ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.88.2011.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 14. června 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občanky České republiky Ž. P., roz. R. rozsudkem Zemského soudu v Postupimi, Spolková republika Německo, ze dne 15. února 2008, sp. zn. 24 KLs 7/06, a to pro trestný čin podvodu podle §263 odst. 1, odst. 3 č. 1, §22, §23, §25 odst. 2, §49 odst. 1, §53, §54, §55 odst. 1 a §56 odst. 1 a 2 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 3 (tří) měsíců , a to se zahrnutím trestů uložených jí rozsudkem Obvodového soudu v Brandenburgu nad Havolou, Spolková republika Německo, ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. 21 Ls 16/03, a rozsudkem Obvodového soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, ze dne 31. března 2004, sp. zn. 10 Ds 21 Js 15895/02-650 VRs.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Postupimi, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 19. srpna 2008, byla Ž. P. uznána vinnou trestným činem podvodu podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a byl jí za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků a tří měsíců, a to se zahrnutím trestů z dřívějších rozsudků Obvodového soudu v Brandenburgu nad Havolou, Spolková republika Německo, a Obvodového soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzená dopustila trestné činnosti v podstatě tím, že s vědomím, že za objednané zboží nebo služby nebude schopna zaplatit, neboť nemá dostatečné finanční prostředky:
- dne 22. října 2002 v B. n. H., Spolková republika Německo, pověřila právního zástupce Poserna, se sídlem ve Steinstrasse 19/20, Brandenburg nad Havolou, Spolková republika Německo, aby jí vyhotovil smlouvu o půjčce s datem 24. října 2002 na částku 3 000,- EUR, a cenu této služby ve výši 356,94 EUR neuhradila, čímž výše jmenovanému způsobila škodu v uvedené výši,
- v době od 12. dubna 2003 do 28. dubna 2003 v B. n. H., Spolková republika Německo, objednala v celkem pěti případech, pod jménem své známé B. H., s bydlištěm na adrese Ch., B. n. H., Spolková republika Německo, u společnosti Neckermann různé zboží celkem v hodnotě přibližně 7 450,- EUR, jenž si nechala doručit na svou adresu, a cenu tohoto zboží následně neuhradila, čímž výše jmenované společnosti způsobila škodu v uvedené výši,
- se dne 15. září 2003 ve W., Spolková republika Německo, v obchodě společnosti Kaufland pokusila uhradit nákup spotřebního zboží – televizoru, diktafonu, playstationu a radiorekordéru, celkem v hodnotě 688,57 EUR, EC kartou na jméno C. D., k níž předložila i cestovní pas na toto jméno, jenž si předtím společně s EC kartou opatřila blíže nezjištěným způsobem, přičemž věděla, že ani účet C. D. nemá pro takový nákup potřebné finanční krytí; k nákupu zboží nakonec nedošlo, neboť obsluhující pokladní nedostatečné krytí karty zjistila a zboží odsouzené nevydala,
- dne 9. prosince 2003, v pobočce společnosti Tv-Hifi-Video Lindau GmbH, Bäckerstrasse 39, uzavřela na jméno K. B. dvě smlouvy na mobilní služby od společnosti Debitel, přičemž předložila falešnou plnou moc od K. B., kterou sama sepsala, a osobní průkaz této poškozené, jenž poškozená blíže nezjištěným způsobem pozbyla v období od 5. prosince 2003 do 9. prosince 2003, poskytnuté telefonní služby pak odsouzená nehradila, čímž poškozené společnosti způsobila škodu ve výši 330,41 EUR,
- společně s odsouzenou N. R., v období od 17. prosince 2003 do 16. ledna 2004, v různých obchodech v B. n. H., Spolková republika Německo, uhradily prostřednictvím zapůjčené EC karty K. B. k účtu, o němž věděly, že nemá dostatečné finanční krytí, devět nákupů různého spotřebního zboží celkem v hodnotě přibližně 1 800,- EUR, které nebyly strženy z účtu ve prospěch poškozených společností, a tímto jim způsobily škodu v uvedené výši.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku a trestný čin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 tr. zákoníku).
Podmínka oboustranné trestnosti činu je pak splněna i v případě trestných činů z rozsudku Obvodového soudu v Brandenburgu nad Havolou, Spolková republika Německo, ze dne 11. listopadu 2003, sp. zn. 21 Ls 16/03, a z rozsudku Obvodového soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, ze dne 31. března 2004, sp. zn. 10 Ds 21 Js 15895/02-650 VRs, jenž také vykazují znaky trestných činů podle právního řádu České republiky, a to znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku a trestného činu padělání a pozměnění veřejné listiny podle §348 tr. zákoníku, pokud jde o odsouzení Obvodovým soudem v Brandenburgu nad Havolou, a přinejmenším trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, pokud jde o odsouzení Obvodovým soudem v Heidelbergu.
Trestná činnost, za níž byla odsouzená Ž. P. odsouzena rozsudkem Obvodového soudu v Brandenburgu nad Havolou, Spolková republika Německo, spočívala v podstatě v tom, že odsouzená:
- blíže nezjištěného dne v červenci roku 2002 a 29. července 2002, v B. n. H., Spolková republika Německo, předstírala svému manželovi H. E.-J. P., že v České republice zdědila majetek, a že k vyřízení tohoto dědictví potřebuje finanční prostředky, což osvědčila falešnými kopiemi dokladů, a takto jej přesvědčila, aby si dne 23. července 2002 vzal u společnosti Autohaus Albrecht GmbH v Brandenburgu nad Havolou půjčku ve výši 2 500,- EUR, s tím, že tato bude do 1. srpna 2002 uhrazena z prostředků získaných dědictvím, a aby dne 29. července 2002 společně s ní požádal o půjčku ve výši 1 000,- EUR poškozeného R. P., která rovněž měla být uhrazena výše uvedeným způsobem, přitom neměla nikdy v úmyslu takto získané finanční prostředky celkem ve výši 3 500,- EUR vrátit, k čemuž také následně nedošlo a odsouzená tím poškozeným způsobila škodu v uvedené výši,
- dne 12. září 2002 a 27. září 2002, v B. n. H., Spolková republika Německo, společně s H. E. – J. P., ve dvou případech, předstírala, že v České republice zdědila majetek, a že k vyřízení tohoto dědictví potřebuje finanční prostředky (na úhradu dědické daně apod.), což osvědčila falešnými kopiemi dokladů, a takto přesvědčila poškozené R. P. a E. T., aby jí půjčili celkem 5 600,- EUR, kdy tyto prostředky slíbila uhradit z prostředků získaných dědictvím, ačkoliv žádné dědictví neexistovalo a odsouzená ani jinak neměla v úmyslu získané finanční prostředky vrátit, což také neučinila a poškozeným tím způsobila škodu v uvedené výši,
- blíže nezjištěného dne v měsíci květnu roku 2003 přelepila ve svém cestovním pasu vydaném Českou republikou své jméno na jméno „Ž. K.“, povolení k pobytu podepsala slovem „neomezeně“, přelepila jméno na svém ohlašovacím povolení vydaném primátorem města B. n. H., Spolková republika Německo, jménem „Ž. R. K.“, a tyto dokumenty pak blíže nezjištěného dne v období od 19. května 2003 do 31. května 2003 předložila při jednání o smlouvě se společností Saturn Elektro, Schlossstrasse 110, Berlín, Spolková republika Německo.
Trestná činnost z rozsudku Obvodového soudu v Heidelbergu, Spolková republika Německo, pak spočívala v tom, že:
- dne 30. ledna 2002, v H., Spolková republika Německo, předstírala, že v České republice zdědila majetek po svém otci, a to 400 000,- EUR, uložených na účtu u Komerční banky, a. s. v Teplicích, k jejichž získání potřebuje finanční prostředky na úhradu dědické daně a dalších poplatků, což osvědčila falešným soudním rozhodnutím v českém jazyce, a přesvědčila takto poškozeného E. E., jehož navštívila společně s jeho bratrem W. E., aby jí půjčil finanční prostředky ve výši 10 000,- EUR, kdy tyto prostředky, navýšené o jednou takovou částku, slíbila uhradit do jednoho týdne z prostředků získaných dědictvím, ačkoliv žádné dědictví neexistovalo a odsouzená ani jinak neměla v úmyslu získané finanční prostředky vrátit, což také neučinila, ze získaných peněz pak předala částku ve výši 4 500,- EUR W. E., a poškozenému tím způsobila škodu v uvedené výši,
- se v dubnu roku 2002, prostřednictvím dopisu opět obrátila na poškozeného E. E. se žádostí o půjčku finančních prostředků ve výši 10 000,- EUR, s nepravdivým tvrzením, že jí zemřela její nevlastní sestra, po níž měla zdědit hotel v Lucernu a obytný dům v Curychu, a že k vyřízení dědictví potřebuje právě uvedenou částku, přičemž tuto mu slíbila vrátit do týdne, navýšenou o dalších 15 000,- EUR, pak, když poškozený odsouzené žádné prostředky nepoukázal, tak aby jej přesvědčila o pravdivosti svých tvrzení, sepsala dne 10. května 2002 fiktivní dopis, který adresovala sama sobě, v němž hovoří o odhadní ceně hotelu v Lucernu, a tento neoprávněně podepsala jako „S. – právní zástupce“, dne 22. května 2002 pak přesvědčila bratra poškozeného E. E. W. E., aby svého bratra o zapůjčení finančních prostředků opětovně poprosil, s tím, že odsouzená potřebuje finanční prostředky ve výši 5 000,- Kč k realizaci prodeje dědictvím získaných nemovitostí a následně přesvědčila i svého bývalého manžela E. J. P., aby dne 28. května 2002 poškozenému zavolal a poprosil jej, aby odsouzené zapůjčil finanční prostředky ve výši 1 500,- EUR, které měly být použity k vyklizení domácnosti zůstavitelky, a poté dne 3. června 2002 poškozeného poprosil ještě o 5 000,- EUR a dne 18. června 2002 o 700,- EUR, přičemž z tohoto jednání získala odsouzená na poškozeném finanční prostředky celkem ve výši 12 200,- EUR, které již od počátku neměla v úmyslu poškozenému vrátit, a to ani z dědictví, které ve skutečnosti neexistovalo, ani jinak, což také nakonec neučinila a poškozenému E. E. tím způsobila škodu v uvedené výši.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená Ž. P. se opakovaně, dílem společně s další osobou, dopustila závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobila značnou škodu na cizím majetku. Odsouzená již byla na území Spolkové republiky Německo opakovaně soudně trestána. Odsouzená tedy jednala v takovém rozsahu, pro který lze tuto její činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík