ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.82.2010.1
sp. zn. 11 Tcu 82/2010-8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 4. ledna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky S. T. rozsudkem Obvodního soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 42 Ds 807 Js 4049/09, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestné činy krádeže, poškození věci a padělání listiny podle §§242 I, 243 I č. 1, 267 I, 303, 303c, 52, 53 německého trestního zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů o odsouzení občana České republiky S. T. rozsudkem Obvodního soudu Norimberk, Spolková republika Německo, ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 42 Ds 807 Js 4049/09, který nabyl právní moci téhož dne, a to pro trestný čin nedovoleného vlastnictví omamných látek podle §§1 I ve spojení s přílohou III, 3 I č. 1, 29 I č. 3 zákona o obchodu s omamnými látkami Spolkové republiky Německo a tomuto trestnému činu odpovídající části trestu.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Norimberk ze dne 15. 4. 2009 byl S. T. uznán vinným trestnými činy krádeže, poškození věci, padělání listiny a nedovoleného držení omamné látky a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodního soudu Norimberk tím, že
1. dne 21. 12. 2008 kolem 15.40 hod. odcizil z osobního vozu poškozené G. S.-L., zaparkovaného v P. v N., navigační přístroj zn. Tom Tom, MP3 přehrávač zn. Philips Go Gear a brýle na čtení v celkové hodnotě asi 680 €. Otevřením dveří vozidla způsobil škodu 216,04 €.
2. v době mezi 21. 12. 2008, 23.15 hod. a 22. 12. 2008, 7.45 hod. odcizil osobní vůz zn. BMW, poškozeného I. K., zaparkovaný v E. v N. před domem č. …, v hodnotě asi 2 000 €. Do vozu se dostal tak, že rozbil malé trojúhelníkové okénko u zadních pravých dveří a následně otevřel rukou zadní dveře, přičemž před tím manipuloval se zámkem u dveří řidiče a u kufru pomocí tzv. polského klíče. Tím způsobil na vozidle škodu asi 580 €. Krátce po odcizení vozidla odstranil v lese registrační značku výše jmenovaného vozidla a na zadní nárazník umístil českou registrační značku, která nebyla pro toto osobní vozidlo vydána, aby navenek budil dojem, že se jedná o české vozidlo.
3. dne 22. 12. 2008 kolem 8.30 hod. byl na dálnici v blízkosti W. na celním parkovišti podroben kontrole. Vezl s sebou 0,57 g amfetaminu (crystal-speed) v minimálně průměrné kvalitě. Pro manipulaci s omamnými látkami neměl potřebné povolení Spolkového institutu léčiv a lékařských výrobků.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 5. 10. 2010, pod č. j. 1031/2009–MOT–T/6, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Rovněž je třeba připomenout, že je–li předmětem cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4 odst. 2 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. V takovém případě se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají pouze ty údaje z cizozemského rozsudku, které se týkají skutků, u nichž je podmínka oboustranné trestnosti činu splněna, včetně jim odpovídající části uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený S. T. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž se odsouzení týká několika skutků, z nichž jen některé vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Je tomu tak v případě skutků shora popsaných pod body 1 a 2 (trestné činy krádeže podle §205, poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku). Tím jsou v této části splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
Naproti tomu formální podmínky nejsou splněny u skutku shora popsaného pod bodem 3., který byl německým soudem kvalifikován jako trestný čin nedovoleného vlastnictví omamných látek podle §§1 I ve spojení s přílohou III, 3 I č. 1, 29 I č. 3 zákona o obchodu s omamnými látkami Spolkové republiky Německo. Tento skutek, tak jak byl popsán německým soudem, totiž nenaplňuje znaky trestného činu podle příslušných právních předpisů České republiky a to s ohledem na množství omamné látky, která byla u obviněného zajištěna. V případě trestného činu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku se vyžaduje, aby pachatel omamnou látku přechovával v množství větším než malém. Za takové množství se v případě amfetaminu považuje množství min. 2 g, které musí obsahovat minimálně 0,73 g účinné látky (viz příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů). Proto Nejvyšší soud návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky ohledně tohoto skutku zamítl.
Nejvyšší soud dále zkoumal u té části odsouzení, u níž jsou splněny formální podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, zda jsou splněny i podmínky materiální povahy, a shledal přitom, že tomu tak je. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch