ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.160.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 160/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 16. prosince 2011 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle §397 odst. 3 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny obviněného G. K. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 14 To 150/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 423/2010, a rozhodl podle §397 odst. 1 tr. ř. takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 14 To 150/2011 se doplňuje o výrok:
Není přípustné vydání občana Ukrajiny jménem G. K., toho času v předběžné vazbě ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, do Gruzie k trestnímu stíhání pro trestný čin příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí (vor v zakoně) podle článku 223 §2 trestního zákoníku Gruzie, pro skutek podle kterého se měl jako vedoucí osoba zločinecké skupiny aktivně účastnit nejméně od prosince 2005 do 10. října 2009 z Ukrajiny vedení nebo ovládání aktivity kriminálních kruhů, což je skupina lidí žijících podle pravidel jimi přijatých a uznávaných, jejichž účelem je získat prospěch pro ně samé nebo pro jiné prostřednictvím hrozeb, zastrašováním, nátlakem, pravidlem mlčení, řešením rozporů kriminálním způsobem, získáváním mladých lidí a pácháním zločinů nebo nabádáním jiných k páchání zločinů.
Odůvodnění:
Úřad nejvyššího státního zástupce Ministerstva spravedlnosti Gruzie požádal dopisem doručeným Ministerstvu spravedlnosti České republiky dne 25. 3. 2010, sp. zn. 22. 3. 2010/18, o vydání G. K., státního občana Ukrajiny, k trestnímu stíhání pro trestné činy příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí podle čl. 223 §2 a vydírání podle čl. 18 §2 a), c) trestního zákoníku Gruzie, kterých se měl dopustit tím, že se měl ve svém postavení zločince organizujícího podsvětí a s využitím svého vedoucího kriminálního postavení spolu s R. R. a třemi dalšími neustanovenými osobami rozhodnout získat majetek velkého rozsahu vydíráním G. K., rektora Gruzínské národní univerzity. Za tím účelem společník G. K. R. R. a tři dosud neustanovené osoby v době od 11. 10. 2009 do konce prosince 2009 podle pokynu G. K. volali pravidelně G. K. mobilním telefonem a požadovali 200 000 € a vyhrožovali mu zabitím. Poté mu výše uvedené osoby slíbily, že ho nechají na pokoji, když jim dá 50 000 €, a pro jeho jistotu navrhly, aby o tom osobně promluvil s R. R. a jeho společníkem, osobou ve vedoucím postavení v kriminálním prostředí. Podle plánu vydávaný G. K. kontaktoval dne 30. 12. 2009 G. K. mobilním telefonem a s použitím pravidel kriminálního podsvětí kategoricky požadoval dodání peněz, které po něm požadoval již dříve. Navíc G. K. vyjádřil svou nelibost nad tím, že jako vedoucí postava v kriminálním prostředí je vyrušován touto záležitostí a sdělil G. K., aby předal částku osobě, která bude vystupovat jeho jménem. Přitom se podle žádosti Úřadu nejvyššího státního zástupce Ministerstva spravedlnosti Gruzie o vydání G. K. měl dopustit trestného činu příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí (vor v zakone) podle čl. 223 §2 trestního zákoníku Gruzie, a to jako vedoucí osoba zločinecké skupiny aktivně se účastnící nejméně od prosince 2005 z Ukrajiny vedení nebo ovládání aktivity kriminálních kruhů, tedy skupiny lidí žijících podle pravidel jimi přijatých a uznávaných, jejichž účelem je získat prospěch pro ně samé nebo pro jiné prostřednictvím hrozeb, zastrašování, nátlakem, pravidlem mlčení, řešení rozporů kriminálním způsobem, získáváním mladých lidí a pácháním zločinů nebo nabádání jiných k páchání zločinů.
Věc je předkládána Nejvyššímu soudu České republiky k přezkoumání §397 odst. 3 tr. ř. podruhé.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 7. 2010, č. j. Nt 423/2010-363, rozhodl podle ustanovení §397 odst. 1 trestního řádu, že vydání G. K. k trestnímu stíhání do Gruzie není přípustné a že se jmenovaný propouští z předběžné vazby na svobodu. Na základě stížnosti podané státní zástupkyní Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 14 To 17/2010, zrušil napadené rozhodnutí v obou výrocích a rozhodl podle §397 odst. 1 trestního řádu, že vydání jmenovaného je přípustné. Ministr spravedlnosti s odkazem na ustanovení §397 odst. 3 trestního řádu předložil dne 9. 12. 2010 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky k přezkoumání uvedených rozhodnutí. Opravný prostředek ministra spravedlnosti byl shledán důvodným, Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 11 Tcu 113/2010, zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 14 To 17/2010, a jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2010, č. j. Nt 423/2010-363, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
V novém řízení po rozhodnutí Nejvyššího soudu Městský soud v Praze rozhodl podle §391 odst. 1 tr. ř. usnesením z 26. července 2011, č. j. Nt 423/2010-721 tak, že z důvodu uvedeného v §393 písm. n) odst. 2 tr. ř. není přípustné vydání G. K. a podle §392 odst. 2 tr. ř. jmenovaného propustil z předběžné vazby na svobodu.
Na základě stížnosti, kterou podal státní zástupce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 14 To 150/2011, uvedené rozhodnutí v obou výrocích zrušil a rozhodnuto tak, že vydání G. K. do Gruzie je přípustné pro skutek spočívající v tom, že v postavení zločince organizujícího podsvětí s využitím svého vedoucího postavení se rozhodl s R. R. a dalšími třemi neindetifikovanými osobami získat majetek velkého rozsahu vydíráním G. K. rektora Gruzínské národní univerzity v T. a za tím účelem od 11. října 2009 do konce prosince 2009 prostřednictvím R. R. a dalších tří neustanovených osob opakovaně telefonicky komunikoval s rektorem Gruzínské národní univerzity v T. G. K. a pod pohrůžkou zabití na něm požadovali 200 000 eur, pak mu slíbili, že ho nechají na pokoji po zaplacení 50 000 eur, slíbili mu rozmluvu s R. R. a jeho společníkem-osobou s vedoucím postavením v kriminálním prostředí a pak ho podle plánu 30. 12. 2009 G. K. telefonicky kontaktoval a kategoricky požadoval tyto peníze s tím, že nelibě nese, že se touto záležitostí musí zabývat sám jako vedoucí postava kriminálního prostředí a vyzval G. K., aby částku předal osobě, která bude vystupovat jeho jménem, čímž se měl dopustit trestných činů vydírání podle čl. 181 §2 a), c) trestního zákoníku Gruzie a příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí podle čl. 223 §2 trestního zákoníku Gruzie.
Nyní ministr spravedlnosti ve svém opravném prostředku uvádí, že Vrchnímu soudu v Praze je třeba vytknout, že nenapravil své předchozí rozhodnutí ze dne 7. 10. 2010 tak, aby bylo z výroku usnesení o přípustnosti vydání patrno, pro které trestné činy, vymezené popisem příslušných skutků, ohledně nichž bylo vydání gruzínskou stranou žádáno, je vydání přípustné a pro které není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 1995, sp. zn. Tcnu 8/95, podle něhož soud musí ve výroku popsat skutek, pro který má být určitá osoba vydána tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem). Takové rozlišení výrok usnesení neobsahuje.
Podle názoru ministra spravedlnosti Vrchní soud v Praze ve svém novém rozhodnutí výrok o přípustnosti vydání jmenovaného časově a věcně omezil pouze na skutky v období týkajícím se vydírání rektora K. od 11. října 2009 do konce prosince 2009 podle čl. 181 §2 a), c) trestního zákoníku Gruzie, naplňující skutkovou podstatu trestného činu vydírání odpovídající ustanovení §235 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a d) trestního zákona, popřípadě §175 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) nového trestního zákona č. 40/2009 Sb. Přestože Vrchní soud v Praze na straně 8 ve druhém odstavci odůvodnění svého usnesení o přípustnosti vydání ze dne 8. 9. 2011 správně konstatoval, že není možno popis skutku rozšiřovat i pokud jde o činnost G. K. jako vedoucí osoby kriminálního podsvětí, neboť takto dostačující popis nebyl ani prostřednictvím dodatkových informací gruzínskou stranou předložen, podle názoru ministra spravedlnosti nedůvodně vyslovil ve výroku svého usnesení přípustnost vydání G. K. i pro jednání, které má naplňovat skutkovou podstatu trestného činu příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí podle čl. 223 §2 trestního zákona Gruzie. I když je právní kvalifikace trestné činnosti věcí právního posouzení gruzínských orgánů, nespočívá rozsah skutků, pro které je možno trestně stíhat jmenovaného G. K. v Gruzii v případě jeho vydání, na libovůli gruzínské strany, ale řídí se jednak popisem takových skutků, které Gruzie jako dožadující strana v souladu s čl. 12 odst. 2 písm. b) Úmluvy poskytla, a dále zásadou speciality uvedenou v článku 14 Úmluvy. V rámci rozhodování České republiky jako dožádaného státu o přípustnosti vydání musí být trestná činnost (tedy skutky naplňující skutkovou podstatu konkrétních trestných činů) dostatečně specifikována, což se u trestného činu příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí, který by odpovídal podle práva České republiky skutkovým podstatám trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění novel, případně zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle §361 odst. 1 zák. č. 40/2009 Sb. nestalo ani po opakovaném vyžádání dodatkových informací od gruzínské strany. Proto podle názoru ministra nemůže být vydání jmenovaného G. K. pro trestný čin příslušnosti ke zločinům organizujícím podsvětí přípustné, což výrok usnesení soudu měl obsahovat.
Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 7. 2011 č. j. Nt 423/2010-721, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 14 To 150/2011, zrušil a rozhodl podle §397 odst. 1 tr. ř. takto: I.
Je přípustné vydání občana Ukrajiny jménem G. K., t. č. v předběžné vazbě ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, do Gruzie k trestnímu stíhání pro trestný čin kvalifikovaný jako vydírání podle č. 181 §2 a), c), trestního zákoníku Gruzie, jehož se měl dopustit s využitím svého kriminálního vedoucího postavení tím, že se spolu s R. R. a třemi dalšími, dosud neustanovenými osobami rozhodli získat majetek velkého rozsahu vydíráním G. K., rektora Gruzínské národní univerzity a za tím účelem R. R., společník G. K. a tři další dosud neustanovené osoby v době od 11. 12. 2009 do konce prosince 2009 podle pokynů G. K. volali pravidelně G. K. mobilním telefonem, požadovali 200 tisíc EUR a vyhrožovali mu zabitím. Poté mu výše uvedené osoby slíbily, že ho nechají na pokoji, když jim dá 50 tisíc EUR a pro jeho větší jistotu navrhly, aby o tom osobně promluvil s R. R. a jeho společníkem, osobou ve vedoucím postavení v kriminálním prostředí. Podle plánu vydávaným G. K. kontaktoval dne 30. 12. 2009 G. K. mobilním telefonem a s použitím pravidel kriminálního podsvětí kategoricky požadoval dodání peněz, které po něm požadoval již dříve. Navíc G. K. vyjádřil svou nelibost nad tím, že jako vedoucí postava v kriminálním prostředí je vyrušován touto záležitostí a sdělil G. K., aby předal peníze osobě, která bude vystupovat jeho jménem.
II.
Není přípustné vydání občana Ukrajiny jménem G. K. t. č. v předběžné vazbě ve Vazební věznici Praha 4 - Pankrác, do Gruzie k trestnímu stíhání pro trestný čin příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí (vor v zakoně) podle článku 223 §2 tr. zákoníku Gruzie, tedy že se měl jako vedoucí osoba zločinecké skupiny aktivně účastnit nejméně od prosince 2005 do konce prosince 2009 z Ukrajiny vedení nebo ovládání kriminální aktivity kriminálních kruhů, což je skupina lidí žijící podle pravidel jimi přijatých a uznávaných, jejichž účelem je získat prospěch pro ně samé nebo pro jiné prostřednictvím hrozeb, zastrašováním, nátlakem, pravidlem mlčení, řešení rozporů kriminálním způsobem, získáváním mladých lidí a pácháním zločinů nebo nabádání jiných k páchání zločinů.
Nejvyšší soud přezkoumal napadaná rozhodnutí v rozsahu a z důvodů uvedených v opravném prostředku ministra spravedlnosti a dospěl k závěru, že námitky jsou v dále naznačeném směru opodstatněné.
Především je třeba připomenout, že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. 9. 2010, sp. zn. 14 To 17/2010, kdy poprvé rozhodl, že vydání obviněného je přípustné, trestnou činnost obviněného ve výroku svého rozhodnutí popsal tak, že G. K. jako vedoucí osoba zločinecké skupiny, aktivně se účastnící nejméně od prosince 2005 z Ukrajiny vedení nebo ovládání aktivity kriminálních kruhů, tedy skupiny lidí žijících dle pravidel jimi přijatých a uznávaných, jejich účelem je získat prospěch pro ně samé nebo pro jiné prostřednictvím hrozeb, zastrašování, nátlakem, pravidlem mlčení, řešením, rozporů kriminálním způsobem, získáváním mladých lidí a pácháním zločinů nebo nabádáním jiných páchat zločin, když také od 11. 10. 2009 do konce prosince 2009 prostřednictvím R. R. a dalších tří zatím neustanovených osob opakovaně telefonicky komunikoval s rektorem Gruzínské národní univerzity v T. G. K. a pod pohrůžkou zabití na něm požadovali 200 000 €, pak mu slíbili, že ho nechají na pokoji po zaplacení 50 000 €, slíbili mu rozmluvu s G. K. a R. R. a 30. 12. 2009 ho G. K. z Ukrajiny telefonicky kontaktoval a kategoricky požadoval tyto peníze s tím, že nelibě nese, že se touto záležitostí musí zabývat sám jako vedoucí postava kriminálního prostředí a vyzval G. K., aby částku předal osobě, která bude vystupovat jeho jménem.
Nejvyšší soud k tomu uvedl ve svém prvním rozhodnutí ve věci, že v žádosti o vydání i v ostatních extradičních materiálech chybí dostatečně specifikovaný popis skutku kvalifikovaného gruzínskou stranou jako trestný čin příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí podle čl. 223 §2 trestního zákoníku Gruzie. Tento popis se omezuje jen na obecné okolnosti. Je pak zřejmé, že z tohoto hlediska rozhodovaly oba soudy České republiky na základě neúplných podkladů, což ostatně vyplývá i z popisu skutkových okolností ve výrocích jejich rozhodnutí. K doplnění popisu skutku vrchním soudem nad rámec rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud dodal, že uvádí i některé skutečnosti, které byly v žádosti o vydání použity jako vysvětlení charakteru trestné činnosti, která je zařazena v trestním zákoníku Gruzie jako trestný čin příslušnosti ke zločincům organizujícím podsvětí, a týkaly se tedy odkazu na právní předpisy nikoli popisu konkrétního skutku (čl. 12 odst. 2 písm. b) Úmluvy. Závěr vrchního soudu, že předmětný čin by naplňoval znaky zločinu účasti na zločinecké skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku, je přinejmenším předčasný. V případě organizované zločinecké skupiny totiž musí jít o stálé společenství zaměřené na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti, společenství s vnitřní organizační strukturou, hierarchickým uspořádáním funkcí a dělbou práce. To zatím z obecného popisu skutku není možno dovodit. V extradičních materiálech se neuvádí, na páchání jaké konkrétní trestné činnosti se skupina zaměřovala, jediným konkrétním případem je popsaný skutek, v němž je spatřován trestný čin vydírání, z ničeho nelze tedy dovodit soustavnost páchání kriminálních aktivit. Dále se neuvádí, které další osoby byly členy společenství, o kolik osob se mělo jednat. Proto Nejvyšší soud zrušil dřívější rozhodnutí obou soudů a Městskému soudu uložil, aby věc znovu projednal a rozhodl, a to potom, co opatří ze strany Gruzie dodatkové informace, které pro náležité zvážení extradičního rozhodnutí chybí.
Dodatkové informace od gruzínské strany byly Městským soudem v Praze cestou mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti v průběhu května 2011 opatřeny (viz č. 1. 555 až 558 soudního spisu). Popis skutku dodaný Gruzínskou stranou neobsahuje, jak správně uvádí Vrchní soud v Praze, údaje o trestné činnosti vyžádané osoby týkající se členství v kriminální společnosti, zejména pokud jde o přesnější a konkrétnější uvedení místa doby spáchání a také toho, co bylo konkrétně touto společností konáno, o jakou úmyslnou trestnou činnost šlo, a za účasti jakých dalších osob to bylo konáno, jakož i jak konkrétně se na takové činnosti G. K. podílel. Lze proto souhlasit s Vrchním soudem v Praze i v tom, že zcela obecné a nekonkretizované údaje o jeho dalším počínání - mimo případ poškozeného rektora K. – zejména v dřívější době na Ukrajině, neumožňují učinit závěr, že by v tomto směru šlo i podle českého trestního práva o trestný čin (účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák., popř. zločin účasti na organizované skupině podle §361 odst. 1 tr. zákoníku). Zejména nelze dovodit existenci stálého společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřených na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti - §89 odst. 17 tr. zák., resp. §129 tr. zákoníku. Důvodně proto Vrchní soud omezil skutek, resp. skutky, pro které bylo vydání žádáno, ve svém rozhodnutí o přípustnosti vydání do ciziny jen na konkrétní jednání týkající se vydírání poškozeného rektora K., a to i s jeho časovým vymezením. Lze však souhlasit i s ministrem spravedlnosti v tom, že v této věci takové omezení nestačí na zajištění ochrany práv vydávané osoby. Jelikož skutek, resp. skutky, kterých se měl G. K. dopustit, a zejména způsob, jakým byly popsány v žádosti o vydání, by mohly umožnit takový výklad gruzínskou stranou, že je možno vydávaného stíhat i pro jiné jednání než to, které směřovalo výlučně proti rektorovi K., bylo nezbytné vyloučit samostatným výrokem přípustnost vydání pro činnost G. K. před tímto útokem, neboť ta z důvodu shora uvedených nenaplňovala znaky žádného trestného činu podle trestního práva České republiky a nebyly proto u ní pro vyslovení přípustnosti vydání splněny právní podmínky vyplývající zejména z Evropské úmluvy o vydávání.
Nejvyšší soud tedy s ohledem na své shora uvedené závěry nezrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, ale pouze jej doplnil o chybějící výrok.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch