ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.19.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 19/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 8. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. J. rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 8. 2. 2010, sp. zn. 2 Kls 801 Js 17768/09, pro spáchání trestného činu těžké loupeže v jednočinném souběhu s těžkým ublížením na zdraví v souladu s ust. §249, §250 odst. 1 bod 1b, odst. 3, §224 odst. 1 bod 4, §223 odst. 1, §22, §23 odst. 1, §25 odst. 2, §52 odst. 1 německého trestního zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 4 (čtyř) let a 10 (deseti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, byl D. N. uznán vinným ze spáchání trestného činu trestného činu těžké loupeže v jednočinném souběhu s těžkým ublížením na těle, dle shora uvedených ustanovení trestního zákona Německé spolkové republiky a v důsledku toho byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 4 (čtyř) let a 10 (deseti) měsíců.
Podle zjištění soudu se odsouzený uvedené trestné činnosti dopustil tím, že
spolu s A. K. dne 14. 8. 2009 přepadli majitele B. b. v N. Ch. S. B. v jeho bytě na adrese A., N. Zatímco obviněný D. N. ihned poškozeného fyzicky napadl, obviněný A. K. v bytě hledal peníze a cenné předměty a později pomohl přemoci pana B., kterého oba obvinění spoutali na nohou vázacími kabely. Na základě hluku a volání o pomoc p. B. zavolal soused J. H. policii a oběma obviněným to sdělil hlasitě přes dveře bytu. Obvinění proto po cca 15 minutách přepadeného zanechali v bytě a odešli bez toho, aby ukradli nějaké věci. Ještě na chodbě domu výše jmenované nemovitosti pak byli policií zadrženi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem ze dne 11. 2. 2011, pod sp. zn. 1118/2010-MOT-T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 16. 2. 2011.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkají činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutné uvést, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že jsou splněny všechny podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona, neboť odsouzený D. N. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 a trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku). Rovněž tak druh a výměra uloženého trestu odůvodňují zapsání tohoto odsouzení do evidence rejstříku trestů.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Stanislav Rizman