ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.87.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 87/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto:
I. Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. L. , rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 6 Ls 500 Js 10414/09, který nabyl právní moci 5. 2. 2010, a to pro trestný čin krádeže, nedovoleného vzdálení se z místa nehody podle §§242 I, 243 I č.1, 25 II, 53,§§142 I č. 1 a V, 53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let nepodmíněně.
II. Naproti tomu návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení občana České republiky M. L., rozsudkem Obvodního soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 6 Ls 500 Js 10414/09, který nabyl právní moci 5. 2. 2010, a to pro trestný čin nedovoleného vzdálení se z místa nehody, předstíraný trestný čin krádeže se zbraní v souběhu trestných činů nedovoleného vlastnění zakázaného předmětu podle §§142 I č. I č. 1 a V, 53, §§145 I č. 1, 53, §242 I, 243 I č. 1 a 3, 244 č. 1a, 52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo a §52 III č. 1 zákona o zbraních Spolkové republiky Německo ve spojení s přílohou 2 odst. 1 Č. 1.3.2. k zákonu o zbraních a odsouzení za odpovídající část výše uvedeného rozsudku Obvodového soud Görlitz se z a m í t á .
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodního soudu Görlitz ze dne 28. 1. 2010 byl M. L. uznán vinným trestným činem krádeže se zbraní v souběhu trestných činů nedovoleného vlastnictví zakázaného předmětu, krádeže ve dvou případech, nedovoleného vzdálení se z místa nehody ve dvou případech a předstíraného trestného činu k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodového soudu Görlitz tím, že
1. v blíže neupřesněné době mezi 1. 6. 2009, 16 hod. a 8. 6. 2009, 9 hod. odcizil žalovaný L. společně jednající s V. H. osobní vozidlo značky Mazda 626 bezpečně zaparkované na adrese D., T. E. F. Osobní vozidlo mělo hodnotu cca 1.000,00 EUR. Doprovázela je bývalá přítelkyně odsouzeného H. P. Tuto Mazdu převzal poté odsouzený od H. v České republice a užíval ji,
2. dne 10. 7. 2009 mezi 18.00 hod. a 19.00 hod. odcizil odsouzený L. společně jednající se zvlášť stíhaným V. H. osobní vozidlo značky Audi, bezpečně zaparkované v Z. O. E., D. A. B. Osobní vozidlo mělo hodnotu cca 3.500,00 EUR. Vozidlo měl vlastně dostat odsouzený L., podržel si ho ovšem nejprve H. Později odsouzeného, který s ním jel, zadržela s vozidlem v České republice policie,
3. dne 12. 7. 2009 okolo 22.00 hod. projížděl odsouzený L. s osobním vozidlem Mazda 626 uvedeným pod 1. a odcizeným v D., na které mezitím nainstaloval českou SPZ z P. do D. Zde měl být podroben kontrole spolkovou policií, které se však snažil uniknout útěkem. Na základě nadměrné rychlosti sjel na přípojce v P., když chtěl opustit dálnici, na úrovni kilometrovníku 24,9 vlevo z jízdní dráhy, přičemž vytrhnul sloupek dopravního svodidla z držadla, odhodil ho a rozryl zeminu. Ačkoli odsouzený tuto nehodu zaznamenal, pokračoval v jízdě bez toho, aby zastavil. Způsobená věcná škoda obnáší cca 70,00 EUR.
4. Dne 12. 7. 2009 asi ve 22.30 hod. dojel odsouzený na svém útěku před policií v Mazdě 626 uvedené pod bodem 1. a 3. předměstí D. Zde jel kromě jiného po H.a./L.s. Na jejím vyústění přerazil uzávěru, pokračoval ovšem v jízdě, vyjel na chodník a zastavil se až na trávníku před Německým muzeem hygieny. V průběhu této jízdy se v osobním vozidle nacházela jeho tehdejší přítelkyně H. P. jako spolujezdec. Ačkoli odsouzený zaznamenal uvedenou nehodu, opustil vozidlo a utekl z místa nehody. Rovněž jeho přítelkyně se vzdálila a na své další cestě šel každý sám. Škoda na cizí věci, která zde vznikla, vyžadovala náklady na opravu ve výši cca 1.500,00EUR. Na osobním vozidle Mazda vznikla neopravitelná škoda.
5. Protože žalovaný nemohl dále jet se svou Mazdou, odebral se pěšky ve směru do České republiky, přičemž zde použil dálnici A17, kde byl kontrolován a vzat na policii. Dne 13. 7. 2009 prohlásil odsouzený L. vůči příslušnému policejnímu úředníkovi policejního okrsku S. v D., že mu v D. asi v 19.30 hod. ukradli jeho kolo s jeho baťohem, vydal se jako turista do D. a v okamžiku činu v blízkosti výše uvedených předmětů vykonal malou potřebu a když se vrátil, byly mu tyto věci odcizeny. Věděl, že tomu tak nebylo. Chtěl tímto zabránit, aby přiznal činy uvedené pod čísly 1, 3 a 4.
6. Dne 3. 8. 2009 jeli žalovaní směrem z České republiky osobním vozidlem Škoda Superb, které tam ukradli a němž se nenacházela SPZ vydaná pro toto vozidlo, do Německa a zajeli, přičemž L. řídil vozidlo, v Z. na parkoviště u S., přičemž odsouzený L. vozidlo zaparkoval přímo vlevo vedle napříč k vozovce se zadní částí do ulice zaparkovaného vozidla VW Golf Variant. Oba měli v úmyslu VW Golf odcizit. Dveře Golfu byly otevřeny takzvaným paklíčem, přičemž nebylo možné osvětlit, který z obou žalovaných to udělal. Odsouzený L. nasedl do vozidla, zničil zámek zapalování a pokusil se vše technicky připravit tak, aby bylo možné pomocí příslušného modulu vhodného k překonání imobilizéru nastartovat a odjet. Protože se mu to nepodařilo, vymontoval autorádio v úmyslu ho prodat později v České republice a peníze použít k financování svého živobytí. V případě autorádia se jednalo o značku Blaupunkt, které odborně vymontoval a které mělo hodnotu cca 300,00 EUR. S autorádiem, jehož odcizení nepatřilo do společně naplánovaného činu, který byl zaměřen na osobní vozidlo, přičemž osobní vozidlo mělo hodnotu cca 10.000 EUR, vystoupil odsouzený L. a nasedl na sedadlo spolujezdce ve Škoda Superb, žalovaný N. si mezitím sedl na místo řidiče a opustili rychle parkoviště ve směru cca 600 až 700 m vzdáleného hraničního přechodu Z.-F. Na cestě tam byli zastaveni červenou stopkou policie. Žalovaný N. věděl, že neměl potřebný řidičský průkaz k řízení osobního vozidla Škoda Superb. Odsouzený L. věděl, že se v prostoru pro nohy v osobním vozidle Škoda Superb v sáčku z umělé hmoty nacházel jemu patřící úderný boxer a bylo jasné, že se přitom jedná o předmět, který je v Německu zakázaný.
Tímto byli žalovaní uznáni vinnými z následujících trestných činů:
Odsouzený L.
- ohledně bodů 1. a 2. a každé společně provedené krádeže ve zvláště závažném případě, deliktu podle §§242 I 243 I č. 1, 25 II, 53 německého trestního zákoníku,
- ohledně bodů 3.a 4. a každého nedovoleného vzdálení se z místa nehody, deliktu podle §§142 I e4. 1 a 53 německého trestního zákoníku,
- ohledně bodu 5. předstíraného trestného činu, deliktu podle §§145 I č. 1, 53 německého trestního zákoníku,
- ohledně bodu 6. krádeže se zbraní v souběhu trestných činů nedovoleného vlastnění zakázaného předmětu, deliktu podle §§242 I, 243 I č. 1 a 3, 244 č. 1a 52 německého trestního zákoníku, deliktu podle §52 III č. 1 zákona o zbraních ve spojení s přílohou 2 odst. 1 Č. 1.3.2. k zákonu o zbraních. Jednal zde společně se žalovaným N.
Podle §§53 a 54 německého trestního zákoníku byl se zohledněním všech okolností vyplývajících z jednotlivých trestů sestaven celkový trest odnětí svobody na 2 roky a 6 měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud návrh přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů jsou splněny toliko zčásti.
Podle §4 odst. 2 zákona o Rejstříku trestů může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený M. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Odsouzení se týká ovšem jen některých skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jedná se o skutky uvedené pod bodem 1, bodem 2 a bodem 6 (krádež podle §205 trestního zákoníku) a pod bodem 4 (poškození cizí věci podle §228 odst. 1 trestního zákoníku). V této části návrhu jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. Naproti tomu u skutků uvedených pod bodem 3 a bodem 5 a části popisu skutku uvedeném pod bodem 6 ve znění “Odsouzený L. věděl, že se v prostoru pro nohy v osobním vozidle Škoda Superb v sáčku z umělé hmoty nacházel jemu patřící úderný boxer a bylo jasné, že se přitom jedná o předmět, který je v Německu zakázaný“, formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona splněny nejsou, protože uvedené skutky nejsou podle příslušných právních předpisů České republiky trestným činem, poněvadž nevykazují znaky trestného činu.
Vedle zjištění, že ve vztahu k označeným odsouzením, ve kterých Nejvyšší soud shledal trestné činy krádeže a poškození cizí věci, jsou splněny podmínky postupu podle §4 odst. 2 zákona, je nutno učinit rovněž závěr, že v těchto označených odsouzeních jsou dány také podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmům společnosti na ochraně vlastnického práva. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil trestné činnosti opakovaně (krádeže ve třech případech a poškozování cizí věci).
Zásadně platí, že pokud je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (srov. rozhodnutí č. 51/200-I. Sb. rozh. tr.). Jestliže je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákoníku České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zaznamená do evidence Rejstříku trestů, určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího přiměřeného trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 uvedeného zákona (viz rozhodnutí č. 51/200-II.Sb. rozh. tr.). Ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky a u něhož tedy není splněna podmínka oboustranné trestnosti, se návrh Ministerstva spravedlnosti na zaznamenání údajů do evidence Rejstříku trestů zamítne.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl v rozsahu vymezeném v první části výroku tohoto rozhodnutí. S přihlédnutím k poměru závažnosti skutků, ohledně nichž shledal, že jsou splněny podmínky pro zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, a skutků, ohledně nichž splnění těchto podmínek neshledal, rozhodl, že odpovídající část úhrnného nepodmíněného trestu odnětí svobody činí dva roky odnětí svobody nepodmíněně. Ve zbývající části návrh na zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení obviněného M. L. zamítl (viz druhá část výroku tohoto rozhodnutí).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman