ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.697.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 697/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání obviněného D.V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 42/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují též další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 16. 6. 2008, sp. zn. 1 T 42/2008, byl obviněný D. V. uznán vinným jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., kterých se podle skutkových zjištění dopustil tím, že ačkoli mu byl uložen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 1 T 4/2007, který nabyl právní moci dne 30. 1. 2007, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků, dne 25. 2. 2008 kolem 18.20 hod. v ulici S. v H. K. řídil osobní motorové vozidlo zn. Renault Twingo, přičemž není držitelem řidičského oprávnění podle příslušných ustanovení zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §180d tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu dvou roků.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010, odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný, podle §256 tr. ř. zamítl.
Obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Lubomíra Matěje napadl rozhodnutí soudu druhého stupně z důvodů podle 265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř. dovoláním, v němž vyjádřil přesvědčení, že každý trestný čin je nutno posuzovat podle právní úpravy pro obviněného příznivější, a to jak ve vztahu k zvláštní části zákona, tak i z hlediska obecných zákonných principů. Obviněný zdůraznil, že podle současné platné a účinné trestněprávní úpravy není řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. trestným činem, a proto je takové jednání nutno posuzovat podle jiných než trestněprávních norem. Odvolací soud rozhodující v době po účinnosti zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění dalších právních předpisů (dále jen „trestní zákoník“), aby uvedeným podmínkám dostál, měl trestní stíhání pro tento trestný čin zastavit, popř. věc postoupit jinému orgánu. Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo namístě, pokud by bylo shledáno, že je toto jednání obviněného trestné, posoudit podle příslušných ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb. účinného do 31. 12. 2009. Obviněný však v této souvislosti poukázal na to, že soud měl zvažovat, že jemu za vinu kladené jednání bylo ve smyslu §31 trestního zákoníku společensky prospěšnou činností, která neohrožovala život nebo zdraví člověka, míra rizika byla přijatelná a škodlivost jednání s tímto ohledem zcela zanedbatelná. Z těchto důvodů obviněný namítl, že se zřetelem na §419 trestního zákoníku byl ve vztahu k porušení zákazu činnosti řízení motorových vozidel uznán vinným na podkladě rozhodnutí, jímž mu byl zákaz činnosti řízení motorových vozidel uložen toliko za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., tj. za jednání, které nyní není trestným činem. Pokud by soud přesto shledal, že obviněný porušil dříve uložený zákaz činnosti řízení motorových vozidel, a šlo o trestný čin, pak je nutné podle §419 trestního zákoníku úhrnný trest uložený obviněnému napadeným rozsudkem soudu prvního stupně poměrně zkrátit.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí ve smyslu předchozích návrhů, nebo aby sám podle §265m tr. ř. rozhodl a obviněného v plném rozsahu obžaloby zprostil.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že dovolání shledává důvodným, neboť řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, jehož držitelem obviněný nikdy nebyl, přestalo být trestným činem od 1. 1. 2010. Z tohoto důvodu společenská nebezpečnost spáchaného skutku, pokud jde o část spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, v důsledku nabytí účinnosti nového trestního zákoníku klesla pod hranici danou ustanovením §3 odst. 2 tr. zák. Nová právní úprava není pro obviněného v ničem příznivější, a proto odvolacímu soudu nebránilo uznat obviněného po zrušení rozsudku nalézacího soudu vinným toliko trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2008 a uložit mu přiměřený trest. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného vyhověl a podle §265k tr. ř. tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud zrušením ztratila svůj podklad a věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí a podaném odvolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Když Nejvyšší soud ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř. neshledal podmínky pro odmítnutí dovolání, podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.
Za splnění těchto formálních podmínek Nejvyšší soud posuzoval, zda uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř. lze považovat za důvody dovolání v těchto zákonných ustanoveních vymezené, neboť dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
O dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání opřít, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a o důvod vyjádřený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je možno dovolání opřít, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 v písmenech a) až k) tr. ř.
Jestliže obviněný vytýkal, že jej odvolací soud, který rozhodoval poté, co nabyl účinnosti trestní zákoník, podle nějž již není trestné jednání kvalifikované dříve jako §180d tr. zák., tímto trestným činem nesprávně uznal vinným a podle tohoto trestného činu mu vyměřil úhrnný trest, označené dovolací důvody těmito námitkami naplnil, a proto Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou takto uplatněné výhrady důvodné.
Vzhledem k tomu, že čin byl spáchán dne 25. 2. 2008, je potřeba připomenout, že trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2008 trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. sankcionoval trestní sazbou u trestu odnětí svobody až na šest měsíců a nebo peněžitým trestem.
Za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, jehož se podle §180d tr. zák. dopustil ten, kdo řídil motorové vozidlo, ačkoli nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona, bylo možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo zákaz činnosti.
S ohledem na podmínky pro ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák. byl ve znění do 31. 12. 2008 přísnější trestný čin podle §180d tr. zák., a proto soudy osobu stupňů, pokud obviněnému ukládaly trest, správně za přísnější trestný čin, a tedy vůdčí pro uložení úhrnného trestu určily trestný čin podle §180d tr. zák.
S ohledem na situaci, že dne 1. 1. 2010 nabyl účinnosti trestní zákoník č. 40/2009 Sb., odvolací soud, který rozhodoval dne 17. 3. 2010, nepochybil pokud shledal, že se zřetelem na přísnější trestní sazbu u přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku je tato nová právní úprava přísnější, a proto ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 1 trestního zákoníku shledal, že dřívější zákon byl pro obviněného příznivější, a proto trestné jednání obviněného posuzoval podle předchozích ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb.
Nejvyšší soud se s tímto závěrem odvolacího soudu ztotožnil a pro úplnost jen doplňuje, že pro posouzení otázky, zda použití pozdějšího trestního zákona by bylo pro pachatele příznivější, je rozhodující celkový výsledek z hlediska trestnosti posuzovaného činu, jehož by bylo dosaženo při aplikaci zákona účinného v době spáchání činu a zákona pozdějšího. Jestliže okolnosti vztahující se ke spáchání činu a k osobě pachatele jsou stejně významné podle nové i dřívější trestně právní úpravy, pak pro závěr, který z posuzovaných trestních zákonů je ve smyslu ustanovení §2 odst. 1 část věty za středníkem trestního zákoníku, resp. §16 odst. 1 část věty za středníkem tr. zák. pro pachatele příznivější, je rozhodující srovnání trestních sazeb uvedených v posuzovaných zákonech a trestů, které lze na jejich základě uložit (srov. rozhodnutí pod č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). S ohledem na tyto zásady posuzování trestnosti činu je zřejmé, že v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, není pro pachatele příznivější jeho právní kvalifikace podle §337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku o trestném činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání, u něhož je stanoven trest odnětí svobody až na tři roky (srov. I. právní větu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010 schváleného trestním kolegiem nejvyššího soudu dne 14. 10. 2010).
Současně však nelze přehlédnout, že v době, kdy je v účinnosti trestní zákoník, podle něhož již jednání spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (původně §180d tr. zák.) není trestným činem, je aplikace tohoto původního trestného činu zjevně nepřiléhavá, jak je správně dovolatelem namítáno.
Nejvyšší soud se s tímto názorem ztotožnil a v této souvislosti poukazuje na výjimečnou situaci vyplývající z přijetí zcela nové právní úpravy trestního zákoníku, jenž byl schválen již dne 8. 1. 2009 a dne 9. 2. 2009 nabyl platnosti, avšak účinným se stal až dnem 1. 1. 2010. Zákonodárce v něm zcela zřetelně vyjádřil záměr nekriminalizovat jednání spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění vypuštěním dřívějšího ustanovení §180d tr. zák., jehož trestnost byla zrušena až dnem účinnosti nové úpravy (tj. 1. 1. 2010). Tuto situaci je nutné posuzovat využitím ustanovení §65 tr. zák. a v souladu s principem ultima ratio a subsidiarity trestní represe.
Zánik trestnosti činu podle ustanovení §65 tr. zák. předpokládá, že vzhledem ke změně konkrétní situace anebo vzhledem k osobě konkrétního pachatele pominula konkrétní nebezpečnost činu pro společnost. Aplikace postupu podle ustanovení §65 tr. zák. je tedy podmíněna změnou konkrétní společenské nebezpečnosti činu v době jeho spáchání a v době jeho posuzování (rozhodování o něm), aniž se mezitím změnil sám trestní zákon. Zásadně tedy platí, že „ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost lze aplikovat pouze ve vztahu k tzv. konkrétní nebezpečnosti činu pro společnost, jejíž stupeň se určuje podle hledisek stanovených v §3 odst. 4 tr. zák., a nikoli ve vztahu k tzv. typové nebezpečnosti, která je vyjádřena ve formálních znacích trestného činu. O zánik tzv. typové nebezpečnosti jde v případě, kdy trestnost činu zanikla vzhledem k takové změně právního řádu, při které čin nadále nevykazuje formální znaky trestného činu. V takovém případě je třeba aplikovat ustanovení §16 odst. 1 tr. zák.“ – viz rozhodnutí č. 41/1998-I. Sb. rozh. tr. Z uvedeného vyplývá, že pokud nový trestní zákoník čin spáchaný před jeho účinností již nepokládá za trestný, pak s ohledem na zásady posuzování časové působnosti trestních zákonů (srov. §2 odst. 1 věta za středníkem trestního zákoníku a §16 odst. 1 věta za středníkem tr. zák.) se změna právní úpravy ve prospěch pachatele promítne v tom, že takový čin je beztrestným. I v odborné literatuře se připouští, že ve vztahu k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. (resp. §2 odst. 1 trestního zákoníku) se může podpůrně uplatnit ustanovení §65 tr. zák. (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. I. díl, 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 578-579).
Na základě těchto úvah nelze v případě skutku spáchaného nejpozději dne 31. 12. 2009 a vykazujícího v jednočinném souběhu znaky trestných činů maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák., posuzovaného po 1. 1. 2010, skutek spočívající v řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění pokládat za trestný čin podle §180d tr. zák., ale je možné ho po 1. 1. 2010 posoudit jen jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť jeho posouzení též jako trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění §180d tr. zák. již nepřichází v úvahu, a to s ohledem na aplikaci ustanovení §65 tr. zák. o zániku nebezpečnosti činu pro společnost (srov. I. právní větu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010 schváleného trestním kolegiem nejvyššího soudu dne 14. 10. 2010).
S ohledem na to, že odvolací soud posuzující nově čin obviněného po účinnosti trestního zákoníku z těchto zásad nevycházel a uvedeným způsobem neuvažoval, nemůže jeho rozhodnutí obstát. Nejvyšší soud tudíž v souladu se shora uvedenými právními názory usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 12 To 81/2010 podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na odvolacím soudu, jemuž se předmětná věc vrací k dalšímu rozhodnutí, bude, aby odvolání obviněného D. V., jež bude znovu projednávat, posoudil ze všech shora uvedených hledisek v jejich duchu, vázán přitom bude uvedeným názorem Nejvyššího soudu (§265s odst. 1 tr. ř.), podle něhož bude možné obviněného uznat vinným toliko trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. v jeho znění účinném do 31. 12. 2009, podle něhož bude též obviněnému ukládat trest tj. trest odnětí svobody v rozpětí až na šest měsíců, nebo peněžitý trest.
Pro úplnost Nejvyšší soud k výhradě obviněného, že by se nemělo jednat ani o trestný čin podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť trest zákazu činnosti, který v projednávané trestní věci nerespektoval, byl uložen na základě trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – sever vydaným dne 16. 1. 2007, sp. zn. 1 T 4/2007, a pravomocným dne 30. 1. 2007, jímž byl odsouzen toliko za trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávněné podle §180d tr. zák., nelze přisvědčit. Obviněný byl uvedeným trestním příkazem uznán pravomocně vinným a byl za trestný čin podle §180d tr. zák. pravomocně odsouzen v době předcházející platnosti i účinnosti trestního zákoníku, proto na jeho trestnosti nemůže žádný pozdější zákon již cokoliv měnit. Proto, i v takovém případě, uvedený trestní příkaz je platným a vykonatelným rozhodnutím ve smyslu §171 odst. 1 tr. zák., které byl obviněný povinen plně respektovat.
Nejvyšší soud v závěru jen pro úplnost poznamenává, že obviněný se v době rozhodování o dovolání nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody v této trestní věci, neboť byl dne 24. 5. 2010 z jeho výkonu podmíněně propuštěn na svobodu, a proto postup podle §265 l odst. 4 tr. ř. nepřichází do úvahy.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová