ECLI:CZ:NS:2010:8.TVO.34.2010.1
sp. zn. 8 Tvo 34/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. listopadu 2010 o stížnosti obviněného mladistvého „tulipána“*), proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, soudu pro mládež, ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, pod sp. zn. 49 Tm 4/2010, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého „tulipána“ z a m í t á .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci, soud pro mládež, usnesením ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, rozhodl o návrhu předsedkyně senátu Krajského soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ve věci sp. zn. 49 Tm 4/2010, na prodloužení lhůty trvání vazby mladistvého „tulipána“ tak, že podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. m.“), se vazba obviněného mladistvého „tulipána“ (nadále jen „mladistvý“) prodlužuje do 7. 5. 2011.
Proti tomuto usnesení podal mladistvý prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost, v níž se neztotožnil s unesením o prodloužení lhůty trvání vazby zejména proto, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 7. 5. 2010, sp. zn. KRPT-10112-79/TČ-2010-070072, pro provinění vydírání podle 175 odst. 1, 2 písm. e) trestního zákoníku a znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku, nebyla přesně popsána subjektivní stránka. Protože podle mladistvého z tohoto důvodu nelze usnesení o zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 odst. 1 tr. ř. považovat za právně relevantní, nenastaly ani s ním spojené účinky, a tudíž ani napadené usnesení o prodloužení trvání vazby do 7. 5. 2011 není zákonné. S ohledem na tento nedostatek mladistvý navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud nebude stížnosti vyhověno podle §146 odst. 1 tr. ř., v souladu s §149 odst. 1 tr. ř. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 4 Tmo 28/2010, zrušil.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež druhého stupně (dále jen „Nejvyšší soud“), nejprve zkoumal, zda stížnost mladistvého je přípustná, zda byla podána v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit, a zda ji podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že stížnost je přípustná podle §74 odst. 1 tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§143 odst. 1 tr. ř.), a byla podána osobou oprávněnou (§142 odst. 1 tr. ř.).
Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě podala dne 14. 10. 2010 Krajskému soudu v Ostravě obžalobu na mladistvého „tulipána“, a to v bodech 1) – 4) pro provinění vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a provinění znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, jichž se mladistvý dopustil společně se spoluobviněným mladistvým I. S. ve V. v. v O. v době od 13. 3. 2010 do 27. 3. 2010 a spáchal tyto činy na osobě ve výkonu vazby.
Mladistvý „tulipán“ se v nyní projednávané vazbě nachází na základě usnesení soudkyně Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež ze dne 8. 5. 2010, sp. zn. 0 Ntm 3111/2010, jímž byl do vazby vzat z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. a vazba byla započtena ode dne 7. 5. 2010 v 13.30 hodin (čl. l. 82). Proti tomuto usnesení podal mladistvý stížnost, o které státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě rozhodla usnesením ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 3 KZV 9/2010, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítla (č. l. 86). Okresní soud v Ostravě, soud pro mládež usnesením ze dne 18. 6. 2010, sp. zn. 0 Ntm 4203/2010, zamítl podle §73 odst. 1 písm. b) z. s. m. žádost mladistvého o propuštění z vazby na svobodu a za použití §49 odst. 1 z. s. m. a contrario nepřijal písemný slib mladistvého (č. l. 94). Stížnosti mladistvého proti tomuto usnesení Krajský soud v Ostravě soud pro mládež, usnesením ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 1 Tmo 25/2010, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a §49 odst. 1 z. s. m. nepřijal písemný slib mladistvého (č. l. 98). Usnesením Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, ze dne 6. 9. 2010, sp. zn. 0 Ntm 4206/2010, byla podle §72 odst. 3 tr. ř. zamítnuta žádost mladistvého o propuštění na svobodu a podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití §49 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb. nebyl přijat písemný slib mladistvého (č. l. 101).
Poté, co byla obžaloba dne 14. 10. 2010 v této trestní věci podána Krajskému soudu v Ostravě, tento soud pro mládež nařídil hlavní líčení na 6. 12. – 7. 12. 2010. a taktéž dne 19. 10. 2010 předložila Vrchnímu soudu v Olomouci, soudu pro mládež předsedkyně senátu podle §47 odst. 3 z. s. m. návrh na prodloužení vazby o dalších šest měsíců tj. do 7. 5. 2011.
Vrchní soud tomuto návrhu vyhověl a podle požadavku v něm uvedeném vazbu mladistvého do zmiňovaného data prodloužil.
Nejvyšší soud shledal, že tento postup je v souladu s ustanovením §47 odst. 1 z. s. m., podle něhož vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 z. s. m. o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
V dané trestní věci byly splněny všechny zákonné předpoklady pro to, aby vazba u mladistvého byla ve smyslu §47 odst. 1 z. s. m. prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud v Olomouci věnoval náležitou pozornost jak vazebnímu důvodu, tak i délce řízení a neshledal žádné zbytečné průtahy, neboť ve věci již bylo nařízeno hlavní líčení a celkovou dobu, po kterou je mladistvý stíhán vazebně, je nutno považovat za přiměřenou i s ohledem na to, že je stíhán také pro zvlášť závažné provinění.
Nejvyšší soud se s rozhodnutím Vrchního soudu ztotožnil a za vhodné považuje doplnit, že jak již bylo výše rozvedeno, mladistvý se v současné době nachází ve vazbě z důvodu §67 písm. a) tr. ř. a je na podkladě podané obžaloby mimo jiné stíhán pro provinění znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, §6 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., které je zvlášť závažným zločinem, čímž je splněna podmínka možnosti prodloužení vazby o šest měsíců. Podle závěrů znaleckého posudku zabývajícího se duševním stavem mladistvého se jedná o pachatele, který je hodnocen jako osobnost impulsivní, agresivní a dissociální, neschopný respektovat společenská pravidla a normy, neochotný poučit se z předchozích chyb a sankčních opatření. Osobnost mladistvého má disharmonický vývoj směrem k dissociální poruše osobnosti. Mladistvý je schopen resocializace, která se však jeví prognosticky spíše nepříznivě vzhledem k různým druhům poruch, jež jsou u něj přítomny.
Z obsahu spisu Nejvyšší soud též shledal, že mladistvý se vyvíjel konfliktně již v době před spácháním činu, neakceptoval výchovné působení svých rodičů, když již po nástupu do základní školy byly s jeho osobou opakované problémy spočívající v nedodržování školní docházky, nedostatečném prospěchu, ve škole působil rušivě a poškozoval spolužáky. Na základě rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 0 P 1322/2006, byl nad výchovou mladistvého stanoven dohled. Z důvodů výchovných problémů, byla nařízena ochranná výchova (viz rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 0 Rod 121/2009), kterou vykonával v D. d. ú. v B. Mladistvý však ochrannou výchovu nedodržoval a opakovaně z ústavu utíkal. Uvedené ústavní zařízení nebylo schopno znemožnit útěky mladistvého, který byl dne 16. 1. 2010 usnesením soudkyně Okresního soudu v Ostravě, soudu pro mládež, sp. zn. 11 Tm 80/2009, podle §68 odst. 1, 3 písm. a), b) tr. ř. a §46 odst. 1 z. s. m. z důvodů podle §67 písm. a) tr. ř. vzat do vazby [byl stíhán pro provinění krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák.], v níž se nyní projednávané trestné činnosti dopustil.
Nejvyšší soud považuje za vhodné doplnit i to, že ze znaleckého posudku z oboru psychiatrie založeného ve spise vyplynulo, že mladistvý má povrchní sociální vazby, a to i k osobám blízkým, není schopen empatie, z čehož je zřejmé, že není vázán na svou rodinu nebo na určité místo pobytu (č. l. 197).
Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že Vrchní soud nepochybil, jestliže shledal, že je stále dán důvod vazby podle §67 písm. a) tr. řádu, protože u mladistvého i nadále hrozí obava, že by se vysokému trestnímu opatření, který mu za provinění znásilnění a vydírání, hrozí, snažil vyhnout tím, že by i nadále, tak jak tomu bylo doposud, utíkal a znemožňoval tak projednání věci a i realizaci následného a hrozícího trestního opatření. Vrchní soud nepochybil ani když dovodil, že jsou splněny i další podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 z. s. m. Na mladistvého byla podána obžaloba pro zvlášť závažné provinění. Žádné neodůvodněné průtahy v průběhu přípravného řízení a ani řízení před soudem zaznamenány nebyly, probíhalo standardním způsobem odpovídajícím náročnosti dokazování v trestní věci této povahy. Lze proto uzavřít, že trestní stíhání mladistvého nebylo možno skončit ve lhůtě šestiměsíčního trvání vazby pro rozsah a obtížnost věci, v níž byla podána obžaloba nedlouho po vypršení základní šesti měsíční lhůty vazby.
Jestliže mladistvý vytýkal, že napadené usnesení o prodloužení vazby nemohlo obstát proto, že se domníval, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zatíženo vadami, pro něž netvořilo dostatečný podklad pro rozhodnutí o vzetí do vazby pro absenci subjektivní stránky v popisu skutku, takovými vadami předmětné rozhodnutí netrpí.
Podle §160 odst. 1 tr. ř. lze trestní stíhání zahájit jen usnesením, které mimo jiné musí obsahovat výrok s popisem skutku. Skutek musí být vymezen tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zejména je třeba uvést místo a čas jeho spáchání, způsob jeho provedení charakterizující jednání pachatele a zavinění, příp. i pohnutku, jakož i následek a další okolnosti jej charakterizující. Všechny tyto okolnosti by v usnesení o zahájení trestního stíhání měly být vyjádřeny popisem skutkových okolností tak, aby nevzbuzovaly pochybnosti o naplnění těchto základních znaků trestného činu v daném konkrétním případě.
Nejvyšší soud shledal, že popis skutku tak, jak je vyjádřen v usnesení o zahájení trestného stíhání v této věci, obsahuje podle §160 odst. 1 tr. ř. dostatečně a výstižně všechny náležitosti v tomto ustanovení vymezené. Lze v této souvislosti poukázat na to, že v každém z jednotlivých bodů pokračujícího činu v bodech 1) – 4) je jednání mladistvého vyjádřeno zcela konkrétně a zřetelně tak, že z jeho popisu je zřejmé, že mladistvý konal se záměrem činit poškozenému to příkoří, k němuž jej nutil, a jemuž se poté poškozený podrobil. Podle toho, jak jsou dílčí útoky uvedeny, je zřejmé, že v usnesení o zahájení trestního stíhání byly dostatečně popsány okolnosti skutku rozhodné pro jeho posouzení z hlediska všech znaků skutkových podstat obou provinění, jež jsou v nich spatřovány, tedy i subjektivní stránky (viz srov. rozhodnutí č. 6/2008 Sb. rozh. tr.).
Jen pro úplnost je vhodné připomenout, že z hlediska vyjádření skutkových okolností v popisu skutku se nevyžaduje, aby byla subjektivní stránka v případě úmyslného jednání uvedena přímo použitím výrazu „úmyslně“, ale je potřeba, aby tato forma jednání byla popsána jinými skutkovými skutečnostmi tak, aby způsob provedení činu dostatečně charakterizoval jednání pachatele včetně jeho zavinění. V daném případě byl uvedený požadavek dostatečně zachycen a z popsaných skutkových okolností a je proto zavinění mladistvého zřejmé.
Nejvyšší soud s ohledem na všechna výše konstatovaná zjištění shledal, že rozhodnutí o prodloužení vazby mladistvého je plně opodstatněné, správné a nezbytně nutné. V daném případě především se zřetelem na osobu mladistvého nepřicházelo do úvahy žádné jiné vazbu nahrazující opatření. Stížnost mladistvého byla proto jako nedůvodná podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová
*) použit pseudonym ve smyslu zák. č. 218/2003 Sb.