ECLI:CZ:NS:2011:11.ND.68.2011.2
sp. zn. 11 Nd 68/2011-4
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Aleše Flídra ve věci žalobkyň I. B. , a J. K. , a žalovaných K. H. , M. H. , a R. V. , o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 187/2004, u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 604/2008, a u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 22 Cdo 1085/2010, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Jiří Spáčil a JUDr. František Balák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 22 Cdo 1085/2010.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 12. února 2011 si žalovaní J. a R. V. stěžují na práci Nejvyššího soudu ve věci projednávání dovolání žalobkyň J. K. a I. B. Věc byla přidělena soudcům Nejvyššího soudu České republiky senátu č. 22, kteří, jak žalovaní zjistili z internetových stránek ministerstva spravedlnosti, byli předlistopadovými členy KSČ. Mimo jiné jim byl další člen Nejvyššího soudu – příjmenovec (pravděpodobně příbuzný) žalujících – respektive jejich zastupující advokátní kanceláře. Žalovaní považují za nemorální, aby bývalí příslušníci partaje, která je kdysi trestala za to, že nechtěli pod jejím chomoutem žít rozhodovali o nich. Dle jejich názoru zase budou rozhodovat podobní příslušníci úřednického aparátu, kteří byli u samého počátku chyby, která se jejich vinou stala. Dále ve svém podání popisují, jakých pochybení se vůči nim státní aparát dopouštěl. Dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky došlo s neodůvodněným prodlením až v březnu 2010, tedy půl roku po vynesení pravomocného rozsudku. To opět svědčí o tom, že není žádná vůle ze strany státu a „jimi“ řízených organizací o rychlou nápravu věcí. Spor přitom trvá od roku 2004. Upozorňují dále na prodlevy v následném soudním sporu. Proto se obrací na všechny, kam tento dopis zasílají s prosbou o pomoc v nápravě věci – tedy mít možnost užívat jejich majetek, což jim bylo českými úřady znemožněno.
Senát 22 Cdo Nejvyššího soudu České republiky předložil věc senátu 11 Nd téhož soudu, který je podle rozvrhu práce příslušným rozhodovat o případných námitkách podjatosti vůči civilním senátům Nejvyššího soudu České republiky. Soudci JUDr. Jiří Spáčil a JUDr. František Balák pak připojili svá vyjádření ve kterých uvádějí, že k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a není jim známa žádná jiná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodování dané věci. Třetí člen senátu Mgr. Michal Králík, Ph.D. členem či kandidátem KSČ nebyl, tedy vznesená námitka se vůči němu nevztahuje.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). O námitkách podjatosti vůči civilním senátům Nejvyššího soudu České republiky rozhoduje dle rozvrhu práce tohoto soudu senátu 11 Nd Nejvyššího soudu České republiky.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Námitka podjatosti jmenovaných soudců Nejvyššího soudu České republiky byla v dané věci vznesena z důvodu jejich členství v KSČ. Podanou námitku je však nutno považovat za právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení §60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.
V posuzovaném případě tak nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Nejvyššího soudu České republiky. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům, jak vyplývá z jejich vyjádření, žádný vztah z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci a takový vztah nelze dovodit ani z tvrzení žalovaných, že by o nich měli rozhodovat podobní příslušníci úřednického aparátu, kteří stáli na počátku chyby, která se jich vinou stala. Členství v KSČ u jmenovaných soudců samo o sobě nevypovídá nic o vztahu těchto soudců k účastníkům řízení a k projednávané věci a nelze z něho dovodit, že by bylo způsobilé ovlivnit jejich nestranné rozhodování. Uvedený důvod nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.
Případné členství či kandidatura na členství v bývalé Komunistické straně Československa není důvodem ke konstatování, že jmenovaní soudci nebudou schopni v projednávané věci nepodjatě rozhodnout. Nejvyšší soud České republiky tudíž vznesenou námitku podjatosti neshledal důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
V návaznosti navíc uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že soudci tohoto soudu JUDr. Jiří Spáčil a JUDr. František Balák nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 187/2004 a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 604/2008. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalovanými rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3 věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík
Vypracoval:
JUDr. Aleš F l í d r