ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.147.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 147/2011-9
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 6. prosince 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o jiném odsouzení občana České republiky R. V. , rozsudkem Obvodového soudu v Magdeburgu, Spolková republika Německo, ze dne 23. února 2009, sp. zn. 15 Ls 134 Js 16214/08.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu v Magdeburgu, Spolková republika Německo, ze dne 23. února 2009, sp. zn. 15 Ls 134 Js 16214/08, jenž nabyl téhož dne právní moci, byl odsouzený R. V. uznán vinným trestným činem krádeže, trestným činem porušování domovní svobody, trestným činem opilství v silničním provozu a trestný činem maření výkonu rozhodnutí podle §123, §242 odst. 1, §248a, §265a, §22, §23 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců, se zahrnutím trestu z trestního příkazu Obvodového soudu v Helmstedtu, Spolková republika Německo, ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 15 Cs 106 Js 33972/08.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený R. V. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
- se v období od 2. ledna do 22. února 2008, v celkem šesti případech, v M., Spolková republika Německo, v prodejnách různých firem (Kaufland, NETTO, ALDI GmBh & Co. KG a Rewe – Markt Sommer v. o. s.), z regálu nebo z výlohy zmocnil spotřebního zboží – různých značek alkoholu, celkem přibližně v hodnotě 63,21 EUR, a to tak, že je schoval pod své oblečení nebo do svého batohu a kolem pokladny prošel se zbožím bez zaplacení,
- dne 20. března 2008 kolem 23.40 hod vstoupil do Rewe Marketu v Allee-Center, M., Spolková republika Německo, přestože mu byl v minulosti opakovaně (naposledy dne 12. prosince 2007) do prostor domu zakázán vstup,
- dne 2. června 2008 kolem 21.00 hod jel po A., M., Spolková republika Německo, na jízdním kole, přičemž měl v krvi přibližně 2,95 ‰ alkoholu,
- dne 19. dubna 2008 přibližně v 10.35 hod v M., Spolková republika Německo, použil ve směru od N. B. tramvajovou linku č. 1, aniž by u sebe měl platnou jízdenku, která by ho opravňovala k přepravě.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba připomenout, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Odsouzení se však týká skutků, které nevykazují znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky, tedy znaky některé skutkové podstaty trestného činu v trestním zákoníku, a není tak splněna ani formální podmínka zápisu cizozemského odsouzení do evidence Rejstříku trestů spočívající ve smyslu §4 odst. 2 zákona v oboustranné trestnosti činu, pro nějž byl český občan cizím soudem odsouzen. Za této situace už je bezpředmětné zabývat se závažností trestné činnosti odsouzeného (materiální podmínka zápisu).
Na základě výše uvedeného popisu činu odsouzeného R. V. je totiž zřejmé, že z pohledu německého práva mělo jeho trestně právně relevantní jednání spočívat jednak v tom, že se v několika prodejnách v M. zmocnil spotřebního zboží – lahví alkoholu, jejichž celková hodnota dosáhla přibližně výše 63,- EUR, v tom, že vstoupil do prostor jedné z prodejen, kde mu byl v minulosti zakázán vstup, dále (bez dalšího) jel na jízdním kole s přibližně 2,95 ‰ alkoholu v krvi a konečně použil jednu z m. tramvajových linek, aniž by měl jízdní doklad opravňující ho k přepravě. Tato jednání obviněného by podle právního řádu České republiky nenaplnila znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.
Pokud jde o první výše popsaný skutek obviněného, právní kvalifikace tohoto jednání jako trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku by přicházela v úvahu pouze tehdy, pokud by alespoň celková škoda jednáním způsobená dosáhla hodnoty škody nikoli nepatrné – tj. alespoň 5 000,- Kč (srov. §138 odst. 1 tr. zákoníku), což ovšem není posuzovaný případ odsouzeného.
Pokud jde o vstup odsouzeného do prostor prodejny, kam mu byl dříve zakázán přístup, z popisu skutku nevyplývá jaké povahy tento zákaz vstupu byl, tedy zda se jednalo o zákaz daný odsouzenému soukromým subjektem – vlastníkem, popř. provozovatelem prodejny nebo šlo o zákaz uložený mu některým správním nebo justičním orgánem (vztahující se např. na celý M. nebo Spolkovou republiku Německo), což lze ovšem vzhledem k popisu ostatních skutků, jichž se odsouzený dopustil, prakticky vyloučit. Jednání odsouzeného tedy nelze podřadit pod nabízející se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku.
Pokud jde o jízdu odsouzeného na jízdním kole pod vlivem alkoholu, který v jeho krvi dosahoval hodnoty 2,95 ‰, ani tady nejde o jednání, které by naplňovalo skutkovou podstatu trestného činu ohrožení pod vlivem látky podle §274 tr. zákoníku. Jízda na jízdním kole ve stavu podnapilosti není činností, při které by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku ve smyslu uvedeného ustanovení. Jízdní kolo totiž v důsledku své konstrukce, malé váhy a zejména nedostatků motorické síly nemá značnější kinetickou energii (srov. rozhodnutí č. 1/1966 Sb. rozh. tr.). Způsobí-li nicméně cyklista v podnapilosti škodu nebo jiný trestně právně relevantní následek, jeho odpovědnost podle některého z poruchových trestných činů není vyloučena. To ovšem není případ odsouzeného, neboť z popisu skutku obsaženém v předloženém rozhodnutí žádné další okolnosti ani následky tohoto jeho jednání nevyplývají.
Konečně pokud jde o jízdu odsouzeného jednou z m. tramvajových linek bez platné jízdenky, toto jeho jednání by mohlo být považováno za trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by škoda jednáním způsobená dosáhla výše škody nikoli nepatrné, tj. 5 000,- Kč. Tyto okolnosti ovšem z popisu skutku nevyplývají a vzhledem k povaze jednání odsouzeného (šlo o jednu jízdu prostředkem městské hromadné dopravy) je nelze ani předpokládat.
Pro úplnost je třeba uvést, že podmínka oboustranné trestnosti činu nebyla shledána splněnou ani ohledně trestné činnosti, pro kterou byl R. V. odsouzen trestním příkazem Obvodového soudu v Helmstedtu, Spolková republika Německo, ze dne 1. srpna 2008, sp. zn. 15 Cs 106 Js 33972/08, z něhož uložený trest byl zahrnut do trestu odsouzeného v nyní předložené věci. Trestná činnost odsouzeného zde spočívala v podstatě v tom, že se jednak dne 14. června 2008 kolem 12.20 hod v H., Spolková republika Německo, v prodejně Penny na E., blíže nezjištěným způsobem zmocnil dvou balíčků tabáku celkem v hodnotě 6,80 EUR a jednak dne 18. června 2008 kolem 14.55 hod v H., Spolková republika Německo, přelepil čtyři nezálohované lahve etiketami zálohy a v REWE Marketu na M. je pak vhodil do automatu na láhve v úmyslu za ně neoprávněně získat zálohu, což se mu nepodařilo, neboť automat vhozené láhve neakceptoval. Ani tato trestná činnost odsouzeného by podle právního řádu České republiky nenaplnila znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Ač toto jednání odsouzeného většinou znaků naplňuje skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v prvním případě) a skutkovou podstatu trestného činu podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku (ve druhém případě), k tomu aby jednání odsouzeného mohlo být takto posouzeno, chybí v obou případech naplnění znaku způsobené škody, a to alespoň ve výši škody nikoli nepatrné, tj. 5 000,- Kč.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík