ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.13.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 13/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. února 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky K. Č., rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 10 Ls 810 Js 36094/06, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 3 Ns 810 Js 36094/06, a to pro trestný čin nedovoleného dovozu omamných látek podle §30 odst. 1 č. 4, §29a odst. 1 č. 2, §1 odst. 1, §3 odst. 1 č. 1, příloha 3 a §33 odst. 2 zákona o omamných látkách Spolkové republiky Německo, a §52 a §74 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 4 (čtyř) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu v Chemnitz, Spolková republika Německo, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Chemnitz, Spolková republika, jenž nabyl právní moci dne 17. 6. 2008, byl K. Č. uznán vinným trestným činem nedovoleného dovozu omamných látek podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a čtyř měsíců.
Podle zjištění německých soudů se K. Č. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že dne 18. 10. 2006 dovezl z Nizozemí přes Aachen, Siegen, Geissen a Erfurt až na hraniční přechod R. do Spolkové republiky Německo v 37 bílých balíčcích celkem 545,7 gramů kokainu s minimálním obsahem účinné látky 245,07 gramů tak, že tuto látku měl ukrytou ve středové opěrce rukou osobního auta Audi 4, které převážel na transportním vozidle Citroen, reg. zn. …., a který předtím koupil v M. za 13 600 Euro s tím, aby tento kokain se ziskem prodal v České republice, přičemž k obchodování s touto omamnou látkou neměl žádné potřebné oprávnění.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu především vyplývá, že K. Č. je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (v současné době by jeho jednání naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. Č. se dopustil závažné trestné činnosti, k jejímuž stíhání zavazují Českou republiku i mezinárodní úmluvy. Nelze přehlédnout množství a povahu dovezené drogy, způsob spáchání předmětné trestné činnosti a rovněž tak skutečnost, že jednal se záměrem se obohatit z jejího ilegálního prodeje. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík