ECLI:CZ:NS:2011:10.ZP.3.2010.1
sp. zn. 10 Zp 3/2010-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 v řízení o stížnosti kárně obviněného Ing. F. D. , proti usnesení Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §21 kárného řádu Nejvyššího kontrolního úřadu se stížnost kárně obviněného Ing. F. D. proti usnesení Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, z a m í t á .
Odůvodnění:
Proti prezidentovi Nejvyššího kontrolního úřadu (dále jen „NKÚ“) Ing. F. D. je na základě podání členů Kolegia Nejvyššího kontrolního úřadu Ing. Jana Vedrala a Ing. Jiřího Kalivody, vedeno Kárnou komorou NKÚ kárné řízení pod sp. zn. 706/09-NKU20/7/10.
Kárně obviněný Ing. F. D. podáním ze dne 6. 8. 2010 namítl podjatost předsedy Kárné komory NKÚ – viceprezidenta NKÚ Ing. Miloslava Kaly a jejích členů – soudců Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jana Bláhy a navrhl jejich vyloučení z projednávání a rozhodování dané věci.
Kárná komora NKÚ usnesením ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, rozhodla tak, že předseda Kárné komory Ing. Miloslav Kala a její členové JUDr. František Púry a JUDr. Jan Bláha nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci.
Proti usnesení Kárné komory NKÚ ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, podal následně kárně obviněný Ing. F. D. v zákonné lhůtě stížnost, došlou Nejvyššímu soudu dne 30. 9. 2010. Kárně obviněný namítl, že výrok napadeného usnesení je nesprávný. Má za to, že v daném případě lze mít důvodné pochybnosti o nestrannosti předsedy Kárné komory NKÚ, a to jak z hlediska objektivního, tak i subjektivního. Současně odkázal na judikaturu Ústavního soudu České republiky (dále jen „Ústavní soud“), konkrétně usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 13/06. Uvedl, že ze subjektivního hlediska je zřejmé, že mezi ním a předsedou Kárné komory NKÚ vznikl na jednání Kolegia NKÚ dne 1. 2. 2010 konflikt, kdy předseda Kárné komory NKÚ kárně obviněnému sdělil: „ doposud jsem se choval korektně, od dneška to končí “. Má za to, že tento projev zakládá důvodné pochybnosti o podjatosti předsedy Kárné komory NKÚ vůči jeho osobě. Ohledně objektivního hlediska odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/04, ze kterého vyvodil, že objektivní pochybnosti o nestrannosti předsedy Kárné komory NKÚ by byly dány nejen při rozhodování záležitosti, která by se týkala prezidenta NKÚ, ale tím spíše ve věci, kde sám prezident NKÚ vystupuje jako obviněný. Dále kárně obviněný zpochybnil ve stížností napadeném usnesení odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2007, sp. zn. 4 Tz 90/2006, s tím, že kárná komora cituje toto usnesení pouze neúplně a pomíjí jeho další obsah. Ke zbývajícím členům Kárné komory NKÚ (tj. soudců Nejvyššího soudu - JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jana Bláhy) uvedl, že v jejich případě je dána objektivní důvodná pochybnost o jejich nepodjatosti vzhledem k tomu, že dle kárného řádu rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ Nejvyšší soud, což znamená, že stejným soudcům, kteří jsou členy Kárné komory NKÚ, může být přidělena věc týkající se odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ, tedy proti jejich vlastnímu rozhodnutí. Takovou to situaci považuje na rozpornou s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedené kárně obviněný závěrem své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Kárné komory NKÚ zrušil a znovu rozhodl ve věci tak, že předseda a členové Kárné komory NKÚ jsou v souladu s §8 odst. 1 kárného řádu NKÚ vyloučeni z projednávání a rozhodování příslušné věci. Současně kárně obviněný uvedl, že právní úprava kárného řízení týkajícího kárných provinění prezidenta, viceprezidenta a členů NKÚ by mohla být v rozporu s ústavním pořádkem České republiky, proto navrhl, aby řízení o této stížnosti bylo podle §255 odst. 2 tr. ř. per analogiam přerušeno a věc byla předložena k posouzení Ústavnímu soudu.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu předně podotýká, že kárně obviněný Ing. F. D. ve stížnosti proti usnesení Kárné komory NKÚ ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 341/09-NKU20/43/09, pouze zopakoval námitky uplatněné v podání ze dne 6. 8. 2010, kterým uplatnil námitku podjatosti vůči předsedovi a členům Kárné komory NKÚ, přičemž Kárná komora NKÚ se s uplatněnými námitkami ve stížností napadeném usnesení řádně a dostatečně vypořádala.
Podle ustanovení §39 odst. 2 zákona č. 166/1993 Sb. o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů, platí pro řízení před Kárnou komorou kárný řád.
Podle ustanovení §8 odst. 1 kárného řádu NKÚ je člen Kárné komory vyloučen z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, ke kárně odpovědné osobě, proti níž se kárné řízení vede, k jejímu obhájci nebo osobám, kterých se úkon přímo dotýká, lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti. Důvod podjatosti může uplatnit též kárně odpovědná osoba, proti níž byl podán návrh na zahájení kárného řízení, jakož i osoba nebo orgán, který návrh podal.
Není pochyb o tom, že předpokladem zajištění záruk každého správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v jakémkoliv řízení (tedy i v řízení kárném) jednala a rozhodovala osoba nepodjatá, která nemá žádný osobní vztah k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon dotýká, popř. k jejich zástupcům.
V souladu s tím kárný řád NKÚ konstruuje jako důvody vyloučení člena Kárné komory NKÚ jeho poměr k věci, k osobě proti níž se kárné řízení vede, k jejímu obhájci nebo osobám, kterých se úkon přímo dotýká. K tomu, aby byl člen Kárné komory NKÚ vyloučen z rozhodování věci, musí být tedy zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Není tedy možno vycházet z toho, že k vyloučení člena Kárné komory NKÚ postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o jeho nepodjatosti, k takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr člena Kárné komory NKÚ k věci, k osobě proti níž se kárné řízení vede, k jejímu obhájci nebo osobám, kterých se úkon přímo dotýká, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost člena Kárné komory NKÚ nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
V případě projednávané věci je podjatost předsedy Kárné komory NKÚ (viceprezidenta NKÚ Ing. Miloslava Kaly) vůči kárně obviněnému (prezidentovi NKÚ Ing. F. D.) spatřována v jejich vzájemném vztahu v rámci vnitřní hierarchie NKÚ a v nepřátelství mezi nimi, kdy jako důkaz nepřátelství kárně obviněný uvedl výše zmíněnou citaci reakce předsedy Kárné komory NKÚ na adresu kárně obviněného na zasedání Kolegia NKÚ dne 1. 2. 2010.
V civilním či trestním řízení může být podle ustálené judikatury poměr soudce k účastníkům řízení založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Tuto obecnou definici lze nepochybně aplikovat i pro řízení kárné, kde půjde o poměr člena Kárné komory NKÚ k osobě, proti níž se kárné řízení vede.
Nejvyšší soud České republiky však dospěl k závěru, že v předmětné věci se o žádný z uvedených případů (tj. vztah příbuzenský nebo jemu obdobný, vztah přátelský či zjevně nepřátelský, popř. vztah ekonomické závislosti) nejedná. Jak již bylo uvedeno v usnesení Kárné komory NKÚ ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, vztah mezi prezidentem a viceprezidentem NKÚ nelze charakterizovat jako typický vztah nadřízenosti a podřízenosti, který je jinak obvyklý v pracovněprávních vztazích. Tento vztah je založen na kolegiálním spolurozhodování dvou suverénních ústavních činitelů. Současně však z ustanovení §38 odst. 3 zákona č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že směřuje-li návrh na zahájení kárného řízení proti prezidentovi Úřadu, předsedá Kárné komoře Úřadu viceprezident Úřadu. Polemika o tom, zda je zákonná úprava vztahu mezi prezidentem a viceprezidentem NKÚ vyhovující, je v této fázi řízení bezpředmětná a v tomto směru je třeba i odkaz kárně obviněného na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 441/04, považovat za irelevantní.
Pokud se týká konfliktu kárně obviněného a předsedy Kárné komory NKÚ, kdy předseda Kárné komory NKÚ měl kárně obviněnému sdělit: „ doposud jsem se choval korektně, od dneška to končí “, Nejvyšší soud České republiky se v posuzování této otázky ztotožnil s názorem Kárné komory NKÚ uvedeným ve stížností napadeném usnesení, totiž že pouze na základě zmíněného konfliktu není možno usuzovat na nepřátelství ze strany předsedy Kárné komory NKÚ vůči kárně obviněnému, resp. nepřátelství takové povahy a intenzity, že by bylo důvodné pochybovat, zda předseda Kárné komory NKÚ bude moci ve věci nestranně a nezávisle rozhodnout. Okolnost, že na zasedání Kolegia NKÚ dne 1. 2. 2010 došlo k výměně názorů mezi prezidentem a viceprezidentem NKÚ, není možno dle názoru Nejvyššího soudu České republiky považovat za důvod k pochybnostem o nestranném rozhodování předsedy Kárné komory NKÚ Ing. Miloslava Kaly.
Kárně obviněný ve stížnosti proti usnesení Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, současně namítl, že i u dalších členů Kárné komory NKÚ, tj. soudců Nejvyššího soudu JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jana Bláhy, je rovněž dána objektivní důvodná pochybnost o jejich nepodjatosti, a to s ohledem na skutečnost, že dle kárného řádu rozhoduje o odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ Nejvyšší soud, což znamená, že soudcům, kteří jsou současně členy Kárné komory NKÚ, může být přidělena věc týkající se odvolání proti rozhodnutí Kárné komory NKÚ, tedy proti jejich vlastnímu rozhodnutí, čímž dochází ke konfliktu a v rozporu s ustanovením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Na tomto místě je třeba odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 15/2010, kterým Ústavní soud zamítl návrh na zrušení ustanovení §43 odst. 2 zák. č. 166/1993 Sb., o NKÚ, ve znění pozdějších předpisů v části „k Nejvyššímu soudu“. V odůvodnění svého rozhodnutí Ústavní soud mimo jiné uvedl, že: „ postavení soudců Nejvyššího soudu v rámci kárného řízení NKÚ jako orgánu rozhodujícího v obou stupních kárného řízení NKÚ vyplývá ze specifického poslání NKÚ jako nezávislého kontrolního orgánu, jehož existence vychází přímo z Ústavy (čl. 97), a tím i specifické úpravy kárné odpovědnosti a kárného řízení před NKÚ. NKÚ plní svoji funkci samostatně a není závislý ani na moci zákonodárné (parlamentu) ani na moci exekutivní (vládě) tak, aby byly eliminovány politické vlivy na jeho činnost. Bylo zcela na vůli zákonodárce rozhodnout o složení Kárné komory NKÚ i o tom, jaký soud bude rozhodovat o podaných opravných prostředcích, neboť primárním je především požadavek vrcholného a nestranného orgánu, který v případě Nejvyššího soudu byl splněn. K tomu je třeba rovněž poznamenat, že v roce 1993, kdy byla úprava kárného řízení před NKÚ schvalována, byla kupř. kárná odpovědnost soudců upravena zákonem č. 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, přičemž s účinností od 1. ledna 1993 platilo, že o odvoláních rozhodoval, šlo-li o odvolání proti rozhodnutí kárného senátu vyššího vojenského soudu nebo vrchního soudu, kárný senát Nejvyššího soudu [ustanovení §18 odst. 3 písm. b)]. Za stavu, kdy na jedné straně předseda Nejvyššího soudu JUDr. Otakar Motejl jmenoval za členy Kárné komory NKÚ dne 23. července 1993 JUDr. Pavla Kučeru a dne 24. listopadu 1993 JUDr. Karla Hasche, za náhradníka pak dne 23. července 1993 JUDr. Františka Púryho a předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová jmenovala náhradníkem dne 22. října 2009 JUDr. Jana Bláhu a na druhé straně jsou dle rozvrhu práce Nejvyššího soudu na dobu od 1. ledna 2010 do 31. 12. 2010 členy zvláštního senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu soudci JUDr. Jiří Pácal, JUDr. Petr Šabata a JUDr. Vladimír Veselý, nelze bez dalšího dovodit ani případnou podjatost soudců Nejvyššího soudu. Lze proto uzavřít, že navrhovatelem tvrzené právo jednotlivce na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy není porušeno, neboť členy Kárné komory NKÚ a členy zvláštního senátu Nejvyššího soudu nejsou titíž soudci .“
Vzhledem ke skutečnosti, že kárně obviněný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by byly důvodem pro vyloučení soudců Nejvyššího soudu JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jana Bláhy z projednávání a rozhodnutí příslušné věci a vzhledem k výše citovaným závěrům Ústavního soudu je třeba považovat uplatněnou námitku podjatosti jmenovaných soudců za neopodstatněnou.
V posuzovaném případě tedy nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti předsedy Kárné komory NKÚ Ing. Miloslava Kaly a shora jmenovaných členů Kárné komory NKÚ JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Františka Púryho.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. za použití §21 kárného řádu NKÚ stížnost kárně obviněného Ing. F. D. proti usnesení Kárné komory Nejvyššího kontrolního úřadu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 706/09-NKU20/7/10, zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu
JUDr. Petr Šabata