ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.31.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 31/2011-6
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. dubna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. K. rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 18. 1. 1999, sp. zn. 12 Kls 800 Js 9236/97, který nabyl právní moci dne 26. 1. 1999, a to pro trestný čin těžké loupeže s nebezpečným ublížením na těle podle §§223, 223a odst. 1, 249 odst. 1, 250 odst. 1 č. 2 staré znění, 250 odst. 1 č. 1b nové znění, 25 odst. 2, 52 a 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Norimberk-Fürth ze dne 18. 1. 1999 byl J. K. uznán vinným trestným činem těžké loupeže s nebezpečným ublížením na těle ve dvou případech a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Norimberk-Fürth tím, že
1. Večer dne 14. 10. 1996 poté, co jako homosexuální prostitut navštívil bar L. B. v Norimberku, kde se přidružil k poškozenému 64letému F. S., kolem 23.00 přijeli společně do jeho bytu, kde odsouzený v nestřeženém okamžiku poškozenému nasypal do piva několik tablet uspávacího prostředku Medinox, který si pro tento účel s sebou přinesl. Poškozený pivo vypil a upadl do spánku podobnému mdlobám, ze kterého se probral až kolem 8.00 ráno. Během té doby odsouzený prohledal byt a sebral dvě menší olejomalby v hodnotě asi 500 DM, tři orientální koberečky v hodnotě asi 1000 DM, oblečení (5 svetrů, 2 kožené vesty, 1 blejzr, 2 kalhoty a 1 pár bot) v hodnotě asi 1500 DM, z nezamčené kazety řetízek na krk a několik prstenů, z nočního stolku náramkové hodinky, dále hodinky a řetízek, které měl poškozený na sobě, a následně ještě fotoaparát polaroid a kameru. Hodinky a šperky měly hodnotu cca 2500 DM. Celková hodnota odcizených věcí činila minimálně 6500 DM.
2. Večer dne 22. 1. 1997 se telefonicky obrátil na poškozeného 56letého J. W. s prosbou, zda by se u něj mohl osprchovat. Následně se k poškozenému do jeho bytu v Hamburgu, H., dostavil společně s dalším homosexuálním prostitutem M. T. Poškozený oba pohostil a dovolil jim použít koupelnu. S M. T. měl také za úplatu 100 DM pohlavní styk. Odsouzený a M. T. však měli od počátku v úmyslu poškozeného oloupit, za tím účelem si přinesli s sebou pouta. Kolem 23.00 T. poškozeného chytil za krk a táhl ho do ložnice, odsouzený jej chytil za nohy, takže jej společně dopravili do ložnice a hodili na postel. T. jej několikrát udeřil do obličeje, zatímco mu odsouzený svazoval nohy koženým páskem. T. následně přitiskl poškozenému na obličej polštář, aby mu zamezil volat o pomoc. V důsledku toho poškozený ztratil vědomí. Oba jej rdousili šálou a na jednu ruku mu připevnili pouta, byli však vyrušeni sousedy, kteří slyšeli hluk a klepali na dveře. Odsouzený s T. proto sebrali šperky, které měl poškozený na sobě – zlatý prsten s modrým kamenem v hodnotě asi 1000 DM, náramkové hodinky zn. Rolex v hodnotě cca 8000 DM a řetízek na krk v hodnotě cca 3000 DM a uprchli z bytu. Poškozený utrpěl modřiny v oblasti levého oka, tržné rány a zhmožděniny, zejména na obličeji a na pažích.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 2. 3. 2011, pod č. j. 1115/2010–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně osobní svobody a majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen velmi citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2011
Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch