ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.34.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2011 -7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 22. března 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Z a m í t á se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky J. N. , rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05.
Odůvodnění:
Dne 28. 2. 2011 pod sp. zn. 1111/2010-MOT-T/7 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání odsouzení občana České republiky J. N. , rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05, pro trestný čin loupeže a pro pokus trestného činu loupeže podle §316a odst. 1, §250 odst. 1 č. 1, §22, §23, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání deseti let a šesti měsíců, a to při zahrnutí trestu uloženého mu rozsudkem Zemského soudu München I, Spolková republika Německo, ze dne 13. 10. 1994, sp. zn. 12 KLs 114 Js 5133/93.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k těmto závěrům:
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Nejvyšší soud zjistil, že o zaznamenání údajů o odsouzení J. N. Zemským soudem München I, Spolková republika Německo, ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 10 KLs 241 Js 223423/05, pro trestný čin loupeže a pro pokus trestného činu loupeže podle §316a odst. 1, §250 odst. 1 č. 1, §22, §23, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, do evidence Rejstříku trestů ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. již dříve pravomocně rozhodl, a to usnesením ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. 11 Tcu 134/2007. Citovaným usnesením bylo návrhu vyhověno, tj. bylo rozhodnuto, že se údaje o výše uvedeném odsouzení J. N. zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Nyní byl Nejvyššímu soudu předložen návrh na zaznamenání odsouzení téže osoby shodným rozhodnutím, tedy s nezměněným stavem skutečností rozhodných pro postup podle posledně citovaného zákonného ustanovení. Za této situace pak Nejvyšší soud musel konstatovat, že bylo-li o zaznamenání odsouzení jmenovaného v dané věci již v plném rozsahu pozitivně rozhodnuto, přezkum naplnění podmínek shora citovaného zákonného ustanovení zde již nepřipadá v úvahu. Opětovné zapsání téhož odsouzení do evidence Rejstříku trestů je vyloučeno.
Z uvedeného důvodu proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti ČR nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman