ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.711.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 711/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání obviněného P. Ž., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 6 To 364/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 12/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 19 T 12/2008, byl obviněný P. Ž. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterého se podle skutkových zjištění dopustil tím, že dne 14. 9. 2006 uzavřel jako majitel firmy P. Ž., D., se společností Tiskárna Libertas, a. s., se sídlem P., D., zastoupenou ředitelem J. M. v sídle této společnosti smlouvu o dílo v níž objednal 13.000 ks tiskovin „Fit Styl“ za cenu 395.258,50 Kč; 7.000 ks tiskovin „Parlamentní listy“ za cenu 211.582,- Kč; 1.000 ks tiskovin „Brožura River“ za cenu 47.362,- Kč a 50.000 ks tiskovin „leták“ za cenu 35.105,- Kč, přičemž se zavázal společnosti Tiskárna Libertas, a. s., objednané tiskoviny uhradit do 10 dnů po příjmu zboží, tiskoviny v uvedených titulech a množství byly dodány, avšak vystavené faktury neuhradil, přičemž smlouvu o dílo uzavíral již s úmyslem odebrané zboží neuhradit, neboť věděl, že nemá jako majitel firmy ani jako soukromá osoba, dostatečné finanční prostředky a že dodané zboží zaplatí skutečný odběratel firmě Leones Production, spol. s r. o., a celé jednání má sloužit k úhradě jeho předcházejících finančních závazků vůči firmě Leones Production, spol. s r. o., a tímto jednáním způsobil poškozené společnosti Tiskárna Libertas, a. s., celkovou škodu ve výši 689.307,50 Kč, z toho DPH činí 110.057,50 Kč.
Obviněný byl odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 5 T 229/2007, v právní moci dne 9. 10. 2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městský soud v Praze jako soud odvolací odvolání obviněného podané pouze do výroku o trestu uvedeného rozsudku soudu prvního stupně, usnesením ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 6 To 364/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Durčáka dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zaměřil ho proti výroku o trestu. V dovolání brojil zejména proti tomu, že mu byl uložen souhrnný, a nikoliv společný trest, pro který byly splněny zákonné podmínky. Obviněný poukázal na to, že rozsudkem soudu prvního stupně, jehož se dovolání týká, byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Děčíně a na něho navazující výroky, přičemž v předchozích řízeních byl uznán vinným pro skutky spočívající ve vylákání zboží v rámci jeho podnikání v úmyslu ho nezaplatit, a to stejně jako u skutku, jehož se dopustil v projednávané věci, rovněž v období září roku 2006. Byla tak splněna hlediska i pro uložení společného trestu za jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu. V konečném důsledku je tímto pochybením zatížen nejen výrok o trestu, proti němuž dovolání směřuje, ale v návaznosti na toto je vadný i výrok o vině. Obviněný zdůraznil, že toto pochybení měl odstranit odvolací soud, který však uvedenou vadu nenapravil.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil a aby věc byla odvolacím soudem znovu projednána a rozhodnuta.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. k dovolání písemně vyjádřil a uvedl, že ve vztahu k odsouzení Okresním soudem v Děčíně měl Obvodní soud pro Prahu 5 správně postupovat podle §37a tr. zák., tj. zrušit výrok předcházejícího rozsudku o vině a trestu, nově rozhodnout o vině pokračujícím deliktem a uložit společný trest, poněvadž s ohledem na časovou souvislost a stejný způsob spáchání téhož trestného činu se jedná zjevně o pokračující trestné jednání ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák., resp. §116 tr. zákoníku. Výrok o uložení souhrnného trestu v dovoláním napadeném rozhodnutí je kromě toho vadný i z dalších hledisek, pro něž by nemohl obstát, když v něm absentuje označení těch trestných činů z dřívějších odsouzení obviněného, ohledně nichž byl uložen jeden souhrnný trest, přičemž toto určení sbíhajících se trestných činů není obsaženo ani v odůvodnění rozhodnutí. Kromě toho bylo citovaným rozsudkem rozhodnuto o zrušení výroku o trestu pouze ohledně rozsudku Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 5 T 229/2007, kterým však byl ukládán souhrnný trest ke shora uváděnému rozsudku Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 2 T 295/2007, a tím zase souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 18/2006. Ovšem zrušením výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně, sp. zn. 5 T 229/2007 „obživl“ výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 2 T 295/2007, a pokud výrokem Obvodního soudu pro Prahu 5 nebylo rozhodnuto i o zrušení výroku o trestu z posledně jmenovaného rozsudku (a potažmo rovněž z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem), pak byl de facto obviněný za jednání popsané v tomto rozsudku (a přecházejícím rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem) postižen dvakrát, neboť obviněný by měl vykonat jak trest z rozsudku Okresního soudu v Semilech, tak trest z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 vyhlášeného v této trestní věci. Tyto vady však soud druhého stupně nechal bez povšimnutí, čímž došlo k naplnění dovolacích důvodů jednak podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale i podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. V závěru svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 6 To 364/2009, a rovněž jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 19 T 12/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a protože dovolání může být relevantně podáno jen ze zákonem stanovených důvodů, dále zkoumal, zda obviněný dovolání opřel o skutečnosti naplňující jím označené dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se podává, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jiné hmotněprávní posouzení než posouzení skutku může být nesprávné, pokud se týká některé další otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Výrok o trestu může být napaden dovoláním v rámci tohoto dovolacího důvodu, pokud dovolatel namítá nesprávné hmotněprávní posouzení ve vztahu k některým zvláštním hmotněprávním podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 6/2004 Sb. rozh. trest.).
Ze shora uvedeného je zřejmé, že obviněný svými výhradami naplnil uplatněný dovolací důvod, a Nejvyšší soud dále zkoumal opodstatněnost tohoto dovolání.
Se zřetelem na obviněným namítané výhrady je potřeba nejprve jednak z obsahu spisu předloženého v projednávané věci, ale i z dalších, pro rozhodnutí o dovolání důležitých trestních věcí, jež si Nejvyšší soud od příslušných soudů vyžádal, předeslat následující zjištěné skutečnosti;
V nyní projednávané trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 19 T 12/2008, ze dne 28. 4. 2009 byl obviněný uznán vinným skutkem shora popsaným, spáchaným 14. 9. 2006 , v němž byl shledán trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Byl mu uložen souhrnný trest a byl za podmínek §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 5 T 229/2007.
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 5 T 229/2007, jež se stal pravomocným dne 9. 10. 2008, byl obviněný uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se obviněný dopustil dne 31. 8. 2006 , když jako osoba podnikající pod jménem P. Ž. – Z., se sídlem Ú. n. L., M., když v D., O. uzavřel se společností AXIN, s. r. o., se sídlem tamtéž kupní smlouvu na zakoupení 11.000 ks cestopisů formátu 165x230 mm v hodnotě 390.058,- Kč, které na základě uvedené smlouvy dne 29. 9. 2006 převzal a neuhradil, kdy smlouvu uzavřel s vědomím, že nebude schopen objednané a převzaté zboží vzhledem ke své tíživé finanční situaci uhradit a způsobil tak poškozené společnosti škodu ve výši 390.058,- Kč. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle §60a tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let s dohledem. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 2 T 295/2007, a výrok o trestu z rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 2 T 295/2007, který nabyl právní moci dne 1. 7. 2008, byl obviněný uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím , že v T. u společnosti Unipress, spol. s r. o. T. a k její škodě v úmyslu bez zaplacení odebrat a pro další prodej ve svůj prospěch použít, objednal dne 13. 9. 2006 telefonicky a dne 18. 9. 2006 písemně elektronickou poštou tisk 7.000 ks časopisu Parlamentní listy č. 9 v ceně zakázky 207.833,50 Kč, po jejímž zhotovení se oproti původnímu ujednání domáhal odběru bez jakékoli přímé platby pod smyšlenými a nepravdivými sliby úhrady pozdější, v čemž mu však již vyhověno nebylo a dodavatelem, jemuž tak způsobil škodu v uvedené výši, mu zhotovená zakázka, vyjma dvou kusů vzorkových tisků, které převzal dne 26. 9. 2006, vydána nebyla. Za tento trestný čin a za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1, 3 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, byl podle §125 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, jenž nabyl právní moci na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 5 To 119/2008, jímž bylo odvolání obviněného podle §253 tr ř. zamítnuto, byl obviněný uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 alinea třetí, odst. 3 tr. zák. Za tento trestný čin byl odsouzen podle §125 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků.
Nejvyšší soud považuje za vhodné poukázat na to, že všechny takto zjištěné skutečnosti mohl shledat a ověřit i odvolací soud, který o odvolání obviněného v předmětné věci rozhodoval dne 13. 10. 2009, a měl na jejich podkladě zkoumat, zda výrok o trestu, který obviněný řádným opravným prostředkem napadl, splňuje všechny zákonné podmínky, a to nejen ve vztahu k možnému uložení souhrnného trestu, ale i s ohledem na posouzení správnosti výroku o trestu se zřetelem na hlediska významná pro uložení společného trestu podle §37a tr. zák.
Odvolací soud však takto nepostupoval a omezil se toliko na posouzení správnosti uložení souhrnného trestu.
Ve vztahu k uplatněným námitkám obviněného, který se s tímto způsobem uloženým trestem nespokojil, je potřeba uvést, že podle §35 odst. 2 tr. zák. je možné souhrnný trest uložit, když soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Souhrnný trest přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně, byť nepravomocný, rozsudek.
Lze také poukázat na to, že pro ukládání souhrnného trestu platí podmínky stanovené pro ukládání úhrnného trestu podle §35 odst. 1 tr. zák., podle něhož odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest za všechny tyto trestné činy podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísnější. Z této dikce plyne povinnost rozhodnout o všech trestných činech, na které se ukládání souhrnného trestu ve smyslu podmínek §35 odst. 2 tr. zák. vztahuje.
Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. platí, že soud spolu s uložením souhrnného trestu zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Společný trest, jehož se obviněný domáhá, se podle §37a tr. zák. ukládá, jestliže soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák., za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který nabyl právní moci, a zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaným s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Za pokračování v trestném činu podle §89 odst. 3 tr. zák. je považováno takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku. Pokračování v trestném činu tedy vymezují čtyři znaky, které musí být současně dány. Útoky musí naplňovat stejnou skutkovou podstatu, musí být vedeny jednotným záměrem (subjektivní souvislost), musí být spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku (objektivní souvislost).
Vedle těchto hmotně právních podmínek pokračování vyjádřených v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. mají pro posouzení, zda se pro případ ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. jedná o pokračující delikt, rozhodný význam i procesní hlediska stanovená v §12 odst. 11 tr. ř. Podle něho platí, že pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Tímto ustanovením je tedy vymezeno, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednání, je sdělení obvinění, resp. doručení usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. obviněnému. Proto dojde-li k zahájení trestního stíhání pro určitý skutek, a obviněný poté spáchá další útok naplňující znaky téhož trestného činu, přestože by jinak byly splněny podmínky podle §89 odst. 3 tr. zák., jde již o další trestný čin, u kterého nepřichází použití ustanovení §37a tr. zák. v úvahu.
Na rozdíl od souhrnného trestu (§35 odst. 2 tr. zák.), je ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu podle §37a tr. zák. spojeno s rozhodováním o vině pachatele celým posuzovaným pokračujícím trestným činem. Proto lze společný trest uložit i v případě, když ohledně dřívějšího odsouzení, které se týká některých dílčích útoků tohoto pokračujícího trestného činu, platí fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (např. v důsledku vykonání uloženého trestu). Postupem podle §37a tr. zák. je třeba vyslovit jeho vinu celým posuzovaným pokračujícím trestným činem a uložit mu společný trest i za dílčí útoky (viz rozh. 11/2008 Sb. rozh. trest.).
Je též potřeba připomenout, že orgány činné v trestním řízení i soudy jsou povinny řešit jako předběžnou otázku podle §9 odst. 1 tr. ř., zda další stíhané útoky tvoří spolu s již projednanou trestnou činností téhož pachatele pokračující trestný čin (§89 odst. 3 tr. zák.).
Nejvyšší soud však shledal, že jak soud prvního stupně, tak ani odvolací soud pro uložení trestu nezvážily všechny rozhodné podmínky pro ukládání společného trestu, ale soustředily se toliko na posuzování podmínek souhrnného.
Nezvažovaly zejména podmínky proto, zda jsou některé z činů, pro které byl již obviněný v minulosti odsouzen, spáchány v pokračování ve smyslu §37a tr. zák. a §89 odst. 3 tr. zák. S ohledem na vymezená kritéria tak měl shledat, že v případě činů, jichž se obviněný dopustil ve věci Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 5 T 229/2007 , kdy se trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil za obdobných skutkových okolností jako v projednávané věci dne 31. 8. 2006, tj. 14 dní před tím, než se dopustil činu právě projednávaného, který spáchal dne 14. 9. 2006. Den předtím, tj. dne 13. 9. 2006 spáchal čin posouzený jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, 2 tr. zák., pro nějž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Semilech, sp. zn. 2 T 295/2007. Je tedy patrné, že časová posloupnost je zde zachována. Nelze odhlédnout ani od podobného způsobu provedení, který se vždy týkal podvodného vylákaní plnění od jiného smluvního partnera, jemuž obviněný nezaplatil sjednanou kupní cenu. Všechny tyto činy byly spáchány se stejným záměrem, aby se obviněný obohatil a druhým způsobil škodu, protože všechny tři srovnávané činy spáchal při své jak soukromé, tak i obchodní nesolventnosti. Lze proto v těchto jednáních spatřovat i jednotný záměr a nelze tudíž pochybovat o tom, že všechny tři uvedené skutky byly spáchány za podmínek pokračování podle §89 odst. 3 tr. zák. S ohledem na to, že se uvedených činů obviněný dopustil ve značně krátkém časovém rozpětí (patnácti dnů) a s ohledem na to, že ve všech třech věcech bylo trestní stíhání zahájeno poté, co obviněný spáchal všechny tyto tři činy, nedošlo k přerušení pokračovaní ani s ohledem na podmínky §12 odst. 11 tr. ř.
Na základě všech těchto zjištěných skutečností Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného správně vytknulo jako nedostatek, že obviněnému nebyl uložen společný trest podle §37a tr. zák.
Nejvyšší soud však poté, co konstatoval tento nedostatek a shledal, že uvedenou vadou napadený rozsudek trpí, a tedy dovolání obviněného je částečné důvodné, přesto dospěl k závěru, že toto pochybení není třeba napravit kasačním rozhodnutím ani vydáním nového rozhodnutí ve věci, protože předpokládané projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného zrušením věci a vydáním nového, správně formulovaného rozhodnutí, v rámci ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. Obviněný by pak byl ve vztahu k výslednému efektu takového trestu ve stejném postavení jako je tomu v případě, kdy byl obviněnému za veškerou trestnou činnost uložen jeden souhrnný trest.
Je totiž nutné připomenout, že pokud by byl obviněnému uložen za podmínek §37a tr. zák. společný trest, byl by mu uložen vedle tohoto společného trestu též i souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, jenž byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 3. 2008, sp. zn. 5 To 119/2008, protože u činu, za nějž byl obviněný tímto rozsudkem odsouzen, s činem právě projednávaným (a dalšími shora uvedenými s ním spáchanými za podmínek společného trestu podle §37a tr. zák.), je dán vztah souhrnnosti.
Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů dospěl k závěru, že obviněný je při současném stavu vycházejícím z napadeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 19 T 12/2008 , ve stejné situaci ohledně druhu a výše trestu, jako by nastala poté, co by mu byl uložen za všechny zvažované činy, jak bylo shora rozvedeno, společný a souhrnný trest.
Dovoláním napadeným rozsudkem, jak je shora popsán, bylo o trestu rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §250 odst. 3 tr. zák. uložen podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let nepodmíněně. Současně byl zrušen podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 5 T 229/2007 , jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Je potřeba připomenout, že takto uvedený výrok o souhrnném trestu označuje v rámci souhrnnosti pouze poslední rozsudek, a to Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 5 T 229/2007 , který však byl rovněž ukládán jako souhrnný trest, neboť podle §35 odst. 2 tr. zák. jím byl zrušen výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 2 T 295/2007 , a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 12. 2007, sp. zn. 3 T 18/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Přestože byl obviněnému dovoláním napadeným rozsudkem znovu ukládán souhrnný trest, který mu byl uložen již dřívějším rozsudkem za sbíhající se trestné činy, měl Obvodní soud pro Prahu 5 správně vyslovit zrušení i všech uvedených trestů obsažených ve všech dřívějších rozsudcích, jimiž byly uloženy tresty za ostatní trestné činy spáchané v souběhu. Tato vada je však jen formálním pochybením, způsobující nepřehlednost a netransparentnost přezkoumávaného výroku, avšak tento nedostatek nemá dopad na vlastní povahu a rozsah uloženého trestu. Tím, že byl nyní přezkoumávaným rozsudkem (tj. rozsudek v pořadí čtvrtý) zrušen rozsudek Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 5 T 229/2007 (rozsudek v pořadí třetí), který odsuzoval obviněného k souhrnnému trestu, jímž byly zrušeny výroky o trestech z rozsudků Okresního soudu v Semilech sp. zn. 2 T 295/2007 , a Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 3 T 18/2006, (v pořadí druhý a první), obsáhl tento trest všechny trestné činy, které obviněný spáchal ve vícečinném souběhu, u nichž byl dán vztah souhrnnosti, a proto nyní uloženým trestem je obviněný odsouzen za všechny takto spáchané trestné činy a je za ně tedy odsuzován jediným trestem. Současně je potřeba připomenout, že byly současně v rámci tohoto posledně uloženého souhrnného trestu zrušeny ve výrocích o trestech všechny předchozí vydané citované rozsudky.
Takto uložený trest je ve výsledku stejným, jako by byl obviněnému uložen podle správného postupu při uložení společného trestu a souhrnného trestu podle úvah shora uvedených, neboť lze připomenout, že v případě ukládání společného trestu podle §37a tr. zák. se vychází z obdobné konstrukce, jaká platí v případě ukládání souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., takže výsledný trest by měl stejnou povahu, jako je tomu za situace u dovoláním napadeného rozsudku. Je též vhodné zdůraznit, že i když by bylo podle §37a tr. zák. nutné ve výroku znovu uvést všechny trestné činy, jichž se společný trest týká a za něž je ukládán, byly by výše popsané trestné činy spáchané v pokračování uvedeny v jednom, posledním rozsudku, avšak na jejich povaze by se nic neměnilo. Proto, ohledně viny, (jíž se však dovolání obviněného vůbec netýkalo), kromě toho, že by byly uvedené trestné činy obsaženy v jednom rozsudku, k žádným změnám též nemohlo dojít.
Když Nejvyšší soud na základě všech těchto úvah a právních závěrů, posoudil situaci obviněného vycházející z nyní napadeného rozsudku, s tou, v níž by byl, pokud by bylo napadené rozhodnutí zrušeno a soudy by o společném a souhrnném trestu způsobem shora naznačeným rozhodovaly, shledal, že ve svém výsledku by pro obviněného nebyla ohledně trestu (ale i z hlediska viny) výhodnější.
Na podkladě všech rozvedených úvah dospěl Nejvyšší soud k závěru, že projednání dovolání, při němž by bylo nutné napadený rozsudek zrušit, obviněného z vykonávaného trestu propustit a soudu přikázat, aby o věci znovu jednal a shora uvedeným způsobem rozhodl, by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného, tudíž by takové řízení ve svém výsledku na situaci a výsledném trestu obviněného nic nezměnilo. Rovněž bylo bráno do úvahy, že otázka, která je tímto rozhodnutím dovolacím soudem posuzována není po právní stránce zásadního významu, protože vztah mezi souhrnným a společným trestem byl již soudní praxí vyřešen a nečiní ani z jiného důvodu potíže.
Nejvyšší soud ze všech těchto důvodů dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová