ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.11.2011.1
sp. zn. 11 Td 11/2011-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného P. N. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 2 T 62/2009 a její přikázání jinému soudu z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. dubna 2010, sp. zn. 2 T 62/2009, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 5. října 2010, sp. zn. 13 To 254/2010, byl odsouzený P. N. uznán vinným trestným činem útisku podle §237 tr. zák. a trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.
Podáním ze dne 31. ledna 2011 podal odsouzený k Okresnímu soudu v Pardubicích návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 2 T 62/2009. S tímto návrhem odsouzený spojil též návrh podle §25 tr. ř. o odnětí této věci Okresnímu soudu v Pardubicích a její přikázání jinému vhodnému soudu, kterým je podle navrhovatele některý ze soudů na severní Moravě. Důvodem takového postupu má být dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odsouzeného, který je v současnosti hospitalizován na lůžkovém oddělení psychiatrického oddělení Nemocnice v Praze Bohnicích. Dojíždění k Okresnímu soudu v Pardubicích ani jiného cestování na delší vzdálenosti není vzhledem k uvedenému v nejbližší době schopen. Okresní soud v Pardubicích není vhodným soudem ani vzhledem ke značné cestovní vzdálenosti pro svědky, jejichž výslech v rámci obnovy řízení navrhla obhajoba.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V posuzovaném případě byl návrh na obnovu řízení podán u věcně a místně příslušného soudu, kterým je Okresní soud v Pardubicích, jenž o trestní věci odsouzeného rozhodoval jako soud prvního stupně. Odsouzený se s ohledem na svůj vážný zdravotní stav domáhá odnětí věci tomuto soudu a jejího přikázání jinému vhodnému soudu. Za ten považuje kterýkoliv ze soudů na severní Moravě. Jako podklad pro rozhodnutí předložil odsouzený zprávu o výsledku vyšetření z Psychiatrické léčebny Bohnice, Praha 8, a znalecký posudek v oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, MUDr. Igora Fargaše, ze dne 10. listopadu 2010, který si k posouzení svého zdravotního stavu, resp. ke své schopnosti účastnit se ve stanovených termínech hlavních líčení nalézacího soudu ve své trestní věci, nechal zpětně zpracovat sám odsouzený.
Dovolatelem předložené podklady svědčí o tom, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o odnětí věci příslušnému soudu podle §25 tr. ř. by za současného stavu bylo více než předčasné. Pro rozhodování Nejvyššího soudu je především upotřebitelná toliko zpráva o výsledku vyšetření z Psychiatrické léčebny Bohnice. Odsouzeným předložený znalecký posudek se totiž týká posouzení zdravotní schopnosti jeho účasti na hlavních líčeních Okresního soudu v Pardubicích v období od 2. července 2009 do 5. října 2010, a nemůže mít žádný význam pro nynější rozhodování soudu. Zdravotní obtíže popsané v tomto znaleckém posudku, jimiž odsouzený trpěl v průběhu roku 2009 a 2010, nyní odsouzený jinak nedokládá. Není tedy zřejmé, zda u něj tyto potíže nadále přetrvávají a ani z obsahu znaleckého posudku nelze tento závěr vyvodit. Ze zprávy o výsledku vyšetření v Psychiatrické léčebně Bohnice, Praha, pak vyplývá, že zdravotní stav odsouzeného, který je v léčebně v současnosti hospitalizován, neumožňuje jeho plnohodnotnou účast na úředních jednáních, jeho psychický stav je neuspokojivý s potřebou další lůžkové péče, přičemž délku další hospitalizace nelze předpokládat. Žádné další informace týkající se závažnosti onemocnění odsouzeného a jeho případného trvání se ze zprávy nepodávají, rovněž se zde nehovoří o možnosti odsouzeného cestovat na delší vzdálenosti. Odsouzený sám ve svém návrhu označuje tuto možnost za nejistou (str. 7 návrhu), přičemž v této souvislosti poměrně nelogicky žádá o přikázání věci některému ze soudů na severní Moravě, což by pro obviněného, který je hospitalizován v Praze, v porovnání jednotlivých cestovních vzdáleností (Praha – Pardubice a Praha – severní Morava), nepochybně oproti současnosti znamenalo nutnost delšího cestování. Tato zjištění o zdravotním stavu odsouzeného mají zásadní význam pro posouzení, zda vůbec bude schopen účastnit se soudního jednání, a to bez ohledu na to, zda to bude Okresní soud v Pardubicích nebo jiný příslušný soud v České republice. Není-li tedy dosud uspokojivě zjištěno, zda odsouzený této účasti vůbec bude schopen, je rozhodnutí o tom, u kterého soudu by řízení proti odsouzenému bylo vhodnější, předčasné (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2002, sp. zn. 11 Td 52/2002).
Na závěr je třeba dodat, že Nejvyšší soud již jednou návrhu obviněného na odnětí a přikázání věci vyhověl (věc je u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 11 Td 20/2009) a jeho trestní věc odňal Okresnímu soudu v Ostravě a přikázal ji k projednání právě Okresnímu soudu v Pardubicích. Postup podle §25 tr. ř. přitom má být postupem zcela výjimečným, neboť, jak již bylo výše uvedeno, jde o zákonný průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Opětovné odnětí trestní věci obviněného tentokráte Okresnímu soudu v Pardubicích a jeho přikázání jinému (v pořadí již třetímu) soudu je tedy obecně třeba považovat za nežádoucí.
Nejvyššímu soudu nezbylo za této situace než návrh odsouzeného na postup podle §25 tr. ř. zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík