ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.23.2008.3
11 Tcu 23/2008-I.-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. listopadu 2011 o podnětu Krajského soudu v Ostravě na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. 11 Tcu 23/2008, v trestní věci M. H., takto:
Podle §4 odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. 11 Tcu 23/2008, jímž bylo ve smyslu ust. §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. H. , rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 704 Hv 1/07s, rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 BS 221/07t, a rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 13 Os83/07s-6, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 704 Hv 1/07s, rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 BS 221/07t, a rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 13 Os83/07s-6, byl český státní příslušník M. H., uznán vinným spácháním zločinu těžké loupeže podle §142 odst. 1 a §143 alinea druhá StGB, a zločinu řemeslné krádeže vloupáním podle §127, §129 ř. 1 a §130 alinea čtvrtá StGB, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 12 (dvanácti) let.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení M. H. výše označenými rozsudky rakouských soudů do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle ust. §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“) usnesením ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. 11 Tcu 23/2008, tak, že se údaje o tomto odsouzení M. H. výše uvedenými rozsudky zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Dne 3. 10. 2011 Rejstřík trestů Nejvyšší soud upozornil na existenci dvojího zápisu téhož odsouzení M. H.. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud obrátil na Krajský soud v Ostravě a upozornil jej na novelizované znění ust. §4 odst. 3 zákona o Rejstříku trestů, a současně jej požádal a o zapůjčení spisu sp. zn. 67 T 7/2011. Krajský soud v Ostravě předmětný spis zapůjčil, neboť jej již dříve zaslal Okresnímu soudu v Ostravě k řízení podle §455 odst. 2 tr. ř. Proto Nejvyššímu soudu zaslal opis požadovaného rozsudku z 9. 3. 2011, sp. zn. 67T 7/2011, (spolu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20.,6.,2011, sp. zn. 2 To 59/2011) jako podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo rozhodnuto o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž Nejvyšší soud rozhodl o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Podle §4 odst. 3 zákona (ve znění zákona č. 253/2006 Sb.) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem podle §4 odst. 2 zákona a soud příslušný podle zvláštního právního předpisu (§452 tr. ř.) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí cizozemského soudu, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení. Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle §4 odst. 1 zákona.
Z podaného návrhu a z obsahu připojených rozhodnutí vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2011, sp. zn. 67 T 7/2011 (ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2011, sp. zn. 2 To 59/2011) bylo rozhodnuto, že se podle §452 odst. 2 tr. ř. na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Zemského soudu v Korneuburgu ze dne 22.5.2007, sp. zn. 704 Hv 1/07s, ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudního dvora ve Vídni ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 13 Os 83/07s-6, a rozhodnutím Vrchního zemského soudu ve Vídni ze dne 19. 11. 2007, sp. zn. 18 Bs 221/07t, jimiž byl odsouzený M. H. uznán vinným zločinem těžké loupeže podle §142 odst. 1, §143 alinea druhá trestního zákona Rakouské republiky, a zločinem řemeslné krádeže vloupáním podle §127, §129 ř. 1 a §130 alinea čtvrtá trestního zákona Rakouské republiky. Trest odnětí svobody na 12 let, který byl odsouzenému M. H. uložen cizozemským rozhodnutím, byl přeměněn na trest odnětí svobody v trvání 10 let, v jehož výkonu bude odsouzený pokračovat v České republice. Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Olomouci, ve spojení s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, byla tedy výše uvedená rozhodnutí rakouských soudů na území České republiky uznána.
Lze tedy dovodit, že v posuzované věci jsou splněny podmínky pro postup Nejvyššího soudu České republiky předpokládaný ustanovením §4 odst. 3 zákona. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky zrušil své usnesení ze dne 7. srpna 2008, sp. zn. 11 Tcu 23/2008, o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. H. do evidence Rejstříku trestů.
Na základě tohoto rozhodnutí pak v opisech a výpisech z evidence Rejstříku trestů nelze u M. H. vykazovat původně zaznamenané odsouzení cizozemským soudem, neboť Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání podle §4 odst. 1 zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman