ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.116.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 116/2010-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. února 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. L. rozsudkem Obvodního soudu Mnichov, Spolková republika Německo, ze dne 3. 4. 2009, sp. zn. 852 Ls 231 Js 36 260/08, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin krádeže podle §§243 odst. 1 bod 1, 242 odst. 1 a 25 odst. 2 německého trestního zákoníku, k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Mnichov ze dne 3. 4. 2009 byl A. L. uznán vinným trestným činem krádeže spáchaným ve spolupachatelství a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Mnichov tím, že dne 26. 5. 2008 přicestoval společně s dalšími dvěma spolupachateli na spolkové území osobním vozem Škoda Octavia české SPZ, aby zde odcizili nějaký osobní vůz značky Audi. Zatímco odsouzený řídil uvedené vozidlo, jeden ze spoluobviněných dne 27. 5. 2008 mezi 13.30 a 15.30 hod. v M. v G. otevřel pomocí zámkového bodla odstavený osobní vůz značky Audi A6, poškozeného L. W. v hodnotě nejméně 7 000 €. Vůz hodlali prodat na černém trhu. Další spoluobviněný s ním pak jel do České republiky.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 12. 2010, pod č. j. 1379/2009–MOT–T/12, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený A. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně především vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti ve spolupachatelství), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch