ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.726.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 726/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání obviněného O. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 3 To 506/2008, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 50/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného O. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 7 T 50/2006, byl obviněný O. L. uznán vinným pod body I., II. 1) – 3) účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k pokračujícímu trestnému činu podvodu §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body II. 4) – 8) účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k pokračujícímu trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. a pod bodem IV. trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. a účastenstvím podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu osmi roků. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestech ohledně spoluobviněných F. K., V. L., jakož i o zproštění obžaloby těchto obviněných z důvodu §226 písm. c) tr. ř. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními všichni jmenovaní obvinění a v jejich neprospěch odvolání podala i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jindřichově Hradci. Odvolání státní zástupkyně směřovalo ohledně obviněného O. L. jen proti výroku o trestu. K odvolání státní zástupkyně a odvoláním obviněných O. L., V. L. a F. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen v celé odsuzující části a ohledně obviněného V. L. i ve zprošťující části (výrok A.). Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný O. L. byl uznán vinným pod bodem I. trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod bodem II. účastenstvím k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., pod body III., IV. účastenstvím k trestnému činu zpronevěry podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §250 odst. 3, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu osmi let. Znovu bylo rozhodnuto o vině a trestu ohledně obviněného F. K. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená společnost BUILDING SP, spol. s r.o. se sídlem S., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. (výrok B.).
V dalším bylo rozhodnuto o zproštění obžaloby obviněných F. K. a O. L. pro skutek, v němž byl spatřován dílčí útok trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., v případě obviněného O. L. spáchaný formou účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., o zproštění obviněného O. L. pro skutek, jímž měl spáchat trestný čin porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a o zproštění obžaloby obviněného V. L. pro skutek, v němž byl spatřován trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. (výrok C.).
Dále bylo rozhodnuto tak, že podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zbývající zrušené části ohledně skutků uvedených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod body II. 2) a IV. v části dosud kvalifikované jako trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 1 tr. zák. tr. zák. (obvinění F. K. a O. L.) a ohledně skutku, pro který byl obviněný V. L. zproštěn obžaloby (jednání ke škodě poškozených K. K. a P. T.), vrácena soudu prvního stupně (výrok D.). Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně ve zprošťující části týkající se obviněného F. K. nedotčen (výrok E.).
Proti označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu jeho se týkající odsuzující části. Odkázal v něm na důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, ohledně obviněného O. L. toliko ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. pod bodem I. a ve výroku o trestu; současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Krajskému soudu v Českých Budějovicích přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V řízení po přikázání věci byl obviněný O. L. rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 3 To 506/2008, podle §265s a §259 odst. 3 tr. ř. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a odsouzen za tento trestný čin a za další trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 11. 2008, č. j. 3 To 506/2008-3075, podle §250 odst. 3 tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyři léta, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti v spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárních orgánů obchodních společností a družstev na dobu osmi let.
I proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 3 To 506/2008, podal obviněný prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání směřující proti výroku o vině. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním rozhodnutí a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel po zevrubné rekapitulaci rozhodnutí nalézacího soudu i odvolacího soudu vyjádřil přesvědčení, že popis skutku nekoresponduje s jeho právním posouzením jako účastenství k určitému trestnému činu pachatele. Skutek popsaný v rozsudku odvolacího soudu totiž nedefinuje žádného hlavního pachatele, ve vztahu k němuž by obviněný, s ohledem na akcesoritu účastenství, mohl být účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu. V popisu skutku nebylo konkretizováno ani jednání hlavního pachatele, ani okolnosti charakterizující jeho podvodný úmysl existující již při uzavření smlouvy o převodu obchodních podílů za dohodnutou cenu a jeho vědomí, že tato cena nebude nikdy uhrazena, aby bylo možno učinit závěr, že dovolatel byl účastníkem na dokonaném trestném činu ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Krajský soud potřebná skutková zjištění do popisu nezahrnul, protože je neprovedl, a neobsahuje je ani odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí odvolacího soudu označil pro absenci vlastních skutkových a právních úvah za nepřezkoumatelné a nesplňující požadavky uvedené v §120 odst. 3 a §125 odst. 1 tr. ř. Dovolatel připomenul, že pokud účastenství směřovalo k určitému trestnému činu pachatele, musí být tento trestný čin popsán takovými skutkovými okolnostmi, které jej naplňují ve všech znacích jeho skutkové podstaty, a musí být obsažen ve výroku o vině účastníka. Má-li být formou účastenství k trestnému činu organizátorství, jde o zosnování a řízení trestného činu a myslí se tím, že organizátor řídí pachatele trestného činu. V daném případě však popis skutku neobsahuje okolnosti jeho řízení pachatele V. L. při podvodném převedení obchodních podílů, kterým tento způsobil škodu na cizím majetku ve výši 600.000,- Kč. Upozornil, že z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že soud vycházel z předpokladu, že k úhradě mělo dojít z majetku převedených společností, aniž si ujasnil, kdo konkrétně měl povinnost dohodnutou cenu zaplatit. Obviněný tvrdil, že neměl oprávnění jednatele, dispoziční práva k firemním účtům, ani mu nebyl žádný majetek svěřen. Pokud tedy dne 30. 7. 2003 obviněný nevzbudil ve F. K. ani V. L. rozhodnutí trestný čin spáchat, mohl ohledně úhrady dohodnuté ceny za převod obchodních podílů teprve v budoucnu pohnout jednatele V. L. k tomu, aby svěřené prostředky nepoužil na úhradu jejích závazků, ale jinak v rozporu s účelem svěření. Převody učiněné 30. 7. 2003 označil za jednání toliko přípravné a vytkl, že odvolací soud neupřesnil, kdy, koho a k jakému trestnému činu obviněný případně pohnul, neučinil tak ohledně obviněného V. L. ani v rámci projednání skutku po vrácení věci rozsudkem krajského soudu ze dne 3. 11. 2008. Nedostatky v popisu skutkových okolností účastenství jsou podle dovolatele tak zřetelné, že se lze domnívat, že popis skutku byl přejat z rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2009. Nebylo najisto postaveno, zda vůbec obviněný pohnul a řídil jednatele společnosti, aby svěřené finanční prostředky nepoužil v souladu s účelem svěření. Obvinění F. K. i V. L. jsou recidivisté majetkové trestné činnosti, kteří v projednávané věci páchali trestnou činnost, i když nebyli dovolatelem řízeni, minimálně od jeho vzetí do vazby. Trval na tom, že odvolacímu soudu se nepodařilo propojit popisem skutek tak, aby jeho organizátorství bylo akcesorní ke skutku a jednání, jež bylo pravomocně přisouzeno obviněnému V. L., jak se v odůvodnění odsuzujícího rozsudku na str. 18 v pátém odstavci dovozuje. Zopakoval, že popis skutku nevystihuje postavení účastníka ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák., které se odlišuje od postavení spolupachatele podle §9 odst. 2 tr. zák. skutečností, že se účastní protiprávního činu nepřímo, jednáním, jež samo o sobě nezakládá skutkovou podstatu žádného trestného činu, a proto je trestní odpovědnost účastníka závislá na trestnosti hlavního pachatele.
Protože podmínkou trestní odpovědnosti za účastenství je příčinný vztah mezi činem účastníka a následkem, jímž je zde trestný čin jiné osoby, který dle popisu nenastal, jelikož popis skutku neobsahuje okolnosti korespondující zákonným znakům trestného činu podvodu spáchaného obviněným V. L. nebo jinou osobou dne 30. 7. 2003, spočívá rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích zrušil ve výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a ve výroku o trestu, aby zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného přisvědčila námitce obviněného, že popis skutkového děje uvedený ve výroku rozsudku odvolacího soudu nevyjadřuje vzájemnou provázanost jeho jednání s jednáním odsouzeného V. L. tak, aby z něj byl zřejmý jeho akcesorický vztah účastníka k jednání jmenovaného hlavního pachatele, jakož i způsob, jakým byl z hlediska jim, resp. jemu přisouzené právní kvalifikace obsahově naplněn. Odvolací soud podle ní důsledně nerespektoval pokyny Nejvyššího soudu a nepostupoval při formulaci skutkových okolností dovolatelova jednání tak, aby nezůstaly „stranou jeho pozornosti ani výsledky řízení ve věci spoluobviněného V. L. na podkladě již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 7 T 50/2006“ . Odvolací soud v podstatných skutkových okolnostech vycházel z tzv. skutkové věty původního výroku o vině dovolatele pod bodem I. rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 3. 2008, nevycházel ze skutkového rámce jednání jmenovaného hlavního pachatele V. L. (jak bylo pravomocným odsuzujícím rozsudkem nalézacího soudu ze dne 12. 2. 2009 ustanoveno), podle kterého bylo konáno „v součinnosti s O. L.“. Tato součinnost u posledně jmenovaného, tedy u dovolatele, v popisu jeho skutku v rozsudku odvolacího soudu ze dne 30. 11. 2009 vycházela z jeho nabídky jak směrem ke F. K., aby se stal toliko formálním jednatelem společnosti Drosid, s. r. o., s tím, že její chod i obchodní jednání bude řídit sám, tak i směrem k odsouzenému V. L., který se na jeho žádost a po dohodě s ním stal jednatelem společnosti Eagle services, s. r. o., když v souvislosti s takovou změnou ve statutárním zastoupení obou jmenovaných obchodních společností byly všechny tam popsané právní úkony této společnosti, jakož i formálně právní úkony s tím spojené a svým účelem směřující k vyvedení majetku ze společnosti Drosid, s. r. o., prováděny v režii dovolatele O. L.. Toto jednání bylo od samého počátku vedeno nejen jeho trestným záměrem, ale společným trestným záměrem všech jeho ustanovených i neustanovených společníků, včetně záměru (ustanoveného společníka) odsouzeného V. L. nedostát smluvené platební povinnosti jím (k žádosti dovolatele) zastoupené nabyvatelské obchodní společnosti Eagle services, s. r. o., uhradit ve sjednaném termínu dohodnutou cenu obchodních podílů ke škodě bývalých společníků s. r. o. Drosid K. K. a P. T.
Skutkové okolnosti popsané ve výroku o dovolatelově vině neumožňují takovou jejich interpretaci, podle které dovolatel vystupoval vůči hlavnímu pachateli V. L. jak před spácháním trestného činu, tak i v jeho průběhu způsobem, který lze zahrnout pod pojmy zosnování a řízení trestného činu, jak mu bylo podle rozsudečné právní věty výroku o vině přisouzeno. Součástí skutkové věty však jsou také ty okolnosti, „že obchodní jednání a chod firmy bude řídit sám“ a že tedy veškeré výše uvedené právní úkony prováděl fakticky sám na místo formálně vystupujícího F. K., kterému nejprve v rámci iniciování trestné dohody (zosnování) nabídl výkon jednatelského oprávnění za těchto okolností a že při nezbytném usměrňování výkonu jeho „statutární“ role jej také řídil. Takovým způsobem však mohl právně relevantně vystupovat toliko vůči V. L., který byl - na rozdíl od F. K. - za popsaný skutek uznán vinným v postavení hlavního pachatele. Citovaná část popisu skutkového děje podle státní zástupkyně do znění tzv. skutkové věty vůbec nepatří. Měla za to, že dovolatel vystupoval vůči oběma jmenovaným a jím formálně dosazeným jednatelům obou obchodních společností, zúčastněným na popsané „obchodní transakci“, zcela srovnatelným způsobem, odpovídajícím naplnění obou trestných variant přisouzené právní věty o účastenství ve formě organizátorství. Na straně druhé takovým skutkovým zjištěním neodpovídá popis jeho jednání, který spíše vypovídá o tom, že mezi ním a V. L. byl spolupachatelský vztah. Skutková věta výroku o vině neobsahuje potřebná skutková zjištění tak, aby korespondovala se zněním právní věty a tím ani neodpovídá použité právní kvalifikaci dovolatelova jednání.
Pokud obviněný namítal, že potřebná skutková zjištění ve vytýkaném směru nebyla provedena a neobsahuje je ani odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, které je prosto jakýchkoliv skutkových a právních úvah tak, jak mu ukládá trestní řád v ustanovení §125 odst. 1., poznamenala, že evidentně přehlédl tu část odůvodnění napadeného rozsudku (viz jeho č. l. 13 – 17 shora), ve které se s použitím citace příslušných pasáží rozhodnutí soudu dovolacího vychází z jeho jasného resumé o přesvědčivosti skutkových závěrů soudu odvolacího, které v řízení o dovolání nebylo možno akceptovat pouze z důvodu porušeného zákazu reformationis in peius. Odkázala na skutková zjištění, která podle ní plně vystihovala skutečnou roli dovolatele ve vztahu k iniciaci a následnému řízení trestného jednání hlavního pachatele V. L. a ze kterých byl odvolací soud povinen vycházet, a vyjádřila přesvědčení, že pokud trpí dovoláním napadený rozsudek ve své výrokové části rozporem mezi tam popsaným popisem skutku a přisouzenou právní kvalifikací dovolatelova jednání, která je na straně druhé podložena odpovídajícími skutkovými zjištěními tak, jak jsou popsána v odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu v návaznosti na závěry dovolacího soudu, pak takový formální rozpor výroku o dovolatelově vině bez zásadního právního významu řešení otázky s tím spojené může jen stěží ovlivnit změnu jeho postavení v předmětné trestní věci, jelikož lze vyloučit opodstatněnost veškerých úvah na téma jiné než přisouzené právní kvalifikace jeho podvodného jednání, popř. jiného než přisouzeného stadia. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního právního významu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn relevantně; obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku jako organizátorství trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Značnou škodou se podle §89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 500.000,- Kč.
Podle §10 písm. a) tr. zák. je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor).
V daných souvislostech Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že objektivní stránku trestného činu podvodu představuje jednání pachatele, který uvádí jiného v omyl. Za omyl je považován rozpor mezi představou a skutečností a půjde o něj tehdy, když podváděná osoba nemá o důležité okolnosti žádnou představu nebo se domnívá, že se nemá čeho obávat; omyl se může týkat i skutečností, které mají teprve nastat, pachatel však musí o omylu jiného vědět již v době, kdy dochází k obohacení. Uvedením v omyl pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci, přičemž může jít o lest, ale i o pouhou nepravdivou informaci. Objektem trestného činu podvodu je cizí majetek a po subjektivní stránce se vyžaduje zavinění úmyslné, které musí zahrnovat všechny znaky objektivní stránky trestného činu, tj. jednání, následek i příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Podle §4 tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [úmysl přímý podle §4 písm. a) tr. zák.], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [úmysl eventuální podle §4 písm. b) tr. zák.]. Závěr o zavinění pachatele, který je závěrem právním, musí být vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí mít oporu ve skutkových zjištěních vyjádřených v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný zosnoval a řídil spáchání trestného činu, jehož pachatel ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu.
Podle skutkových zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve formě účastenství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil tím, že po vzájemné dohodě s dalšími neustanovenými osobami nabídl F. K. možnost stát se jednatelem společnosti Drosid, s. r. o., a oficiálně tuto společnost zastupovat s tím, že fakticky obchodní jednání a chod firmy bude řídit sám, a po předchozí dohodě s již odsouzeným V. L., který se na jeho žádost stal jednatelem společnosti Eagle services, s. r. o., došlo dne 30. 7. 2003 v J. H. k sepsání notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady společnosti Drosid, s. r. o., dle něhož byl schválen převod obchodních podílů společníků K. D., K. K. a P. T. na obchodní společnost Eagle Services, s. r. o. Praha, zastoupenou V. L. jako jednatelem, dále bylo rozhodnuto o změně sídla společnosti a o odvolání stávajících jednatelů a jmenování nového jednatele společnosti F. K., přičemž zároveň byly uzavřeny smlouvy o převodu obchodních podílů za dohodnutou kupní cenu ve výši 300.000,- Kč za obchodní podíly K. K. a P. T. s tím, že kupní ceny za obchodní podíly těchto společníků v celkové výši 600.000,- Kč měly být uhrazeny do 14 dnů od podpisu těchto smluv, k čemuž do současné doby nedošlo, neboť záměrem obviněného O. L. a jeho společníků nebylo takovémuto závazku dostát, jejich skutečným záměrem bylo především odčerpat finanční prostředky z účtů společnosti Drosid, s. r. o., a rozprodej majetku této společnosti.
Trestněprávně postižitelné organizátorství je v našem trestním zákoně vybudováno na zásadě akcesority účastenství, což je v obecné rovině závislost trestní odpovědnosti účastníka (v daném případě organizátora) na trestní odpovědnosti hlavního pachatele. Organizátorství (stejně jako všechny ostatní formy účastenství) je podle §10 tr. zák. trestné jenom tehdy, jestliže se hlavní pachatel o trestný čin alespoň pokusil. Ze zásady akcesority účastenství vyplývá, že čin, k němuž směřuje organizátorství, musí splňovat všechny pojmové náležitosti úmyslného trestného činu nebo jeho pokusu. Mezi jednáním organizátora a spáchaným trestným činem hlavního pachatele přitom musí být příčinný vztah: organizátor je odpovědný jen za čin, jehož provedení zosnoval nebo řídil. Účastenství ve formě organizátorství je z hlediska subjektivní stránky úmyslnou formou účasti na trestném činu. Úmysl organizátora směřuje k tomu, aby spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil; úmysl musí zahrnovat všechny skutečnosti naplňující tyto znaky, tedy zejména i skutečnosti tvořící skutkovou podstatu organizovaného trestného činu.
K naplnění objektivní stránky účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. se vyžaduje, aby organizátor zosnoval nebo řídil spáchání trestného činu. Zosnování trestného činu je činnost, která spadá do stadia před spácháním trestného činu a spočívá zejména v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ve vymyšlení plánu jeho spáchání, ve vyhledání osob, které se na něm budou podílet, v zajišťování jejich vzájemného styku, v rozdělení úkolů jednotlivým osobám, v zajištění odbytu výtěžku ze zamýšleného trestného činu apod. Řízení trestného činu je činnost, která spadá do stadia páchání trestného činu a jejíž podstatou jsou typicky úkony spočívající zejména v usměrňování osob podílejících se na trestném činu, ve vydávání pokynů těmto osobám, ve vyžadování, aby tyto osoby splnily vydané pokyny apod. (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 Tdo 1009/2009).
Hlavní výhrada obviněného proti závěru soudů, že posuzované jednání bylo organizátorstvím ve smyslu §10 odst. 1 písm. a) tr. zák., se odvíjela od námitky, že popis skutku ve výrokové části napadeného rozsudku odvolacího soudu nevystihuje zákonem požadované znaky, nekonkretizuje podvodné jednání hlavního pachatele V. L. a neobsahuje ani skutková zjištění dokládající, že tohoto hlavního pachatele řídil při podvodném převedení obchodních podílů, jímž úmyslně způsobili na cizím majetku škodu ve výši 600.000,- Kč.
Třebaže jsou námitky dovolatele formálně opodstatněné, nelze pominout, že odvolací soud byl v řízení po částečném zrušení rozsudku ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2008, ve výroku o vině obviněného pod bodem I. a přikázání věci vázán právním názorem obsaženým v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 512/2009, a v tomto kontextu zjištěný stav nevyžaduje, aby dovolací soud činil jakékoliv procesní kroky k odstranění vytknutých nedostatků.
Z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 512/2009 jasně plyne, že byl-li označený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích částečně zrušen, stalo se tak výlučně proto, že změnou právního posouzení skutku došlo v konkrétním případě k porušení zákazu refomationis in peius, protože z tzv. skutkové věty výroku o vině pod bodem I. tohoto rozsudku odvolacího soudu i odpovídající části jeho odůvodnění vyplynulo (třebaže je dovolací soud pokládal za přesvědčivé), že odvolací soud hodnotil formu trestné součinnosti obviněného O. L. odlišně od soudu prvního stupně a hodnotil ji přísněji. Odvolacímu soudu uložil, aby vytknutou vadu odstranil, aby skutková zjištění jakož i právní posouzení skutku upravil způsobem korespondujícím s požadavky zásady zákazu reformace in peius, a současně vyjádřil přesvědčení, že při popisu skutku jistě nezůstanou stranou jeho pozornosti ani výsledky řízení ve věci spoluobviněného V. L. na podkladě již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 12. 2. 2009, č. j. 7 T 50/2006-3229. Nezbytné je v daných souvislostech zdůraznit, že dovolací soud, reaguje na konkrétní námitky obviněného vůči správnosti skutkových zjištění soudů obou stupňů, konstatoval, že odvolací soud výstižně charakterizoval okolnosti spojené s převodem obchodních podílů společníků společnosti Drosid, s. r. o., na obchodní společnost Eagle services, s. r. o., přitakal jeho zjištění, že to byl právě obviněný O. L., kdo aktivním jednáním s oběma poškozenými při sjednávání převodu obchodních podílů a uzavření dohody o jejich ceně a způsobu jejich úhrady majícím podvodný charakter sám, nikoliv pouze prostřednictvím nastrčených osob, způsobil poškozeným škodu v celkové výši 600.000,- Kč a poukázal tak na nezastupitelnou roli obviněného na podvodném jednání při odkupu obchodních podílů společnosti Drosid, s. r. o. Sdílel i jeho názor, že způsob hospodaření s majetkem společnosti svědčí o tom, že již při sjednávání smlouvy o převodu obchodních podílů osoby vystupující na straně zájemce, dovolatele nevyjímaje, ve skutečnosti neměly v úmyslu uhradit hodnotu nabytých obchodních podílů, jejich skutečným záměrem bylo zmocnit se majetku společnosti.
Jakkoliv lze mít výhrady vůči výstižnosti zjištění obsažených v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud je přesvědčen, že odvolací soud postupoval v intencích jeho pokynů, sám ostatně výslovně zmínil, že skutková zjištění upravil tak, aby odpovídala použité právní kvalifikaci a aby vyjadřovala i tu skutečnost, že spoluobviněný a již odsouzený V. L. byl pravomocně uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. už citovaným rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci (strana 18). Pro úplnost je vhodné uvést, že označeného trestného činu se podle zjištění soudu odsouzený V. L. dopustil tím, že „v součinnosti s O. L. koncem měsíce července 2003 po vzájemné dohodě s dalšími neustanovenými osobami vstoupil v J. H. do jednání se třemi stávajícími společníky společnosti Drosid, s. r. o., za účelem převedení jejich obchodních podílů v této společnosti na obchodní společnost Eagle services, s. r. o., při tomto jednání zastoupenou jednatelem V. L., přičemž k převodu těchto obchodních podílů ze společníků K. K. a P. T. došlo dne 30. 7. 2003 na základě notářského zápisu o rozhodnutí valné hromady společnosti Drosid, s. r. o., a uzavřených dohodou o převodu obchodních podílů, na základě nichž měla být společníkům K. K. a P. T. za tyto obchodní podíly zaplacena částka 300.000,- Kč, tyto částky jim doposud zaplaceny nebyly, přičemž záměrem O. L. a V. L. nebylo takovému závazku dostát, neboť jejich úmyslem bylo především odčerpat finanční prostředky z účtu společnosti Drosid, s. r. o., a rozprodej majetku této společnosti, a takovým jednáním způsobil na majetku obou společníků škodu ve výši 300.000,- Kč, tedy celkem 600.000,- Kč“.
Popis skutku ve výroku o vině dovoláním napadeného rozsudku vypovídá o tom, že je jistým kompromisem mezi skutkovými zjištěními obsaženými v rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2008, sp. zn. 7 T 50/2006, a skutkovými zjištěními obsaženými ve zrušeném rozsudku odvolacího soudu ze dne 3. 11. 2008, sp. zn. 3 To 506/2009, pod bodem I. a že je stran postižení znaků účastenství a zásady akcesority, na níž je budováno, zatížen nedostatky, na které dovolatel poukazuje. Lze souhlasit s názorem státní zástupkyně obsaženým ve vyjádření k dovolání, že ve světle zákonných znaků organizátorství na trestném činu hlavního pachatele V. L. popis skutku nadbytečně obsahuje zjištění vztahující se k F. K., ale v posuzované věci šlo o to, že tato zjištění měla dokládat a postihnout aktivní a již soudem prvního stupně akcentovanou nezastupitelnou úlohu obviněného O. L. na jednání, jímž prostřednictvím dalších osob, ale i sám realizoval svůj záměr odčerpat peněžní prostředky a zbavit majetku obchodní společnost Drosid, s. r. o. Současně odvolací soud ve shodě se závěry zevrubně rozvedenými ve svém rozhodnutí sp. zn. 3 To 506/2008 postihl existenci podvodného záměru obviněného a jeho společníků (ustanovených i neustanovených) od samého počátku jednání s poškozenými společníky. Za takto zjištěných okolností nelze očekávat, že popis skutku bude věrně odrážet zákonné znaky účastenství ve formě organizátorství podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestnému činu podvodu podle §250 tr. zák., když ve skutečnosti se obviněný O. L. dopustil jednání, které svou povahou, závažností a celkovým významem pro spáchání trestného činu podvodu vykazuje znaky spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., jak o tom bylo již pojednáno i v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 512/2009.
Přestože jednoznačný soulad mezi skutkovým stavem zjištěným procesně zákonným způsobem a z něj vyvozenými právními závěry je nezbytnou podmínkou spravedlivého procesu, nelze na něm trvat bezvýjimečně. Jednou z akceptovatelných překážek bránících dostát takovému požadavku je nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich vyvozenými odůvodněný respektováním zákazu reformace in peius. To za předpokladu, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přísněji trestného deliktu, než pro který byl uznán vinným přezkoumávaným rozhodnutím. Právě o takovou situaci se v posuzovaném případě jednalo, a proto nelze striktně požadovat, aby v tzv. skutkové větě byla pregnantně vyjádřena toliko skutková zjištění vystihující povahu jednání dovolatele jako organizátora k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Potřebné je také dodat, že ani odstranění dovolatelem vytýkaných nedostatků v tom smyslu, že by byla výstižněji popsána jeho součinnost s hlavním pachatelem V. L. na podvodném jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, by ostatně nic nemohlo změnit na jeho postavení, jelikož nemůže dosáhnout příznivějších výsledků řízení.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. odmítl, neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. července 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková