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 2 T 26/2008. Tímto rozsudkem byl uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na dva roky. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu povolání nebo samostatné činnosti prodejce mobilních telefonů na dva roky.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu dopustil tím, že
1) dne 21. 9. 2005 v B. s F. K. na základě předloženého občanského a řidičského průkazu uzavřel objednávku služeb sítě T-Mobile a návrh účastnické smlouvy s číslem zákazníka o poskytování služeb elektronických komunikací sítě T-Mobile Czech Republic, a. s., dle které měl klient po uhrazení aktivačních poplatků ve výši 2.599,- Kč obdržet dotovaný mobilní telefon značky Sony Ericsson K700i, za dotovanou cenu 1,- Kč, když běžná prodejní cena činí 5.299,- Kč, a SIM kartu telefonního čísla s paušálním tarifem T250 s minimálním měsíčním plněním ve výši 2.380,- Kč, klientovi předal finanční hotovost ve výši 200,- Kč, aniž jej seznámil se všeobecnými podmínkami a následky vyplývajícími z této objednávky, sám zaplatil aktivační poplatky a dotovaný mobilní telefon se SIM kartou si ponechal k dalšímu prodeji, ke škodě T-Mobile Czech Republic, a. s., ve výši 9.408,43 Kč, skládající se z rozdílu mezi běžnou a dotovanou cenou mobilního telefonu a neuhrazených využitých služeb,
2) dne 4. 10. 2005 uzavřel s J. K. po předložení jeho občanského průkazu a rodného listu objednávku služeb sítě T-Mobile a návrh účastnické smlouvy číslo s číslem zákazníka o poskytování služeb elektronických komunikací sítě T-Mobile Czech Republic, a. s., dle které měl po uhrazení aktivačních poplatků ve výši 2.599,- Kč obdržet dotovaný mobilní telefon značky Sony Ericsson K700i za dotovanou cenu 1,- Kč, když běžná prodejní cena činí 4.699,- Kč, a SIM kartu telefonního čísla s paušálním tarifem T80 a minimálním měsíčním plněním ve výši 2.380,- Kč, předal mu 1.000,- Kč, aniž by jej řádně seznámil se všeobecnými podmínkami a následky vyplývajícími z objednávky, sám zaplatil aktivační poplatky, dotovaný mobilní telefon se SIM kartou si ponechal k dalšímu prodeji, ke škodě T-Mobile Czech Republic, a. s., ve výši 36.402,80 Kč, skládající se z rozdílu mezi běžnou a dotovanou cenou mobilního telefonu, neuhrazených využitých služeb, které nebyly hrazeny, a mobilní telefon následně prodal L. M. za částku 5.800,- Kč.
Pro úplnost nutno dodat, že napadené usnesení je již třetím, které Krajský soud v Ostravě v dané věci učinil. V prvém případě z podnětu odvolání obviněného a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného usnesením ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 6 To 289/2008, zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 21. 5. 2008, sp. zn. 2 T 26/2008, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na deset měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve druhém případě Krajský soud v Ostravě z podnětu odvolání státního zástupce usnesením ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. 6 To 158/2009, zrušil rozsudek Okresního soud v Bruntále ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 2 T 26/2008, kterým byl obviněný podle §226 písm. c) zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno s odkazem na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že oba dílčí skutky pod body 1), 2) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nenaplňují dle popisu a ani s přihlédnutím k provedeným důkazům skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., a to ani po stránce subjektivní, ani objektivní. Jednotlivé dílčí skutky samostatně ani v souhrnu nejsou podle dovolatele trestným činem. Závěrem podání dovolatel sděloval, že ve lhůtě 10 dnů své podání upřesní, což však neučinil. Navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že vzhledem ke způsobu, jakým obviněný uplatnil své výhrady, lze mít za to, že obviněný napadenému rozhodnutí, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkl žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn s jistou mírou tolerance relevantně, poněvadž obviněný zpochybnil v obecné rovině správnost právního posouzení dílčích skutků jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a namítal absenci objektivní a subjektivní stránky tohoto trestného činu.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Škodou nikoli malou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 50.000,- Kč.
Objektivní stránku trestného činu podvodu představuje jednání pachatele, který uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Podstatné skutečnosti zamlčí pachatel, který neuvede při svém podvodném jednání jakékoli skutečnosti, které jsou rozhodující nebo zásadní, tedy podstatné, pro rozhodnutí poškozeného. Musí jít o takové skutečnosti, které by vedly, pokud by byly druhé straně známy, k tomu, že k plnění ze strany poškozeného by nedošlo, nebo by sice došlo, ale za podstatně méně výhodnějších podmínek pro tu stranu, která tyto skutečnosti zamlčela nebo v jejíž prospěch byly zamlčeny. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.].
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, využil něčího omylu, zamlčel podstatné okolnosti, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Skutková část výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která naplňují všechny zákonné znaky tohoto trestného činu, byť lze připustit, že z hlediska podchycení odpovídajících zákonných znaků mohly být formulovány pregnantněji. Skutková zjištění vyjadřují vedle následku - škody v celkové výši nejméně 45.811,- Kč (tj. škody nikoli malé) skládající se z rozdílu mezi běžnou a dotovanou cenou mobilních telefonů a neuhrazených využitých služeb, také podvodné jednání obviněného. Jeho podstata spočívala v tom, že s F. K. a J. K. na základě předložených průkazů totožnosti uzavřel objednávku služeb sítě T-Mobile a návrh účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací sítě T-Mobile Czech Republic, a. s., dle které měl klient po uhrazení aktivačních poplatků obdržet dotovaný mobilní telefon za dotovanou cenu 1,- Kč, když běžná prodejní cena činila v jednom případě 5.299,- Kč a ve druhém 4.699,- Kč, a SIM karty s minimálním měsíčním plněním ve výši 2.380,- Kč, klientům předal finanční hotovost ve výši 200,- Kč (F. K.) a 1.000,- Kč (J. K.), aniž je seznámil se všeobecnými podmínkami a následky vyplývajícími z této objednávky, sám zaplatil aktivační poplatky a dotované mobilní telefony se SIM kartami si ponechal k dalšímu prodeji.
Obecně formulovaná výtka obviněného, nepodpořená žádnými konkrétními argumenty, že dílčí skutky nenaplňují znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. pro absenci objektivní i subjektivní stránky, neobstojí.
Z hlediska obsahu dovolání a právního posouzení skutku soud prvního stupně správně upozornil na zjištění, že obviněný uzavíral objednávky služeb sítě T-Mobile a připravoval návrhy účastnických smluv o poskytování elektronických komunikací sítě tohoto operátora s osobami, které ve skutečnosti neměly zájem o uzavření smlouvy, přičemž tyto smlouvy uzavíraly výlučně z důvodu vyplacení určité peněžní částky. Po uzavření takové smlouvy jim obviněný fiktivně prodal mobilní telefon a poté, co zaplatil aktivaci u SIM karty, tato byla fakticky bezplatně používána buď obviněným, nebo případně dalšími osobami, a to až do doby, než bylo poskytování služeb zablokováno pro neplacení za poskytnuté služby. Telefonní přístroje, u nichž byla operátorem vrácena částka představující rozdíl mezi skutečnou a dotovanou cenou, prodával dalším osobám bez SIM karty jako nové mobilní telefonní přístroje. Tímto jednáním způsobil operátorovi T-Mobile Czech Republic, a. s., škodu jednak tím, že dotovaný telefonní přístroj prodal za prodejní cenu jako nedotovaný, jednak vědomě umožnil, aby byly použity SIM karty po jejich aktivaci, aniž by došlo k úhradě poskytnutých služeb, a to až do zablokování karty (viz strana 5).
Odvolací soud k úvahám soudu prvního stupně neopomněl připomenout sdělení poškozené společnosti a obsah Všeobecných obchodních podmínek sjednaných (č. l. 224 – 233), z nichž plyne, že s jednotlivými prodejci mobilních telefonů jsou uzavírány smlouvy o obchodním zastoupení upravující vzájemná práva a povinnosti smluvních stran. Plyne z nich, že pokud prodejce objednává pro svou prodejnu mobilní telefony, zaplatí za jejich odebrání nákupní cenu. Jakmile ale prodejce uzavře účastnickou smlouvu se zákazníkem v jejich obchodním zastoupení, vzniká mu nárok fakturovat rozdíl mezi dotovanou a nákupní cenou, včetně provize za uzavření účastnické smlouvy. Dovozoval, že z hlediska subjektivní stránky prodejce na této transakci profituje, a to nejméně částkou rovnající se hodnotě telefonního přístroje. Závěry soudu prvního stupně doplnil výslovným konstatováním, že podstatou jednání obviněného je úmyslné podvodné jednání vedené za účelem získání majetkového prospěchu k okamžiku uzavření účastnických smluv, jelikož již při uzavření smluv byla podstatou smluvního vztahu obviněného jako prodejce a F. K. a J. K. jako kupujících vidina prospěchu. Oba kupující totiž pocházejí ze sociálně slabého prostředí a provedení transakce realizovali za příslib finanční odměny za poskytnutí osobních údajů nutných pro uzavření účastnických smluv, aniž by jejich cílem bylo získání mobilních telefonů. S odkazem na vyúčtování služeb poškozené společnosti (č. l. 36 – 39, 44, 72 – 78) odvolací soud zevrubně vyložil postup směřující ke stanovení výše škody a ačkoliv shledal, že závěry soudu prvního stupně nejsou zcela přesné, vázán zákazem reformationis in peius zjištěné nedostatky nemohl odstranit, poněvadž by se tak stalo v neprospěch obviněného coby jediného odvolatele (strany 3 až 5 usnesení).
Odvolací soud se tedy se závěry soudu prvního stupně s výhradou upřesňující rozsah způsobené škody ztotožnil a přesvědčivými je shledává i dovolací soud.
Obviněný soudem prvního stupně konkretizovaným jednáním poškozeného uváděl v omyl, zamlčel mu podstatné skutečnosti, a tak způsobil na jeho majetku škodu v celkové výši nejméně 45.811,- Kč. Skutek obviněného evidentně vykazuje znaky trestného činu podvodu ve smyslu §250 odst. 1, 2 tr. zák., jak dovodily soudy obou stupňů. Zákonné znaky tohoto trestného činu byly naplněny nejen po stránce objektivní, ale i subjektivní, jelikož z popisu skutku zřetelně plyne, že obviněný jednal v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková