ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.17.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 17/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 29. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Obvodového soudu Zwickau, Spolková republika Německo, ze dne 13. ledna 2010, sp. zn. 6 Ls 300 Js 8232/09, a to pro trestný čin krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1, §25 odst. 2, §51 odst. 1, 3 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Zwickau, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 15. července 2010, byl J. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. K. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci z 10. na 11. ledna 2009, společně s dalšími blíže nezjištěnými osobami, rozbil okno do kanceláře A. ojetých vozidel na ulici O., Z., Spolková republika Německo, vnikl dovnitř, násilím otevřel skříň, v níž bylo uschováno příslušenství k vozidlům - originální klíče a registrační převozní značky, zmocnil se z ní celkem jedenácti klíčů k osobním motorovým vozidlům a dvou převozních registračních značek včetně kompletních podkladů, následně ve vnějším areálu A. odmontoval ze zde stojících vozidel další čtyři registrační značky, a poté pomocí odcizených klíčů, společně s dalšími blíže nezjištěnými osobami, nastartoval osobní motorová vozidla patřící A. – vozidla značek Mercedes Benz GL 320 CDI 4matic, Audi Q 7 4.2 TDI, Audi Q 7 3.0 quattro, dvě vozidla značek Audi A 6 allroad 3.0 TDI a vozidlo značky Audi A6 Avant 3.0 TDI quattro, a odjel s nimi pryč; odcizená vozidla měla celkem hodnotu přibližně 270.000 až 280.000 EUR a způsobená věcná škoda dosáhla výše 1.000 EUR.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil na cizím majetku škodu velkého rozsahu. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i způsobem provedení činu, tj. vloupáním, jakož i tím, že se trestné činnosti dopustil v součinnosti s dalšími (v tomto případě blíže nezjištěnými) osobami. Navíc, jak vyplývá ze spisového materiálu, odsouzený již byl v minulosti opakovaně trestán, a to převážně právě pro majetkovou trestnou činnost. Na území Spolkové republiky Německa byl odsouzený potrestán např. rozhodnutím Obvodového soudu v Landshutu, Spolková republika Německo, ze dne 7. ledna 2003 – trest z tohoto rozhodnutí byl později zahrnut do rozhodnutí Obvodového soudu v Pirně, Spolková republika Německo, ze dne 17. června 2003, nebo rozhodnutím Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 29. září 2003. Rovněž českými soudy byl J. K. v minulosti opakovaně odsouzen. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík